ISO 639-2

ISO 639-2 je součástí standardu ISO 639 .

ISO 639-2 (1998) s názvem „Kódy pro názvy jazyků - Část 2: 3-alpha kód“ obsahuje kódy pro jednotlivé jazyky či jazykové skupiny.

Většina kódů je v ISO 639-3 nebo ISO 639-5 se stejným významem.

Účel normy

ISO 639-2 definuje kromě ISO 639-1 i kódy určující jazykové skupiny (arabština, kečuánština, čínština atd.), Jakož i speciální kódy:

mis používá se pro identifikovaný jazyk, ale který nemá nebo ještě nemá alfa-2 nebo alfa-3 kódy (tento kód je často doplněn příponami kódovanými pro použité písmo a zeměpisné umístění, nebo nekódován pro jazykové varianty);
mul kodifikovat vícejazyčný obsah, tj. pokud není možné označit jeho prvky samostatně a tyto používají různé jazyky a seznam jazyků nelze zadat pro celý obsah jako celek;
und kodifikovat jakýkoli neznámý nebo ne zcela identifikovatelný jazyk;
zxx zakódovat absenci jakéhokoli jazykového obsahu, který lze připsat určitému jazyku nebo jazykové skupině (např. fotografii Měsíce, hudbu na pozadí atd.);
a nakonec qaav qtzprostoru 520 dalších vyhrazených kódů, ponechaných pro soukromé použití mimo pole standardizace.

Některé jazyky (celkem 23) jsou v ISO 639-2 kódovány dvěma různými kódy: „terminologický“ (symbol T) a „bibliografický“ (symbol B).

Například pro němčinu máme:

gerpro bibliografický kód (uchováván z důvodu historické kompatibility se standardními systémy výměny a klasifikace bibliografických informací v některých zemích);
deupro terminologický kód (používá se ve všech ostatních případech, včetně pro použití podle technické normy RFC 5646 / BCP 47 pro jazykový kód IETF ).

Stejně tak pro francouzštinu :

Norma ISO 639-3 používá latinské kódy se třemi znaky . Tato kodifikace dává teoretickou možnost kódování 26 3 = 17 576 různých jazyků.

3písmenové kódy se také používají pro ISO 639-3 a ISO 639-5 .