Vlny

Vlny
Autor Virginia Woolf
Země Spojené království
Druh Román
Originální verze
Jazyk Angličtina
Titul Vlny
Editor Hogarth Press
Datum vydání 1931
francouzská verze
Překladatel Marguerite Yourcenar
Editor Skladem
Místo vydání Paříž
Datum vydání 1937
Počet stran 269

Vlny ( vlnách ), publikované v roce 1931 , je nejvíce experimentální román od Virginie Woolfové .

souhrn

Skládá se z monologů mluvených šesti postavami románu: Bernard, Susan, Rhoda, Neville, Jinny a Louis. Percival, sedmý znak, je také důležitý, ačkoli čtenáři ho nikdy neslyší mluvit za sebe. Monology jsou přerušeny devíti krátkými přestávkami z pohledu třetí osoby, které podrobně popisují pobřežní scénu v různých časech dne, od úsvitu do soumraku.

Struktura práce

Zatímco střídavě mluví šest vypravěčů nebo „hlasů“, zkoumá Woolf koncepty individuality, a komunity. Každá postava je odlišná, přesto společně skládají Gestalt kolem tichého centrálního vědomí.

Postavy

Bernard je vypravěč, vždy hledá náznakovou a správnou větu; Louis je cizinec, který usiluje o uznání a úspěch (někteří kritici viz TS Eliot , kterého Woolf dobře znal); Neville (možná z části inspirovaný dalším přítelem Woolfa, Lyttonem Stracheyem ) touží po lásce prostřednictvím řady mužů, z nichž každý se stává současným objektem své transcendentní lásky; Jinny je nový bohatý člověk, jehož pohled na svět odpovídá její fyzické kráse; Susan prchá z města ve prospěch venkova, kde se potýká s emocemi a pochybnostmi o mateřství; a Rhoda prošpikovaná pochybnostmi a úzkostí, v neustálém odmítání lidských kompromisů, vždy při hledání samoty. Percival je téměř božský, ale morálně pochybný hrdina ostatních šesti postav. Zemře uprostřed románu ve snaze o imperialismus v Britem kolonizované Indii . I když Percival nikdy nemluví jako monolog ve vlnách , čtenáři ho objevit v detailu, jako ostatní postavy popsat a analyzovat ho skrz román.

Analýza

Román má podobnou podobu jako jiné modernistické dílo, Portrét mladého umělce Jamese Joyce jako mladého muže . Je to Bildungsroman, který sleduje svých šest vypravěčů od dětství po dospělost. Vlny stírají tradiční rozdíly mezi prózou a poezií a posouvají román do proudu šesti podobných proudů vědomí . Kniha převrací tradiční hranice mezi postavami a sama Woolfová do svého deníku napsala , že šestka vůbec neměla být samostatnými „postavami“, ale spíše aspekty vědomí osvětlující pocit kontinuity. Ani slovo „román“ přesně nepopisuje složitý tvar vln . Samotná Woolfová to tak nenazvala, ale nazvala to „ playpoem “ .

Edice

Britské původní vydání Francouzská vydání

Reference

  1. Maïca Sanconie, „Předmluva Marguerite Yourcenar k jejímu překladu, Les Vague , od Virginie Woolfové: překladatelka majestátu? », In Palimpsestes , roč. 31, č. 1, 2018, s. 105-115 Číst online .
  2. Claire Davison-Pégon, „Virginia Woolf, Les Vagues,  “ v Revue de la Société dʼétudes anglaises contemporaines , č. 44, 2013 Číst online

Podívejte se také

Bibliografie

externí odkazy