Vlny | |
Autor | Virginia Woolf |
---|---|
Země | Spojené království |
Druh | Román |
Originální verze | |
Jazyk | Angličtina |
Titul | Vlny |
Editor | Hogarth Press |
Datum vydání | 1931 |
francouzská verze | |
Překladatel | Marguerite Yourcenar |
Editor | Skladem |
Místo vydání | Paříž |
Datum vydání | 1937 |
Počet stran | 269 |
Vlny ( vlnách ), publikované v roce 1931 , je nejvíce experimentální román od Virginie Woolfové .
Skládá se z monologů mluvených šesti postavami románu: Bernard, Susan, Rhoda, Neville, Jinny a Louis. Percival, sedmý znak, je také důležitý, ačkoli čtenáři ho nikdy neslyší mluvit za sebe. Monology jsou přerušeny devíti krátkými přestávkami z pohledu třetí osoby, které podrobně popisují pobřežní scénu v různých časech dne, od úsvitu do soumraku.
Zatímco střídavě mluví šest vypravěčů nebo „hlasů“, zkoumá Woolf koncepty individuality, mě a komunity. Každá postava je odlišná, přesto společně skládají Gestalt kolem tichého centrálního vědomí.
Bernard je vypravěč, vždy hledá náznakovou a správnou větu; Louis je cizinec, který usiluje o uznání a úspěch (někteří kritici viz TS Eliot , kterého Woolf dobře znal); Neville (možná z části inspirovaný dalším přítelem Woolfa, Lyttonem Stracheyem ) touží po lásce prostřednictvím řady mužů, z nichž každý se stává současným objektem své transcendentní lásky; Jinny je nový bohatý člověk, jehož pohled na svět odpovídá její fyzické kráse; Susan prchá z města ve prospěch venkova, kde se potýká s emocemi a pochybnostmi o mateřství; a Rhoda prošpikovaná pochybnostmi a úzkostí, v neustálém odmítání lidských kompromisů, vždy při hledání samoty. Percival je téměř božský, ale morálně pochybný hrdina ostatních šesti postav. Zemře uprostřed románu ve snaze o imperialismus v Britem kolonizované Indii . I když Percival nikdy nemluví jako monolog ve vlnách , čtenáři ho objevit v detailu, jako ostatní postavy popsat a analyzovat ho skrz román.
Román má podobnou podobu jako jiné modernistické dílo, Portrét mladého umělce Jamese Joyce jako mladého muže . Je to Bildungsroman, který sleduje svých šest vypravěčů od dětství po dospělost. Vlny stírají tradiční rozdíly mezi prózou a poezií a posouvají román do proudu šesti podobných proudů vědomí . Kniha převrací tradiční hranice mezi postavami a sama Woolfová do svého deníku napsala , že šestka vůbec neměla být samostatnými „postavami“, ale spíše aspekty vědomí osvětlující pocit kontinuity. Ani slovo „román“ přesně nepopisuje složitý tvar vln . Samotná Woolfová to tak nenazvala, ale nazvala to „ playpoem “ .