Dům španělského krále

„Dům španělského krále“ ( holandský  : Den Coninck van Spaignien ) je neo-barokní dům se nachází u čísla 1 Grand-Place v Bruselu v Belgii , na severo-západní straně náměstí a na jednání roh rue au Beurre.

Byl to domov společnosti pekařů .

Současná podoba tohoto domu, původně postaven v barokním slohu, pravděpodobně Jean Cosyn v roce 1697, vyplývá z rekonstrukce provedena v roce 1902 podle návrhu architekta Adolphe Samyn který přestavěl nebo obnovil několik domů v Grand-Place ( l'Etoile , Marchand d'Or , Joseph a Anne , anděl , jelen a španělský král ).

Dějiny

V tomto bodě, „opřený o starou hradní zeď, stál velký kamenný dům, výsada rodové linie z města; Serhuyghskintsteen jehož těžké stavět, ježily s cimbuřím a lemována věžemi, přežil až do XVII th  století " .

„Dům španělského krále“ byl postaven v roce 1697 pekařskou společností na místě této steen , opevněného domu Serhuyghů, poté, co byly domy na Grand-Place zničeny během bombardování Bruselu vojsky . Francouzská za Ludvíka XIV přikázaný Marshal Villeroy v srpnu 1695 . Architektem a autorem soch byl pravděpodobně Jean Cosyn , kterému archivář Guillaume Des Marez rovněž připisuje „  Dům kolečka  “.

O tomto datu roku 1697 svědčí dva chronogramy na fasádě domu .

První se nachází na kladí, které odděluje druhé a třetí patro, pod bustou španělského Karla II. , Vládce Nizozemska v době rekonstrukce budovy:

Druhý chronogram zdobí oblouk předních dveří, těsně pod poprsí Saint Aubert .

Budova původně zahrnovala šest bytů: pekařský dům nebo „Backershuys“ („Španělský král“) a „Saint-Jacques“ směrem k Grand-Place a za těmito dvěma domy., „Les Sept Lignages“, „ Saint-Michel “,„ Sainte-Gudule “a„ „t Serhuyghskintsteen“. Na straně Grand-Place tedy tři pole napravo od vchodu do současné budovy představovaly samostatný dům Maison de Saint-Jacques, přístupný v té době dveřmi na rue au Beurre.

Budova, velmi zvětralá, byla v letech 1901-1902 kompletně přestavěna architektem Adolphe Samynem (autorem rekonstrukce „  Maison de l'Etoile  “ v roce 1897), který obnovil sochařskou výzdobu a dóm, který zmizel v 19. století .  století.

V současné době je v „domě španělského krále“ jedna z hlavních kaváren na náměstí.

• Bombardování Bruselu v roce 1695 francouzskými jednotkami maršála de Villeroye
• Grand-Place v plamenech v noci ze 13. na 14. srpna 1695 (anonym, Muzeum města Bruselu):
  Dům španělského krále a jeho sousedů v pozadí.
• Dům na Louve (ještě částečně stojí, uprostřed) a její sousedé zcela zničeno
  (Richard van Orley po Augustin Coppensem, Rijksmuseum, Amsterdam).

Hodnocení

Fasády a střechy všech domů hraničících s Grand-Place byly od 19. dubna 1977 klasifikovány jako historické památky jako celek pod globální referencí 2043-0065 / 0.

Klasifikace byla rozšířena na celou budovu 7. listopadu 2002 pod referencí 2043-0065 / 001.

• Dům španělského krále (první vpravo) a jeho sousedé.
  Kresba Ferdinand-Joseph Derons (1727).
• Socha hrabat z Hornes a Egmont před královským domem , se španělským královským domem v pozadí před jeho restaurováním Samynem.

Architektura

Přízemí

„Dům španělského krále“, postavený ve freestone , má fasádu složenou ze sedmi polí, což z něj činí jednu z nejširších na Grand-Place.

Horní plocha z klenutého oblouku vstupních dveří zdobí ovocný koš a pozlacený ovocných girland a je překonáno pomocí pozlaceného bronzovou bustou z Saint Aubert , biskup Cambrai a patrona pekařů, vyrobený podle Julese Lagae a podepsané na levé rameno svatého.

Tvarování oblouku nese chronogram zmiňující rok 1697, rok, kdy byl dům přestavěn po bombardování Bruselu v roce 1695  :

• Přední dveře
• Přední dveře.
• Klenutý oblouk a busta svatého Auberta.
• Svatý Aubert, patron pekařů.
• Chronogram na výlisku oblouku.

První patro

První patro vyčnívá a je podepřeno osmi konzolemi zdobenými ozdobnými zlacenými vzory. Je proražen sedmi vysokými křížovými kamennými okny oddělenými pilastry se zlacenými iontovými hlavicemi .

K spandrels ze čtyř z těchto oken jsou zdobeny medailony nesoucích podobizna z římských císařů Marcus Aurelius , Decius , Nerva a Trajan , vytvarované podle Alphonse de Tombay a Albert Desenfans .

Tito čtyři císaři mají přímý nebo nepřímý vztah se Španělskem: rodina Marka Aurelia je původem ze Španělska, Nerva přijala Trajana, narozeného v Baetice (římská provincie v jižním Španělsku), a Decius zastával úřad v provincii Tarraconaise (Hispania Tarraconensis).

• Medailony římských císařů
• Marc Aurèle .
• Rozhod .
• Nervo .
• Trajan .

Druhé patro

Druhé patro je propíchnuto sloupky s otvory oddělenými pilastry převyšovanými hlavicemi se zlacenými listy akantu . Jeho střed zdobí pozoruhodná socha od Julesa Lagae zobrazující triumf španělského krále Karla II. , Vládce španělského Nizozemska v době stavby budovy, obklopený trofejemi, věnci z květin, vlajkami, sudy s děly a dva váleční zajatci (Turek a Ind). Pod bustou Karla II. Se objevují slova „  Den Coninck van Spaignien  “. Za ním stojí římský vexillum , nesoucí zkratku „SPQE“ ( Sibi Posteris Que Ejus  : „V jeho cti, a v tom, že jeho potomstvo“). Vítězství je signováno vlevo dole „Jul.Lagae“.

Za triumfu Karla II. Nese starobylé kladí, které zajišťuje přechod mezi prvním a druhým patrem, latinský nápis ke slávě krále, kterým je chronogram, jehož hlavní hlavní města označují rok 1697 jako ten, který se nachází pod busta svatého Auberta nad předními dveřmi:

Tento chronogram je elegickým dvojverší díky talentu bruselského neolatinského básníka Petrus van der Borcht .

Podkrovní lucerna a balustráda

„Dům španělského krále“ je jediným domem na náměstí Grand Place, jehož fasáda není zakončena štítem  ; je skutečně korunována balustrádou v podkroví se starodávnými sochami postav z mytologie a osmibokou lucernou .

Tato lucerna je v úhlu zdobena pilastry nesoucími hlavicemi se zlacenými listy akantů a je překonána starožitným kladím a kopulí zdobenou oculusem , ohnivými hrnci a sochou slávy znějící na trubku, dílo sochaře Paula Duboise .

Balustráda na úpatí věže lucerny nese šest alegorických personifikací, které původně vytvořil Jean Cosyn a které v roce 1902 předělali Isidore De Rudder , Jacques De Haen senior a Victor Rousseau .

Pol Meirsschaut popisuje ve své práci Les sculpture of plein air à Bruxelles: Explanatory Guide (1900) tyto alegorie takto zleva doprava:

• „Síla nebo Herkules opírající se o hůl a Ceres opatřený srpem a ušima“ (Jacques De Haen);
• „Vítr, žena nesoucí větrný mlýn, a Le Feu nebo Merkur, vynálezce ohně, který drží vázu, ze které plamen uniká“ ( Victor Rousseau );
• „Voda, jakýsi Neptun s říčním plnovousem s rákosím ve vlasech a trojzubcem v ruce, a La Prévoyance, Minerva, která drží v ruce hojnost a přesýpací hodiny“ ( Isidore De Rudder ).

Meirsschaut zdůrazňuje, že „si všimneme, že tato čísla zosobňují prvky a zásady nezbytné pro výrobu chleba“ .

• Podkrovní lucerna a balustráda
• Herkules, Ceres a vítr.
• Lucerna věž.
• Sláva troubila na trubku.
• Merkur, Neptun a Minerva.

Boční fasáda rue au Beurre

Boční fasáda rue au Beurre má rozpětí z červených cihel , které je v přízemí zdobeno bílým kamenem.

Tato zátoka má vstupní dveře s velmi zdobeným rámem z modrého kamene , rokokový styl (styl Ludvíka XV). Dveře zdobí zálivu z poutce které vedou dráhy jsou alkoholik zhroucený téměř sud, pod nápisem „Bierkelder“ ( pivo sklep ). Tato příčka bay je podporována Bush tloukl kamenného překladu se zlacenými hranami ozdoben zlaceným pláštěm a je překonán vroubkovaným arch udeřil ve svém středu prostřednictvím oblouk klíče ve tvaru zlaceného pláště.

Poznámky a odkazy

Bibliografie

• Georges Lebouc, Brusel, 100 divů , Brusel, Racine, 2009, s.   73.

Poznámky

1. „Secundus“ je slovní hra, která označuje Charlesa „Second“, ale také znamená „šťastný“, „plný úspěchu“, „prosperující“ a „který nenapadá žádné překážky“. Félix Gaffiot, Ilustrovaný latinsko-francouzský slovník , Paříž, 1934, s. 1412; Bornecque a Cauët, latinsko-francouzský slovník , klasické knihkupectví Eugène Belin, 1967, s. 437; Novus synonymorum, epithetorum, phrasium poeticarum, ac versuum tezaurus , Rouen, Richard Lallemant, 1772, uvádí jako synonyma pro "Secundus" Felix, daří se mu, Faustovi, Fortunáta.

Reference

1. Marc Vokaer, La Grand-Place de Bruxelles , Marc Vokaer vyd., 1966, s.  60 .
2. Monumentální dědictví Belgie, Brusel, Volume 1B, Pentagone EM , Pierre Mardaga editor, 1993, str.  138-139
3. Pol Meirsschaut, Venkovní sochy v Bruselu: Vysvětlující průvodce , Émile Bruylant editions, 1900, s.  94-95 .
4. Alexandre Henne a Alphonse Wauters, Dějiny města Bruselu, třetí svazek , Encyklopedické knihkupectví Perichon, rue de la Montagne 29, Brusel, 1845, s. 1.  71-72 .
5. Albert Mehauden a Michel Vanwelkenhuyzen, město Brusel. Jeho obyvatelé, jejich profese a jejich adresy kolem roku 1767 , Brusel, 1998
6. rejstříku chráněných památek v regionu Bruxelles-Capitale (ilustrovaný katalog)
7. Guide du Routard Bruxelles 2020 , Hachette, 2020, str.  103 .
8. Sertorius Ursatus, De notis Romanorum , Hagae Comitum apud Joannem Neaulme, 1736, str.  218 . Číst online .
9. Otec Jean-Henri Prompsaut, Latinská gramatika - dopisy o dohodě, pravopis a zdůraznění , G. Martin Bookseller, 1842, str.  362 . Číst online .
10. Alain Van Dievoet , De inscriptionibus latinis Fori Maximi bruxellensis , v Melissa , Bruxelles, únor 1993, n o  52, str. 14 až 16

Externí odkaz

• Oficiální stránka