| Narození |
29. prosince 1936 Paříž |
|---|---|
| Státní příslušnost | francouzština |
| Aktivita | Básník |
| Rozdíl | Cena Antonina-Artauda |
|---|
Max Alhau , narozen dne29. prosince 1936v Paříži, je francouzský básník .
Max Alhau byl profesorem moderních dopisů a projektovým manažerem poezie na University of Paris-Nanterre . ..
V roce 1960 se setkal s básníkem Louisem Guillaumem, který ho povzbudil k psaní, četl své první básně a předznamenal svou sbírku v roce 1961 : „ Sur des rives abruptes “. Následně ho objev poezie Alaina Borna , kterému věnoval diplomovou práci pro diplom vysokých škol (1967), orientuje na koncepci tragiky, která je poznamenána strachem ze smrti. K jeho psaní bude zapotřebí objevení Alp a jeho krajiny, aby oslavil velkou přírodu a jednotu mezi člověkem a světem. Pokud je smrt stále přítomna, je to považováno za druh fúze s vesmírem. Nejsou to vzdálené cesty, které by narušily jeho vnitřní krajinu: zůstává věrný horám, těmto místům, která tvoří mírové útočiště. Jeho poezie diskrétní lyriky není o nic méně lidská. Poté, co ze svého psaní vyloučil „já“, hovoří jménem všech, v nichž se uznává. Jeho poezie se také vyznačuje otiskem času, návratem do nikdy nezapomenuté minulosti a chutí po nekonečnu. To jsou charakteristiky jeho nejnovějších sbírek: Proximity des lointains (l'Arbre à parole, 2006), D'asile en exil (Voix d'amore, 2007), Du bleu dans la mémoire (Voix d'amore, 2010).
Podílí se na mnoha recenzích poezie a přispívá k překladu španělských nebo jihoamerických básníků ( Porfirio Mamani-Macedo , Mario Campaña atd.)
Je členem Mallarmé Academy .
Jeho sbírka povídek La ville en crue zvítězila v roce 1992 na Grand Prix SGDL de la Nouvelle. V roce 1996 mu byla udělena cena Antonina-Artauda za sbírku poezie Sous le sceau du silence a v roce 2007 cena Charlese Vildrac od SGDL za sbírku Proximité des lointains (L'Arbre à paroles).