Mézence | |
Boj Aeneas proti Mézence a Lausovi, Václav Hollar | |
Sex | mužský |
---|---|
Druh | Člověk |
Mézence nebo Mezentius , v římské mytologii je etruský král a otec Lausus . Jeho osud je nejistý: v Aeneidě je zabit Aeneasem a v pozdějších verzích přežije.
Jeho název souvisí s indoevropským kořenem * med- „měřit, přijímat opatření“, tedy „léčit“ a „vládnout“. Mézence je „kuchař“.
Mézence je kvůli své krutosti poslán do exilu a usazuje se v Laziu .
Na bojišti se těší z krve a krutosti. Římané ho znají především jako contemptor divum a contemptor deum („rouhač“ nebo „kdo bere na cti bohů“).
On se objeví v Virgil je Aeneid , hlavně v Book X , kde spolu s Turnus , že bojuje o Aeneas a trojské koně , kteří chtějí usadit se ve střední Itálii.
V bitvě s Aeneasem je Mézence velmi těžce zraněn úderem kopí, ale jeho syn Lausus statečně blokuje Aeneasovu smrtící ránu. Lausus je pak zabit Aeneas a Mézence se podaří uniknout smrti. Jakmile se dozví, že Lausus zemřel místo něj, Mézence se stydí a vrací se bojovat na svém koni Rhaebusovi, aby ho pomstil.
Podaří se mu ovládnout Aeneasa tím, že se oštěpem otočí kolem něj, ale ten nakonec zabije koně a Mézence kopím tak, že je vyplivne současně. Umírá, zůstává vzdorný, nebojácný a jednoduše žádá, aby byl pohřben se svým synem.
Virgil vykresluje Mézence jako tyrana a osobně mu připisuje zlo jako mučení a divokost, kterou již řečtí autoři přisuzovali Etruskům (etnický předsudek, který již existuje v Homérských hymnech ).
Ve skutečnosti se Mézence jeví jako obětní beránek, protože všichni ostatní Etruskové bojují po boku Aeneasa.
V tradičním mýtu, který předchází Aeneid , Mézence přežil Aeneas, a zmizel v řece a je spojena s Aeneas v hrdina uctívání .