Schváleno dne 11. února 1958Při pátém plenárním zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců části Čínské lidové republiky , tento dokument stanoví oficiální pravidla týkající se používání pinyin jako přepis čínského jazyka .
Systém vytvořil lingvista Zhou Youguang . Abeceda používá v přepisu čínštiny je shodná s latinské abecedy - písmeno „v“ se používá pouze pro označení určitých jazyků menšinových etnik. K těmto písmenům je však třeba přidat čtyři tóny, které mají na rozdíl od intonace v evropských jazycích stejné funkce jako písmeno .
Ideogram, který představuje slovo v klasickém jazyce, je v mnoha současných případech tvořen alespoň jednou samohláskou a nejvýše jednou souhláskou. Toto pravidlo značně snižuje rozmanitost čínského jazyka na přibližně čtyři sta možných kombinací, zatímco v současném jazyce je asi tři tisíce znaků a téměř dvacet šest tisíc ideogramů používaných v moderní čínštině. Díky čtyřem tónům se kapacita pro ústní projev ještě znásobila a uspokojuje tak ústní komunikaci jedné sedminy světové populace.
|
|
| b | p | m | F | d | t | ne | l |
| ㄅ 玻 | ㄆ 坡 | ㄇ 摸 | ㄈ 佛 | ㄉ 得 | ㄊ 特 | ㄋ 讷 | ㄌ 勒 |
| G | k | h | j | q | X |
| ㄍ 哥 | ㄎ 科 | ㄏ 喝 | ㄐ 基 | ㄑ 欺 | ㄒ 希 |
| zh | ch | sh | r | z | vs. | s |
| ㄓ 知 | ㄔ 蚩 | ㄕ 诗 | ㄖ 日 | ㄗ 资 | ㄘ 雌 | ㄙ 思 |
| i ㄧ 衣 | u ㄨ 乌 | ü ㄩ 迂 | |
| na ㄚ 啊 | IA ㄧ ㄚ 呀 | ua ㄨ ㄚ 蛙 | |
| Ó ㄛ 喔 | uo ㄨ ㄛ 窝 | ||
| E ㄜ 鹅 | tj ㄧ ㄝ 耶 | üe ㄩ ㄝ 约 | |
| mít ㄞ 哀 | uai ㄨ ㄞ 歪 | ||
| ei ㄟ 诶 | uei ㄨ ㄟ 威 | ||
| ao ㄠ 熬 | iao ㄧ ㄠ 腰 | ||
| nebo ㄡ 欧 | dlužní úpis ㄡ 忧 | ||
| rok ㄢ 安 | ian ㄧ ㄢ 烟 | uan ㄨ ㄢ 弯 | üan ㄩ ㄢ 冤 |
| v ㄣ 恩 | v ㄧ ㄣ 因 | uen ㄨ ㄣ 温 | A ㄩ ㄣ 晕 |
| ang ㄤ 昂 | iang ㄧ ㄤ 央 | uang ㄨ ㄤ 汪 | |
| angl ㄥ 亨 的 韵母 | ing ㄧ ㄥ 英 | ueng ㄨ ㄥ 翁 | |
| ngo ㄨ ㄥ 轰 的 韵母 | iong ㄩ ㄥ 雍 |
(1) Hanzi jako „知 、 蚩 、 诗 、 日 、 资 、 雌 、 思“, kteří mají pouze jednu souhlásku, berou samohlásku „i“ jako samohlásku, která slouží pouze k označení tónu
To znamená, že „i“ není vyslovováno.
(2) Samohláska „ㄦ“ se obvykle píše „er“ ，, ale píše se „r“ jako ocas samohlásky.
(3) Samohláska „ㄝ“ se píše „ê“。
(4) Samohlásky ve sloupci „i“, bez souhlásky, jsou psány „yi“ （衣） ， „ya“ （呀） ， „ye“ （耶） ， „yao“ （腰） ， „vy“ （忧） ， „Yan“ （烟） ， „yin“ （因） ， „yang“ （央） ， „ying“ （英） ， „yong“ （雍）; Ti ze sloupce „u“ bez souhlásky dříve, jsou zapsáni ， „wu“ （乌） ， „wa“ （蛙） ， „wo“ （窝） ， „wai“ （歪） ， „wei“ （威） ， „wan“ （弯） ， „wen“ （温） ， „wang“ （汪） ， „weng“ （翁）; ti ve sloupci „ü“, následující „j“, „q“, „x“, jsou zapsána „ju“ （↑） ， „qu“ （区） ， „xu“ （虚） ， „přehláska na“ ü "je zastíněno; ale po souhláskách" l "," n "se píše" lü "（吕）," nü "（女）.
(5) „iou“, „uei“, „uen“ následující za souhláskou, psané jako „iu“, „ui“, „un“, například „niu“ （牛）, „gui“ （归）, „po „（论）.
| 阴平1 st | 阳平2. místo | E 3 e | 去声4 e |
| - | / | ∨ | \ |
Tón je umístěn na hlavní písmeno samohlásky. Slabý tón je identifikován nepřítomností symbolu tónu.
Například:
| 妈 mā | 麻 má | 马 mǎ | 骂 mà | 吗 můj |
| 阴平1 st | 阳平2. místo | E 3 e | 去声4 e | 轻声 slabý |
| maminka | lněné, šedé | kůň | urazit | výslech |
Kombinace iniciované „a“, „o“, „e“ jsou zahozeny znakem „“ s samohláskou, která je předchází; například: pi'ao （皮袄, zvířecí kožený kabát.