Neo-futurismus

Neo-futurismus je pohyb na konci XX -tého století a počátku XXI tého století v umění , v designu a architektury . Bylo to vnímáno jako rozchod s postojem postmoderny a představuje idealistickou víru v lepší budoucnost.

Popsal jako hnutí předvoj a jako konsolidační futuristický myšlení za estetickou a designu funkčnosti v rostoucích měst, hnutí má svůj původ v práci expresionistů strukturálních architekty, jako jsou Alvar Aalto a Richarda Buckminster plnější zprávu v polovině XX th století.

Hlavní postavy

Reprezentativní díla neo-futurismu
Olympic Stadium Montreal , v Montrealu (podle Roger Taillibert , 1987).
Kunsthaus Graz v Graz (o Peter Cook a Colin Fournier (v) , 2003).
Pavilony Futuroscope v Poitiers ( Denis Laming , 1984).
Britská knihovna politické a ekonomické vědy , Londýn (od Norman Foster , 2000).
L'Oceanogràfic , ve městě umění a věd ve Valencii ( Félix Candela , 2003).
L ' Àgora , ve městě umění a věd ve Valencii ( Santiago Calatrava Valls , 2009).
Reina Sofía-Palace of the Arts , na území hlavního města umění a věd ve Valencii (od Santiago Calatrava Valls, 2005).
L ' Hemisfèric , ve městě umění a věd ve Valencii (Santiago Calatrava Valls, 1998).
Turning Torso v Malmö (od Santiago Calatrava Valls, 2005).
Auditorium Tenerife , v Santa Cruz de Tenerife (od Santiago Calatrava Valls, 2003).
Centrum krasobruslení v Icebergu v Soči ( Andrey Bokov , 2012).
„Hungerburg“ horní stanice v Rakousku (Zaha Hadid, 2007).
The Jockey Club Innovation Tower (in) to Hong Kong (Zaha Hadid, 2013).
Museum of Tomorrow , v Rio de Janeiru (od Santiago Calatrava Valls, 2015).
World Trade Center , New York (od Santiago Calatrava Valls, 2016).
Stanice Liège-Guillemins v Lutychu (Santiago Calatrava, 2009).
Evolution Tower v Moskvě (o RMJM a Philipp Nikandrov 2014).
The Shard v Londýně ( Renzo Piano , 2012).

(en) Jean-Louis Cohen , Budoucnost architektury. Od roku 1889 , Londýn, Phaidon Press ,2012, 527 s. ( ISBN 978-0-7148-4598-2 ).
(en) Hal Foster , „ Neo-futurismus: architektura a technologie “ , AA Files , Architectural Association School of Architecture , sv. 14,1987, str. 25–27 ( JSTOR 29543561 ).
(en) Hal Foster , „ Co je Neo na Neo-Avantgardě? » , Říjen , MIT Press , roč. 70,1994, str. 5–32 ( JSTOR 779051 ).
(en) Caroline Klein a Stefanie Lieb , Futuristic: Visions of Future Living , Kolín nad Rýnem, DAAB Media,2013, 271 s. ( ISBN 978-3-942597-09-8 ).
(en) ica Anne Milkovich, A History of Neo-Futurism , Er2010 - Avantgarde (Estetics).
(en) Gunther Berghaus, „Od futurismu k neo-futurismu“ , v Avantgardě / Neoavantgardě , 2005, ed. Dietrich Scheunemann, Rodopi BV.
(en) Colin Rowe, Fred Koetter, After the Millennium, in Collage City , 1983, ed. Architektura - MIT Press, Cambridge, MA.
(en) Reyner Banham, „Clip-on Architecture“, Architectural Design , sv. 35, n o 11.
(in) Reyner Banham, Historik bezprostřední budoucnosti , Cambridge, MIT Press, 2002.
(en) Ru Brown, futurismus je mrtvý, ať žije futurismus: dědictví techno-lásky v současném designu , 2011, University of Washington - MDes Design Investigations.