| Narození |
14. srpna 1890 Martínkov ( české království ) |
|---|---|
| Smrt |
21. října 1973(na 83) Praha |
| Státní příslušnost | Československý |
| Výcvik | Schola Cantorum v Paříži |
| Činnosti | Skladatel , učitel hudby , varhaník , univerzitní profesor , překladatel , muzikolog |
| Manželka | Véronique Bloy-Tichý |
| Příbuzenství |
Léon Bloy (tchán) Madeleine Bloy-Souberbielle (švagrová) |
| Pracoval pro | Česká akademie múzických umění |
|---|---|
| Nástroj | Varhany |
| Umělecké žánry | Klasická hudba , liturgická hudba ( in ) |
Otto Albert Tichý , nar14. srpna 1890v Martínkově a zemřel dne21. října 1973, je český varhaník a skladatel .
Po studiích na gymnáziu v Brně a v Praze zahájil Otto Albert Tichý hudební studia u Vítězslava Nováka na pražské konzervatoři a rychle projevil chuť ke kompozici. Přerušil výcvik, aby pracoval jako překladatel a redaktor katolické literatury.
V roce 1919 odešel Otto Albert Tichý do Francie, aby pokračoval v hudebním výcviku ve Schola Cantorum ve třídě Vincenta d'Indyho . Poté vyvinul vášeň Pro varhany a gregoriánský chorál a zdokonalil své znalosti v oblasti vokální polyfonie. Po ukončení studií žil šest let v Paříži , kde pracoval jako varhaník a učitel hudby.
V roce 1926, po sňatku s Véronique Bloyovou , nejstarší dcerou Léona Bloye , se rozhodl opustit Francii, aby se usadil se svou rodinou v Lausanne . Poté se stal varhaníkem v Notre-Dame du Valentin a učil hudbu na dominikánském gymnáziu . Věrné přátelství ho váže k Aloÿovi Fornerodovi , který mu pomáhá vydat několik jeho děl.
Po deseti letech ve Švýcarsku se Otto Albert Tichý vrátil v roce 1936 do své rodné země. Poté získal titul titulárního varhaníka v katedrále sv. Víta v Praze a v roce 1946 profesorský titul na pražské konzervatoři, kde působil až do věku 75 let. Založil Schola Cantorum v Praze s dirigentem Miroslavem Venhodou a učil zde gregoriánský chorál, sborovou hudbu od renesance po baroko, improvizaci a varhanní doprovod. V roce 1948 dorazili komunisté a aktivita Otta Alberta Tichého byla najednou považována za nežádoucí. Je nucen opustit Schola cantorum, ale zůstává díky zásahu ředitele, profesora konzervatoře. Navzdory každodenním překážkám režimu pokračoval ve skládání a překládání, zejména náboženských děl.
Otto Albert Tichý umírá dál 21. října 1973v katedrále sv. Víta v Praze během nedělní mše sv. V kantonální a univerzitní knihovně v Lausanne byla vytvořena sbírka Otta Alberta Tichého.