Qaf (súra)

50 th  Súra koránu
dopisu qaf
Korán, posvátná kniha islámu.
Korán , svatá kniha islámu .
Informace o této súře
Originální název ق, Qaf
Francouzský titul Dopis Qaf
Tradiční objednávka 50 th  súra
Časová posloupnost 34 th  súra
Vyhlašovací období Mekkánské období
Počet veršů ( ajat ) 45
Počet dělení ( rukus ) 0
Tradiční objednávka
Předchozí Súra 49: The Apartments (Al-Hujraat) Súra 51: Rozptyl větru (Adh-Dhariyat) Následující
Časová posloupnost
Předchozí Sura 77: The Envoys (Al-Mursalat) Sura 90: The City (Al-Balad) Následující

Qaf ( arabsky  : ق, francouzský  : The Letter qaf ) je jméno tradičně kladen na 50 th súry z koránu , svaté knize islámu . Má 45 veršů . Napsáno v arabštině jako zbytek náboženské práce a podle muslimské tradice bylo vyhlášeno během mekkánského období.

Původ jména

Ačkoli název není přímo součástí koránského textu, dala muslimská tradice této súře název Dopis Qaf s odkazem na první verš: „Qaf. Slavným Koránem! " .

Název pochází z 1. verše, ale jiná jména jsou známá v souvislosti s 10. veršem.

Historický

K dnešnímu dni neexistují žádné historické prameny ani dokumenty, které by mohly být použity ke zjištění chronologického pořadí súr v Koránu. Nicméně podle muslimské chronologie přiřazené Ǧa'far al-Sadiq ( VIII th  století) a široce distribuován v roce 1924 pod vedením al-Azhar, to Súra zabírá 34 th místo. Bylo by to prohlášeno během mekkánského období , to znamená schematicky během první části historie Mahometu před opuštěním Mekky . Napadal od XIX th od akademického výzkumu , je to časová osa byla přezkoumána Nöldeke pro které je tato súra je 54 th .

Tato súra je postavena na způsob určitých pozdně starověkých homilií . Je „velmi kompozitní“ a samozřejmě obsahuje dvě vedle sebe umístěné sady. Je to sbírka různých textů. Závěr tento text sjednocuje.

Výklady

Verše 12-15: zničené národy

Verše 12–14 jsou Straflegenden , abych použil Horovitzův výraz „legendy o trestu“. Týkají se zde osmi národů a tvoří nejdelší sérii Koránu . Dvě předběžné poznámky jsou, že zde není žádná zmínka o Abrahamově lidu a že se v něm mísí biblické postavy a arabské národy.

Mezi nimi je ashab al-rass , zmíněný jindy v Koránu, ale který je nemožné identifikovat. Jednou z hypotéz pro hloubení této identity by byla chyba ve čtení rasmu . Originál by byl ashab Idris, a tedy Ezrova evokace . Druhým by bylo, že jsou to lidé z arsae , žijící severně od Yanbu ' .

Bell identifikuje Ashab al-Ayka s Madianské . Wetzstein identifikuje tento termín s nabataejským přístavem v Rudém moři nazývaným v řečtině Leuke Kome ( bílá vesnice ). Tuto starou hypotézu nedávno aktualizoval Puin, který přesto přesunul Leuke Kome do přístavu al-Hawra na severozápadě Arabského poloostrova .

T ubba byl identifikován muslimskými učenci jako vlastní jméno himyaritského krále jižní Arábie. Jeffery potvrzuje spojení tohoto titulu s Himyarem. V roce 2005 navrhl Puin vidět chybu ve čtení rasmu a identifikovat prostřednictvím tohoto jména přístav Yanbu . Kroppova hypotéza je však nejpřesvědčivější. Pro autora by tubba byla adjektivum, které znamená „podle jeho příkladu“. Takto by byly označeny národy „svého druhu“.

Verš 14b uvádí tyto národy do eschatologického kontextu , což jasně ukazuje, že se proti nim tato hrozba splnila.


Podívejte se také

Související články

Bibliografie

externí odkazy

Poznámky a odkazy

Poznámky

  1. V roce 2019 lze pouze dvě práce považovat za vědecké a pokračující komentáře k textu Koránu. Jedná se o Komentář Koránu od Richarda Bella publikovaný v roce 1991 (nyní datovaný) a Korán historiků publikovaný v roce 2019. Paretova práce spolu s Blachèrem , Khourym a Reynoldsem zapadá do překladatelského balíčku s kritickým aparátem . Viz: Sura

Reference

  1. (in) „  The Koran - Bibliowiki  “ na biblio.wiki (přístup ke dni 5. července 2018 )
  2. (in) „  The Koran / Surah 50: Qaf - Bibliowiki  “ na biblio.wiki (přístup k 5. červenci 2018 )
  3. P. Neuenkirchen, „Sura 50“, Le Coran des Historiens , t.2b, 2019, 1535 a násl.
  4. GS Reynolds, „The Problem of Quran Chronology,“ Arabica 58, 2011, str.  477-502 .
  5. R. Blachère, Úvod do koránu , s.  244 .
  6. R. Blachère, Le Coran, 1966, str.  103 .
  7. M. Azaiez, „  Chronologie zjevení  “
  8. G. Dye "Korán a jeho kontextu Poznámky k nedávné práci", Oriens Christianus n o  95, 2011, str.  247-270 .
  9. E. Stefanidis, „Korán se stal lineárním: Studie chronologického přeuspořádání Geschichte des Qorâns“, Journal of Qur'anic Studies , X, II, 2008, s. 1.  13 .