Osvětlené svitky z deníku Murasaki Shikibu

Osvětlené svitky z deníku Murasaki Shikibu Obrázek v Infoboxu. Císařovna Shoshi drží své malé dítě. Níže Fujiwara žádný Michinaga rituálně nabízí kojencům mochi ; kurtizána vpravo dole by mohl být Murasaki Shikibu , autor deníku XI -tého  století původně obrazy.
Umělec Neznámý
Datováno XIII th
Typ Emaki
Technický Barva a inkoust na papírové roli
Umístění Tōkyō , Osaka (Japonsko)

Tyto válečky osvětlené deník Murasaki Šikibu (紫式部日記絵巻, Murasaki Shikibu Nikki Emaki ) Tvořit Emaki japonský pocházející z XIII th  století. To je inspirováno stejnojmenným deníku ( Nikki ) ze strany Murasaki Shikibu , kurtizány u soudu Heian X- es a XI jsou staletími, autor slavného románu Příběh Genji . Tato emaki je součástí japonského malířského stylu yamato-e a oživuje ikonografii typickou pro předchozí století, za Heianovy éry.

Přežívající svitky nebo fragmenty emaki jsou jednotlivě klasifikovány jako kulturní dědictví Japonska , jako národní poklad nebo důležité kulturní statky .

Popis

Se objevil v Japonsku, protože o VI -tého  století přes obchod s čínskou říši , praxe Emaki je široce rozptýlené mezi aristokracií v době Heian  : tyto dlouhé role papíru vyprávění čtenáři příběh prostřednictvím textů a obrazů. Později je nástup kamakurské éry poznamenán vnitřními nepokoji a občanskými válkami, které se šíří a upřednostňují vzestup třídy válečníků ( samurajů ); ten druhý dal do centra pozornosti realistickou aristokratickou kulturu méně vychovanou a esoterickou ( v těchto dobách se také objevuje Zen ). Ke konci XIII -tého  století, obnovený zájem v rafinované kultuře Heian období vedl umělce k návratu k malování styly císařova soudu; Diary of Murasaki Shikibu je v této souvislosti během zlatého věku Emaki (XII th a XIII tého století).

Během doby Kamakura, zatímco válečníci bakufu preferovali dynamické příběhy, výroba emaki u Heianského dvora stále přežívá. Proto najdeme stopy deníku Murasaki Shikibu v deníku Fujiwara bez Teiky , básníka a učence; podle tohoto dokumentu několik aristokratů blízkých bývalému císaři Go-Horikawovi plánovalo v roce 1233 vyrobit nový emaki z Příběhu o Genji (po 12. století , Genji monogatari emaki , jedno z nejslavnějších děl), doprovázené další z deníku . Neexistují však žádné důkazy o tom, že by se současné role shodovaly s těmi, které uvádí Fujiwara no Teika, ale zdá se, že se shodují odhadovaná data výroby. Teorie přisuzovaly toto dílo malíři Fujiwara žádný Nobuzane , bez skutečného důkazu. V současné době z emaki zůstávají čtyři role papíru, uložené v různých sbírkách: Hachisuka Collection, Gotoh Museum a Hinohara Collection ( Tokio ), stejně jako jedna v Muzeu umění Fujita ( Osaka ).

První svitek souvisí s oslavami narození knížete Atsunariho v roce 1008 a poslední s oslavou narození knížete Atsunagy v roce 1010. Tato časová mezera s největší pravděpodobností naznačuje, že původní emaki muselo mít více svitků než dnes. Práce je přímo inspirována Deníkem Murasaki Shikibu , kurtizanou a čekajícími císařovny Shoshi , ve kterém velmi přesně popisuje oficiální ceremonie a samotářský život čekajících dám. Poskytuje také své úvahy o mezilidských vztazích a plynutí času a přísně soudí své současníky, muže za jejich nezdvořilé způsoby (včetně Fujiwary bez Michinagy , nejvlivnějšího muže u soudu) a ženy za jejich nezkušenost a nedostatek. . Pro D. Keene deník poskytuje obraz osamělé a marginalizované ženy, snad kvůli jejímu zasvěcenému rozboru hlubokých osobností lidí, kteří stěží zapadají do intimního života paláce. Od Heiana . Emaki tak přepisuje tuto samotu a tato pozorování života v paláci. Nicméně, to se přidá k textu nějaký zřejmý touhu XIII th  století (válečky takže času) do slavné minulosti Heian soudu, což celý pocit „ztraceného zlatého věku» Podle P. Mason, a to i během šťastných událostí takových jako svátky.

Styl a složení

Emaki řídí principy onna-e žánru z Yamato-e , a zdá se, v blízkosti Illustrated svitky Příběh Genji (c. 1120-1140), zatímco ukazuje na hluboký vývoj stylu. Obrazy skutečně popisují život v paláci v nostalgickém, nadčasovém a velmi zdrženlivém pocitu typickém pro onna-e , ale přidávají se i různé čistě dekorativní prvky (jako je úprava krajiny a kontemplativní scény). Obrazová technika tsukuri-e (rozsvícený „malování postavený“), který se používá hlavně v Emaki soudu XII th  století, je i zde použita. Provádí se ve třech fázích: první náčrt scény je vytvořen indickým inkoustem (pravděpodobně mistrem dílny), poté je barva nalepena na celý povrch papíru v přesném pořadí, velké plochy v pozadí k posledním detailům. Nakonec jsou obrysy oživeny nebo vylepšeny inkoustem, aby byla zvýrazněna hloubka. Lze však znovu zaznamenat hmatatelný vývoj stylu, protože pigmenty jsou zde méně neprůhledné než obvykle a diskrétnější tóny podtržené jemnými obrysy inkoustem; navíc dekorativní aspekt silně vyniká intenzivním používáním zlatého prášku a někdy i stříbra. Pro P. Masona se tato technika jeví méně opatrná než v minulosti, například u interiérových architektonických prvků (posuvné dveře, zástěny ...) nebo stříbrného prášku mnohem vzácnějšího než zlato.

Postavy jsou načrtnuty v souladu s realistickými portrétovými trendy období Kamakura a opouštějí hikime kagibanu (technika reprezentace tváří čtyřmi tahy na bílém pozadí, podobně jako masky Noh, které označují extrémní vymazání aristokratů). Obecněji M. Murase poznamenává, že vyjádření pocitů se ve srovnání se svitky z 12. století mírně mění  ; zde je rozdělení prostorů méně časté a šlechtici přicházejí a odcházejí přirozeným a rozhodným způsobem. Pocity jsou tedy namalovány přímo, spíše než navrženy dekorem, postoji nebo barvami, jako jsou Ilustrované svitky Příběhu o Genji . Jako většina emaki se kompozice spoléhá na použití úhlopříček k vyznačení hloubky a techniku fukinuki yatai (doslovně „střecha odstraněna“), která spočívá v tom, že nebyly namalovány střechy paláce, aby přímo představovaly interiér, s obecně ponořeným bodem pohledu. Záměrně pomalý rytmus tsukuri-e se zde jeví jako mírně zrychlený, i když obrazy jsou stále odděleny kaligrafickými částmi inspirovanými texty deníku.

Tento nový dekorativní přístup k soudním obrazů ( onna-e ) inspirovaných témat z literatury, může být viděn v několika dalších dílech Kamakura období, jako je Emaki z Příběhy Ise nebo Illustrated svitek SumijoŠi románu. (Sumiyoshi monogatari Emaki) .

Historiografie

Obrazy poskytují doplňující pohled na svitek s životem a slavnostmi v paláci , někdy docela jednoduché jako hry na jezeře, i když citlivost je v době jejich výroby jiná. Zejména existuje příklad architektonického stylu Shinden , který se vyznačuje kombinací vlivu Tang Číny a tradičního Japonska.

Dodatky

Související články

externí odkazy

Bibliografie

Poznámky a odkazy

  1. Miyeko Murase ( překlad  , anglicky) Japonské umění , Paříž, edice LGF - Livre de Poche, kol.  "Pochothèque",1996, 414  str. ( ISBN  2-253-13054-0 ) , s.  163-164
  2. Christine Shimizu , japonské umění , Flammarion , kol.  "Všechno umění",2001, 448  s. ( ISBN  978-2-08-013701-2 ) , s.  193
  3. (en) Penelope E. Mason a Donald Dinwiddie , Dějiny japonského umění , Pearson Prentice Hall,2005( ISBN  978-0-13-117601-0 ) , s.  183
  4. (in) Louis Frederick , japonská encyklopedie , Harvard University Press ,2005( ISBN  0-674-01753-6 , číst online ) , s.  207
  5. Okudaira 1973 , str.  131
  6. (in) Donald Keene , Cestovatelé stovky: Japonci odhalili přes 1000 let deníků , Columbia University Press ,1999, 468  s. ( ISBN  978-0-231-11437-0 ) , s.  42-46
  7. Okudaira 1973 , str.  53
  8. Christine Shimizu , japonské umění , Flammarion , kol.  "Všechno umění",2001, 448  s. ( ISBN  978-2-08-013701-2 ) , s.  194
  9. (in) „  Tsukuri-e  “ , Jaanus (Japonský systém architektury a sítě Art Network) (přístup ke dni 14. října 2011 )
  10. Okudaira 1973 , str.  64
  11. Okudaira 1973 , str.  33
  12. Penelope E. Mason a Donald Dinwiddie, op. cit. , Pearson Prentice Hall, 2005, s. 107-108