Rue Peyrolières

Rue Peyrolières (oc) Carrièra dels Pairoliers
Rue Peyrolières viděná z malého „místa Peyrolières“.
Situace
Kontaktní informace	43 ° 36 ′ 02 ″ severní šířky, 1 ° 26 ′ 27 ″ východní délky
Země	Francie
Kraj	Occitania
Město	Toulouse
Čtvrtletí	Capitol
Start	n o  9 Place du Pont-Neuf a n o  1 rue de Metz
Konec	n o  8 rue Jean-Suau a n o  6 rue Gambetta
Morfologie
Typ	ulice
Délka	294  m
Šířka	mezi 5 a 10 m
Dějiny
Stará jména	Street Peyrolières (pozdní XIII th  století) 1 st  část: Rue du Vieux-Pont (pozdní XIII th  století); Rue du Puits-de-la-Wheel ( XIV th  století); rue des Archers (začátek XVII th  století); Great street Daurade 2 e  část: Rue du Bourguet Neuf (brzy XIII th  století)
Ochrana	Chráněné území (1986)
Geolokace na mapě: Toulouse

Street Peyrolières (v Okcitánština  : Carriera dels Pairoliers ) je ulice v historickém centru města Toulouse ve Francii . Nachází se v okrese Capitole v sektoru 1 města a patří do chráněného sektoru Toulouse .

Toponymie

Název rue Peyrolières je pojmenován podle „peyroliers“ řemeslníků ( pairolièrs v Occitan ), výrobců kotlů ( pairòls v Occitan). Tyto Boilermakers byly stále na ulici v první polovině XX -tého  století.

Ve středověku měla ulice již současný název, ačkoli některé části ulice měly jiná jména, v konkurenci s prvním. Mezi rue de la Trilhe (současná rue de Metz ) a rue Gipponières (současná rue Clémence-Isaure ) to byla rue du Pont-Vieux, protože se jednalo o prodloužení sestupu z Pont-Vieux (aktuální sestup z Halle-aux -Poissons ). Na konci XIV th  století a XV th  století, také volal rue du Puits-de-la-kolo, protože dobře, že jméno bylo na křižovatce Gipponières ulici (v běžných ulicích tabáku a o ‚šátek ). Na začátku XVII th  století, protože to bylo obýváno výrobci samostříl ( Balestas nebo balestras v Occitan) a vrhacích zbraní , se objevil i název ulice Balestrières ( balestièrs nebo balestrièrs „krokve“ v Occitan). Z ulice v Trilhe v tomto Jacques-Rue Cujas mezi XV th  století a XVIII -tého  století, to bylo také high-street z pražmy, protože vedla podél východní straně benediktinského převorství cejny . V roce 1794, během francouzské revoluce , byla tato část ulice přejmenována na rue Patriotique, ale toto jméno nezachovala.

Druhá část ulice mezi Jacquesem Rue Cujas a Argentières Street (nyní Leon-Gambetta Street ) byl od XIII th  století, tzv rue du Bourguet Neuf. Původ jména je nejasné a zdá se, že v souvislosti s rozvojem, XI -tého  století nebo příštího století, bourguet ( Borget v Occitan), to znamená, že v nové čtvrti, možná i městskou spasení na základě pověření z převorství La Daurade. V roce 1794 byla tato část ulice přejmenována na Revolutionary Street.

Dějiny

Středověk

Ve středověku všechny domy na západní straně ulice Peyrolières závisely na Capitoulat de la Daurade , zatímco domy na východní straně, od jejího vzniku po ulici Jacques-Cujas , závisely na Capitoulat de Saint-Pierre-Saint -Martin a od rue Jacques-Cujas k rue des Argentiers (nyní rue Léon-Gambetta ) z Capitoulat du Pont-Vieux .

Populace je tvořena hlavně řemeslníky. Existuje velké množství kotelen a peer pracovníků , kteří dali své jméno na ulici. Ulice si zachovává svůj pracovitý charakter i v následujících stoletích, i když dochází k vývoji činností. Existují také textilní řemeslníci, hlavně „gipponiers“, výrobci dubletů . Členové elity jsou málo, i když jeden všimne přítomnost významných rodin, jako je například rodina Olmières nebo Capitouls , jako Blaise Izarti, Capitoul v letech 1420 a 1431 (proud n o  3).

Moderní doba

Velký oheň 7. května 1463úplně zničila ulici a některé velké rodiny v Toulouse to využily ke zvýšení svého držení půdy. Rodina Olmières získává XVI th  století obrovský prostor mezi ulicemi Giponnières (aktuální ulice Tobacco ) Lanternières a Peyrolières cílem vybudovat sídlo (proud n o  3). Na ulici však i nadále populární přes kapitola zákazy výstavby ze dřeva, většina domů přestavěna v průběhu XVI th  století nadále používat stranu dřeva . V XVII -tého  století, výrobci vrhací zbraně , a to zejména z kuše , jsou četnější v horní části ulice, v blízkosti Place du Pont-Neuf . V XVIII -tého  století, zmizí krokve. S metalurgií jsou spojeni i další řemeslníci, jejichž obchod zůstává blízký stále četným výrobcům kotlů, jako jsou výrobci plechových nádob a obchodníci se železem.

Luc de Saget, kněz a poradce v parlamentu v Toulouse , založený z vůle2. února 1718, charitativní dům, jehož hlavním cílem je péče o „chudé nemocné“ doma. V Daurade, známé jako Salus infirmorum , jsou umístěny čtyři sestry lásky . Stejným činem ustanovil „chudé pacienty“ farnosti La Daurade jako dědice celého jeho majetku. Předpisy to nařídí vzorem pro všechny ostatní charitativních organizací vytvořených na Toulouse XVIII th  století. Tím se stanoví složení správní rady, určí se členové, kteří budou jejími členy, určí se jejich povinnosti a zajistí pořádání schůzí. Dvě sestry mají na starosti kuchyni a služby nemocným, třetí v „lékárně“ a čtvrtá v prádelně. Charitativní dům dává vývar chudým a udržuje „lékárníka“, aby jim poskytoval léky, které doma potřebují. Zařízení udržuje lékaře a chirurga a poskytuje prádlo a chléb nemocným a maso rekonvalescentům. Nápis Salus infirmorum , umístěný na štítu House of the Sea Bream, nám připomíná, že si přejeme uplatnit toto velmi přesné nařízení týkající se lékařské pomoci. Sestry lásky mají další úkoly, jako je oprava a praní oděvů pro „chudé nemocné“.

Současné období

Práce rue Transversale (současná rue de Metz ) odstranit několik domů z ulice ( n o  2 až 6). V roce 1914 bylo na přelomu n o  8, ohrožující zkázu, že výstřel.

V roce 2000 měla rue Peyrolières prospěch z rehabilitace centra města. V roce 2003, mezi měsíci březnem a říjnem, byla polopěšina ulice doprovázena pracemi na zkrášlení veřejných prostor. Současně se policejní operace snaží zajistit bezpečnější ulice a bojovat proti trestné činnosti v oblasti obchodu s drogami. Rue Peyrolières se poté stává atraktivní ulicí s čajovnami, bary, restauracemi a obchody.

Popis

Rue Peyrolières je veřejná silnice v centru města Toulouse, dlouhá 294 metrů. Jeho šířka je velmi variabilní, protože pokud nejstarší části ulice, jejíž trasa je zděděna od středověku, nepřesahuje 5 metrů, rozšiřuje se na 10 metrů v těch částech ulice, které těží z prací. Rozšíření XVIII tého  století, a to zejména v XIX th  století.

Ulice začíná na Place du Pont-Neuf , na křižovatce tohoto místa, rue de Metz a rue Lanternières . Rozšiřuje rue des Couteliers , která přes rue de la Dalbade a rue de la Fonderie pokračuje na jih k Place du Parlement . Rue Peyrolières nejprve sleduje přímočarou cestu orientovanou na sever, přijímá rue du Tabac a vede k rue de l'Écharpe , poté k rue Clémence-Isaure , rozšiřující se a tvořící malé náměstí. Ulice se svažuje mírně doprava a spojuje se s ulicemi Daurade , Boyer-Fonfrède a Cujas . Znovu mírně nakloní a po porodu rue du Prieuré končí na křižovatce ulic rue Jean-Suau a rue Malbec , které přijímá vlevo, a rue Gambetta , která ji rozšiřuje na sever k Place du Capitole .

Zjištěné cesty

Rue Peyrolières splňuje následující pruhy v rostoucím počtu („g“ označuje, že ulice je vlevo, „d“ vpravo):

1. Place du Pont-Neuf
2. Metz Street (d)
3. Rue Lanternières (g)
4. Rue du Tabac (g)
5. Šála Street (d)
6. Rue Clémence-Isaure (d)
7. Rue de la Daurade (d)
8. Ulice Jacques-Cujas (d)
9. Rue François-Boyer-Fonfrède (g)
10. Priory Street (d)
11. Rue Jean-Suau (g)
12. Malbec Street (g)
13. Ulice Léon-Gambetta

Pozoruhodná místa a budovy

• n o   2  : budovy.
  Budova postavená v roce 1868, kdy byla otevřena rue de Metz , má výsadní místo. Charakteristický pro budovy ve stylu Haussmann, které jsou zvýšeny v první části ulice, je přičítán architektu Jacques-Jean Esquié . Využívá dekor světlých cihel a terakoty . Přízemí je otevřeno dvěma velkými obdélníkovými obchodními otvory oddělenými skládaným pilastrem a bočními dveřmi. Dveře převyšujeterakotový vlys zdobený ženským obličejem a listy a římsou podepřenou konzolami . Na zvýšeném přízemí , okna mají malé zábradlí v litině . V horních patrech je fasáda oživena litinovými balustrádami balkonů , různých šířek a velikostí. Okna jsou obdélníková a majílitinové drapérie . Podkroví podlahaje pokryta břidlic a propíchne světlíků .

• n o   3  : Olmières hotel .  Seznam MH ( 1946 , fasády na ulici a na nádvoří; střechy, klenutý průchod; věž) . Capitoul Jean-Étienne d'Olmières mohla být za konstrukci tohoto zámeček, postavený na celý blok vymezeném Peyrolières, Lanternières a Tabac ulicích. Budova je rozdělena do několika hlavních budov kolem nádvoří. Centrální dveře se otevírají do ulice duhově klenutými spárovanými střídajícími se cihlami a kameny a korunovanými římsou s konzolami . Je rozšířen klenutým průchodem, který spojuje dvě hlavní budovy v ulici. 1 st patro, terasa, uzavřen balkon v kovaného železa , se vztahuje na průchod a dvě buňky. Na konci nádvoří má osmiboká schodišťová věž okna zdobená závorkami končícími v kapustě , jejichž modilliony jsou zdobeny hlavami a fantastickými zvířaty. Jean de Balanguier, poradce parlamentu , koupil hotel v roce 1621. Byl to pravděpodobně on, kdo zvýšil věž o jedno podlaží mirandes . Hotel je přestavěn v průběhu XVIII -tého  století: vchodové dveře věže a okna jsou nastaveny v tomto okamžiku.
  

• n o   6  : Maurice budovy.
  Budova ve stylu Art Deco byla postavena v roce 1923 architektem Edmondem Pilette jménem pana Maurice. Konstrukce budovy je betonová . V přízemí si přední dveře zachovaly své kování s geometrickými vzory. V horních patrech asymetrii fasády zdůrazňuje arkýř , otevíraný velkými okny. Je dále oživena polychromií omítek, které tvoří geometrické vzory. Horní patro je ustoupeno od olovnice fasády.

• n o   10-12  : místo římského divadla v Toulouse .
  Obě budovy byly postaveny první v XVII th  století, druhá v XVIII th  století. Práh ze dvou budov, mírně zvýšených nad úrovní ulice, která byla srovnaných v XIX th  století, svědčí ruin římského divadla, které nebyly zcela objasněných kdy byla ulice probodl ve středověku.

• n o   18  : Ysalguier hotel .
  Obchodník a Capitoul Raimond YSALGUIER je pravděpodobně stavět první sídlo na počátku XIV th  století. Je uspořádán do několika budov kolem centrálního nádvoří. Z této doby termín osmiboká věž šesti podlažích, osvětlena úzkými okny modifikované XV th  století, a otevřel dveřní gotickém slohu , s dekoračními příčných žeber. Západní průčelí soudu udrží sloupkem okna pravděpodobně datovat se od XV th  století. Budova je téměř kompletně přestavěna v XVII th  století. Nadmořská výška na rue Peyrolières má pět polí otevřených obdélníkovými okny. Porte-cochere , ve střídavém cihel a kamene, je zakončena stvarovaným římsou .

• n o   29  : Dveře z Notre-Dame de la Daurade bazilika .  Klasifikovaný MH ( 1994 , krytá pasáž na rue Peyrolières) .
  Dveře vybaveny v roce 1843 v budově XVIII -tého  století zdobí štít . Otevírá se do krytého průchodu, který umožňuje přístup k bazilice Notre-Dame de la Daurade.

• n o   33  : Provincial budovy.
  Budova byla postavena jako součást kampaně prací prováděných na státy v provincii Languedoc pro rozvoj přístavišť Garonne , mezi 1765 a revoluce . Inženýr Joseph-Marie de Saget navrhl plány vyrovnání i uspořádání fasád: fasáda také nese nápis „La Province“. Nadmořská výška na ulici Peyrolières je symetrická, se dvěma obchodními oblouky v přízemí a čtyřmi zálivy v horních patrech, okna jsou obdélníková, římsa je tvarovaná a převýšená okapem . Budova však mohla být zvýšena až po roce 1800: nadmořská výška zůstává skutečně daleko od fasád provedených podle plánů Sageta. Pokud najdeme stejný arkádový systém s přízemím a mezipatrem a okny se zmenšující výškou, okapy nejsou skryty velkou římsou a fasáda není přerušována. Reliéfy vytvořenými římsami, backsplashes a pásy které oddělují podlahy.

• n o   34  : Lagorée hotel .
  Tento zámek byl postaven na konci XVI th  století, po roce 1591 pro Jean de Lagorée, šerif v 1601-1602. Byl to on, kdo nechal postavit levý portál, orámovaný pilastry a překonaný kladí, ve kterém je propíchnut oculus korunovaný štítem . Hotel poté přechází na Simon de Labat, capitoul v letech 1611-1612, který vyvine podobný portál vpravo. Podlahy a yard tělesné stavby jsou modifikovány v průběhu XIX th  století a mají cihlové jednotku světel kloubů.

• n o   39  : Belbèze hotel .
  Hotel byl postaven na počátku XVI th  století, mezi 1520 a 1525 Vincent Belbèze, ačkoli suterénu klenuté hlavice může být starší. Na vnitřním nádvoří hotelu se pětiboká věž Belbèze tyčí do výšky 19 metrů a končí terasou. Je osvětlen šesti malými okny s kamennými rámy. Dveře mají kamennou výzdobu se vzorem zkřížených žeber na rámu a vzpěře a jsou převyšovány dvěma griffiny s erbem, jejichž drápy spočívají na poprsích muže a ženy.
  Hotel byl velmi přestavěn ve druhé polovině XVIII -tého  století, poté, co byl získaný obchodníkem kováře Peter Joseph Ferradou v roce 1766. V přízemí se otevírá široce na ulici tři nákupní pasáže a porte-cochere vedoucí do vnitřního nádvoří . Tyto tři stupně se snižuje, ale 1 st stupeň umocňuje balkon kontinuálně kujné oceli táhnoucí se přes celou fasádu. Věž je upravena v XIX th  století, stará kamenná šroub se odstraní a modifikované distribuce.

• n o   43  : pozemek malíře Slouží Cornoaille k domu; Charitativní dům Daurade.
  Na místě současné budovy, postavené ve 2. th  polovina XIX th  století, byly tam dva domy. V polovině XVI th  století, jeden z nich patří do Slouží Cornoaille, malíř a miniaturista, autor několika portrétů šerifů chovaných v Annals rukopisu města. V roce 1718zde byl založen charitativní dům farnosti La Daurade díky odkazu Luca de Sageta, kněze a poradce parlamentu . Z tohoto období pocházejí arkády v přízemí, kde je stále vidět oddělení obou pozemků. K budově je připevněnašedá kamenná deska s nápisem „  Salus Infirmorum 1724 “. V polovině XIX th  století, nehygienické budovy vede pohyb charitativního domu v malém rue Saint Ursula (aktuální Priory Street ), zatímco jsou-li splněny obě pozemky a budovy obnoven.

• n o   45  : dům z hutník Bernard ortet .
  Tato budova corondage pravděpodobně postaven na konci XV -tého  století nebo brzy v příštím století, jak to navrhuje ogee klenby nad dveřmi. Přízemí je postaveno na dřevěné konstrukci. Zvýšené hladiny s segmentových okny, navíc výšky otevření s malými čtvercovými okny a šňůry, které oddělují podlahy, avšak v blízkosti budovy postavené v XVIII -tého  století. V roce 1751 patřil dům Bernard ortet, který vytvořil kování pro balkony fasády Capitol (1750-1760), stejně jako brány do sboru z katedrály Saint-Etienne (1765-1766).

• n o   54  : místo narození Louis Deffès .
  To bylo v této budově, postavené v druhé čtvrtině XIX th  století, se narodil Louis Deffes, skladatel narozený25. července 1819 a mrtvý 28. května 1900. On se učil hudbu na zvládnutí tohoto Daurade , před odjezdem do Paříže . V roce 1844 zhudebnil báseň Luciena Mengauda a složil Tolosenca , která byla poprvé uvedena na30.dubna 1845v Théâtre du Capitole .

• č. 29 dveře baziliky Notre-Dame de la Daurade

• Budova č. 33 v provincii

• no 34 hotel Lagorée

• Hotelové portály Lagorée

• ne 39 hotel de Belbèze

• Dům malíře č. 43 Slouží Cornoaille

• Dům č. 45 železáře Bernarda Orteta

• Místo narození Louis Deffès č. 54

• Věž XIV th  století v nádvoří Hotel des YSALGUIER

• Tour z počátku XVI th  století na dvoře v hotelové Olmières

• Dveře věže na nádvoří hotelu Hôtel de Belbèze

Poznámky a odkazy

1. Jules Chalande, 1918, str.  255 .
2. Jules Chalande, 1918, str.  256 .
3. Jules Chalande, 1918, str.  257 .
4. Jules Chalande, 1919, str.  182-183 .
5. Josseline Guyader, 1994, str.  223 .
6. Josseline Guyader, 1994, str.  233 .
7. Josseline Guyader, 1994, str.  227 .
8. Josseline Guyader, 1994, str.  236 .
9. Josseline Guyader, 1994, str.  235-236 .
10. Jules Chalande, 1918, str.  259 .
11. „Sedm měsíců práce pro rue Peyrolières“ , La Dépêche du Midi , 4. března 2003.
12. Jean-Noël Gros, „Stups:„ osvobozená “ulice Peyrolières“ , La Dépêche du Midi , 10. června 2004.
13. Marie Maillet, „Pozvánka na cestu po ulici Peyrolières“ , La Dépêche du Midi , 29. října 2003.
14. Louise-Emmanuelle Friquart a Laure Krispin, „Fiche IA31131153“, 2005 a 2018.
15. Oznámení n o  PA00094561 , Mérimée základna , Francouzské ministerstvo kultury
16. Sonia Moussay, „List IA31116377“, 2013.
17. Louise-Emmanuelle Friquart a Laure Krispin, „Fiche IA31131141“, 2005 a 2017.
18. Louise-Emmanuelle Friquart a Laure Krispin, „Fiche IA31131145“, 2005.
19. Louise-Emmanuelle Friquart a Laure Krispin, „Fiche IA31131144“, 2005.
20. Jules Chalande, 1918, str.  258 .
21. Louise-Emmanuelle Friquart a Laure Krispin, „Fiche IA31131135“, 2005.
22. Oznámení n o  PA00094519 , Mérimée základna , Francouzské ministerstvo kultury
23. Pierre Salies, 1989, roč. 1, s.  357 .
24. Louise-Emmanuelle Friquart a Laure Krispin, „Fiche IA31131163“, 2005.
25. Louise-Emmanuelle Friquart a Laure Krispin, „IA31131105“, 2005.
26. Annie Noé-Dufour, Louise-Emmanuelle Friquart a Laure Krispin, „Fiche IA31124913“, 1999 a 2005.
27. Louise-Emmanuelle Friquart a Laure Krispin, „Fiche IA31131097“, 2005.
28. Tato deska byla přesunuta do budovy na rohu rue de la Daurade a rue Peyrolières ( n o  31).
29. Louise-Emmanuelle Friquart a Laure Krispin, „Fiche IA31131099“, 2005 a 2014.
30. Dany Rullier, Louise-Emmanuelle Friquart a Laure Krispin, „Fiche IA31130649“, 2004.
31. Louise-Emmanuelle Friquart a Laure Krispin, „Fiche IA31131043“, 2005.

Podívejte se také

Bibliografie

• Jules Chalande , "History of ulicích Toulouse," Memoirs Akademie věd a Belles Lettres Toulouse , 11 th  Series, svazek VI, Toulouse, 1918, str.  255-266  ; a 11 th  , Volume VII, Toulouse, 1919, p.  159-161 .
• Pierre Salies , Slovník ulic Toulouse , 2. díl, vyd. Milan, Toulouse, 1989 ( ISBN  978-2867263545 ) .
• Josseline Guyader, „kancelářské a charitativních domů: domů pomoc“ chudé pacienty „ve farnostech Toulouse (1687-1797)“ , Revue d'histoire de l'Eglise de France , tome 80, n o  205, 1994, str.  217-247 .

Související články

• Seznam skladeb v Toulouse
• Capitole okres

Externí odkaz

• „Podrobné informační listy Architektonické dědictví“, Obecný soupis Region Occitanie, Město Toulouse, v lokalitě Urban-Hist , Městský archiv v Toulouse (konzultováno na16. června 2016).