Smlouva o ústavě pro Evropu

Tento článek může obsahovat nepublikovanou práci nebo neověřená prohlášení (Leden 2014).

Můžete pomoci přidáním odkazů nebo odebráním nepublikovaného obsahu. Další podrobnosti najdete na diskusní stránce .

2004 Římská smlouva Klíčové údaje Prezentace

Titul	Smlouva o ústavě pro Evropu
Země	Evropská unie
Území použití	Žádný
Typ	Mezinárodní konvence
Zapojeno	Právo Evropské unie

Přijetí a vstup v platnost

Přijetí	Odmítnuto referendem
Podpis	29. října 2004

Číst online

Smlouva o ústavě pro Evropu

Smlouvy tvoří
na Evropskou unii Klíčové údaje

Smlouva o Evropské unii (1993 - 2009) Maastrichtská smlouva (1992) Amsterodamská smlouva (1997) Smlouva z Nice (2001) Smlouva o Evropské unii (2009 -) Lisabonská smlouva (2007)

Smlouva o Ústavě pro Evropu , obecně nazývaný Evropská ústava , Ústavní smlouvě , ale smlouva Řím II nebo Římské smlouvy z roku 2004 , někdy zkrátil TECE nebo TCE, která byla podepsána v Římě ze strany hlav států a vlád z Evropské unie na29. října 2004, mělo vstoupit v platnost dne 1 st November 2006za podmínky, že jej ratifikuje každý z dvaceti pěti signatářských států , což však nebyl případ pokuty .

Kvůli tomuto neúspěchu byla vytvořena Lisabonská smlouva, která nahradila tuto ústavní smlouvu. Zahrnuje většinu změn, které byly v Ústavní smlouvě, ale ve formě dodatků . Jeho princip byl zastaven23. června 2007na zasedání Evropské rady v Bruselu a jeho znění schválené Evropskou radou v Lisabonu dne19. října 2007.

Bulharsku se Rumunsko a Turecko také část signatářů Římě (jako pozorovatelé), vstoupila v platnost této smlouvy by měla zahrnovat také první dva, ze1. st January rok 2007po ratifikaci jejich přístupové smlouvy podepsané v Lucemburku dne25. dubna 2005.

Motivace

Smlouva o Evropské unii Smlouva o založení Evropského společenství Listina základních práv Smlouva o ústavě pro Evropu Smlouva o Evropské unii Smlouva o založení Evropského společenství Lisabonská smlouva Smlouva o Evropské unii Smlouva o fungování Evropské unie Listina základních práv Listina základních práv

K odůvodnění této smlouvy byly předloženy dva hlavní důvody:

• určité potíže s tím, aby Evropa s 25 členy fungovala se stejnými pravidly jako pro Evropu s 15 lidmi  ;
• touha spojit do jednoho textu různé smlouvy, které na sebe v průběhu let navazovaly, od zakládající smlouvy Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) v roce 1951 až po Niceskou smlouvu v roce 2001 , aby byly uzavřeny čitelnější a srozumitelnější pro evropské občany, tento poslední bod selhal kvůli velké složitosti této ústavy.

Tři hlavní události:

• Evropská unie se vyzývá, aby nahradila stávající Evropské společenství a Evropskou unii
• tyto tři pilíře (Evropských společenství společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) a policejní a justiční spolupráce v trestních věcech) by byly sloučeny, přestože se zachováním specifických postupů v oblasti zahraniční politiky, bezpečnosti a obrany
• smlouvy ES a EU, jakož i všechny smlouvy, které je pozměnily a doplnily, by byly nahrazeny jedinou smlouvou.

Právní hledisko

Z právního hlediska nebyl text formálně ústavou státu. Tato smlouva zakládající ústavu pro Evropu , název přijatý smluvními stranami, neměla za cíl vytvořit federální nebo nadnárodní evropský stát. Tento text byl smlouvou, která po ratifikaci zavede ústavu, jak naznačuje její preambule. Jako takový měl v oblastech pravomocí Unie přednost před právem členských států (článek I-6), což ostatně často platilo ve stávajících smlouvách. V očekávání toho většina členských států pozměnila své vlastní národní ústavy, aby umožnila tento přenos suverenity.

Povaha Evropské unie by se díky této smlouvě mohla podobat konfederaci s významným přenosem pravomocí z členských států a suverénů v oblasti měny, obchodu atd.

Jakákoli následná změna ústavy by vyžadovala jednomyslný souhlas členských států a zpravidla ratifikaci většinou nejméně 4/5 z nich; pro určité úpravy, například pro rozšíření rozsahu hlasování kvalifikovanou většinou, by však stačila jednomyslná dohoda v rámci Evropské rady (a tedy i vlád).

Vývoj textu

Úvodní poznámka

Myšlenka ústavy se zakořenila v kontinentální Evropě. Myšlenka ústavy definované v přísném slova smyslu je však opakem britské kultury.

Zdá se, že výraz „ústava“ měl svůj význam při vítězství ne v zemích, které jej odmítly. Samotný pojem ústavy pro Evropu lze tedy interpretovat jako omezení svrchovanosti států.

Kromě toho projekt stanoví přechodná stadia. Rozsah kvalifikované většiny stanovený ústavou nabyl účinnosti vstupem ústavy v platnost. Kromě toho byla plánována dočasná opatření pro složení Evropského parlamentu pro zákonodárce 2004–2009.

Protocol (34) o přechodných opatřeních týkajících se orgánů a institucí Unie začleněna většina z přechodných opatření, která skončila na31. října 2009. Text musel být předtím ratifikovánŘíjen 2006 25 členskými státy Unie, aby vstoupily v platnost.

Pokud by však smlouva měla být ratifikována čtyřmi pětinami členských států a jeden nebo více členských států by se při ratifikaci setkalo s obtížemi, byla věc záležitostem projednána Evropská rada. Návrh stanovil pro členské státy dvouletou lhůtu pro ratifikaci.

Křesťanské dědictví

Jedna z debat předcházející ratifikaci Ústavní smlouvy byla o historické zmínce o křesťanském dědictví kontinentu. První návrh preambule zmínil filozofii osvícenství, ale ne křesťanství. Mezi příznivci zmínky o křesťanství byla Angela Merkelová a zejména představitelé Polska (bez ohledu na vládnoucí stranu). Francie byla hlavním odpůrcem zahrnutí tohoto náboženského dědictví do ústavní smlouvy. Valéry Giscard d'Estaing byl toho názoru, že křesťanství nelze zmínit bez zmínky o ostatních přítomných náboženstvích; zadruhé, vláda Jacquesa Chiraca byla silně oddána sekularismu ve francouzštině s přísným oddělením mezi státem a veřejným uctíváním. Pierre Moscovici , tehdejší evropský komisař odpovědný za ekonomiku, 8. května v televizi BFM prohlásil , že „nevěří v křesťanský původ Evropy“. Nebyl přidán žádný odkaz na toto dědictví.

Kontext smlouvy

Podpisový obřad

V Římě se29. října 2004Byl podepsán druhý Římskou smlouvu, která známá jako „Evropské ústavy“, mezi pětadvaceti členských států na Unii , ale také - k závěrečnému aktu - od tří kandidátských zemí ( Bulharsko , Rumunsko a Turecko ). Prohlášení podepsalo také Chorvatsko jako pozorovatel (jeho přístupová jednání měla začít až po1. st January 2005a byl odložen sine die, aby byl obnoven v říjnu 2005 ). Tento text byl přeložen do dvaceti úředních jazyků Unie kromě irštiny , jakož i do bulharštiny , rumunštiny a turečtiny (jejichž verze, i když jsou oficiální, dosud nebyly autentické ve smyslu čl. IV-448 odst. 1) Smlouvy a zase by se nestaly oficiálními verzemi, dokud nevstoupí v platnost uvedená smlouva o přistoupení).

To bylo podepsáno na kopci na Capitol , současné sídlo radnice města Říma , v Síni Horatii a Curiatii , stejného ten, který už podepsal I st Římská smlouva (dále jen25. března 1957) o založení Evropského hospodářského společenství . Pravidlo by bylo, aby bylo podepsáno v Irsku , v předsedajícím státě Unie, když bylo přijato v červnu 2004 .

Viz seznam signatářů Římské smlouvy z roku 2004 .

Smlouva o ústavě pro Evropu

Návrh přijatý konsensem Evropského konventu dne na 13. června a10. července 2003a doručeno předsedovi Evropské rady v Římě dne18. července 2003. Tento text * byl editován Mezivládní konferencí. Konečné znění přijali hlavy států a předsedové vlád dvaceti pěti let dále19. června 2004na zasedání Evropské rady v Bruselu . Formálně byla podepsána v Římě dne29. října 2004( 2 e  Římská smlouva po smlouvě z roku 1957 ). To by nevstoupilo v platnost, dokud nebude ratifikováno každým z členských států.

Ratifikace

Ústavní smlouva musela být ratifikována každým z dvaceti pěti členských států Unie v roce 2004 podle pravidel platných v každém státě, nejčastěji parlamentním hlasováním a v některých případech referendem . Ratifikační proces měl být dokončen do dvou let od podpisu smlouvy, jinými slovy dříve29. října 2006. V případě, že některé státy neuloží své ratifikační listiny před tímto datem, což se stalo, stanoví článek IV-443, že „se touto záležitostí bude zabývat Evropská rada“. Deklarace n o  30 stanoví, že pokud jsou čtyři pětiny států dosud neratifikovaly dříve29. října 2006se touto otázkou zabývá Evropská rada.

Ratifikace parlamentním hlasováním

• Litva ratifikuje smlouvu u November 11 , 2004,- tedy před Itálií, jejíž vláda symbolicky schválila ratifikační zákon hned večer podpisu smlouvy v Římě .
• V Maďarsku parlament ratifikoval smlouvu 322 hlasy z 385,20. prosince 2004.
• Slovinsko ratifikovalo Smlouvu1 st February 2005.

• Na Rakousko ratifikuje Smlouvu25. května 2005. Spolková rada , horní komora rakouského parlamentu, ratifikovalo 59 hlasy pro, 3 evropskou ústavu potvrzující ratifikaci národní rady .
• V Itálii se6. dubna 2005Se Senát povolil prezident republiky smlouvu ratifikovat 217 hlasy pro, 16, což potvrzuje předběžné hlasování v lednu sněmovny .
• V Řecku se19. dubna 2005jednokomorový parlament hlasoval pro ratifikaci smlouvy s 268 hlasy pro, 17 proti a 15 se zdrželo hlasování;
• V Lotyšsku byla ratifikace po několika překladových chybách pozastavena19. dubna, ratifikovala Saeima smlouvu dne2. června 2005, těsně po negativních francouzských a nizozemských referendech. Ze 100 poslanců hlasovalo 71 pro, 5 proti a 6 se zdrželo hlasování, následovat by měl konečný překlad.

• V Kypru se30. června 2005, jednokomorový parlament smlouvu ratifikoval 30 hlasy pro, 19 proti a jeden se zdržel hlasování.
• V Malta se6. července 2005Sněmovna reprezentantů hlasovala jednomyslně a potleskem ratifikaci, stávat se 10 th členský stát ratifikovat text.

• Belgie dokončila proces ratifikace se souhlasem smlouvy ze strany vlámského parlamentu o8. února 2006.
• V Estonsku se Riigikogu ratifikoval smlouvu tím,9. května 2006(73 hlasů pro a 1 proti, nikdo se nezdržel hlasování), přičemž hlavní estonské politické strany hlasovaly pro tento projekt. Estonsko se stane 13 th členský stát ratifikovat text.
• Ve Finsku se13. května 2006„ Parlament schválil 104 hlasů (24 proti a 11 členů se zdrželo hlasování) vládní zprávu směřující k ratifikaci smlouvy. Samotná smlouva je ratifikována5. prosince 2006, 125 hlasy pro a 39 proti a dělat Finsko 14 th smluvní stranou ke smlouvě, těsně před koncem svého předsednictví Evropské unie31. prosince 2006. Podle evropského zdroje Finsko ještě úplně nedokončilo svůj schvalovací proces vzhledem k tomu, že národní parlamentní orgány hlasovaly pro tento text, ale Alandské ostrovy , které mají autonomní status, zatím nehlasovaly.
• Rumunsko a Bulharsko integraci do Evropské unie dne1. st January rok 2007prostřednictvím parlamentu a stát se smluvními stranami smlouvy (na základě svých příslušných přístupových smluv ).

Ratifikace referendem a parlamentním hlasováním

• Španělsko hlasovali „ano“ v poradním referendu20. února 2005. Tyto španělské Cortes potvrdil tento hlas.

„Sí“ (pro): 76,73% (10 804 464 voličů) „Ne“ (proti): 17,24% (2 428 409 voličů) Bílí a nuloví: 6,03% (849 093 voličů) Míra účasti: 42,32%. Míra zdržení se: 57,68%.

• Luxembourg hlasovali „ano“10. července 2005. Luxembourg parlament schválil referendum výsledky do konce roku 2005. Jedná se o 13. ročník státem ratifikovat smlouvu.

„Jo“ (pro): 56,52% (109 494 voličů) Proti: 43,47% (84 221 voličů) Bílí a figuríny: 3,04% (5 894 voličů) Odmítnutí referendem

• France hlasovali ‚ne‘ v referendu o29. května 2005.

Konečné výsledky potvrzené Ústavní radou  : „Ano“ (pro): 12 808 270 hlasů (45,33% odevzdaných hlasů) „Ne“ (proti): 15 449 508 hlasů (54,67%). Bílé a neplatné: 730 522 hlasů (2,52% voličů). Volební účast: 69,37% (28 988 300 voličů) Míra zdržení se hlasování: 30,63% (12 800 902 voličů). Zapsáno v seznamech: 41 789 202 voličů (údaje včetně Francouzů žijících v zahraničí)

• Nizozemsko hlasuje proti smlouvě s poradním referendu, první se bude konat v Nizozemsku, na1 st June 2005 :

„  Voor  “ (pro): 38,4% (2 940 730 voličů) „  Tegen  “ (proti): 61,6% (4 705 685 voličů) Volební účast: 62,8% voličů. Míra zdržení se hlasování: 37,2%. Žádné rozhodnutí

• V Slovensku se11. května 2005, Parlament smlouvu schválil 116 hlasy pro, 27 proti a 4 členové se zdrželi hlasování; prezident k aktu ještě nepřipojil svůj podpis.
• V Německu se27. května 2005, Bundesrat potvrdila (ze 16 spolkových zemí 15 hlasů pro a pouze jeden zdržel se hlasování spolkové země Meklenbursko-Přední Pomořansko ) velmi příznivé předběžné hlasování Spolkového sněmu . Prezident Spolkové republiky Německo ještě musí podepsat tento nástroj, který bude dělat, když ústavní soud rozhodl o odvolání podaném CSU zástupce (vpravo) sovereignist Peter Gauweiler na rozdíl od smlouvy. Ústavní soud čeká na vyjasnění situace (srov. Die Welt ,1 st 11. 2006). Přísně vzato, bez podpisu prezidenta, Německo neratifikovalo smlouvu.
• Ve Velké Británii , ministr zahraničí Jack Straw oznámil pozastavení referenda o ústavě v jeho zemi na June 6 , 2005 ;
• Česká republika po svém prezidentovi, menšina v parlamentu, požádal o pozastavení ratifikačního procesu na7. června 2005(poté, co francouzské a nizozemské dvojité „ne“, poté rozhodnutí Spojeného království pozastavit ratifikační proces) se rozhodne požádat o pokračování ratifikace podepsáním společného prohlášení s ostatními zeměmi střední a východní Evropy (10. června 2005).
• Přestože poslední Evropská rada v Bruselu , které předsedalo Lucembursko , souhlasila s pauzou v ratifikačním procesu (konečná prohlášení Rady však nemají žádný právní účinek), poté byla učiněna různá a protichůdná prohlášení. Lucemburský premiér Jean-Claude Juncker rozhodl, že referendum 10. července se bude konat podle plánu, Estonsko se rozhodlo pokračovat v parlamentní ratifikaci, zatímco ostatní země se rozhodly odložit svá referenda nebo parlamentní hlasy (zejména Švédsko, Dánsko, Portugalsko). V jiných zemích Dosud nebylo učiněno žádné jasné rozhodnutí.

Smlouvu tedy ratifikovalo 16 zemí. Toto číslo stoupá na 18, pokud se domníváme, že podepsání smlouvy prezidenty Německa a Slovenska je nezbytným krokem k ratifikaci, což však z dlouhodobého hlediska nemůže zpochybnit.

V roce 2007 představovalo těchto 18 zemí 2/3 členských zemí Unie a 66% obyvatel Unie.

Je třeba poznamenat, že tato čísla neumožňují posoudit celkovou přilnavost obyvatel k tomuto textu, protože proběhly pouze čtyři referenda (dvě ratifikace: Španělsko, Lucembursko a dvě zamítnutí: Francie, Nizozemsko) proti 14 procesům parlamentní cestou. V tomto ohledu je významný příklad Francie: jasná většina poslanců byla pro ratifikaci, která však byla v referendu dne 55% odmítnuta.29. května 2005.

Stav postojů členských států k ratifikaci

Země	Datum ratifikace	Způsob ratifikace	Výsledek
Německo	12. května 2005 27. května 2005	Spolková rada Spolkového sněmu ( Bundesrat )	Ano
	?	Podpis prezidenta	-
Rakousko	11. května 2005 25. května 2005	Národní rada (Nationalrat) Federální rada (Bundesrat)	Ano
Belgie	28.dubna 2005 19. května 2005 17. června 2005 20. června 2005 29. června 2005 19. července 2005 8. února 2006	Senát Sněmovna reprezentantů Belgii parlamentu ze dne Brusel-hlavní město kraje parlamentu ze dne Německy mluvící společenství valonského parlamentu parlamentu Francouzského společenství Belgie z vlámského parlamentu	Ano
Kypr	30. června 2005	Sněmovna reprezentantů	Ano
Dánsko	-	Proces ratifikace pozastaven
Španělsko	20. února 2005 28.dubna 2005 18. května 2005	Konzultativní referendum Senát Poslanecké sněmovny	Ano
Estonsko	9. května 2006	Riigikogu	Ano
Finsko	5. prosince 2006	Eduskunta	Ano
Francie	29. května 2005	Referendum	Ne
Řecko	19. dubna 2005	Rada Řeků	Ano
Maďarsko	20. prosince 2004	národní shromáždění	Ano
Irsko	-	Proces ratifikace pozastaven
Itálie	25. ledna 2005 6. dubna 2005	Senát Poslanecké sněmovny republiky	Ano
Lotyšsko	2. června 2005	Saeima	Ano
Litva	11. listopadu 2004	Seimas	Ano
Lucembursko	28. června 2005 10. července 2005 25. října 2005	Poslanecká sněmovna (první hlasování) Poradní referendum Poslanecká sněmovna (druhé hlasování)	Ano
Malta	6. července 2005	Parlament	Ano
Holandsko	1 st 06. 2005 2. června 2005	Konzultativní referendum Stažení návrhu zákona bez hlasování	Ne
Polsko	-	Proces ratifikace pozastaven
Portugalsko	-	Proces ratifikace pozastaven
Česká republika	-	Proces ratifikace pozastaven
Spojené království	-	Proces ratifikace pozastaven
Slovensko	11. května 2005 -	Národní rada	Ano
		Podpis prezidenta	-
Slovinsko	1 st 02. 2005	národní shromáždění	Ano
Švédsko	-	Proces ratifikace pozastaven

Nové členské země

Bulharsko a Rumunsko již ratifikovaly smlouvu ratifikací své smlouvy o přistoupení (vstoupila v platnost dne 1. st January rok 2007). Viz článek I.2 této smlouvy o přistoupení.

Parlament	Datováno	Výsledek		Podpis hlavy státu
Bulharsko	11. května 2005	Ano. 231 hlasů pro, 1 proti.		Podepsat
Rumunsko	17. května 2005	Ano. 434 hlasů pro, žádný proti.		Podepsat

Článek II.1 téže smlouvy z nich také činí smluvní strany Niceské smlouvy, pokud nedojde k úplné ratifikaci ústavní smlouvy, což je tento případ.

Vstupuje v platnost

Pokud by to bylo ratifikováno všemi signatářskými státy dříve 29. října 2006(25 ratifikačních listin uložených v Římě ) by ústavní smlouva vstoupila v platnost dne1 st November 2006. Pokud to nebude možné, dojde k tomuto vstupu v platnost případně „  první den druhého měsíce po uložení ratifikační listiny signatářským státem, který tuto formalitu provede jako poslední  “ (článek IV-447.2 Smlouvy).

Poslední prohlášení ke Smlouvě o závěrečném aktu ( č.  30) dále uvádí, že „pokud na konci období dvou let [je po29. října 2006], čtyři pětiny členských států ratifikovalo uvedenou smlouvu a jeden nebo více členských států narazilo při provádění uvedené ratifikace na potíže, Evropská rada se touto otázkou zabývá . “ 4 / 5 th , tj. 20 států z 25 členských států, které jsou signatáři Smlouvy, kromě Bulharska a Rumunska, považované zpětně signatářů (včetně vstupu do EU1 st 01. 2007upravuje tento podíl). Nicméně v1. st January rok 2007, 17 členských států již ratifikovalo smlouvu, 3 neratifikovaly ji kvůli referendu (Francie a Nizozemsko) nebo neoznámenému odvolání ke Spolkovému ústavnímu soudu v Karlsruhe (Německo) a 7 dosud nezačalo s ratifikačním řízením (Spojené království , Irsko, Švédsko, Dánsko, Česká republika, Polsko a Portugalsko).

Německá kancléřka Angela Merkelová , úřadující předsedkyně Evropské unie v první polovině roku 2007 , však od začátku roku opakovaně prohlásila, že smlouvu již ratifikovalo 18 členských států, které podle všeho zahrnují i ​​Německo v tomto počtu a „  že je třeba zohlednit jejich názor  “.

V Madridu to bylo skutečně 18 členských států, které se domnívaly, že ratifikovaly smlouvu, která se setkala dne26. ledna 2007s neformální podporou Irska a Portugalska. Země, které odpověděly „ne“ (Francie a Nizozemsko), a země, které se zdají být nepřátelské k ratifikaci (Česká republika v čele), nebyly na toto setkání pozvány na nejvyšší úrovni. Osmnáct zemí prohlásilo: „chtít na základě Ústavní smlouvy usilovat o dosažení dohody o textu, který zachová její podstatu a rovnováhu  “ s členskými státy, které ratifikaci neodmítly nebo které dosud nesouhlasily. . Zásada nového textu na mezivládní konferenci ve druhé polovině roku 2007 s názvem Reformní smlouva (budoucí Lisabonská smlouva), která nahradí Smlouvu o založení Evropského společenství Smlouvou o fungování Unie a vezme základy Ústavní smlouva byla schválena 27 členskými státy na zasedání Evropské rady v23. června 2007.

Nová pravidla týkající se kvalifikované většiny v Evropské radě a Radě (článek I-25) by však platila pouze od EU 1 st November 2009nebo po volbách do Evropského parlamentu. Ke změnám pravidel pro jmenování členů Komise by nemělo dojít dříve než v roce 2014 , to znamená na konci mandátu první Komise jmenované po případné ratifikaci Ústavní smlouvy (článek I-26.5 a 6). Bez této ratifikace bude nadále platit Niceská smlouva.

Text smlouvy

Text obsahuje 448 článků, rozdělených do čtyř částí, kterým předchází úvodní část.

První část účinně připomíná ústavu pojednávající o struktuře institucionálních komunit, druhá část, známá jako „Listina základních práv“, definuje určitý počet práv občanů, jejichž uplatňování je vážně omezeno - poslední dva články, třetí část přebírá "acquis communautaire", čtvrtá část se týká obecných a závěrečných ustanovení (ratifikace, změny atd.). Číslování článků je průběžné, ale před každým číslem článku je uvedeno číslo části, ke které patří, v římských znacích: první část tedy končí článkem I-60 a druhá část začíná prvním článkem II-61.

K textu smlouvy je na jedné straně připojeno 36 protokolů o konkrétních tématech, jako je role národních parlamentů, uplatňování zásad subsidiarity a proporcionality nebo konkrétní otázky na určité země, na druhé straně příloha I, která obsahuje seznam produktů podléhajících společné zemědělské politice a příloha II, která uvádí seznam zámořských zemí a území, na něž se vztahuje systém přidružení k Evropské unii.

Text je vypracován ve dvaceti úředních jazycích Unie i v irštině (čl. IV-448 (1)). Verze smlouvy v bulharštině , rumunštině a turečtině byly rovněž stanoveny s ohledem na status pozorovatelů během přípravy smlouvy pro tyto tři země. Jsou platné pouze od přístupových smluv (podepsáno dne25. dubna 2005pro Bulharsko a Rumunsko ) byly ratifikovány a vstoupily v platnost dne1. st January rok 2007. To zatím není případ turecké verze (přístupová jednání sotva začala). S ostatními kandidátskými zeměmi, Chorvatskem a Makedonií , se nezacházelo stejně, s Chorvati, kteří jako pozorovatelskou zemi podepsali pouze prohlášení připojené ke smlouvě, a oficiální status makedonského kandidáta dosud Komise nezkoumala.

Chronologie Evropské unie

Podpis   Vstup v platnost   Název smlouvy

1948 1948 Bruselská smlouva

1951 1952 Smlouva o ESUO

Pařížská dohoda z roku 1954 z roku 1955

1957 1958 Římská smlouva (TEC) Smlouva o Euratomu

1965 o z roku 1967 Smlouva o jednotných orgánech

1975 neoficiální instituce 1976

1986, 1987, Akt o jednotném evropský

1992 1993 Maastrichtská smlouva ( TEU a TEC )

1997 1999 Amsterodamská smlouva ( TEU a TEC )

2001 2003 Smlouva z Nice ( TEU a TEC )

Rok 2007 2009 Lisabonská smlouva ( Smlouva o EU a Smlouvy o fungování EU )

Tři pilíře Evropské unie

Evropských společenství

Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom)

Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO)

Rozpuštěn v roce 2002

Evropská unie (EU)

Evropské hospodářské společenství (CEE)

Evropské společenství (ES)

TREVI

Spravedlnost a vnitřní věci (SVV)

Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech (CPJMP)

Evropská politická spolupráce  (EPC)

Společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP)

Western Union (OU)

Západoevropská unie (WEU)

Rozpuštěno v roce 2011

Zdroje

Reference

1. „  Soubor nástrojů Lisabonské smlouvy, autor Valéry Giscard d'Estaing  “, Le Monde.fr ,26. října 2007( ISSN  1950-6244 , číst online , přístup k 30. srpnu 2017 ).
2. „2006 nebo 2009: kdy vstupuje v platnost TEC?“ » , Poslanec Alain Lipietz .
3. „Evropa - Vatikánský hněv“ , Le Point , číslo 1 603.
4. Když prezident Chirac odmítl zmínit „křesťanské kořeny Evropy“
5. Tiskový briefing pana Jacquesa Chiraca, prezidenta republiky, o jednáních o evropské ústavě, jmenování nového předsedy Evropské komise a jmenování nového evropského ministra zahraničí, Brusel 17. června 2004.
6. „Křesťanské kořeny Evropy: reakce na Pierra Moscoviciho“
7. „Kontroverze kolem slov Pierra Moscoviciho ​​o křesťanských kořenech Evropy“
8. Lotyšské ministerstvo zahraničních věcí: Současný stav Smlouvy o ústavě pro Evropu .
9. Lotyšské ministerstvo zahraničních věcí: Informační činnosti o ústavě EU .
10. Jean François-Poncet , "  Lisabonská smlouva  " , v Senátu .fr ,30. ledna 2008(zpřístupněno 7. prosince 2016 ) .
11. „  Smlouva o Ústavě pro Evropu  “ , EUR-Lex (přístup k 7. prosinci 2016 ) .

• Tento článek je částečně nebo zcela převzat z článku s názvem „  Appel des 200  “ (viz seznam autorů ) .

Doplňky

Hloubkové odečty

• Mezinárodní právo, evropské právo a hierarchie norem . Terry Olson, Paul Cassia . Právo a spravedlnost. PUF. ( ISBN  2-13-055494-6 ) .

Související články

• Referendum o evropské ústavě
• Úmluva o budoucnosti Evropy
• Poziční dokumenty k Evropské ústavní smlouvě
• Srovnávací právo - ústavní právo - evropské právo
• Hierarchie norem - právní jistota
• Spojené státy americké - národní suverenita

externí odkazy

• Konečná verze ve formátu HTML s přílohami, prohlášeními a protokoly
• Návrh Smlouvy o Ústavě pro Evropu Konventu * (formát PDF)
• Informace francouzského senátu týkající se evropské ústavy . Zahrnuje zejména Srovnání s platnými smlouvami, které poskytuje dobrou představu o dopadu evropské ústavy s komentářem ke každému článku ústavy, který zdůrazňuje jakékoli změny provedené ve srovnání s předchozími texty.
• (Konsolidované) znění Smlouvy o založení Evropského společenství (SES).
• (Konsolidované) znění Smlouvy o Evropské unii (SEU).
• Smlouva o ústavě pro Evropu (Řím, 29. října 2004) Verze dostupná na webových stránkách CVCE.