V potížích v Paříži a Londýně

Dans la dèche à Paris et à Londres (původní název: Down a ven v Paříži a Londýně ) je autobiografická knihaod George Orwella publikoval v roce 1933 . Autor prostřednictvím svého života jako chudého dělníka a tuláka popisuje utrpení v Paříži a Londýně na konci 20. a počátku 30. let.

Ve francouzštině byla kniha poprvé pojmenována „vzteklá kráva“ ve svém prvním překladu René-Noël Raimbault a Gwen Gilbert.

George Orwell později napíše, že Raimbaultův překlad je jediným překladem jednoho z jeho děl, který obdivoval (George Orwell. Korespondence s jeho překladatelem René-Noëlem Raimbaultem str. 15)

Je to překlad Michela Pétrise, který bude nakonec francouzskou verzí.

Stavba knihy

Kniha se odehrává ve dvou částech. V první Orwell popisuje svůj život v chudobě a brigádníka v pařížských restauracích. Druhým okamžikem románu je popis cesty do Londýna té doby z pohledu tuláka, kterým byl autor. V průběhu celé práce se Orwell snaží popsat, co je to chudoba: mezi vykořisťováním v práci, alkoholem, časnými nemocemi a téměř trvalým hladem, spisovatel přináší velmi uštěpačný obraz těchto mužů, kteří mají málo nebo vůbec nic.

Okolnosti

Autor se pohybuje mezi 25 a 30 let. Ukončil práci u indické císařské policie, dosud se neživil prací spisovatele . Osciluje tedy mezi Paříží a Londýnem , mezi bídou a velkou chudobou . A podrobně popisuje, co viděl, co viděl v Paříži v letech 1928 - 1930 se svými kohortami nezaměstnaných a lidí „v nesnázích“.

Při čtení této knihy máte na paměti několik silných obrázků: má toto srovnání, které popisuje hlad . Opravdu půjde několik dní bez jídla a bude se trápit ve svém chátrajícím hotelu na Rue du Coq d'Or a pozorovat proces švábů na stropě, když na něj nespadnou. Říká, že po třetím nebo čtvrtém dni hlad vyvolává dojem, že jste byli zbaveni krve a nahrazeni vlažnou vodou. Říká, že se jedná o stejné příznaky jako u velké chřipky . Také říká, že kupodivu neustále pliveme bělavé sliny .

Vysvětluje, že paradoxně, když se tímto způsobem dotkneme dna dna bídy, cítíme se také jako ulevení a osvobozeni od strašné úzkosti , protože koneckonců jsme přežili to nejhorší z těch nočních můr, kterých jsme se dříve mohli bát. a přežili jsme.

Dvě poslední věci, které byly na jeho putování po Paříži trochu pozoruhodné.

V jednu chvíli hledá práci s přítelem, bílým Rusem , bývalým důstojníkem recyklovaným jako číšník . Tento přítel mu říká, že si může najít práci v podzemní bolševické organizaci se sídlem v Paříži, která hledá korespondenty, kteří mluví anglicky a dobře rozumí anglickým politickým otázkám . Vypravěč spěchá, i když ne příliš zájem o politiku v té době. Se svým přítelem hovoří o tom, že mu bude stačit číst britský deník The Daily Mail a říkat pravý opak. Jdou proto nenápadně k tajné anténě přes prádlo . Skrz ně pak vstoupí do místnosti s plakáty Lenina a Rusů, kteří jim podle uvážení přednášejí a přednášejí je o tom, že mohli přijít s balíčkem špinavého prádla, aby provedli změnu! Rusové se ujistěte, že vypravěč sympatizuje s příčinou, přinutte ho zaplatit členský poplatek ve výši dvaceti franků. Vypravěč má s sebou jen pět franků, dává jim. A opouští místnost s příslibem, že obdrží následující den poštou žádost o článek, že mu bude zaplaceno mezi dvaceti a třiceti franky za článek. Přijde domů a ... už o nich nikdy neslyší. Potom vysvětluje, že to byla pravděpodobně skupina podvodníků, kteří využili chudobu ruské emigrace, aby z něj vytěžili peníze, a zpětně se raduje, že stejně neměl dvacet franků.

Nakonec několik týdnů pracoval jako potápěč v poměrně elegantním hotelu. Popsal drobně na atmosféru, při náročné práci (mezi čtrnácti a patnácti hodin denně, šest dní v týdnu), hierarchie z kast mezi servery , kuchaři , potápění atd stálých zpráv agresivita (jako vytí hlavní komunikační prostředek) a nevýslovná špína za luxusem . Tento život ve Francii před Lidovou frontou bude jistě rozhodující, pokud jde o sociální přesvědčení, které Orwella oživí poté.

Poznámky a odkazy

Podívejte se také

Na konci Očarovaného království je sci-fi román parodující knihu Orwella