Epistolae duorum amantium

Epistolae duorum amantium

Knihovna	Městská knihovna Troyes
Místo původu	Opatství Clairvaux
Chodit s někým	1471
Jazyk	latinský

Epistolae duorum amantium ( Dopisy obou milenců ) jsou souborem výňatků z anonymních dopisů a básní napsaných v latině a připsat Héloïse a Abailard . Objeveny v roce 1471 a poté zapomenuty až do roku 1967, byly datovány, odečtením, od roku 1115 .

Objeven v roce 1471

Knihovník opatství Clairvaux Jean de La Véprie nebo Jean de Vepria (latinsky Johannes de Vepria , tj. Jean de Woëvre ) pro svou osobní potřebu pravděpodobně hledal prostředky, které měl v nákladu vzorce užitečné pro knihu rozptýlení s vědeckými zjevy, žánr tehdy v módě, když měl ve svých rukou rukopis obsahující sto třináct písmen. Kompilace, kterou z ní vytvořil, podle glosace v průběhu roku 1471, je podepsána a datována pro dokončeníKvěten 1472.

Vykazuje hodně přísnosti. Sto šestnáct výňatků rekapitulovaných ve skutečnosti bylo čím dál tím déle, když knihovník objevil jejich nádheru. Mezery jsou označeny, ale rukopis se nezachoval. Text, který je dnes známý, je proto ve srovnání se stotrinácti ztracenými písmeny zkrácen, ale musíme důvěřovat vkusu Jeana de la Véprieho, který předpokládá, že části, které nekopíroval, podle jeho názoru nezajímaly. pohledu, který nebyl historikem. Žádné písmeno nechybí a priori, ale škrty se dotýkají čtyřiceti, tj. Třetiny z celkového počtu.

Titul

Název není originální. To pochází z prohlášení, že Jean de La Véprie vstoupil na vrchol své sbírky, Ex epistolis duorum amantium doslova dopisy dvou milenců , to znamená, že extrakty ... .

Chodit s někým

Text postdates básní Marbodius , kteří jsou citovány, konec XI th století , a před 1150s, když styl rýmované prózy zastaral.

Analýza lexikální , zejména použití neologismů se objevil v dalších rukopisů datovaných dostatečně přesně a hoblin, že režim rychle projdou umožňuje řadu křížových kontrol ode dne prvních letech XII th století , nebo s největší pravděpodobností v hypotéze připisování Héloïse a Abailardovi v letech 1114 až 1116, to znamená v měsících následujících po roce 1113, roku návratu Abailarda do Paříže , a v těch, které předcházejíSrpna 1117a náhlé ticho Canon Fulberta v úředních listin, které mu dosud nutných k účasti.

Odkazy na blížící se zimu a návrat slunečných dnů začínají text na podzim a zavírají na jaře. Z zmínky o minulém roce je zřejmé, že se jedná o druhé jaro a že text by byl napsán mezi začátkem školního roku 1114 aČerven 1116.

Uvedení zdroje

Jejich přisuzování Héloïse a Abailardovi vyvolalo hojnou debatu a zůstane, stejně jako u jakéhokoli starého textu, vždy sporné, pokud nebudou existovat nesporné stopy.

Shoda na začátku XII tého století , ale také kontextová analýza však odkazují na neznámé identické ve všech ohledech Heloise. Pokud text není od Heloise, pak není od nikoho jiného, kdo je v ten den znám. Předpokládat současnou existenci jiného učeného páru, který má mezi sebou stejné vztahy a uplatňuje se u stejných témat, jako je Trojice , Paraklet , aristotelské představy o pohlaví a druhu, spadá pod hypotézu ad hoc .

Text také zůstává nevysvětlitelný, pokud takové přičítání neexistuje. Představuje se jako výměna mezi mistrem a jeho žákem a je třeba předpokládat, že tento student zkopíroval odpovědi, které od něj dostala. Nesrovnalosti specifické pro text psaný ze dne na den a mnohonásobné narážky na vnější události nesrozumitelné jiným čtenářem než příjemcem mají tendenci vylučovat hypotézu padělání.

Studie, které je připisují Héloïse

Constant J. Mews,

Ztracené milostné dopisy Heloise a Abelarda. Perceptions of Dialogue in Twelfth-Century France , New Yok, Pagrave, 1999, trad. Fr. Hlas Heloise. Dialog dvou milenců , Fribourg, Editions Universitaires-Paris, Le Cerf, 2005 .
„Filozofická témata v Epistolae duorum amantium : první dopisy Héloïse a Abélarda?“, In Joel Biard ed., Langage, sciences, philosophies au XIIe siècle , Paříž, 1999, s. 1 23-38 .
„The Lost Love Letters of Heloise and Abelard's Theology“, Jean Jolivet a Henri Habrias ed., Pierre Abélard. Mezinárodní konference v Nantes , Rennes, PUR, 2003, s. 137-159
Abelard a Heloise , New York, CUP, 2005, s. 62-79 .
„Cicero a hranice přátelství ve dvanáctém století“, Viator , 38/2, 2007, str. 369-384 .
„Women Readers in the Age of Heloise“, G. Signori ed., Die Lesende Frau , Wiesbaden, Harrassowitz, 2009.

C. Stephen Jaeger,

Zušlechťování lásky. Při hledání ztracené citlivosti , Philadelphia, UPP, 1999.
„The Epistolae duorum amantium and the Ascription to Heloise and Abelard and A Reply to Giles Constable“, in L. Olson, K. Kerby-Fulton ed., Voices in Dialogue: New Problems in Reading Women's Cultural History , Notre Dame (IN) , 2005.
„The Epistolae duorum amantium , Abelard, Heloise: An Annotated Correspondance“, Journal of Medieval Latin , 24, 2015, str. 185-224.

John O. Ward, Neville Chiavaroli,

„The Young Heloise and Latin Rhetoric: Some Preliminary Comments on the„ Lost “Love-Letters and their Significance“, Bonnie Wheeler ed., Listening to Heloise: The Voice of a Twelfth-Century Woman , New York, CUP, 2000, p. 53–119.

Sylvain Piron,

„Investigation on a text“, v Dopisech dvou milenců přisuzovaných Héloïse a Abélardovi , Paříž, Gallimard, 2005, s. 1. 175-218.
„Heloise's literary self-fashioning and the Epistolae duorum amantium “, in Lucie Doležalová (ed.), Strategies of Remembrance. Od Pindara po Hölderlina , Newcastle-upon-Tyne, Cambridge Scholars Publishing, 2009, s. 103-162. Dostupné online: http://halshs.archives-ouvertes.fr/SHS/halshs-00418433/fr/
„Héloïse a Abélard. Milostná etika Epistolae duorum amantium “, ve věcech Jocelyne Dakhlia, Arlette Farge, Christiane Klapisch-Zuber, Alessandro Stella (dir), Příběhy lásky, křehkosti a zákazy, od Kâmasûtra až po naše dny , Paříž, Bayard, 2011, s. 71-94.
„Sentimentální vzdělání Heloise,“ Clio. Ženy, pohlaví, historie , 47, 2018, s. 155-166: https://journals.openedition.org/clio/14259

Barbara Newman

recenze The Lost Love Letters , v The Medieval Review , 2000. http://www.hti.umich.edu/t/tmr/
zpráva Abelarda a Heloise , H-Francie http://www.h-france.net/vol5reviews/newman2.html
Milování ve dvanáctém století. „Dopisy dvou milenců“ v kontextu. Nový překlad s komentářem , Philadelphia, University of Pennsylvania Press, 2016.

Michael T. Clanchy

The Letters of Abelard and Heloise in Today's Scholarship, in Betty Radice, trad., The Letters of Abelard and Heloise , rev. vyd., London - New York, Penguin, 2003, s. lviii-lxxxiv, str. 237-244.

Damien Boquet

recenze The Voice of Héloïse , Médiévales , 50 (2006), s. 185-188.

Elisabeth Lalou,

„Quid sit amor?“, Kritika ,ledna 2007, str. 80-90.

Laurence Moulinier

Mabillon Review , 18, 2007, str. 279-284.

Studia vyhrazená pro ocenění

Peter Dronke ,

(en) Středověké spisovatelky: kritická studie textů od Perpetuy († 203) po Marguerite Porete († 1310), Cambridge, CUP, 1984.
recenze B. Wheelera ed., (en) Listening to Heloise , in International Journal of the Classical Tradition , 8, 2002, s. 134-139.

Giles Constable

„O přičtení Epistolae duorum amantium “, zápis ze zasedání Akademie nápisů a Belles-Lettres ,prosince 2001, str. 1679-1693 (anglická verze v Voices in Dialogue ), online na persee.fr

( fr ) Jan Ziolkowski

„Lost and Not Yet Found: Heloise, Abelard, and the Epistolae duorum amantium “, Journal of Medieval Latin , 14, 2004, str. 171-202.

Peter Dronke a Giovanni Orlandi ,

„Nová díla Abelarda a Heloise“, Filologia mediolatina 12, 2005, s. 123–177.

Guy Lobrichon

Héloïse, láska a poznání , Paříž, Gallimard, 2005.

(V) John Marenbon

„Ztracené milostné dopisy? Kontroverze zpětně“, International Journal of the Classical Tradition , 15-2,červen 2008, str. 269-280.

(it) Francesco Stella

„Analisi informatiche del lessico e Individazione degli autori nelle Epistolae duorum amantium (XII secolo)“, Roger Wright (ed.), Vulgární latina - pozdní latina VIII. Sborník z VIII. Mezinárodního kolokvia o vulgární a pozdní latině, Oxford, 6. -9. září 2006, Hildesheim, Olms-Weidmann, 2008.

Studie argumentující o pastiche

Peter von Moos,

(de) „Abaelard, Heloise und ihr Paraklet: Ein Kloster nach Mass, zugleich eine Streitschrift gegen die ewige Wiederkehr hermeneutischer Naivität“, Gert Melville a Markus Schürer, eds., Das Eigene und das Ganze , Zumeni Münster Individuals 2002, s. 563-619.
(de) "Die Epistolae duorum amantium und die säkulare Náboženství der Liebe. Methodenkritische Vorüberlegungen zu einem einmaligen Werk mittellateinischer Briefliteratur", Studi Medievali , 44, 2003, str. 1-115.
(de) „Vom Nutzen der Philologie für den Umgang mit anonymen Liebesbriefen. Ein Nachwort zu den Epistolae duorum amantium“ , in M. Schnyder ed., Schrift und Liebe in der Kultur des Mittelalters , Berlin, De Gruyter: 2008, str. 23-48.

Úpravy

Tyto dopisy obou milenců byly publikovány v roce 1495 ve sbírce latinských dopisů napsaných mnoho dalších autorů, z nichž však tvoří poslední knihu. Rukopis Jean de Véprie zůstal archivován pod číslem 1452 v městské knihovně v Troyes, aniž by si toho všiml, dokud výzkum romantické korespondence ve středověku nevedl Dietera Schallera (de) k jeho studiu v roce 1967 . První kritická edice se objevila o sedm let později a teprve po třiceti letech překlad přinesl veřejnosti toto mistrovské dílo.

Dodatky

Bibliografie

(de) E. Könsgen (de) , Epistolae duorum amantium: Briefe Abaelards und Heloises? , Filozofická fakulta , Bonn , 1972, disertační práce .

Vyd. Sb. Mittellateinische Studien und Texte, n ° 8, EJ Brill , Cologne , 1974, XXXIII & 137 p. ( ISBN 90-04-03875-2 ) . (fr) Trad. S. Piron, Dopisy dvou milenců, připsané Héloïse a Abélardovi , Gallimard , Paříž , 2005 ( ISBN 2-07-077371-X ) .

(en) CJ Mews (en) , Ztracené milostné dopisy Heloise a Abelarda: vnímání dialogu ve Francii ve dvanáctém století , Coll. The New Middle Ages, Presse Saint Martin (en) , New York , 1999, XVII & 378 p., Reed. zvýšit. 2008 ( ISBN 9780312239411 ) .

S překladem Nevilla Chiavaroliho a Constant J. Mews. (fr) Trad. E. Champs, FX Putallaz & S. Piton, trad. pošta. nepublikovaný M. Lejbowicz, hlas Héloïse . Dialog dvou milenců , Coll. Vestigia (de) , č. 31, Academic Press , Fribourg , 2005, ( ISSN 1021-156X ) , rákos. Cerf , Paříž, 2005.

Zdroje

S. Piron, „Vyšetřování textu“, v Dopisech dvou milenců , str. 182-183, Gallimard , Paříž, 2005 ( ISBN 2-07-077371-X ) .
S.Piron, Vyšetřování textu , v Dopisy dvou milenců , str. 195 , Gallimard , Paříž, 2005 ( ISBN 2-07-077371-X ) .
Constant J. Mews, Ztracené milostné dopisy Heloise a Abelarda. Perceptions of Dialogue in Twelth-Century France , str. 118-120 , St. Martin Press, New York , 1999.
F. Stella, Analisi informatiche del lessico e Individazione degli autori nelle Epistolae duorum amantium (XII secolo) , v R. Wright, vulgární latina - pozdní latina VIII. Sborník z VIII. Mezinárodního kolokvia o vulgární a pozdní latině v Oxfordu od 6. do 9. září 2006 , Olms-Weidmann, Hildesheim , 2008.
S. Piron, „ Heloisina literární automódování a Epistolae duorum amantium “, L. Doležalová, Strategies of Remembrance. Od Pindaru po Hölderlin , str. 103-162 , Cambridge Scholars Publishing, Newcastle , 2009.
S. Piron, „Rekonstrukce intriky“, v Dopisech dvou milenců , str. 27 , Gallimard , Paris, 2005 ( ISBN 2-07-077371-X ) .
(oznámení BNF n o FRBNF14626059 )
S. Piron, milostné etika Epistolae duorum amantium , v poezii a proroctví , op. citováno.
S.Piron, Vyšetřování do textu , v Dopisy dvou milenců , str. 194-200 & str. 211-212, Gallimard , Paříž, 2005 ( ISBN 2-07-077371-X ) .
S.Piron, Vyšetřování do textu , v Dopisy dvou milenců , str. 190-194, Gallimard , Paříž, 2005 ( ISBN 2-07-077371-X ) .
S.Piron, Vyšetřování do textu , v Dopisy dvou milenců , str. 187-190, Gallimard , Paris, 2005 ( ISBN 2-07-077371-X ) .
J. de Vepria, Společný Prouerbes , f. 159r-167r, Estienne Jehanot, Paříž , 1495.
(in) Ewald Könsgen, Epistolae duorum amantium: Briefe und Abaelards Heloises? , Leiden, Brill, 1974 ( BNF oznámení n o FRBNF35403442 ) .
dopisy dvou milenců, připisovaných Héloïse a Abélard , přeložil a předložil Sylvain Piron, francouzské znění následuje latinského textu zavedeného Ewald Könsgen, Paříž, Gallimard, 2005 ( BNF oznámení n o FRBNF39917165 ) .

Podívejte se také

Epistolary žánr

Autoritní záznamy :