Nataraja ( sanskrt IAST : naṭarāja ; „král tance“ ) je epiteton Šivy, který provádí kosmický tanec zvaný nadānta nebo ānanda-tāṇḍava , „tanec blaženosti“. Ikonografie populární zejména v jižní Indii na konci období Chola ( X th - XII th století) představuje Šivu v tomto ohledu, jak kreativní a destruktivní.
Nataraja je hlavní božstvo v Chidambaram svatyně a inspiraci pro tanečníky Bharata Natyam .
Má čtyři paže. V pravé horní ruce drží buben ( damaru ) symbolizující prvotní zvuk stvoření vesmíru, v levé ruce plamen symbolizující zničení světa. Jeho druhá pravá ruka je v abhaya-mudře , gestu ochrany. Jeho levá dolní ruka ukazuje zvednutou nohu symbolizující naději na osvobození ( mokša ).
Druhou nohou rozdrtí trpaslíka Apasmārapuruṣa , nazývaného také Muyalaka, který představuje nevědomost .
Je obklopen plameny, které symbolizují posloupnost kosmických cyklů . Pomocí drdolu zdobeného diadémem ( jaṭā-mukuṭa ) usměrňuje sestup nebeské Gangy ( mandākinī ) na Zemi, jejíž vlny jsou reprezentovány zvlněnými copánky. Na jednom z nich je Ganga , bohyně Gangy.
Shiva-Natarádža je také strážce božstvo Raja jógy z Patanjali , který ve svém Natarádža Stotram popisuje „Good King of the Dance“ v panteistického vidění (Slunce, Měsíc a oheň jsou tři oči Shiva, jeho tělo se skládá z živlů, je nahý oblečený v nebi atd.), jako Ničitel ( Hara ) démonů (nevědomost, sobectví, chamtivost, násilí) a smršť reinkarnací ( samsara ) zdroj utrpení: Patanjali chvály jako nejvyššího nekonečného Boha, bez narození nebo smrti (srovnatelné s Ishvarou ), Bůh „intenzivně soucitný ke všem tvorům, drží oheň hořící všem“.