Regionální politika Evropské unie a hospodářské, sociální a územní soudržnosti cílů na harmonizaci a soudržnost v rozvoji evropských regionů .
Z iniciativy Evropské komise vedené Jacquesem Delorsem byla hospodářská a sociální soudržnost zakotvena v Jednotném evropském aktu z roku 1986 . Členské státy se poté dohodly: „Za účelem podpory harmonického rozvoje celého Společenství bude Společenství rozvíjet a pokračovat v činnosti zaměřené na posílení jeho hospodářské a sociální soudržnosti. Zejména cíle Společenství pro snížení rozdílů mezi jednotlivými regiony a odstraněním zaostalosti nejvíce znevýhodněných regionů“ .
Je to otázka implementace prohlášení 9. května 1950 od Roberta Schumana : „Evropa se nevytvoří najednou, ani v celkové konstrukci: to bude provedeno konkrétních úspěchů vytváří první skutečnou solidaritu“ . Na druhou stranu určitá federalistické vizi o evropských stavebních záměrů v rozvoji Evropy regionů a při uvedení své úrovně rozvoje blíže k sobě; tento cíl je zdůrazněn pátým a šestým rozšířením, v němž se počet členských států zvyšuje z 15 na 28 (10 vKvěten 2004, 2 palce ledna 2007 a 1 palce červenec 2013). Nově vstupující subjekty v průměru vykazují nižší úroveň rozvoje - zejména ekonomickou - než staré státy, a je tedy otázkou přijetí účinné a ambiciózní politiky solidarity vůči nim.
Evropská unie má v roce 2008, 271 regionech nestejné úrovni rozvoje. Některé mají několik nevýhod: nízké HDP , izolace, ekonomika poškozená ekonomickou restrukturalizací atd.
Cílem regionální politiky je snížit tyto ekonomické a sociální rozdíly mezi regiony Unie, které brání vzniku soudržného a dynamického celku. Je také založen na teorii komparativních výhod, která ukazuje příznivé účinky zvýšeného obchodu mezi zeměmi, ale která předpokládá, že tyto země mají podobnou úroveň rozvoje. Jacques Delors tento cíl potvrzuje ve svých pamětech: „Byl jsem znepokojen rovnováhou mezi funkcí trhu [...] a regulací s její podporou a nápravnými politikami“ . Nakonec je založen na geografickém přístupu, vzhledem k tomu, že evropští občané ve znevýhodněné oblasti mají méně prostředků, aby mohli čelit budoucnosti.
V zájmu nápravy této situace Unie velmi brzy hájila zásadu solidarity Společenství. Tato solidarita zahrnuje podporu na místní úrovni podle potřeb vyjádřených na místě, ale také podle celkových rozvojových cílů Unie.
Regionální politika si dnes klade za cíl zmenšit rozdíly mezi regiony kolem tří cílů společných pro všechny regiony: podpora zaměstnanosti, podpora rovných příležitostí (zejména mezi muži a ženami) a ochrana životního prostředí. Teoreticky by měla být prováděna jakákoli regionální akce Unie v souladu s těmito třemi zásadami.
Již v roce 1957 se Římská smlouva zmiňuje ve své preambuli, že je třeba „posílit jednotu svých ekonomik a zajistit jejich harmonický rozvoj zmenšováním rozdílů mezi jednotlivými regiony a odstraněním zaostalosti nejvíce znevýhodněných“ . V roce 1958 to vedlo k vytvoření dvou odvětvových fondů: Evropského sociálního fondu (ESF) a Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF). V roce 1975 se Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF) byl vytvořen. Jejím cílem je přerozdělit část rozpočtu komunity regionům, jejichž rozvoj zaostává.
Bylo to v roce 1986 , kdy Jednotný evropský akt stanovil strukturovanou politiku solidarity. V myšlence signatářů musí představovat protějšek omezením jednotného trhu pro země na jihu a další znevýhodněné regiony.
V letech 1989 až 1993 činil rozpočet pro politiku soudržnosti 69 miliard ECU (20% rozpočtu EHS ), v letech 1994 až 1999 se zvýšil na 168 miliard ECU, což je 30% z rozpočtu EU. Během těchto dvou období byla politika soudržnosti založena na několika strukturálních fondech : FEDER , ESF , EAGGF a FIFG . Fond soudržnosti přidal se do něj od roku 1994.
Pro období 2000 - 2006 , regionální politika představuje 235 miliard eur (po různých revizí podél cesty). Jedná se o 2 th výdaj z rozpočtu EU (33%) po společné zemědělské politiky (43%).
Pro Francii to představuje více než 17 miliard eur. Pro Belgii 2,2 miliardy eur.
Konkrétně tuto podporu poskytuje Komise za určitých podmínek (správné použití prostředků, transparentnost atd.) Orgánu (známému jako „řídící orgán“) určenému každým členským státem. Tento orgán podporuje rozvoj projektů v regionech Unie jejich spolufinancováním (například se rozhodne ve spolupráci s místními a evropskými orgány spolufinancovat 20% výzkumné laboratoře na univerzitě nebo 50% l ' pomoc při získávání řidičského průkazu pro lidi v obtížích).
Finanční prostředky ( ERDF , ESF , FEOGA , FIFG , FC ) jsou však vypláceny podle přesných cílů, zásad zaměřených na jejich účinnost a podléhajících jejich důslednému řízení určeným orgánem.
Cíle regionální politiky v letech 2000 až 2006Jsou rozděleny na 3 „cíle“, 4 „programy iniciativ Společenství“ (CIP), „inovativní akce“, „fond soudržnosti“ určený pro země, které přistoupily k Unii v roce 2004, a „předvstupní fond“ určený pro země o vstup do Unie. Lisabonská strategie je definován vBřezen 2000 nebyl zohledněn v cílech a programech pro toto období.
Tři cíleFinancuje těžkou infrastrukturu (silnice, železnice) a akce týkající se vzdělávání, odborné přípravy, zdraví, hospodářského rozvoje a životního prostředí. Například ve Francii se to týká zámořských departementů . Korsika a Hainaut (frakce v regionu Nord-Pas-de-Calais ), které byly přechodné po opuštění cíle z roku 2000 do roku 2006, jsou nyní výstupy tohoto cíle. Regiony cíle 1 jsou v roce 2004 soustředěny hlavně v 10 nových přistupujících zemích, stejně jako v jižní Evropě ( Portugalsko , Španělsko , jižní Itálie , Řecko ) a také ve Velké Británii . Do tohoto cíle je zahrnuta i bývalá NDR .
Tento cíl podporuje hospodářský rozvoj regionů procházejících průmyslovými změnami prostřednictvím podpory podnikání, podpory atraktivního prostředí, přizpůsobení lidského kapitálu, informačních a komunikačních technologií a rekvalifikace městských prostor.
Tento cíl je zaměřen na profesionální integraci, rovné příležitosti, celoživotní vzdělávání, přizpůsobení pracovníků a zlepšení přístupu žen k práci.
Čtyři programy iniciativ Společenství nebo PICINTERREG IV C: meziregionální spolupráce (tyto dvě iniciativy budou jedním z pilířů regionální politiky v letech 2007 až 2013 ).
Fond soudržnosti (18 miliard EUR neboli 8% evropské regionální pomoci) zahrnuje projekty v oblasti životního prostředí a dopravy, zejména pro Polsko, Španělsko, Řecko, Irsko a Portugalsko.
Předvstupní pomoc Finanční nástroje Strukturální fondyEvropské strukturální fondy jsou finančními nástroji regionální politiky Evropské unie. Počet těchto fondů je tři:
Evropský rybářský fond (nahradí Finanční nástroj pro orientaci rybolovu nebo FIFG) a Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova rozvoj (EAFRD) jsou považovány za „strukturální“.
Jejich úkolem je snižovat rozdíly v bohatství a rozvoji mezi regiony Evropské unie.
Předvstupní finanční nástroje Provádění regionální politiky Čtyři základní principyAby byla zajištěna její účinnost, reaguje evropská regionální politika na čtyři hlavní principy provádění: soustředění, partnerství, programování a adicionalitu.
Evropská unie zavedla pravidla pro přidělování a správu fondů, aby zajistila účinné, transparentní, monitorované a hodnocené provádění programů.
Evropská unie stanovila nové „Strategické pokyny Společenství“ (CSO) 5. července 2005, jako součást Lisabonské strategie . Určují využití strukturálních fondů za účelem růstu a zaměstnanosti. Od roku 2010 je strategie Evropa 2020 nástupcem Lisabonské strategie.
Rozpočet politiky soudržnosti na období 2007–2013 činí 347 miliard EUR (36% rozpočtu EU). Akce jsou financovány z EFRR , ESF a FS .
Tyto orientace jsou stanoveny ve Francii v „národním strategickém referenčním rámci“.
Tři cíle vybrané Evropskou uniíTři nové cíle nahrazují cíle 1, 2 a 3 z předchozího období.
Nové cíle odrážejí přání ze strany Evropské komise ukončit „sypání“ kreditů mnoha mikroprojektů, což se odráží v ukončení programu URBAN . Nová regionální politika rovněž ukončuje zonaci stanovenou starým cílem 2, který soustředil podporu na předem definované oblasti. A konečně francouzské orgány plánují snížení přídělů z EFRR a ESF.
Cíl 1 - „Konvergence“Tento cíl si klade za cíl urychlit ekonomické dohánění nejméně rozvinutých zemí a regionů Evropské unie. Je financován z EFRR, ESF a Fondu soudržnosti. Prioritami tohoto cíle jsou fyzický a lidský kapitál, inovace, znalostní společnost, životní prostředí a administrativní efektivita. Rozpočet přidělený na tento cíl je 25,1163 miliard EUR.
Financování z EFRR a ESF se týká regionů, jejichž HDP na obyvatele je nižší než 75% průměru Společenství (u Fondu soudržnosti ). Platí také pro nejvzdálenější regiony .
Financování z Fondu soudržnosti se týká členských států, jejichž hrubý národní důchod je nižší než 90% průměru Společenství.
Mezi nejvzdálenější regiony nárok na zvláštní financování z ERDF .
Cíl 2 - „Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost“Cíl: konkurenceschopnost a atraktivita regionů, zaměstnanost. Tento cíl odpovídá dřívějším cílům 2 a 3. Dotyčnými regiony jsou regiony, na které se nevztahuje cíl „konvergence“, přičemž některé z nich, které jsou dnes zahrnuty do cíle 1, jsou nyní vyloučeny vstupem nových členských států.
Použité prostředky jsou EFRR pro ekonomickou složku a ESF pro sociální pomoc. Pro využívání evropských kreditů se již nepoužívá územní členění. Iniciativy Urban a Equal zmizely a jejich ustanovení převzala EFRR a ESF v rámci cíle „Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost“.
Tento cíl je určen všem regionům na území Unie, kromě těch, na které se vztahuje cíl „Konvergence“. Jeho cílem je posílit konkurenceschopnost, zaměstnanost a atraktivitu těchto regionů. Inovace, podpora podnikání a ochrana životního prostředí jsou klíčovými tématy tohoto cíle.
Financování (49,13 miliard eur) pochází z EFRR a ESF.
Cíl 3 - „Územní spolupráce“Tento cíl navazuje na iniciativu INTERREG z předchozích programovacích období. Financován z EFRR částkou 7,75 miliard EUR má za cíl podporovat spolupráci mezi evropskými regiony a rozvoj společných řešení v oblastech rozvoje měst, venkova a pobřeží, ekonomického rozvoje a správy životního prostředí. Tento cíl je rozdělen do tří složek:
Kromě mechanismů přímé pomoci nabízí politika soudržnosti nástroje zaměřené na usnadnění uzavření financování pro předkladatele projektů.
JASPERS: důležité projekty v nových členských státechJASPERS (Společná pomoc při podpoře projektů v evropských regionech) nabízí technickou pomoc dvanácti státům, které přistoupily k Evropské unii v letech 2004 a 2007, s cílem pomoci jim při přípravě projektů, které pravděpodobně obdrží evropskou pomoc. JASPERS zasahuje do důležitých projektů (v hodnotě více než 50 milionů eur), od definice projektu až po alokaci evropských fondů.
Tento program je vyvíjen ve spolupráci Evropské komise (Generální ředitelství pro regionální politiku), Evropské investiční banky (EIB), Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD) a německé banky KfW .
JEREMIE: podpora pro střední podnikyJEREMIE (Společné evropské zdroje pro mikropodniky a střední podniky) si klade za cíl usnadnit přístup ke zdrojům financování pro mikropodniky a malé a střední podniky . Jde o společnou iniciativu Evropské komise, EIB a Evropského investičního fondu .
JESSICA: udržitelný rozvoj v městských oblastechJESSICA (Společná evropská podpora udržitelných investic do městských oblastí) podporuje udržitelné investice, růst a zaměstnanost v evropských městských oblastech. Program může poskytnout odborné znalosti nebo usnadnit získání půjčky (bez státní záruky), ale neposkytuje dotaci .
JESSICA je iniciativou Evropské komise ve spolupráci s EIB a Rozvojovou bankou Rady Evropy .
JASMINE: podpora mikroúvěrůJASMINE (Společná akce na podporu institucí mikrofinancování iN Europe) je program mikroúvěrů , jehož cílem je usnadnit přístup k financování strukturám malých podniků a sociálně vyloučeným lidem, jakož i etnickým menšinám, které si přejí samostatně výdělečně činné osoby.
Provádění na vnitrostátní úrovniKaždý členský stát stanoví národní strategický referenční rámec (NSRR), který zajišťuje soulad intervencí fondů se strategickými směry Komise. Každý region poté stanoví svůj operační program (programy) v souladu s CRSN a podrobně stanoví osy intervence fondů i finanční plán. Tyto organizace producentů, stejně jako CRSN, musí být přijaty Komisí před jakýmkoli provedením.
Pravidlo automatického výběruPravidlo automatického zrušení závazku ukládá státům povinnost spotřebovat kredity, které jim byly pro daný rok přiděleny, nejpozději do 31. prosincedruhého roku následujícího po programovém roce. Není-li toto pravidlo dodrženo, jsou prostředky „automaticky uvolněny“, tj. Zrušeny Evropskou komisí.
V průběhu roku 2009 se Francie těsně vyhnula uplatňování tohoto pravidla.
Stejně jako v případě společné zemědělské politiky uspořádala Evropská komise úvahy o hlavních směrech, jimiž je třeba se řídit v období 2014–2020. Tato reflexe prošla zejména:
Evropský parlament se jako nový spolutvůrce právních předpisů rovněž připravil na jednání o budoucí politice soudržnosti hlasováním o několika strategických zprávách. Zvláště :
Ve Francii proběhla v roce 2014 národní konzultace o evropských fondech v letech 2014–2020: http://www.partenariat20142020.fr
Rozpočet přidělený na politiku soudržnosti je na období 2014–2020 355 miliard EUR, tj. 34% rozpočtu EU (což odpovídá přibližně 0,34% HDP celé EU). Unie). Akce jsou financovány zejména prostřednictvím EFRR (199 miliard), ESF (84 miliard) a FS (63 miliard), navíc k rozpočtu iniciativy YEI na iniciativu pro zaměstnanost mladých lidí (8,8 miliardy na období).
Během tohoto období se politika soudržnosti točí kolem jedenácti tematických cílů; definováno v nařízení 1303/2013:
Poznámka: 3% rozpočtu soudržnosti jsou věnována technické pomoci.
Definice programů splňujících tyto cíle a přidělování strukturálních fondů se řídí smlouvou o partnerství s každou zemí. Každá smlouva o partnerství musí respektovat společný strategický rámec definovaný na úrovni EU.
Hlavními příjemci politiky soudržnosti jsou Polsko (22% rozpočtu), následované Itálií (9%) a Španělskem (9%). Pokud porovnáme rozpočty s počtem obyvatel, Polsko se umístilo až na osmé pozici (kolem 2 000 EUR na obyvatele), vede Estonsko s 2 641 EUR na obyvatele, za ním následuje Slovensko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Portugalsko a Chorvatsko.
Ve svém stanovisku k budoucnosti politiky soudržnosti po roce 2020 Evropská hospodářská a sociální rada hodnotí velmi kladně její výsledky za období 2014–2020:
Rozpočet politiky soudržnosti na období 2021–2027 je stanoven na 330 miliard EUR (34% rozpočtu EU). Spoléhá se na ERDF , FSE a FC .
Lisabonská smlouva posílila zohlednění územní soudržnosti v zakládajících evropských smluv.
Článek 4 této Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) a článek 3 této Smlouvy o Evropské unii (SEU) nyní zmínit územní soudržnost mezi pravomocí Unie.
Pokud jde o provádění, hlava XVIII SFEU (články 174 a násl.) Je nyní věnována „sociální, hospodářské a územní soudržnosti“, zatímco hlava XVII Smlouvy o založení Evropského společenství (před Lisabonskou smlouvou) popisovala pouze politiku „sociální a ekonomická soudržnost“. Článek 174 zavádí zmínku o oblastech, které si v rámci politiky soudržnosti zasluhují „zvláštní pozornost“:
Politika soudržnosti stále podléhá řádnému legislativnímu postupu.
V rámci reformy politiky soudržnosti Evropské unie francouzští socialisté v Evropském parlamentu vedou kampaň „za spravedlivější, spravedlivější a vhodnější politiku soudržnosti pro naše území“. Za tímto účelem doporučují zvýšení rozpočtu přiděleného na regionální politiku s cílem lépe bojovat s dopady hospodářské krize.
Pro socialisty jsou regiony jádrem politiky soudržnosti a měly by být v tomto smyslu přímými správci evropských fondů, protože jsou nejlépe schopni identifikovat potřeby svého území. „Aby byla struktura politiky soudržnosti čitelnější a lépe se přizpůsobila místní realitě,“ vyzývají francouzští poslanci Evropského parlamentu, UMP a socialisté k vytvoření nové kategorie regionů: přechodných regionů. Přesněji řečeno, přechodné regiony by představovaly novou kategorii regionů využívajících politiku soudržnosti; v rámci cíle konkurenceschopnosti a zaměstnanosti by tato kategorie spojila regiony, jejichž HDP se pohybuje mezi 75% a 90% průměru Společenství.
Kromě toho poslanci požadují rozšíření oblasti působnosti politiky soudržnosti. Musí více souviset s celkovou rozvojovou strategií Evropské unie (Evropa 2020). Pokud jde o účinnost regionální politiky, socialisté požadují, aby vedle současných referencí, jako je HDP, „ukazatele územního, sociálního a environmentálního rozvoje“ byly brány v úvahu i nové ukazatele.