Smlouva o založení Evropského společenství

Klíčové údaje

Typ smlouvy	Ústavní smlouva
Jiné jméno	Římská smlouva
Zkratka	TCE
Podpis	7. února 1992 (podpis Maastrichtské smlouvy)
Vstupuje v platnost	1 st November 1993 o (vstup v platnost pozměněné smlouvy)
Signatáři	Konrad Adenauer , Paul-Henri Spaak , Maurice Faure , Christian Pineau , Lodovico Benvenuti , Joseph Bech , Johannes Linthorst-Homan
Díly	Členské státy Evropských společenství
Hlavní modifikace	1 st December 2009 (vstup v platnost Lisabonské smlouvy)
Depozitář	Italská vláda

Viz smlouva na Wikisource

Smlouva o založení Evropského společenství (SES), nazývaná také Římská smlouva , je název jedné ze zakládajících smluv Evropské unie , neboť byl upraven smlouvou Maastricht podepsanou7. února 1992 a vstoupila v platnost dne 1 st November 1993 o. Nahrazuje název Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství a provádí změny jejího obsahu. Bude pozměněno dvakrát: poprvé podepsána Amsterodamskou smlouvou 2. října 1997a podruhé podepsána Niceská smlouva26. února 2001. Lisabonská smlouva byla podepsána dne13. prosince 2007provede řadu změn svého obsahu a změní svůj název na Smlouvu o fungování Evropské unie .

Historický

Kontext

Krátce po přijetí Jednotného evropského aktu byly jeho nedostatky upozorněny zejména Evropským parlamentem. Ten kritizoval zejména přetrvávání demokratického deficitu evropské výstavby.

První iniciativy vedoucí k přijetí Maastrichtské smlouvy, upravující Smlouvu o EHS, se týkaly zejména hospodářské a měnové unie (původně francouzsko-německého projektu).

Konsolidované znění z roku 1992: po Maastrichtské smlouvě

Přijetí Maastrichtské smlouvy v roce 1992, kromě vytvoření Smlouvy o Evropské unii , přineslo významné změny ve Smlouvě o založení Evropského hospodářského společenství (SES), která poté převzala název „Smlouva o založení Evropského společenství“. Provedené změny jsou stanoveny v hlavě II Maastrichtské smlouvy z roku 1992.

Zásady (část I)

Článek 2 uvádí „mise“ Společenství, pro jejichž plnění jsou „akce“ a „politiky“ definovány v článcích 3, 3 A a 3 B.

Článek 2 o cílech Společenství se mění. Mezi prostředky uvedené k dosažení těchto cílů tak byla přidána hospodářská a měnová unie a „provádění politik a společných akcí uvedených v článcích 3 a 3 A“. „Zvýšená stabilita, zrychlený růst životní úrovně a užší vztahy mezi státy, které sdružuje“, jsou nahrazeny „udržitelným a neinflačním růstem s ohledem na životní prostředí, vysokou mírou konvergence ekonomické výkonnosti, vysokou úrovní zaměstnanost a sociální ochrana, zvyšování úrovně a kvality života, hospodářská a sociální soudržnost a solidarita mezi členskými státy “.

Změní se také dovednosti. Článek 3 písm. B) tedy shrnuje jedinou „společnou obchodní politiku“, čl. 3 písm. D), nyní čl. 3 písm. E), přidává rybolov ke „společné rybářské politice“. V pozměněné smlouvě z roku 1992 se doplňují body 3 písm. J) až 3 písm. T). Jedná se o „hospodářskou a sociální soudržnost“, „životní prostředí“, „konkurenceschopnost průmyslu“, „podporu výzkumu a technologického rozvoje“, „trans - Evropské sítě, „vysoká úroveň ochrany zdraví“, „podpora kvalitního vzdělávání“, politika „spolupráce v oblasti rozvoje“ a „ochrana spotřebitele“.

Ustanovení čl. 3 písm. G) a článku 6 Smlouvy o ES o hospodářské politice se transformují do článku 3A, který stanoví koordinaci hospodářských politik členských států, vnitřního trhu atd. Bod 3 A odst. 2 rovněž stanoví vytvoření ECU a zavedení měnové politiky za fixní směnný kurz, aby byla zachována cenová stabilita, veřejné finance a zdravé měnové podmínky a vyvážené stabilní platby.

Článek 3B stanoví, že opatření Společenství je třeba provádět v souladu se zásadami proporcionality a subsidiarity .

Instituce vytvořené v roce 1957 jsou spravovány čl. 4 odst. 1 Smlouvy o ES s doplněním Účetního dvora . Za účelem dosažení cíle „jednotné měny“ je vytvořen evropský systém centrálních bank i Evropská centrální banka . Evropská investiční banka je rovněž vytvořen na základě článku 4 B.

Občanství (část II)

Vkládá se také druhá část s názvem „občanství Unie“. To je definováno takto:

"Každá osoba, která má státní příslušnost členského státu, je občanem Unie." "

- Článek 8 Smlouvy o založení Evropského společenství z roku 1992

Tato část stanoví práva evropských občanů, včetně práva na volný pohyb a pobyt (stanoveného v článku 8A as výhradou omezení), práva volit a být volen v komunálních volbách v členském státě. bydlí (toto právo na způsobilost však může být omezeno, zejména pokud má obecní zmocněnec svrchovanou funkci. Nefrancouzský evropský občan se tedy nemůže stát starostou obce ve Francii, přičemž starostou je volič Senátu), právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu v členském státě, v němž má bydliště, ochrana diplomatických a konzulárních úřadů kteréhokoli členského státu ve třetím státě a petiční právo (stanovené v čl. 8 D ).

Politiky Společenství (část III)

Předchozí části II a III Smlouvy o EHS jsou sjednoceny v jediné části týkající se politik Společenství.

Hlava I o volném pohybu zboží, hlava II o zemědělství a hlava IV o dopravě zůstávají nezměněny.

Hlava III o volném pohybu osob, služeb a kapitálu je mírně pozměněna a obsahuje odkaz na článek 189 B, který stanoví postup spolurozhodování (stávající řádný legislativní postup . Kapitola 4 o kapitálu a platbách stanoví dočasné zadržení článku 67 až 73 Smlouvy o ES v rámci Smlouvy o ES, s jejich výměnou dne1 st 01. 1994 články 73 B až 73 G.

V oddíle 3 kapitoly 1 hlavy V o podpoře poskytované státy (v rámci práva hospodářské soutěže ), kapitole 2 o daňových ustanoveních a kapitole 3 o sbližování právních předpisů se mění. Mezi ně patří přidání výjimky ze zákazu státní podpory (týkající se „podpory určené na podporu kultury a zachování kulturního dědictví“) a nahrazení a vložení článku o aproximaci právních předpisů („zákony, nařízení a správní ustanovení členské státy, které mají přímý dopad na vytvoření nebo fungování společného trhu “, určení třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic členských států vízum).

Z dřívější hlavy II Smlouvy o ES o hospodářské politice se stává hlava VI o hospodářské a měnové politice. Kapitoly 1, 2 a 3 Smlouvy o ES - zabývající se hospodářskou a měnovou politikou, cyklickou politikou a platební bilancí - jsou nahrazeny kapitolami se stejným číslem zabývajícím se hospodářskou politikou, měnovou politikou a institucionálním uspořádáním. Rovněž je přidána kapitola 4 o přechodných opatřeních.

Kapitola 4 hlavy II Smlouvy o ES týkající se společné obchodní politiky se stává hlavou VII. Články 111, 114 a 116 Smlouvy o ES týkající se přechodných opatření a dohod uzavřených během tohoto období se zrušují a zrušují.

Předchozí hlava III o sociální politice je rozšířena a stává se hlavou VIII o „Sociální politice, vzdělávání, odborném vzdělávání a mládeži“. V kapitole 1 týkající se samotných sociálních ustanovení bylo provedeno několik změn (upraven je pouze článek 118 A), avšak kapitola 2 o Evropském sociálním fondu je transformována do dvou kapitol: jedna si ponechává název „Evropský sociální fond“ a její články jsou mírně upravené; další je nová kapitola 3 s názvem „vzdělávání, odborná příprava a mládež“.

Hlava IV Smlouvy o ES týkající se Evropské investiční banky se přeměňuje na kapitolu v části V o institucích Společenství.

K TEC je rovněž přidáno několik kapitol: hlava IX o kultuře, X o veřejném zdraví, hlava XI o ochraně spotřebitele, hlava XII o transevropských sítích, hlava XIII o průmyslu, hlava XIV o hospodářské a sociální soudržnosti, hlava XV o výzkumu a technologický rozvoj, hlava XVI o životním prostředí a hlava XVII o rozvojové spolupráci.

Zámořské země a území (část IV)

Část IV definuje vztahy mezi Společenstvím a „mimoevropskými zeměmi a územími, které mají zvláštní vztahy s Dánskem, Francií, Nizozemskem a Spojeným královstvím“.

Tato část se od Smlouvy o změně Smluv o založení Evropských společenství s ohledem na Grónsko z roku 1984 téměř nezměnila .

Instituce (část V) Ustanovení týkající se institucí

Pokud jde o orgány Evropské unie, Maastrichtská smlouva přináší několik důležitých změn.

Pokud jde o Evropský parlament , mění se článek 137 s cílem zohlednit rozšíření pravomocí orgánu. Ve skutečnosti je vypuštěn odkaz na předmaastrichtské „pravomoci rozhodování a kontroly“, aby se hovořilo pouze o „pravomocích, které smlouva přisuzuje“. Vkládají se také články 138 A až 138 E:

Článek 138A týkající se evropských politických stran, kvalifikovaný jako „[důležitý] faktor integrace v Unii“,
Článek 138b dává Parlamentu možnost navrhnout Komisi, aby předložila legislativní návrhy zaměřené na provádění Smlouvy,
Článek 138c umožňuje Parlamentu „zřídit dočasný vyšetřovací výbor, který by přezkoumával [...] obvinění z porušení nebo nesprávného úředního postupu při uplatňování práva Společenství“,
Článek 138D zakládá petiční právo Parlamentu,
a článek 138e svěřuje Parlamentu pravomoc jmenovat evropského veřejného ochránce práv , který rovněž stanoví statut.

Rovněž se mění ustanovení týkající se Evropské komise . Počet komisařů je stanoven na 17 a článek 157 stanoví, že tento počet lze jednomyslně změnit, přičemž se stanoví, že musí existovat alespoň jeden komisař za každý členský stát a maximálně dva za každý členský stát. Postup jmenování je stanoven v článku 158, který stanoví, že „vlády členských států určí po vzájemné dohodě po konzultaci s Evropským parlamentem osobu, kterou mají v úmyslu jmenovat předsedou Komise„ poté “, po konzultaci s Evropským parlamentem. jmenovaný prezident, určí další osobnosti, které plánují jmenovat členy Komise “. Předseda a ostatní členové jsou poté předloženi ke schválení Evropskému parlamentu. Ostatní vložená ustanovení jsou:

možnost jmenovat jednoho nebo dva místopředsedy v rámci Komise.
skutečnost, že Komise musí každoročně zveřejňovat „ obecnou zprávu o činnosti Společenství“.
výslovná výzva Komisi a Radě k uzavření interinstitucionální dohody upravující jejich spolupráci.

Naopak se doplňují ustanovení týkající se Rady Evropské unie . Tato ustanovení se týkají zejména:

Rada musí sestávat ze zástupce „ministerské úrovně zmocněného zavázat vládu [členského] státu“,
zástupců Výbor stálých (Coreper), jehož úkolem je připravovat zasedání.

Ustanovení Soudního dvora Evropských společenství lze nalézt v článku 165, který nahradil předchozí článek 165. Rovněž je zřízen Soud prvního stupně Evropské unie . „Je odpovědný za slyšení v prvním stupni, s výhradou kasačního opravného prostředku podaného u Soudního dvora, omezeného na právní otázky, za podmínek stanovených zákonem, určitých kategorií kasačního opravného prostředku stanovených [rozhodnutím Rady po konzultaci s Evropského parlamentu a Komise] “.

Pátý orgán je vytvořen přidáním oddílu týkajícího se Účetního dvora, jehož úkolem je kontrolovat účty. „Prozkoumává účty všech příjmů a výdajů Společenství“, jakož i subjekty vytvořené Společenstvím, pokud je nevylučuje zřizovací akt.

Tvorba orgánů

Výbor regionů byl vytvořen přidáním kapitoly 4 Smlouvy k bodu 67 Maastrichtské smlouvy . Bod 68 vytváří Evropskou investiční banku , jejíž statut je uveden v protokolu připojeném ke Smlouvě.

Postupy: společná ustanovení

Článek 189 se mění s ohledem na zvýšené pravomoci Evropského parlamentu. Úvodní věta článku, která stanovila, že „Rada a Komise přijímají nařízení a směrnice, přijímají rozhodnutí a formulují doporučení či stanoviska“, tedy zní následovně: „Evropský parlament společně s Radou, Radou a Komise přijímá nařízení a směrnice, přijímá rozhodnutí a formuluje doporučení nebo stanoviska “.

Postup spolurozhodování se rovněž přidává k článku 189 B. Tento článek stanoví, že Komise předloží návrh Evropskému parlamentu a Radě. Posledně uvedený vydává po konzultaci s Evropským parlamentem společný postoj. Tento společný postoj se zasílá Parlamentu, poté Radě a Komisi, aby informovaly Parlament o svém příslušném postoji. Do tří měsíců může Parlament:

schvaluje společný postoj; v takovém případě jej přijme Rada a akt je přijat,
nepřijme rozhodnutí, Rada rovněž přijme akt o svém společném postoji,
vyjádří svůj úmysl zamítnout společný postoj nadpoloviční většinou svých členů; v takovém případě může Rada svolat dohodovací výbor, aby vyjasnil svůj postoj. Evropský parlament podruhé hlasuje nadpoloviční většinou svých členů o zamítnutí společného postoje. V takovém případě se návrh aktu považuje za nepřijatý.
navrhne změny společného postoje většinou jeho členů. Tento text je poté sdělen Radě a Komisi.

Jsou-li změny schváleny Radou, je pozměněný akt přijat. Rada je musí schválit kvalifikovanou většinou, pokud Komise nevydá záporné stanovisko, přičemž v takovém případě musí být schválení většinou. Není-li pozměněný akt přijat, je svolán dohodovací výbor . Pokud výbor schválí společný projekt do šesti týdnů, oba orgány hlasují o přijetí aktu absolutní většinou pro Evropský parlament a kvalifikovanou většinou pro Radu. Pokud jeden z orgánů akt odmítne, není přijat.

Postup schvalování je stanoven v článku 189 C. V tomto postupu stanoví Smlouva převládající úlohu pro Radu, která o společném postoji jedná „kvalifikovanou většinou na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem“. Tato zpráva je zaslána Evropskému parlamentu, který ji poté musí do tří měsíců schválit, aby mohl akt přijmout Rada. Během této lhůty může Parlament navrhnout změny absolutní většinou nebo zamítnout tento společný postoj. Pokud Evropský parlament postoj Rady zamítne, může jej Rada přijmout až většinou ve druhém čtení. Pokud Evropský parlament přijme změny, Komise pozměněný společný postoj přezkoumá. Postoj revidovaný Komisí přijímá Rada kvalifikovanou většinou. Změny, které Komise nepřijala, lze přijmout jednomyslně.

Obecná a závěrečná ustanovení (část VI)

Článek 227 se týká územního uplatňování smlouvy. Ustanovení odstavce 2 se mění tak, aby zahrnovala francouzské zámořské departementy, přičemž se odstraní Alžírsko , poté francouzština. Rovněž se vkládá odstavec, který Faerským ostrovům vylučuje uplatňování smlouvy.

Článek 228 se mění s ohledem na Smlouvu o Evropském hospodářském společenství. Postup je uveden v článku. Komise „předkládá doporučení Radě, která ji opravňuje zahájit nezbytná jednání. Tato jednání vede Komise po konzultaci se zvláštními výbory jmenovanými Radou, které jí mají při plnění tohoto úkolu pomáhat, a v rámci směrnic, které jí Rada může adresovat. “ Vyjednané dohody pak Rada uzavírá kvalifikovanou většinou. Jednomyslnost je však zachována, pokud použití dohody vyžaduje použití vnitřních postupů, které samy vyžadují jednomyslnost v Radě. U některých dohod je nutná konzultace s Evropským parlamentem.

Oddíl 231 se mění tak, aby odrážel změnu názvu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj . Článek vždy vyzývá k udržování vztahů mezi oběma organizacemi .

Konsolidované znění z roku 1997: Amsterodamská smlouva

Amsterodamská smlouva ve Smlouvě přináší několik změn. Prvním z nich je přečíslování článků a vypuštění prvků souvisejících s přechodným obdobím po vstupu Smlouvy o ES v platnost v její verzi z roku 1992. Před Amsterodamskou smlouvou obsahovaly články buď řadu jednoduchých, například „článek 8“ nebo číslo doprovázené písmenem, například „článek 8 A“.

Cíle a mise

Článek 2 Smlouvy o ES je a jsou doplněny určité podrobnosti týkající se misí Evropského společenství. Pokud jde o hospodářské činnosti, Smlouva stanoví, že kromě toho, že je harmonická a vyvážená v celém Společenství, musí být rovněž „udržitelná“. V souvislosti s nezaměstnaností a sociálními obtížemi se rovněž přidávají mise zaměřené na zajištění „vysoké úrovně zaměstnanosti a sociální ochrany“ a „rovnosti mezi muži a ženami“. Problematika životního prostředí spojená s růstem a inflací ve verzi z roku 1992 se stává samostatnou misí (a je integrována do všech politik a akcí ES). Společenství tak podporuje „vysokou úroveň ochrany a zlepšování kvality životního prostředí“. Kromě konvergence hospodářského výkonu Smlouva od nynějška vyzývá Společenství, aby udržovalo vysokou úroveň konkurenceschopnosti.

Posílení sociální politiky

Jedním z důležitých bodů smlouvy byla integrace a posílení sociálních politik. Původně byl do článku 3 přidán bod 3 (1) (i). Tím se přidává pole působnosti:

„Článek 3
Pro účely uvedené v článku 2 zahrnuje akce Společenství za podmínek a v souladu se sazbami stanovenými v této smlouvě: […]
i) podporu koordinace mezi politikami zaměstnanosti členských států za účelem zvýšení jejich účinnosti prostřednictvím rozvoje koordinované strategie zaměstnanosti; […] “

- čl. 3 odst. 1 písm. I) konsolidované verze Smlouvy o ES z roku 1997

Rovněž je posílena „ sociální politika “. Volba labouristické vlády pod vedením Tonyho Blaira ve Velké Británii umožnila zrušit britskou námitku proti sociální politice, jak je stanoveno v protokolu z roku 1989. Evropská sociální charta z roku 1961 (charta přijatá v rámci Rady Evropy ) a 1989 chartě Společenství základních sociálních práv pracovníků jsou nyní uvedený v článku 136 Smlouvy. Do Smlouvy o založení Evropského společenství se rovněž přidává zvláštní hlava VIII o zaměstnanosti, která se proto stává předmětem „zájmu Společenství“.

Vytvoření prostoru svobody a bezpečnosti a integrace schengenského acquis

Smlouva vytvořila prostor svobody, bezpečnosti a práva komunitarizací ( prvního pilíře ) části třetího pilíře . Aby bylo možné vytvořit tento prostor, začlenilo schengenské acquis do hlavy IV Smlouvy o ES s názvem „Vízová, azylová, přistěhovalecká a další politika spojená s volným pohybem osob“. V důsledku této integrace byl třetí pilíř omezen na justiční policejní spolupráci v trestních věcech.

Vytvoření mechanismu posílené spolupráce

Vkládá se také článek 11 Smlouvy o ES týkající se posílené spolupráce . Toto doplnění umožňuje „Členským státům, které mezi sebou navrhují navázání posílené spolupráce, může být povoleno […] využívat institucí, postupů a mechanismů stanovených v této smlouvě“. Jsou zavedeny podmínky pro uskutečnění této spolupráce: oblasti výlučné pravomoci jsou vyloučeny, politiky, akce a programy ES nesmí být ovlivňovány, netýkají se občanství , ani v mezích kompetencí Společenství, ani brzdit vnitřní trh. V letech 1997 až 2006 nebyly žádné uvedeny do praxe.

S ohledem na úspěchy a slabý institucionální pokrok

Několik článků je také odstraněno kvůli dosažení cílů v nich stanovených:

jelikož vnitřní trh je pak v procesu dokončování, články 7 a 7B,
Články 13 až 27 týkající se založení celní unie,
Články 31 až 33 a 35 o množstevních omezeních dovozu a vývozu,
Články 67 až 73 A o přechodném období pro zavedení volného pohybu kapitálu.

V institucionálních záležitostech provedla Amsterodamská smlouva změny, aniž by však umožnila změnit složení Komise a váhu hlasů v Radě . Kvalifikovaná většina byla rovněž zavedena do nových oblastí.

Článek 299 umožňuje vytvoření evropského inspektora ochrany údajů .

Konsolidované znění z roku 2002: Niceská smlouva

Niceská smlouva zejména rozšířila oblasti spolurozhodování , posílila SZBP a provedla některé institucionální změny, aby umožnila rozšíření . Změny Niceské smlouvy jsou však kvalifikovány jako minimální úpravy z důvodu napětí, které se objevilo během zasedání Evropské rady ve dnech 7. až 9. prosince 2000, během něhož malé a velké členské státy nemohly dospět k dohodě. vážení hlasů v Radě a počtu komisařů .

Rozšíření kvalifikované většiny v Radě

Smlouva stanoví průchod kvalifikované většiny v několika oblastech, zejména při jmenování generálního tajemníka a náměstka generálního tajemníka Rady, schválení předem stanovených obecných podmínek pro výkon funkce člena Evropského parlamentu Evropským parlamentem.

Společenství rovněž získává podporu v několika oblastech: „sociální zabezpečení a sociální ochrana pracovníků“, „ochrana pracovníků v případě ukončení pracovní smlouvy“, „zastupování a kolektivní ochrana zájmů pracovníků, pracovníků a zaměstnavatelů, včetně spolurozhodování "," podmínek zaměstnávání státních příslušníků třetích zemí oprávněně pobývajících na území Společenství "," boje proti sociálnímu vyloučení "a" modernizace systémů sociální ochrany ".

Institucionální uspořádání Komise

Pokud jde o jmenování Komise, mění se odkaz na „vlády členských států [které] určí společnou dohodou osobu, kterou mají v úmyslu jmenovat předsedou Komise“ a stává se „Radou zasedající v na úrovni hlav států a předsedů vlád jmenuje kvalifikovanou většinou osobu, kterou hodlá jmenovat předsedou Komise “. Tato změna znaménka institucionalizací postupu, protože od nynějška je to orgán Unie, který jmenuje předsedu a nikoli vlády na sobě , podobně konsensus již není nutné pro jmenování prezidenta. Hlasování kvalifikovanou většinou je možné, pokud neexistuje shoda je nalezeno.

Rovněž je nahrazen článek 217, který se původně týkal dvou místopředsedů. Přidaný text stanoví, že předseda Komise od nynějška definuje politické směry orgánu a „rozhoduje o jeho vnitřní organizaci, aby zajistil soudržnost, účinnost a kolegialitu jeho činnosti“. Tato vnitřní organizační kapacita se týká zejména počtu místopředsedů, který již není omezen na dva, a úpravy portfolií.

Soudní dvůr a soud prvního stupně

Bylo změněno několik ustanovení, aby Soudní dvůr mohl řídit rozšíření. Zpočátku se místo konkrétního počtu členů soudců Soudního dvora („Soudní dvůr skládá z patnácti soudců“) nyní skládá z „jednoho soudce za každý členský stát“. Stejně tak, pokud článek stanovil, že běžným složením Soudního dvora bylo plenární zasedání a že by případně mohlo vytvářet komory, článek 221 Smlouvy o ES v jeho verzi z roku 2002 stanoví, že Soudní dvůr sedí „v komorách“. Nebo en grand chambre “ , i když za určitých okolností stanovených ve stanovách Soudního dvora stanoví, že může zasedat v plénu.

Soud je nyní vedle Soudního dvora a v rámci svých pravomocí zahrnut do článku 220 a nyní také zajišťuje „dodržování práva při výkladu a uplatňování této smlouvy“. Ačkoli Smlouva stanoví, že počet soudců bude stanoven statutem Soudního dvora, má Tribunál alespoň jeden soudce za každý členský stát. Pozměněná smlouva rovněž uvádí pravomoci tribunálu:

soud může „projednávat v prvním stupni odvolání uvedená v článcích 230, 232, 235, 236 a 238, s výjimkou opravných prostředků přidělených soudní komoře a opravných prostředků, které zákon vyhrazuje Soudnímu dvoru“. Rozhodnutí vydaná v rámci těchto pravomocí mohou být postoupena Soudnímu dvoru.
odvolání podaná na základě rozhodnutí jedné ze soudních komor soudu.
určité předběžné otázky.

Možnost zřízení soudních komor Tribunálu je stanovena v článku 225 A Smlouvy. Mohou slyšet v prvním stupni určité kategorie odvolání podaných ve zvláštních věcech.

Účetní dvůr

Stejně jako Soudní dvůr je i složení Účetního dvora upraveno v očekávání budoucího rozšíření . Otázka počtu jejích členů je stanovena na „jeden státní příslušník z každého členského státu“. Nyní je jmenuje Rada kvalifikovanou většinou, zatímco dříve to byla jednomyslnost, po konzultaci s Evropským parlamentem.

Posílená spolupráce

Ustanovení týkající se posílené spolupráce jsou rozdělena do dvou článků, článků 11 a 11 A, které definují podmínky pro vytvoření posílené spolupráce a možnost připojení jiného členského státu k již existující.

Konsolidovaná verze z roku 2006: zahrnutí rozšíření

Změny provedené ve Smlouvě v roce 2006 jsou drobné a vyplývají ze zahrnutí první věty pátého rozšíření. Tato konsolidace předchází také druhou fázi tohoto rozšíření o Bulharsko a Rumunsko.

Smlouva tedy zohledňuje rozdělení křesel v institucích, jako je Evropský parlament , váha hlasů v Radě Evropské unie , Hospodářské a sociální radě a Výboru regionů .

Článek 299 tedy zahrnuje úpravy vyplývající z první fáze pátého rozšíření, zejména rozšířením uplatňování smlouvy na Akrotiri a Dhekelia v rámci přizpůsobení přistoupení Kypru .

Poznámky

Jedná se o články citující kompetence Společenství.
Hlava V pojednává o společných pravidlech hospodářské soutěže, daní a sbližování právních předpisů.
Smlouva v jejím konsolidovaném znění z roku 1997 již obsahovala následující body: „a) zlepšení zejména pracovního prostředí za účelem ochrany zdraví a bezpečnosti pracovníků; b) pracovní podmínky; […] E) informování zaměstnanců a konzultace s nimi; […] H) integrace osob vyloučených z trhu práce, aniž je dotčen článek 150; [a] i) rovnost mezi muži a ženami, pokud jde o jejich šance na trhu práce a zacházení v práci; […] “( Článek 137 Smlouvy o ES).
Jsou to prostředky pro neschopnost, porušení podstatných formálních náležitostí, porušení této smlouvy nebo jakéhokoli právního předpisu týkajícího se jejího provádění, anebo pro zneužití pravomoci, podané členským státem, Evropským parlamentem, Radou a Komisí ( článek 230 ze dne konsolidovaná verze TEC z roku 2002).
Jedná se o prostředky nápravy v rozporu se smlouvami ( článek 232 konsolidované verze TEC z roku 2002).
Jedná se o náhradu škody způsobené mimosmluvní odpovědností Společenství ( články 235 a 288 konsolidovaného znění Smlouvy o ES z roku 2002).
Jedná se o spory mezi Společenstvím a jeho zástupci ( článek 236 konsolidované verze Smlouvy o ES z roku 2002).
Týká se přítomnosti rozhodčí doložky ve veřejné nebo soukromé smlouvě uzavřené Společenstvím ( článek 238 konsolidovaného znění Smlouvy o ES z roku 2002).

Zdroje

Reference

Rideau 2010 , str. 46
TCE, konsolidovaná verze z roku 1992
článku 2 Smlouvy o ES v konsolidovaném znění z roku 1992
článku 3 Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství v roce 1957
článek 3 Smlouvy o ES v konsolidovaném znění z roku 1992
Článek 3 A konsolidované verze TEC z roku 1992
Článek 3b konsolidované verze TEC z roku 1992
Článek 4 konsolidované verze TEC z roku 1992
Článek 4 A konsolidované verze TEC z roku 1992
Článek 4 B konsolidované verze TEC z roku 1992
Část II části TCE konsolidovaném znění z roku 1992
část III konsolidované verze TEC z roku 1992
Článek 73 A konsolidované verze TEC z roku 1992
Článek 100 konsolidované verze TEC z roku 1992
Článek 100 C konsolidované verze TEC z roku 1992
hlava VI konsolidované verze TEC z roku 1992
Hlava VII konsolidované verze TEC z roku 1992
Hlava VIII konsolidované verze TEC z roku 1992
Hlava VIII konsolidované verze TEC z roku 1992
Část IV Smlouvy o ES
Článek 137 Smlouvy o ES v roce 1957
Článek 137 konsolidované verze TEC z roku 1992
Článek 138 A konsolidované verze TEC z roku 1992
Článek 138 B konsolidované verze TEC z roku 1992
Článek 138 C konsolidované verze TEC z roku 1992
Článek 138 D konsolidované verze TEC z roku 1992
Článek 138 E konsolidované verze TEC z roku 1992
Článek 144 konsolidované verze TEC z roku 1992
Článek 157 konsolidované verze TEC z roku 1992
článek 158 konsolidované verze TEC z roku 1992
Článek 161 konsolidované verze TEC z roku 1992
Článek 156 konsolidované verze TEC z roku 1992
Článek 162 konsolidované verze TEC z roku 1992
Článek 146 konsolidované verze TEC z roku 1992
Článek 151 konsolidované verze TEC z roku 1992
Článek 165 konsolidované verze TEC z roku 1992
článek 168 A konsolidované verze TEC z roku 1992
Bod 59 konsolidované verze TEC z roku 1992
Článek 188 A konsolidované verze TEC z roku 1992
článek 188 C konsolidované verze TEC z roku 1992
Bod 67 konsolidované verze TEC z roku 1992
Bod 68 konsolidované verze TEC z roku 1992
Článek 189 Smlouvy o EHS z roku 1957
Článek 189 konsolidované verze TEC z roku 1992
článek 189 B konsolidované verze TEC z roku 1992
článek 189 C konsolidované verze TEC z roku 1992
bod 78 na TCE konsolidované verzi z roku 1992
článku 228 Smlouvy o ES konsolidovaném znění z roku 1992
Článek 231 konsolidované verze TEC z roku 1992
Smlouva o ES, konsolidované znění z roku 1997
články 7 a 7 B na TEC konsolidovaném znění z roku 1992
článek 2 konsolidované verze TEC z roku 1997
Článek 6 konsolidované verze TEC z roku 1997
Čl. 3 odst. 1 písm. I) konsolidované verze TEC z roku 1997
Amsterodamská smlouva - celá Evropa
Nugent 2010 , str. 341
Článek 136 konsolidované verze TEC z roku 1997
Prezentace na francouzském webu zastoupení
Hlava VIII konsolidované verze TEC z roku 1997
Rideau 2010 , s. 54
článek 61 konsolidované verze TEC z roku 1997
Článek 11 konsolidované verze TEC z roku 1997
Článek 11 odst. 1 písm. A) až e) konsolidované verze Smlouvy o ES z roku 1997
Články 13 až 27 konsolidované verze TEC z roku 1992
Články 28 a 29 konsolidované verze TEC z roku 1992
Články 67 a 73 A konsolidované verze TEC z roku 1992
Článek 286 konsolidované verze TEC z roku 1997
Costa a Brack 2014 , s. 49
Článek 207 konsolidované verze TEC z roku 2002
Článek 190 (5) konsolidované verze TEC z roku 2002
Článek 137 konsolidované verze TEC z roku 2002
čl. 214 odst. 2 konsolidované verze Smlouvy o ES z roku 2002
článku 217 Smlouvy o ES konsolidovaném znění z roku 2002
Článek 221 konsolidované verze TEC z roku 1997
článku 221 Smlouvy o ES konsolidovaném znění z roku 2002
Článek 220 konsolidované verze TEC z roku 2002
Článek 224 konsolidované verze TEC z roku 2002
Článek 225 konsolidované verze TEC z roku 2002
Článek 225 A konsolidované verze TEC z roku 2002
Článek 247 Smlouvy o ES konsolidovaném znění z roku 2002
Článek 247 konsolidované verze TEC z roku 1997
Články 11 a 11 A konsolidované verze TEC z roku 2002
Článek 190 konsolidované verze TEC z roku 2006
Článek 205 konsolidované verze TEC z roku 2006
Článek 258 konsolidované verze TEC z roku 2006
Článek 263 konsolidované verze TEC z roku 2006
Článek 299 konsolidované verze TEC z roku 2006

Bibliografie

Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství ,1957( číst online )
Maastrichtská smlouva ,1992( číst online )
Smlouva o založení Evropského společenství: konsolidované znění ,31. srpna 1992( číst online )
Smlouva o založení Evropského společenství: konsolidované znění ,10. listopadu 1997( číst online )
Smlouva o založení Evropského společenství: konsolidované znění ,24. prosince 2002( číst online )
Smlouva o založení Evropského společenství: konsolidované znění ,29. prosince 2006( číst online )
„ Amsterodamská smlouva (1997) “ o celé Evropě ,27. srpna 2008
Joël Rideau , Institucionální právo Evropské unie , LGDJ ,září 2010, 6 th ed. , 1462 str.
(en) Neill Nugent , Vláda a politika Evropské unie , Palgrave Macmillan , kol. "Série Evropské unie",2010, 7 th ed. , 486 s. ( ISBN 978-0-333-69352-0 a 0-333-69352-3 ) , str. 340-343
„ Budování sociální Evropy - sociální Evropa ve Smlouvách “ , na místě stálého zastoupení Francie při Evropské unii ,19. října 2015
Olivier Costa a Nathalie Brack , Fungování Evropské unie , Brusel, Svobodná univerzita v Bruselu, kol. "UBlire - reference",2014, 2 nd ed. , 384 s. ( ISBN 978-2-8004-1547-5 )

Doplňky

Související články

externí odkazy

Přehled smluv , EUR-Lex
Smlouva o založení Evropského společenství (verze platná před rokem 2006)1 st 12. 2009)