Q11500074 | |
---|---|
Q11547969 | |
Dainagon | |
Q11385487 | |
Udaijin | |
Chūnagon | |
Sangi | |
Q3270768 | |
Q11394590 | |
Q11621873 | |
Q9891637 |
Narození |
1 st srpen 845 Kjóto |
---|---|
Smrt |
26. března 903(v 57) Dazaifu |
Pohřbení | Dazaifu Tenman-gū |
Jméno v rodném jazyce | 菅原 道 真 |
Činnosti | Básník , spisovatel , diplomat , Kugyo |
Rodina | Klan Sugawara |
Táto | Sugawara žádný Koreyoshi |
Matka | Q106235413 |
Manželka | Shimada no Nobukiko ( d ) |
Děti |
Sugawara no Takami ( d ) Q106235511 Sugawara no Atsushige ( d ) Q106262862 |
Pole | Dějiny Japonska |
---|---|
Ctihodný | Tenjin víra ( d ) |
Ruijū Kokushi , Nihon Sandai Jitsuroku |
Sugawara no Michizane (45 道 真845 -26. března 903), Také známý jako Kan Jōshō (菅丞相), Tenjin Sama (天神様) nebo Tenmangu (天満宮) nebo Kanke (菅家) v Hyakunin-Isshu a vnuk Sugawara žádný Kiyotomo (770-842), (známý jako Owari no suke a daigaku-no-kami ), je vědec, básník a politická osobnost heianské éry Japonska . Je považován za vynikajícího básníka, zejména v oblasti čínské poezie .
Ministr císaře Daiga byl pod tlakem mocné rodiny Fujiwara nucen odejít do exilu v Kjúšú . Rehabilitován po jeho smrti je uctíván japonským lidem, který z něj dělá boha kultury jménem Tenjin . Japonští studenti jsou zvyklí vzývat tento zbožňovaný charakter, aby jim přinesli štěstí při zkouškách.
Sugawara žádný Michizane se narodil do rodiny učenců, kteří nesl dědičný titul z Ason (朝臣 ) Před Ritsuryō systému a jeho pořadí postavených členů soudu. Jeho dědeček, Sugawara žádný Kiyotomo , je soud, kde vyučuje historii na národní škole budoucích státních úředníků, a dokonce dosáhl 3 th hodnost. Její otec, Sugawara no Koreyoshi , založil ve svém domě soukromou školu a učil studenty, kteří se připravovali na přijímací zkoušky na národní školu nebo kteří měli ambice být soudními úředníky, včetně jeho vlastního syna Michizana.
Michizane složil přijímací zkoušku a připojil se k Daigaku , jak se v té době volalo Národní akademie. Po absolutoriu zahájil svou soudní kariéru jako vědec v relativně prestižní hodnosti šestého vyššího seniora v roce 870. Jeho hodnost se shodovala s jeho první rolí nižšího úředníka u soudní byrokracie v rámci ministerstva věcí . V roce 874 dosáhl Michizane páté pozice (jeho otec čtvrtá pozice) a krátce sloužil na ministerstvu války, než byl přeložen na žádanější místo na ministerstvu populárních věcí . Jeho vzdělání a znalost klasické čínštiny a literatury mu kromě jeho podřízených povinností poskytly řadu příležitostí psát edikty a korespondenci pro soudní úředníky. Záznamy ukazují, že v této době složil tři petice za Fujiwaru no Yoshifusa a za císaře. Michizane se také účastní recepcí delegací z království Balhae , recepcí, u nichž jsou dovednosti Michizaneho s čínským jazykem užitečné také při diplomatických výměnách a výměnách poezie. V roce 877 byl přidělen na ministerstvo obřadů , které mu umožňovalo více než dříve zabývat se vzdělávacími a intelektuálními záležitostmi.
Kromě svých povinností u soudu provozuje školu založenou jeho otcem, Kanke Rōka (菅 家 廊下 , Doslova „Family Hall Sugawara“ ) . V roce 877 byl povýšen profesorem literatury na Akademii a pak jmenován do doktorát literatury (文章博士, monjō hakushi ) , Nejvyšší post profesora Daigaku. Tento úřad je považován za nejvyšší čest, jaké může historik dosáhnout.
V roce 886 byl Sugawara jmenován guvernérem provincie Sanuki . Moderní výzkumy ukazují, že mnoho soudních úředníků, pokud nemají dostatečnou váhu, je vysláno alespoň na jedno funkční období do vzdálené provincie a Michizane není výjimkou. Během svého čtyřletého působení v provincii vzrostla Michizanova neformální tvorba poezie a během tohoto relativně krátkého období byla složena asi čtvrtina jeho dosud existující poezie. Mezi jeho povinnosti patří na základě omezených dokumentů návštěva provincie, doporučení výjimečných lidí k soudu a potrestání v případě potřeby. V roce 887 musel Michizane požádat Buddhy a Šintoistické kami, aby jim pomohli zmírnit sucho, které tehdy zuřilo. Archivy doby naznačují, že Michizanova mise jako guvernéra skončila špatným úspěchem.
Zatímco guvernér, politický konflikt vznikl mezi císařem Uda a Fujiwara žádný Mototsune známý jako incident Ako (阿 衡 事件, akō jiken ) V roce 888 týkající se nejasné role Mototsune u soudu po přistoupení. Na císařův trůn. Michizane na obranu soudních učenců zasílá dopis o vyslovení nedůvěry proti Mototsunovi a získává přízeň císaře Udy. Jeho funkční období jako guvernér skončilo v roce 890. Michizane se vrátil k soudu v Kjótu . V rámci bojů císaře Udy o obnovení moci císařské rodiny, mimo Fujiwaru , je na klíčové pozice povýšena řada úředníků z rodin, které nejsou Fujiwara, včetně císařských potomků v rodině Minamoto a samotného Sugawara no Michizane. V rychlé sérii promocí počínaje rokem 891 dosáhl Michizane třetí nejvyšší pozice v roce 897. Podle dokumentu podepsaného Michizanem v roce 894 již u soudu zastával následující funkce:
V 90. letech byl jmenován velvyslancem v Číně, ale přišel podpořit myšlenku zrušení japonských misí v císařské Číně v roce 894, snad s ohledem na úpadek dynastie Tchang . Možný postranní motiv lze ale připsat téměř úplné neznalosti Michizanea v mluvené čínštině; většina Japonců v té době umí číst pouze čínsky a nezná téměř nic z mluveného jazyka. Michizane jako kandidát na velvyslance v Číně by musel čelit potenciální ztrátě tváře, kdyby byl nucen spoléhat se na tlumočníka.
Po abdikaci císaře Udy je postavení Michizane stále zranitelnější. V roce 901, po politickém manévrování své rivaly Fujiwary Tokihiry , byl Michizane degradován ze své šlechtické hodnosti druhý junior na menší oficiální místo v Dazaifu v provincii Chikuzen z Kjúšú . Po jeho osamělé smrti se rozšířilo malomocenství a sucho a synové císaře Daiga jeden po druhém zemřeli. „Síň velkého publika“ císařského paláce ( shishinden ) je několikrát zasažen bleskem a město zažívá týdny přívalových dešťů a záplav. Přisuzovat to angry duchu Sugawara v exilu, císařský dvůr v Kjótu postavil šintoistické svatyni zvanou Kitano Tenman-gu a věnuje mu ji. Jeho hodnost a funkce byly posmrtně obnoveny a jakékoli zmínky o jeho vyhnanství byly z dokumentů odstraněny. Ani to nestačí a o 70 let později je Sugawara zbožňován jako tenjin-sama neboli kami studií. I dnes je mu věnováno mnoho šintoistických svatyní v Japonsku.
Císař Uda zastavit praxi zasílání velvyslance do Číny. Císařovo rozhodnutí je motivováno tím, co slyší přesvědčivou radu od Sugawary no Michizane.
Michizane má výjimečný talent na poezii, a to jak kanshi ( čínská poezie ), tak waka ( japonská poezie ).
Jeho hlavní zájem byl o kanshi, protože v té době bylo ponoření do čínské kultury považováno za důkaz zdokonalení a erudice. Jak jeho vynikající výsledky v oblasti skládání Kanshi byl dobře známý u dvora císaře Daigo naznačil, že sestavit své čínské básně a proto vydal Kanke Bunso (菅家文草 , Doslova „čínské poezie domu Sugawara“ ), a to ho zasvětit císaři v roce 900. I po svém snížení na post viceguvernéra dazaifu horlivě pokračoval ve skládání kanshi a jejich sestavování v Kanke Kōshū (菅 家 後 集 , dosl „Pozdější antologie domu Sugawara ) v roce 903, těsně předtím, než zemřel.
Nejen, že je znám pro svůj Kanshi , ale on je také považována za jednu z největších waka básníků v historii, protože jeden z jeho vlastní znovu shromažďují v Ogura Hyakunin Isshu , classic antologie nejlepších sta waka na XIII th století:
„こ の た び は 幣 も と り あ へ ず 手 向 山 紅葉 の 錦 神 の ま に ま に“
Kono tabi wa / nusa mo toriaezu / tamuke yama / momiji no nishiki / kami no mani mani .Volný překlad: Jelikož jsem na této cestě zaneprázdněn, tentokrát jsem nebyl schopen připravit nusu (oběť bohům v šintoismu ) jako oběť. Místo toho nabízím tyto podzimní listí z hory Tamuke, krásné jako brokát. Kéž bohové přijmou mou nabídku. (Poznámka: v této básni jsou dvě hříčky ( kakekotoba ): kono tabi pro „tuto cestu“ (こ の 旅 ) A „tentokrát“ (こ の 度 ) A tamuke pro „nabídku“ (手 向 け る, tamukeru ) a „mount Tamuke“ (手 向 山, tamuke yama ) ) - (zdroj Kokin Wakashū 9: 420, Ogura Hyakunin Isshu 24.)
Další z jeho slavných wak je báseň napsaná v roce 901 těsně předtím, než kvůli své degradaci opustil Kjóto pro Daizaifu. Cítí hluboký smutek z pomyšlení, že už nikdy neuvidí svůj drahocenný švestkový strom ve své rezidenci v Kjótu, a mluví laskavě:
„東風吹 か ば に ほ ひ を こ せ よ 梅 の 花 主 な し と て 春 を 忘 る な“
Koči fukaba / nioi okose yo / ume no hana / aruji nashi tote / haru o wasuru na .Volný překlad: Když fouká východní vítr, rozkvétá, rozkvétáte švestky! I když ztratíte svého pána, nezapomeňte na jaro. (Poznámka: nioi okose yo lze interpretovat jako „rozptylující vaši vůni“ spíše než „kvetoucí v plném květu“, ačkoli takové použití slova nioi pro „parfém“ nebo „vůně“ je pro moderní éru relativně moderní a vzácné) - (Zdroj Shui Wakashū 16: 1006.)
Romantická legenda říká, že švestka milovala svého pána natolik, že nakonec odletěl do chrámu a tento strom je nyní známý jako Tobi-ume (飛 梅, „létající švestka“ ) V Dazaifu Tenman-gū (svatyně věnovaná jeho pán). Realističtější legenda uvádí, že Michizane nebo jeho přítel transplantovali své sazenice v chrámu Daizaifu.