| Heliopolis, pohled na chybějící město | |
| Autor | Ernst Junger |
|---|---|
| Země | Německo |
| Druh |
Románová sci-fi dystopie |
| Originální verze | |
| Jazyk | Němec |
| Titul | Heliopolis, Rückblick auf eine Stadt |
| Editor | Ewald Katzmann |
| Místo vydání | Tubingen |
| Datum vydání | 1949 |
| francouzská verze | |
| Překladatel | Henri plard |
| Editor | Christian Bourgois |
| Místo vydání | Paříž |
| Datum vydání | 1975 |
Héliopolis (původní název: Heliopolis, Rückblick auf eine Stadt ) je nový podle Ernst Jünger publikoval v roce 1949 .
Literární kritika je rozdělena na klasifikaci románu: někteří jej charakterizují jako utopické dílo , jiní jako dystopické dílo , jiní jej řadí mezi sci-fi příběhy .
Do francouzštiny jej přeložil Henri Plard (Plon 1952, Christian Bourgois 1975). Kromě toho jej do švédštiny přeložil Kjell Ekström (Natur & Kultur, 1954), do španělštiny (Seix Barral, 1981) a do italštiny Marola Guarducci (Guanda, 2006).
Akce románu se odehrává v imaginárním světě v sevření velké nestability. Obrovská válka ( éra velkých popálenin - die Ära der Großen Feuerschläge ) právě skončila. Vyhrálo ji vladař, který čelil vzpouře Ligy. Ta však, zklamaná postojem mužů, opustila Zemi a vzala s sebou všechny zbraně hromadného ničení. Od té doby se svět rozdělil do několika států Diadochi . Heliopolis je hlavním městem jednoho z nich.
Město prochází vážnou krizí. Ve skutečnosti se o moc dělí dva soupeřící tábory. Na jedné straně Proconsul ztělesňuje „aristokratickou legitimitu“. Na druhé straně vládne Bailli ve jménu „populární legality“. Tábor Proconsul spoléhá na armádu, univerzitu, „Office du Point“ (archivy) a v poslední době na Energeion, hlavní zdroj energie, na kterém město závisí. Bailli v čele policie, tisk, znepokojující „Institut toxikologie“ a „Central Office“. Za těmito dvěma muži se střetly dvě „školy“, to znamená dvě koncepce světa: tábor Proconsulů si klade za cíl svobodu a dokonalost člověka a formování nové elity. Tábor Bailli usiluje o dokonalost techniky, která zajišťuje nadvládu kolektivisty a absolutní byrokracie ve společnosti na úrovni. Žádná strana však nemůže vyhrát. Spiknutí, útoky, hrozby, pomoc, tiskové kampaně, dohody a prohlášení o zjevném usmíření na sebe navazují. S využitím situace se podivný vojenský řád Mauritánců snaží prosperovat hraním arbitra mezi oběma stranami.
Hlavní postava, velitel Lucius de Geer, je vysokým úředníkem ve vládě Proconsula . Pomáhá mu jeho věrný stoupenec Costar , jeho řidič Mario a jeho hospodyně Donna Emilia . Žije v bytě na výšinách paláce, voliéry, se svou kočkou Alamouth . Je hluboce připoután k pojetí státu a člověka bráněného Proconsulem , ale již nemá žádnou naději na vítězství. Horší však je, že věří, že vůdci jeho tábora se někdy chovají tak nízko a machiavellisticky jako vůdci opačného tábora. Z těchto důvodů se uchýlil do metafyziky, poezie a umění, ve společnosti svých přátel malíře Haldera , spisovatele Ortnera a filozofa Sernera . Ochotně se nechá ovládnout svými city a emocemi, což vážně znepokojuje jeho přímého nadřízeného, náčelníka, říká také generál . Ten mu však nadále svěřoval mise nejvyššího významu, často diplomatické, ale někdy i vojenské.
Během vzpoury Lucius zachrání život Boudour Péri, mladé dívce, kterou později znovu uvidí a se kterou naváže zvláštní vztah. Je dcerou norské matky a kožedělky z komunity Parsi , která je ve městě důležitý. Společně zažijí psychotropní zážitek během Vavřínové noci .
Krátce nato, během zvláště nebezpečné vojenské mise na převrat (nebo komando), se Lucius dopustí vážné chyby, která má za následek jeho pád z milosti.
Po dohodě se svými nadřízenými se proto rozhodl odejít a připojit se k vladaři , který ve vzdálených a tajemných oblastech ( za Hesperidy ) trpělivě připravuje novou elitu „formovanou utrpením“. Podivný Modrý pilot je přijde hledat v mezihvězdné raketě, on a Boudour Péri, které si právě vzal.
Název románu je narážkou na utopický román Tommaso Campanella La città del Sole (1602) . Kniha připomíná dvou dalších velkých proti-utopie z XX tého století : 1984 (publikovaná rovněž stejný rok) a Brave New World .
Heliopolis je ve středu tajemného světa, kde existuje mnoho prvků odkazujících na geografii našeho světa ( Burgenland - v překladu „Země hradů“ Henri Plard - provincie narození Luciuse, Asturie, Norska), často Středomoří ( Diadochi , Vinho del Mar, Castelmarino se Pagos) nebo mytologická (dále jen Hesperides ). Existují také kulturní, literární, filozofické (křesťanství, řecká mytologie, Nietzsche ) a dokonce i historické (Napoleon, Louis-Philippe a Fieschi ) odkazy na čtenářův svět.
V románu koexistují různé technické úrovně: na jedné straně v Burgenlandu cestujete pouze na koni. Jezdectví a šerm hrají ústřední roli při výcviku důstojníků.
Román však představuje mnoho technologických inovací, které mají pro muže pozitivní i negativní aspekty. To je důvod, proč kritici v románu vidí hlubokou reflexi vztahu člověka a technologie v postindustriální společnosti.
Hlavní technické inovace, s nimiž se román setkal, jsou:
Literární kritika rozlišuje v Jüngerově tvorbě dvě produkční období: knihy mládí a knihy zralosti. Sám Jünger hovoří o svém „Altes Testament“, který sdružuje své válečné příběhy, ve kterých jsou skutečné všechny postavy a fakta, a o svém „Neues Testament“, složeném z beletristických děl, v nichž postavy a imaginární místa protínají mnoho odkazy na skutečný svět. Heliopolis jednoznačně spadá do této druhé kategorie.
Pokud se divadlo románu nachází v imaginárním světě, popis města naznačuje, že Jünger byl inspirován geografií Neapole . Ve skutečnosti v roce 1925 absolvoval dvouměsíční stáž ve Stazione Zoologica , výzkumném ústavu pro mořskou biologii, založeného v roce 1872 Němcem Antonem Dohrnem . Napíše, že tento pobyt byl pro něj méně „vědecký“ než „magický“ a „filozofický“.