Němec

Německy
Deutsch
Země Německo , Rakousko , Belgie , Itálie , Lichtenštejnsko , Lucembursko , Švýcarsko , Polsko , Rumunsko , Namibie , Brazílie , Dánsko , Francie
Počet reproduktorů 95 - 100 milionů (mateřský jazyk)
75 - 100 milionů (cizí jazyk)
Jména mluvčích německy mluvící
Typologie SOV + V2 , inflectional , akuzativ , accentual , s důrazem na intenzitu
Psaní latinka
Klasifikace podle rodiny
Oficiální stav
Úřední jazyk Německo Rakousko Belgie Lichtenštejnsko Lucembursko Švýcarsko Papežská švýcarská garda ( Vatikán ) Evropská unie Regionálně:






 
Řízeno Německá pravopisná rada
Kódy jazyků
ISO 639-1 z
ISO 639-2 deu ger
ISO 639-3 deu
IETF z
WALS spravovat
Glottolog stan1295
Vzorek
Článek 1 Všeobecné deklarace lidských práv ( viz text ve francouzštině ):

Článek 1

Všechny Menschen sind frei und gleich an Würde und Rechten geboren. Sie sind mit Vernunft und Gewissen begabt und sollen einander im Geist der Brüderlichkeit begegnen.
Jídelní lístek

Mapa germanophonie .
  • rodný jazyk
  • společný úřední jazyk
  • důležitý jazyk,
    „národní jazyk“ nebo
    jazyk kultury
  • Německy mluvící menšiny

Němec (autonym: Deutsch , / d Ɔ ʏ t ʃ / ) je jeden z Indo-Evropan v rodové větve z germánských jazyků . Díky mnoha dialektům je němčina do určité míry střešním jazykem ( Dachsprache ).

Jeho historie , jako jazyk odlišný od ostatních západoněmeckých jazyků , začíná v raném středověku , během druhé souhláskové směny .

V XXI th  století, jeho mluvčí , nazvaný „Němec“ je distribuován především s přibližně 100 milionů mluvčích v Evropě , což je nejvíce široce mluvený jazyk v Evropské unii (EU).

Zeměpisná distribuce

Odvozené jazyky

Dějiny

První souhláska mutace

S prvním zdravém posune ( erste Germanische Lautverschiebung ) kolem V th  století  před naším letopočtem. AD , obyčejný germánský se narodil z indoevropského dialektu . Tato transformace vysvětluje rozdíly mezi germánskými jazyky (plus arménskými ) a jinými indoevropskými jazyky . Pro zjednodušení můžeme uvést fakta následovně:

Druhá souhláska mutace

Začneme mluvit německy (nebo v „ High německých  “ lingvistiky  ), když dialekty mluvený v jihozápadním Německu podstoupil druhou souhlásku mutaci ( zweite Germanische Lautverschiebung nebo hochdeutsche Lautverschiebung , která se nachází kolem VI th  století ), což je doba, během níž jazyk začal rozlišovat severní dialekty ( Niederdeutsch , nízká němčina ).

Tato fonetická úprava vysvětluje řadu rozdílů mezi dnešní němčinou a například nizozemštinou nebo angličtinou :

shrnout, * k / * p / * t ➜ ch / pf (nebo f ) / ts (nebo s )

Severní dialekty, které touto druhou fonetickou mutací stěží prošly, jsou kvalifikovány jako nízko německé . Toto jméno je některými lingvisty, zejména holandskými (kteří nejsou „němečtí“, přinejmenším od vestfálských smluv ) považováno za hrubé . Ale termín „německý“ je zde pouze jazykový, trochu jako „římský“, „slovanský“ nebo „skandinávský“.

Středověk

Mezi X th  století a XV th  století konal diphthongization v dialektech jihozápadní na spoj dvou fonémů ei , měl i . To opět vysvětluje některé rozdíly mezi standardní němčinou a například nizozemštinou (písmena v závorkách vysvětlují výslovnost pomocí francouzského jazyka):

Na rozdíl od sousedních států zůstaly germánské země po celý středověk roztříštěné ( Kleinstaaterei ) , což přispělo k rozvoji velmi odlišných a někdy vzájemně nesrozumitelných dialektů. Prvním krokem směrem k inter-jazyka zápasů Mittelhochdeutsch poetiku soudních básníků do XIII th  století , ačkoli vliv mateřštině byl prakticky nulový, vzhledem k nízké gramotnosti . Také germánské regiony zůstaly po dlouhou dobu rozděleny do dvou jazykových oblastí:

Vliv reformace

Období „moderní němčiny“ „obvykle začíná Lutherovými spisy  “ .

Martin Luther přeložil Bibli do „němčiny“ adresované „všem mužům“, alle mannen (německo-latinská etymologie slova „Němec“), to znamená adresované „Němcům“, takže lidé „laických“ křesťanů mít přístup k náboženským textům, do té doby vyhrazené pro kleriky. V tomto smyslu ho lze historicky považovat za reformaci za tvůrce moderního německého jazyka. Moderní němčina je tedy psaný jazyk, Schriftdeutsch („psaná němčina“): bude to „jazyk Goetheho  “ - podle přijatého výrazu, ve kterém budou psát zejména básníci ( Dichter ), spisovatelé a filozofové . “Doba Goethe“(jak to obvykle se odkazuje na širokou literárního období německého romantismu , který sahá od konce XVIII -tého  století XIX th  století).

Luther přeložil Nový zákon v roce 1521, a starý zákon v roce 1534. I když nebyl průkopníkem při zavádění meziregionální jazyk - v souvislosti s přípravou XIV th  století - přesto zůstává, že se protestantské reformace, pomohl implantovat standardní němčinu správy a školy, včetně severního Německa, které jej nakonec přijaly. V roce 1578 se Johannes Clajus při psaní německé gramatiky spoléhal na Lutherův překlad.

Až do počátku XIX th  století, Hochdeutsch zůstal jazyk často píše, že mnoho Němců , zejména na jihu, se naučil ve škole, tak trochu jako „cizí jazyk“, spolu s dialekty zůstaly trvalou nahoru ‚do dnešního dne (zejména v němčině - mluvící Švýcarsko ).

V polovině XVIII .  Století, pokud jde o dikci, se Němci shodují, že nejlépe německy mluví v Drážďanech a zejména v Lipsku . Naopak, Vestfálsko a Dolní Sasko jsou dva regiony, ve kterých hovoříme „nejhorší německy“ .

Němčina ve střední Evropě

S ovládnutím rakousko-uherského císařství ve střední Evropě se tam němčina stala lingua franca. Zejména až do poloviny XIX th  století , jsou obchodníci a obecněji občanů tam mluvila německy, bez ohledu na jejich státní příslušnost: Praha , Budapešť , Pressburg , Agram a Laibach byli německy hovořící ostrovy v kampaních, které si zachovaly svou lidovou mluvu jazyk .

Standardizace pravopisu a gramatiky

Johann Christoph Adelung vydal první komplexní německý slovník v roce 1781 , iniciativu, po níž následovali Jacob a Wilhelm Grimm v roce 1852 . Slovník bratří Grimmů, vydaný v šestnácti svazcích v letech 1852 až 1860 , zůstává nejkomplexnějším průvodcem německou slovní zásobou. Postupná normalizace pravopisu byla dokončena díky slovníku pravopisu německého jazyka z Konrad Duden v roce 1880 , který byl s drobnými modifikacemi, deklarovaných jako oficiální referenční v pravopisné reformy 1901 .

Klasifikace

Zatímco angličtina spolu s angloameričany tvoří skupinu západoněmeckých jazyků , němčina spolu s holandštinou tvoří jejich jižní větev . Ostatní větve jsou severní větev (nazývaná skandinávská ) se švédskou , dánskou , norskou a islandskou a východní větev , která dnes zanikla.

Němčina tedy představuje poměrně velkou lexikální podobnost s angličtinou.

Nízká němčina

Vysoká němčina

Psaní

German je psán s 26 písmeny latinské abecedy , tři samohlásky převyšoval přehlásky (druh přehlásky ) ä , ö a ü , a speciální grafický symbol SS , ß či Scharfes S ( obvaz z S dlouhou a „s“ nebo „Z“), používá se místo ss po dlouhé samohlásky nebo dvojhláske ). Swiss již používá beta Vzhledem k tomu, 1930 . Do 40. let 20. století byla němčina psána gotickým písmem ( Fraktur ) a psána sütterlinsky , přičemž tyto skripty byly odlišnými verzemi latinské abecedy.

Pravopis

Německý pravopis se obecně odvozuje od výslovnosti a minima znalostí. Silné regionální rozdíly ve výslovnosti však mohou úkol ztížit. Hlavní pravopisné potíže v němčině spočívají v:

Aby se odstranily některé z výše popsaných obtíží, němečtí, švýcarští a rakouští představitelé souhlasili s reformou pravopisu. V platnost vstoupila v roce 1998 v Německu a stala se povinnou od poloviny roku 2005 . Poslední reforma sahá až do roku 1901 a týkala se mimo jiné potlačení hodin u Thora a přidání e k dlouhým samohláskám a akcentům při sdružování sloves, například kritisirt ➜ kritisiert ).

Hlavní změny se týkají:

Tato reforma se v Německu setkala se silnou kritikou. Země Šlesvicko-Holštýnsko hlasovala pro návrat k tradičnímu pravopisu v roce 1998 (rozhodnutí zrušeno regionálním parlamentem )? a některé noviny a vydavatelé se od té doby rozhodli vrátit ke konvenčnímu psaní.

Výslovnost

Na rozdíl od jazyků, jako je angličtina , je standardní němčina ( Hochdeutsch ) vyslovována docela v souladu s psaným textem a obsahuje velmi málo výjimek (zvuky se často vyslovují stejně), kromě slov „půjčka“ . Téměř všechny samohlásky jsou vyslovovány jasně, dokonce i zdlouhavě, a to i bez následování tichého dopisu zdůrazňujícího předchozí písmeno.

Francouzští mluvčí, kteří se učí německy, se však obvykle setkávají s některými níže uvedenými obtížemi.

Všechny zvuky, které se tam neobjevují, jsou vždy vyslovovány stejně jako ve francouzštině (a, b, d, f, i, k, l, m, n, o, p, ph, q, r, t, x).

Dopisy přehláskám (francouzská přehláska)

Přehlásky také naznačují důraz. Často označují množné číslo nebo zdrobnělina podstatných jmen („-chen“ a „-lein“).

Pokud nejsou přehlásky přístupné (cizí klávesnice, internet atd.), Jsou reprezentovány „e“: ae pro ä , oe pro ö , ue pro ü .

V Alsasku - Mosele se přehlásky obvykle nahrazují: K oe nigshoffen , Haut-K oe nigsbourg , Hœnheim (v těchto příkladech je ö nahrazeno) nebo dokonce „Schweighaeuser“.

Písmena

Složené zvuky

Musíme dávat pozor, abychom nevyslovili jeden zvuk a ne dva odlišné zvuky pro kombinace dvou samohlásek: například pro kombinaci [ ei ] bude nutné vyslovit ail (nebo [ i ] anglického slova knife ) a ne [ aï ] na | ïf . Francouzský zvuk [ oi ] je tím samým příkladem: nemůže být vyslovován přímo [ nebo | a ].

Souhrnná tabulka německé výslovnosti Souhlásky
b vs. ch ck d dt dsch F G h j
[ b ], [ p ] [ k ], [ t͡s ] [ ç ], [ x ], [ k ] [ k ] [ d ], [ t ] [ t ] [ d ʒ ] [ f ] [ g ], [ k ], [ ç ] [ h ], [ ː ] [ j ], [ ʒ ]
k l m ne ng p pf ph že r
[ k ] [ l ] [ m ] [ n ] [ ŋ ] [ p ] [ p f ] [ f ] [ k v ] [ ʁ ], [ ʀ ], [ ɐ ]
s sch ß (ss) t ts, tz tsch proti w y z
[ z ], [ s ], [ ʃ ] [ ʃ ] [ s ] [ t ] [ ts ] [ tʃ ] [ f ], [ v ] [ v ] [ y ], [ j ], [ i ] [ ts ]
Samohlásky
krátký na na E ehm i Ó Ó u ü
[ a ] [ ɛ ] [ ɛ ] [ ɐ ] [ ɪ ] [ ɔ ] [ œ ] [ ʊ ] [ ʏ ]
dlouho a, aa, ah ä, äh e, ee, eh i, tj. ih o, oo, oh ö, öh u, uh ü, üh
[ aː ] [ ɛː ] [ eː ] [ iː ] [ Ö ] [ ř ] [ uː ] [ yː ]
dvojhlásky ai, ay, ei na äu, měl
[ a i ] [ A u ] [ ɔ i ] *

* [ɔi] je někdy přepsán do [ɔy] .

Poznámky:

Gramatika

Němčina je skloňovaný jazyk zahrnující časování a skloňování .

Časování

Princip německé konjugace je docela blízký principu francouzské konjugace. Pozoruhodné rozdíly jsou:

Pokud jde o morfologii , tři hlavní typy sloves jsou:

Šest módních pomůcek ( können , síla; dürfen , mají právo atd.), Které se používají ve velkém množství různých kontextů, a sloveso „wissen“ (znát) jsou slovesa se speciální konjugací (nepravidelná v jednotném čísle : "ich kann", pravidelné množné číslo: "wir können"), ale v minulých časech se chovají prakticky jako slabá slovesa: "konnte", "gekonnt".

Deklinace

Německá skloňování má čtyři případy , jejichž jmenovaný je akuzativ je dativ a genitiv , které spojují tři gramatické rody , jejichž mužský je ženský a kastrovat, jakož i dvě čísla , singulární a množné číslo.

Podstatným nosičem deklinace je determinant , kterému pomáhá adjektivum epiteton, pokud determinant chybí nebo bez koncovky (deklinace).

Jméno také nese značku deklinace v dativu množného čísla pro všechny rody, v genitivu jednotného čísla mužského nebo středního rodu.

Používají se varianty:

Syntax

Hlavní syntaktickou vlastností němčiny je to, že umisťuje důležité prvky buď na první pozici ve větě, nebo na poslední pozici. K inverzi slovesa a subjektu dochází, když se v čele věty objeví doplněk; "  Heute geht es ihm gut == dnes je v pořádku"; odmítnutí je návrat slovesa na konci podřízeného „  …, wenn er Wein trinkt = když pije víno“

Další příklad :

Er nahm gestern trotz go Schwierigkeiten diese Maschine in Betrieb .

Přes všechny potíže uvedl tento stroj včera do provozu.

Jsou zvýrazněny:

Před akcí a objektem jsou uvedeny okolnosti. Pořadí věty lze upravit tak, aby se zdůraznil jeden z prvků, který se poté umístí do záhlaví věty:

Gestern nahm er trotz go Schwierigkeiten diese Maschine in Betrieb.

(Bylo) včera (to) uvedl tento stroj do provozu navzdory všem obtížím.

Trotz go Schwierigkeiten nahm er gestern diese Maschine v Betrieb.

Přes všechny potíže uvedl včera tento stroj do provozu.

Diese Maschine nahm er gestern trotz go Schwierigkeiten in Betrieb.

Je to tento stroj, který včera uvedl do provozu navzdory všem obtížím.


Jazyková struktura a sociální využití

Důsledkem navrácení slovesa na konci podřízených je, že v těchto případech není možné přerušit řeč někoho jiného pod trestem nerozumění tomu, co říká. Výsledkem jsou způsoby vyjádření sebe sama, organizace a vedení schůzek, vypracování a vedení agendy, vyjádření autority (prioritní hra a protokol). Tomuto formalizmu a rytmu ne vždy rozumějí mluvčí jiných jazyků, ve kterých se můžeme snadno useknout, což má za následek živé a méně strukturované výměny názorů. Tento bod také osvětluje psychologii a sociologii: jazyk nastavuje sociální a profesionální použití, které přetrvává, i když se používá jiný pracovní jazyk. Povědomí o této skutečnosti může pomoci francouzsko-německým partnerům lépe si porozumět a navzájem se nerozčilovat.

Přeložení

Německý jazyk může upustit od článku v genitivu srovnáním dvou prvků (determinanty + determinované) - nebo dokonce mnohem více. Němčina je dokonce známá svou schopností tvořit velmi dlouhé překládky, které Němci sami posměšně nazývají Bandwürmer „lone verses“ ...

Příklady:

Některé z výše uvedených příkladů jsou fiktivní (jsou morfologicky správné, ale ve skutečnosti nebyly použity). Na druhou stranu, pokud je nadměrná sloučenina velmi dlouhá nebo není příliš běžná, lze ji rozdělit pomlčkou: Mehrjahres-Programmvereinbarungen , „víceleté programové konvence“.

Víceprvková kompozice se neomezuje pouze na posedlou dvojici vlastníků objektů ( typu „kapitánská čepice“ Kapitänsmütze ), ale také na všechny druhy vztahů:

Ve francouzštině má posed označený „de“ několik významů, které jsou přeloženy do němčiny třemi odlišnými způsoby:

Mělo by být především známo, že v němčině je první slovo ve složce, stejně jako adjektivum, které předchází předmětu, méně zdůrazněno, než kdyby bylo umístěno za předmětem.

Vezměte název 3 -tého  objemu komické klestu , Night Cat . V názvu (a v příběhu) je důležitým prvkem (a tématem) kočka , známá a hledaná. Je noc kočky, která „patří“ kočce. Proto budeme preferovat překlad Die Nacht der Katze ( The Night kočky ) Die Katzennacht ( The Night koček ). V této poslední formulaci je zaměřen noční prvek ( Nacht ).

Další bližší příklad francouzské syntaxe: V „Nuits dans les jardins d'Espagne“ je správný překlad Nächte in den Gärten von Spanien a ne Nächte in den spanischen Gärten . Překlad Nächte in den spanischen Gärten je „Noci ve španělských zahradách“.

Lexikon

Názvy německých jazyků

Německý jazyk (stejně jako lidé) má tu zvláštnost, že má velmi různá jména z jednoho jazyka do druhého (například němčina , Deutsch , alemán , német atd.). Do hry vstupuje šest různých kořenů :

V klasické hebrejštině, německé země jsou známé jako Ashkenaz (אשכנז), populární genealogie podle Gen. 10: 3. Pro moderní hebrejštinu viz výše.

Půjčky

Značný počet (asi 400) franckých slov existuje v moderní francouzštině, která prošla románskou a starou francouzštinou (např. Kormidlo , válka, dráp, stisk, podnět , terč , křeslo ); jen slova o více nedávném původu jsou stále rozpoznatelná jako lexikální výpůjčky ( frichti , náhražky ).

Německé příklady slov

Slovo Překlad Standardní výslovnost ***
Země Erde [ˈʔe: ɐ.də]
nebe Himmel [ˈHɪml̩]
voda Wasser [ˈVasɐ]
oheň Feuer [ˈFɔɪ.ɐ]
muž Mann [muž]
ženy Frau [fʁaʊ]
dítě Druh [kɪnt]
jíst Essen [ˈʔɛsn̩]
pít trinken [ˈTʁɪŋ.kn̩]
vysoký velký [gʁoːs]
malý Klein [klaɪn]
noc Nacht [naχt]
den Štítek [taːk]
světlo Licht [lɪçt]
kolo Fahrrad ['fa: ɐ̯ra: t]

Příklad věty:

Živost jazyka

Německý má vždy sémantické možnost o vytváření nových slov způsobem podle složení a původu.

Stejně jako francouzština vytvořila sloveso pacser z administrativní zkratky občanského stavu ( PACS ), může němčina přizpůsobit nové termíny přizpůsobené aktuálním událostem do každodenního jazyka.

Příklad:

Slovo učeň se po staletí říkalo Lehrling, od slovesa lehren „učit“, což znamená „ten, jemuž se něco učí“, po němž následuje maličký -ling . Jeho pánem byl Meister .

Administrativní reforma na začátku 70. let nahradila termín Meister dvěma termíny, které upřesňovaly, že jeden ve skutečnosti učí ( der Ausbildende , gerund ausbilden „vlak“) a že druhý má právo a odpovědnost za školení ( der Ausbilder „školitel“). Učeň se logicky stal der Auszubildende (tj. Ten, kdo musí být vyškolen), zkrátka zkratka AZUBI (vyslovuje se ATSOUBI). Genialita přidané pro ženskou postavu obvyklý konec jazyka - v a celá věc byla vyslovována ATSOUBINE . Termín „včelka“ z Biene však také označuje hezkou dívku, která proměnila suchou zkratku na hezké jméno (v „Azubin“ je „bin“ krátký a volný, zatímco „Biene“ je dlouhý a napjatý).

Specifika německy mluvícího Švýcarska

Specifika Rakouska

Výslovnost: některá písmena se v Rakousku vyslovují odlišně, ale podobně jako v Bavorsku. Písmeno „R“ má tendenci se rolovat jako v Bavorsku, Rakušané jsou ze stejného germánského kmene jako Bavori (kromě obyvatel Vorarlberska, kteří jsou Alamani). První dva měsíce roku se liší (Januar / Jänner, Februar / Fäber), ale pro Rakousko neexistuje žádná specifická lexika, na rozdíl od Švýcarska.

Specifika Německé demokratické republiky (NDR)

Obecně lze říci, že v Německé demokratické republice byl jazyk obohacen o oficiální termíny, specifické pro politický režim i za národně socialistického režimu . Obecně řečeno, mnoho termínů se jim vysmívalo. Například zkratka VEB (pro Volkseigener Betrieb , továrnu ve vlastnictví lidí) se stala Vaters ehemaliger Betrieb (stará továrna Papa) ...

Bylo použito mnoho zkratek převzatých z komunistické ideologie, studenti museli absolvovat kurzy ML ( marxismus-leninismus ), někdy ve společnosti soudruhů z VRP (Volksrepublik Polen), nebo dokonce VRM (Volksrepublik Mongolei). Najdeme neologismy nebo nové výrazy ve velkém počtu polí, zejména:

Poznámky a odkazy

Poznámky

  1. Dříve nazývaná německá Lorraine .
  2. Práce má název: Grammatica Germanicae linguae ex bibliis Lutheri Germaniciis et aliis ejus libris collecta .
  3. Viz Schwa .
  4. Je to stejný radikál, který dává holandštinu v angličtině (pro holandštinu ), germánskou ve francouzštině. Low latinský thiosticus pochází ze starého vysoce německého diutisc .
  5. Další etymologie spojuje tento kořen se jménem řeky Niemen , za níž žily germánské kmeny před Ostsiedlungem . Kromě toho tam byl také germánský kmen zvaný Nemetes , jehož jméno by bylo keltského původu.

Reference

  1. (de) Ulrich Ammon , Die Stellung der deutschen Sprache in der Welt , Berlín, De Gruyter ,listopadu 2014( ISBN  978-3-11-019298-8 , online prezentace ).
  2. SIL Ethnologue (2013). 78 milionů standardní němčiny; 105 milionů včetně hornoněmeckých a středoněmeckých dialektů; 120 milionů, včetně Low Saxon a Jidiš.
  3. „  Němčina: Německý jazyk a německy mluvící země  “ , na studentsmobility.com ,25. října 2017(zpřístupněno 15. března 2018 ) .
  4. (De) Bastian Sick, Der Dativ ist dem Genitiv sein Tod , Spiegel Online, 2004. ( Deutsch als Amtsprache der USA str.  131 ).
  5. Viz také Fausto Cercignani , The Consonants of German: Synchrony and Diachrony , Milano, Cisalpino, 1979.
  6. Robert . Historický slovník francouzského jazyka , pod adresářem. od Alain Rey , Box "německého jazyka" M.-J. Brochard, svazek I, 2000, str.  87-88-89 .
  7. „Slovo 'German', první německý (1080) a allemant ( XX th c.) Je převzato z latinského Alamanus , Alemanus (také Alla- , Ger- ) označujícího plurál se West Germánů konfederaci, v zemi byl jmenován Alamannia , odtud Německo . Latinské slovo je germánského původu, staroněmecký Alaman pravděpodobně pochází z ala - „všichni, všichni“ (srov. Anglicky všichni )) a člověk „člověk“ (→ manekýn) “ . Jako „adjektivum a jako podstatné jméno se vztahuje na obyvatele Německa“ ( Le Robert. Historický slovník francouzského jazyka , položka: „Allemand, ande“, s.  86 ).
  8. Jean-Joseph Expilly , Topografie vesmíru , t.  1 , Paříž, Bauche, 1757.
  9. Ludwig Erich Schmitt (Hrsg.): Germanische Dialektologie . Franz Steiner, Wiesbaden 1968, str.  143
  10. (in) „  Fotografie  “ na Duden (přístup 30. září 2020 ) .
  11. Corentin, „Nejdelší slovo - mezinárodní verze“ - včetně nejdelších německých slov -, Lexiophiles,10. prosince 2008.

Podívejte se také

Bibliografie

Související články

externí odkazy