Kana

Tento článek může obsahovat nepublikovanou práci nebo neověřená prohlášení (září 2014).

Můžete pomoci přidáním odkazů nebo odebráním nepublikovaného obsahu. Další podrobnosti najdete na diskusní stránce .

Kana (仮名, kana , Slovo kana často stává přípona -gana v složeného slova ) jsou znaky japonské písmo , které na vědomí, každý z nich více (jiný rytmus jednotku slabiky ). Nejsou tedy podobná písmenům latinské abecedy, která teoreticky označují fonémy . Kanji se používají ve spojení s kanji ( znaky čínského původu ). Umožňují foneticky zaznamenat jazyk, který se s kanjis nepoužívá - kromě případu ateji .

Dějiny

Kanas byly standardizovány v roce 1900, aby se sjednotily a zabránilo se tak rozptylu spojenému s regionálním použitím. Po porážce Japonska na konci druhé světové války v roce 1946 byla provedena reforma, která měla zlepšit čtení s porozuměním.

Popis

V moderní japonštině existují dva hlavní typy kana:

• hiragana , pro psaní morfémy gramatické a pro psaní (nebo přepisu ) některých japonských slov;
• katakana pro přepis cizích slov a velké množství výpůjček není čínských.

Kanas lze použít ke čtení kanjis: pak se jim říká furigana .

Kanas, i když se vizuálně liší od kanjis (viz článek o geografickém a jazykovém rozšíření sinogramů pro příklad v obraze ), skutečně pocházejí, stejně jako bopomofo , ze zjednodušení kreslení několika sinogramů zvaných man'yōgana ( zjednodušení, která nemají nic společného s tzv. zjednodušenými znaky , ať už čínskými nebo japonskými).

Zachovali si důležitou charakteristiku tohoto původu: jsou také nakresleny ve virtuálním čtverci invariantního formátu ( další podrobnosti viz Složení sinogramu ).

Prkno

Každé pole obsahuje nalevo hiraganu (kurzívní slabičné písmo) a napravo katakanu („čtvercové“ slabičné písmo, hlavně pro výpůjčky, cizí přepisy a toponyma) a nad romanizací rōmaji podle Hepburnovy metody . Chcete-li znát výslovnost, překročte sloupec samohlásky souhláskou: například ka se píše [か] v hiraganě.

Prodlužovací samohlásky		<-at>			‹-I›									‹-U›			<-E>			<-Ó>
		〈ぁ〉	〈ァ〉		〈ぃ〉	〈ィ〉								〈ぅ〉	〈ゥ〉		〈ぇ〉	〈ェ〉		〈ぉ〉	〈ォ〉
Počáteční samohlásky		na			i									u / ‹w-›			E			Ó
		あ	ア		い	イ								う	ウ		え	エ		お	オ
slabiky souhláskové		ka			ki		kya		kyu		kyo			ku			ke			ko
		か	カ		き	キ	き ゃ	キ ャ	き ゅ	キ ュ	き ょ	キ ョ		く	ク		け	ケ		こ	コ
		ga			gi		gya		gyu		gyo			gu			stáří			jít
		が	ガ		ぎ	ギ	ぎ ゃ	ギ ャ	ぎ ゅ	ギ ュ	ぎ ょ	ギ ョ		ぐ	グ		げ	ゲ		ご	ゴ
		její			shi		sha		šu		sho			znát			se			tak
		さ	サ		し	シ	し ゃ	シ ャ	し ゅ	シ ュ	し ょ	シ ョ		す	ス		せ	セ		そ	ソ
		za			ji		ja		ju		jo			zu			ze			zo
		ざ	ザ		じ	ジ	じ ゃ	ジ ャ	じ ゅ	ジ ュ	じ ょ	ジ ョ		ず	ズ		ぜ	ゼ		ぞ	ゾ
		vaše			chi		cha		psst		cho			tsu			vy			na
		た	タ		ち	チ	ち ゃ	チ ャ	ち ゅ	チ ュ	ち ょ	チ ョ		つ	ツ		て	テ		と	ト
		da			ji		‹Ja›		‹Ju›		‹J›			zu			z			dělat
		だ	ダ		ぢ	ヂ	〈ぢ ゃ〉	〈ヂ ャ〉	〈ぢ ゅ〉	〈ヂ ュ〉	〈ぢ ょ〉	〈ヂ ョ〉		づ	ヅ		で	デ		ど	ド
		n / A			nebo		nemá		nyu		nyo			nahý			narozený			Ne
		な	ナ		に	ニ	に ゃ	ニ ャ	に ゅ	ニ ュ	に ょ	ニ ョ		ぬ	ヌ		ね	ネ		の	ノ
		ha / rok-			Ahoj		hya		hyu		hyo			fu			on / e-			ho / o-
		は	ハ		ひ	ヒ	ひ ゃ	ヒ ャ	ひ ゅ	ヒ ュ	ひ ょ	ヒ ョ		ふ	フ		へ	ヘ		ほ	ホ
		ba			bi		bya		byu		čau			pil			být			bo
		ば	バ		び	ビ	び ゃ	ビ ャ	び ゅ	ビ ュ	び ょ	ビ ョ		ぶ	ブ		べ	ベ		ぼ	ボ
		pa			pi		pya		pyu		pyo			mohl			pe			po
		ぱ	パ		ぴ	ピ	ぴ ゃ	ピ ャ	ぴ ゅ	ピ ュ	ぴ ょ	ピ ョ		ぷ	プ		ぺ	ペ		ぽ	ポ
		můj			střední		mya		myu		myo			mu / ‹-n›			mě			mo
		ま	マ		み	ミ	み ゃ	ミ ャ	み ゅ	ミ ュ	み ょ	ミ ョ		む	ム		め	メ		も	モ
		»» »			*		-ya		- ano		- jo			„“ „			*			„“ „
							ゃ	ャ	ゅ	ュ	ょ	ョ
							ya		yu		jo
							や	ヤ	ゆ	ユ	よ	ヨ
		ra			zasmál se		rya		ryu		ryo			ru			re			ro
		ら	ラ		り	リ	り ゃ	リ ャ	り ゅ	リ ュ	り ょ	リ ョ		る	ル		れ	レ		ろ	ロ
		wa			(wi)									*			(my)			wo / o-
		わ	ワ		(ゐ)	(ヰ)											(ゑ)	(ヱ)		を	ヲ
														-ne
														ん	ン

Poznámky

• Některé vzácné nebo staré kombinace (mimo nejběžnější základní skript) jsou v tabulce výše označeny jako „krokve“ (a na modrém pozadí pro odpovídající kanas).
• Osnova také obsahuje některé mores ve dvou variantách: normální nebo malá písmena (normální varianty jsou vždy na začátku slabiky nebo tvoří celou slabiku; malá písmena mají stejný tvar, mají pouze malou výšku a slouží k prodloužení další slabiky útoku. vytvořit další složitější).
• Kanas v závorkách pro wi a my se dnes téměř nepoužíváme (tyto kombinace jsou zobrazeny v tabulce výše na červeném pozadí).
• Některé souhlásky lze upravit přídavnou diakritikou (společnou pro hiragany a katakany) vyjadřování [゛] ( dakuten ) nebo odlesňování [゜] ( handakuten ), umístěné v pravém horním rohu, aby se vytvořily další souhlásky; tyto kombinace jsou uvedeny v tabulce výše (na zeleném pozadí).
  • Slabiky s „mokrou“ souhláskou se získávají s kanou druhé skupiny sloupců (kana in -i , případně upravenou diakritikou), za kterou následuje kana řádku v y- (obvykle v malém tvaru).
  • Slabiky s dlouhými samohláskami se prodlužují přidáním kany útočné slabiky (s krátkou samohláskou) kany samohlásky u (obvykle v její malé verzi), s výjimkou kany počáteční samohlásky o, která je někdy zdvojnásobena (protože jeho moderní prodloužení v Ó znamená ve skutečnosti starý ‹owo› ).
  • Dvojité souhlásky jsou označeny tím, že je předchází malá kana pro tsu , která se může objevit pouze před neznělou souhláskou; je reprezentován v rōmaji zdvojnásobením souhlásky, která jej následuje.
  • Ostatní Dvojhlásky jsou reprezentovány dokončení útoku kana, buď s dalšími katakana samohlásek (v jejich malým variantě) nebo y- slabik (druhý i malými písmeny, jak je uvedeno v tabulce výše ve sloupcích -ya , -yu , -yo ) nebo en nebo w- .

Hiragana k s t ne h m y r w na あ か さ た な は ま や ら わ i い き し ち に ひ み り (ゐ) u う く す つ ぬ ふ む ゆ る ん E え け せ て ね へ め れ (ゑ) Ó お こ そ と の ほ も よ ろ を
Katakana k s t ne h m y r w na ア カ サ タ ナ ハ マ ヤ ラ ワ i イ キ シ チ ニ ヒ ミ リ (ヰ) u ウ ク ス ツ ヌ フ ム ユ ル ン E エ ケ セ テ ネ ヘ メ レ (ヱ) Ó オ コ ソ ト ノ ホ モ ヨ ロ ヲ

• (*) Japonština nemá kanu k reprezentaci zvuků:
  • yi (nahrazeno kanas pro samohlásky i a -i , druhá malými písmeny, v půjčkách mimo japonštinu),
  • ye (nahrazeno kanas pro samohlásky i a -e , druhé malými písmeny, v půjčkách mimo japonštinu) a
  • wu (nahrazeno kanas pro samohlásky u a -u , druhá malými písmeny, v půjčkách mimo japonštinu).
• Ostatní ne-japonské samohlásky nebo souhlásky jsou obvykle (nejčastěji) vyjádřeny jedním z písmen katakana syllabary.
• Osnova katakany však obsahuje také:
  • dodatečná slabika [ヴ] ( vu ), která není v hiraganě zastoupena, a která se píše jako samohláska u s vyjadřujícím diakritikou [゛] ( dakuten ),
  • a malá písmena mores [ヵ] ( -ka ) a [ヶ] ( -ke ) také zamýšlely vytvářet složité slabiky po další normální kana v -a (ale jejichž a není normálně vyslovováno).
• Kana -n je stará slabika mu a používá se pouze na konci slova; stát se jednoduchým více (a ne úplnou slabikou), prodlužuje základní slabiku (která sama o sobě může být složena z několika způsobů, včetně počáteční více v normální slabice).
• Slabiky ha , on a ka jsou přepsány do romaji respektive wa , e a o při použití jako clitic částic , v souladu s jejich výslovnosti (a pak vystoupit z slova v romanization Hepburn, s pomlčkou pro jejich odlišení od související počáteční samohláska).

Kodifikace

Kód ISO 15924 pro kanas je „Hrkt“. Tento kód se týká textů obsahujících pouze znaky hiragana nebo katakana , ale nikoli textů obsahujících jiné znaky.

Znaky dvou japonských slabikářských skriptů jsou v Unicode kódovány samostatně, protože i přes svou podobnost a použití ve stejném jazyce umožňují rozlišit některá slova, morfémy nebo použití, která ve skutečnosti nemusí nutně vyslovovat stejným způsobem., Kanas pouze v jednom ze dvou písem nestačí k jejich úplnému přepisu.

Poznámky a odkazy

1. Slovo kana je zmíněno alespoň ve dvou běžných frankofonních slovnících, a proto se hodí jako všechny běžné francouzské názvy.
2. Viz Rendaku .
3. (in) "  Když byl" nemocniční "je Sami jako" kosmetický salon "  " ( Archiv • Wikiwix • Archive.is • Google • Co dělat? ) , University of British Columbia (přístupné 02.12.2014 ) .

Podívejte se také

Externí odkaz

• (en) „  Kana: cvičebnice  “ [PDF] , na brng.jp/50renshuu.pdf (přístup 9. října 2020 ) .