Pavlo Tychyna

Pavlo Tychyna Popis tohoto obrázku, také komentován níže Pavlo Tytchyna v roce 1928 Klíčové údaje
Rodné jméno (uk) Павло Григорович Тичина
Narození 11. ledna 1891 (23. ledna 1891v gregoriánském kalendáři ) Ruská říše
Pisky
Černigov
Smrt 16. září 1967
Kyjev
Ukrajinská sovětská socialistická republika Sovětský svaz
Primární činnost básník , překladatel , ministr školství Ukrajinské SSR
Ocenění Stalinova cena (1941), národní cena Tarase Ševčenka (1962)
Autor
Psací jazyk ukrajinština

Primární práce

The Sun Clarinets  (uk) ( 1918 )

Podpis Pavla Tytchyny

Pavlo Hryhorovytch Tytchyna ( ukrajinsky  : Павло Григорович Тичина ), narozen dne23. ledna 1891ve vesnici Pisky v oblasti Černihiv a zemřel dále16. září 1967v Kyjevě , je ukrajinský básník a překladatel . Je autorem textů k první verzi Hymny Ukrajinské sovětské socialistické republiky používané od roku 1949 do roku 1991 . Člen Národní akademie věd Ukrajiny (1929) a ředitel Ústavu literatury Národní akademie věd Ukrajiny. Příjemce Stalinovy ​​ceny , dva Řády rudé vlajky a pět Leninových řádů .

Životopis

Narodil se v rodině třinácti dětí zaměstnance správy vesnice Grigorije Tytchyny, který spojil funkce jáhna a učitele.

Pavlo projevil zájem o hudbu, kresbu a poetickou kompozici velmi brzy. Jeho otec zemřel v roce 1906, Pavlo se živil zpěvem v klášterním sboru. Poté studoval na teologickém semináři v Černihivu (1907-1913), poté na obchodním institutu v Kyjevě od roku 1913. Během tohoto období spolupracoval s novinami Rada a Svitlo .

Čtenáři objevili jeho první básně v roce 1912, poté jeho první sbírku Les clarinettes du soleil v roce 1918.

V roce 1923 se přestěhoval do Charkova . Je členem literárního sdružení Vaplite založeného Mykola Khvyliovy , aktivní v letech 1926 až 1928, které se počítá mezi jeho členy Hryhorii Epik , Mykola Koulich , Mykola Bajan  (en) , Petro Pantch  (en) , Mykhaïlo Ialovy  (en) nebo dokonce Maik Yohansen .

V letech 1938–1967 byl zástupcem Nejvyššího sovětu Ukrajinské SSR a jeho prezidentem se stal v letech 1953–1959. Byl také zástupcem Nejvyššího sovětu Sovětského svazu v letech 1946-1962.

V letech 1943-1948 působil jako ministr školství Ukrajinské SSR a vedl pravopisnou komisi.

V roce 1941 mu byla udělena Stalinova cena za sbírku básní Pocit sjednocené rodiny ( Чуття єдиної родини , 1938).

V roce 1944 vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu .

V roce 1949 napsal na hudbu Antona Lebedineta slova Ukrajinské hymny, která byla upravena v roce 1978, aby vymazal průchody ke slávě soudruha Stalina . Jeho práce ve třech svazcích vydané v roce 1957 mu přinesly národní cenu Tarase Ševčenka . V roce 1967 byl prohlášen za hrdinu socialistické práce

Grigory Tytchyna zemřel v Kyjevě. Je pohřben na baikovském hřbitově .

Její práce

Jeho první básnická díla se objevila v roce 1912 v kyjevské revue La Maison ukrainienne ( Oukraïnska khata ) a jeho první básnická sbírka Les Clarinettes du soleil ( Soniatchni klarnety ) byla vydána v Kyjevě v roce 1918 .

Jeho další sbírka En guise de sonnets et de.86 ( Zamists sonetiv i oktav , 1920 ) navzdory mnohem dramatičtějšímu tónu (sbírka nesoucí stopu hořké zkušenosti bratrovražedné války) připomíná Les Clarinettes du soleil . Tyto dvě knihy od Tychyny jsou zajímavé organickým spojením folklorních motivů a modernistických procesů. Mezi důležitá díla z tohoto období patří báseň Na památku třiceti ( Pamiati tiïdts'aty ) věnovaná mladým lidem, kteří zahynuli v bitvě u Krouty proti bolševikům v lednu 1918 , a báseň The Tumult of 'gold ( Zolotyï homine) ).

V následujících sbírkách - La Charrue ( Plouh , 1920 ), Vent d'Ukraine ( Viter z Oukraïny , 1924 ) a básně Skovoroda ( 1923 ) a V kosmickém orchestru ( V kosmitchnomou orkestri , 1924 ) pokračuje Tytchyna, d 'on na jedné straně rozvíjet témata a obrazy svých prvních sbírek, na druhé straně hledá své místo ve složité politické realitě své doby. Pokud tragické a krvavé události revolučních let vyústily v monumentální obraz ukrajinské Madony ( Mater Dolorosa , Skorbna Matir ), básník se nyní nechá svést komunistickou propagandou , začne věřit ve „světlou budoucnost“ a dokonce oslavuje slogany strany . Nevíme, kolik upřímnost byla v těchto chválách (podle jednoho kritika poezie večírku Leads ( Partia Vede ) je verš parodie komunistické propagandy). Ať tak či onak, Tychyna, stejně jako mnoho jiných autorů, unikla stalinistickému teroru za cenu svého vyrovnání.

Poezie The Party Leads ( Partia vede , 1934) představuje v Tychynově životě a díle zlom. Před ní Tytchyna byl hluboký a originální inovační básník, jeden z tvůrců světové poezii XX -tého  století. Poté, on se stane glorifier o diktátor z Kremlu a na párty se vede. Je však třeba uznat, že i ve druhé části jeho básnické produkce nacházíme výbuchy virtuozity a upřímnosti (například báseň Les Funérailles d'un ami -  Pokhoron drouha , 1943 -, ozvěna tragických událostí druhé světové války , se stal památkou v paměti všech, kteří padli v poli cti).

Příklad poezie

Sluneční klarinety

( Přeložila Anne-Marie Dovhanyuk )

Ani Zeus, ani Pan, ani Duch svatý -
pouze sluneční klarinety.
Jsem v tanci, v rytmickém pohybu
a věčný. Jsem všechny planety.

Já nejsem já. Jsem jen sen, jen sen.
Zvuky zvonů naplňují okolí.
Obklopuje mě tvůrčí závoj temnoty
Požehnání rukou se mě dotýká.

Probudím se a jsem Ty.
Nade mnou, pode mnou
svět hoří, svět jde
v hudební řece.

A sledoval jsem a rozkvetl
A planety se shodovaly.
Zachovávám na celý život, nejsi zuřivost,
jsi jen klarinet slunce.

Překlady

Tychyna znal několik cizích jazyků a literatur. Přeložil arménský epos David de Sassoun , gruzínskou lyriku , básně litevských , bulharských , ruských a běloruských autorů . Tychynova poezie se skládá z různých prvků, často od sebe dost vzdálených. Za prvé, výrazná hudební postava; poté efekt stylizace textu v duchu folklóru ; pak mimořádně bohatý a rozmanitý slovník, který zahrnuje jak rolnický lexikon, tak vědecký lexikon; konečně originální obrazová postava, často založená na velmi osobních neologismech . Z tohoto důvodu je obtížné překládat Tychynovy básně.

Poznámky a odkazy

  1. Datum není jisté.

Bibliografie