Francouzský velvyslanec v Portugalsku | |
---|---|
1559-1561 | |
Archivář Henry II | |
dokud 1559 |
Narození |
1530 Nimes |
---|---|
Smrt |
4. května 1605 Paříž |
Domov | Francie |
Výcvik | Vysoká škola a univerzita umění v Nîmes |
Činnosti | Lexikograf , filolog , diplomat , archivář , lékař , politik |
Hnutí | Barokní |
---|
Thresor francouzského jazyka ( d ) |
Jean Nicot ( 1530 -10. května 1604), Diplomat a filolog francouzštiny , je považován za zavaděče tabáku ve Francii a jako otec státní pokladny frankoiského jazyka , vydané Davidem Softnessem , vycházející z jeho komentářů francouzského jazyka , publikovaných v roce 1573.
Na rytině existují pochybnosti. Možná je to ve skutečnosti nizozemský obchodník Jan Nicquet.
Jean Nicot, syn notáře, se narodil v Nîmes v roce 1530. Studoval na Filozofické fakultě v Nîmes , kde se setkal s diplomatem Gabrielem de Luetzem , historikem Pierre de Paschal a Guyem de Bruès .
Následně přišel do Paříže, kde byl až do roku 1559 královským archivářem.
v 1559, François II ho poslal do Portugalska, aby vyjednal sňatek mladého krále Sebastiena s Marguerite de Valois . Zpočátku špatně přijat, podařilo se mu usmířit Portugalce; ale Villegagnonova výprava všechno zničila a uražený musel na konci roku 1561 uprchnout. Přesto měl čas poslat do Francie ve svých Komentářích tabák do Francie, který nazýval „nikotian“ .
v 1560, Nicot hlásí objev byliny s léčivými vlastnostmi kardinálovi Ludvíkovi Lotrinskému .
V stylový dům o Charles Estienne a Jean Liébault , II, 9, on velmi pochvaluje tuto rostlinu z lékařského hlediska. Zároveň poslal pomeranče, fíky a citrony Kateřině Medicejské a lotrinskému kardinálovi.
Zdá se, že se poté oženil a usadil v Brie-Comte-Robert , kde nashromáždil bohatou knihovnu, jejíž několik svazků je uloženo v BNF.
Tam připravil vydání Aimoin , které vydalo Charles Wechel v roce 1567.
Udělal tam mnoho poznámek, které dal k vydání Slovinského deníku z roku 1573, které připravil Jacques Dupuys .
Zemřel 10. května 1604, jak napsal otec Claude-Pierre Goujet . Teprve v roce 1606, dva roky po jeho smrti, vyšel Thrésor de la langue française od Davida Douceura . Sláva mu vynesla posmrtná publikace tohoto díla od Jeana Nicota.
v 1559, François II jmenován francouzským velvyslancem Jean Nicot v Portugalsku . Během svého pobytu v Lisabonu zasadil Jean Nicot v zahradách svého velvyslanectví několik semen tabáku, které dostal od vlámského obchodníka. V té době se tabák nejen kouřil, ale byl také užíván, čerstvý nebo sušený, odvarem, obkladem, džusem, olejem, mastí nebo balzámem, protože měl pověst účinného léčiva na staré rány, strupy, otevřené rány, zarudnutí obličeje, modřin, hmyzu a ostrých kousnutí, být prospěšný pro zrak, mít projímavé vlastnosti, potlačit hlad, zmírnit bolesti hlavy a nohou, plicní problémy, zejména astmatiky.
v 1560, poslal tabákový prášek Catherine de Medici , pak přezdívaný „Nicotova bylina“ nebo „Královnin bylina“, aby léčil migrény svého syna Françoise II . Jako uznání za službu poskytovanou královské rodině je Jean Nicot za své služby odměněn odměnou (předehrou k povýšení do šlechtického stavu). Stal se Lord of Villemain , malý lék nacházející se ve východní Paříži nedaleko od Brie-Comte-Robert .
v 1753, přírodovědec Carl von Linné zvolil jméno Jean Nicot k označení rodu rostlin (nazývaného Nicotiana ), včetně zejména rostliny Nicotiana tabacum (druh pěstovaný pro výrobu tabáku), který léčil migrény syna Kateřiny Medicejské. Účinná látka tabáku: nikotin proto pochází z názvu Jean Nicot.
Diplomat a vědec cestovatel stane, že autor prvního velkého těla francouzského latinských slovníků, navrhl XVI th století. Ve skutečnosti, Nicot se Francouzsko-latinský slovník , v pravém slova smyslu, je replikou of Robert Estienne se slovníky , 1531; od Guillaume Bude , 1544; a je velmi podobný tomu Jean Thierry, 1564; přidal k tomu poznámky svého přítele prezidenta Aimara de Rançonnet, kterého se ujal po své smrti v roce 1559; tento slovník byl vydán v roce 1573, poté v letech 1584, 1593 a 1599; až do své smrti, jak se říká, pracoval na tomto úkolu. Po smrti Nicot, v roce 1606 knihkupec, pojmenovaný David Douceur, sebral slovníku v abecedním pořadí, přičemž směrování do francouzského jazyka z Jeana Masset , v Dictionary of Gilles de Noyers , a Nomenclator z Hadrianus Junius , pod názvem z Thresor francouzského jazyka jako stará jako moderní . Toto dílo obdrží nové vydání v roce 1621; Jediný Nicotův slovník byl také vydán v Ženevě Jeanem Stoerem v dobrých vydáních pod názvem Le Grand dictionaire françois-latin po Nicodovi (1593, 1599). Navíc14. ledna 1609, muž jménem Guillaume Poille, získal oprávnění Privilege du Roy za vydání díla s názvem: Le Grand Dictionaire de M. Nicod , opět rozšířeného o pana Guillaume Poille, 1609, 1614. A konečně je zde vydání Velkého slovníku de Nicod , revidovaný Maîtrem Pierrem de Brossesem u Clauda Larjota, 1625.
https://www.lesechos.fr/2008/07/jean-nicot-et-le-tabac-conquit-le-monde-512624