Joachim Camerarius starší

Joachim Camerarius starší Obrázek v Infoboxu. Životopis
Narození 12. dubna 1500
Bamberg
Smrt 17. dubna 1574(ve věku 74)
Lipsko
Jméno v rodném jazyce Joachim Camerarius der Ältere
Výcvik Univerzita v Erfurtu
Činnosti Renesanční humanista , klasický vědec , univerzitní profesor , básník , klasický filolog
Jiná informace
Pracoval pro Eberhard Karl University of Tübingen , University of Leipzig , University of Wittenberg
Oblasti Filologie , historie
Náboženství Luteránství
Mistři Georg Helt ( d ) , Petrus Mosellanus

Joachim Camerarius starší (12. dubna 1500v Bambergu -17. dubna 1574v Lipsku ) je německý učenec .

Životopis

Pocházel z rodiny, jejíž křestní jméno bylo Liebhard , a která dostala přezdívku Kamerarius , protože několik jejích členů byli komorníci . Brzy o sobě dal vědět vědeckými pracemi, učil řečtinu a latinu v Norimberku ( 1526 ) a reorganizoval univerzity v Tubingue ( 1550 ) a Leipsick ( 1552 ). Hrál také významnou roli v politických a náboženských záležitostech, byl jedním z prvních, kdo přijal reformu, vytvořil úzké pouto s Philippem Melanchthonem , pomohl mu vypracovat augsburské vyznání , byl pověřen norimberským senátem několika důležitými misemi a těší se velkému zásluhy s císaři Karlem V. a Maximiliánem Rakouským , jakož i saskými vévody Henri a Maurice.

Dlužíme mu:

Ostatní členové stejné rodiny se stali známými ve vědě a dopisech: viz Kamerarius .

Poznámky a odkazy

  1. „Dva velcí němečtí knížata, kteří žili několik let ve velmi blízkém přátelství, až do té doby jeden z nich udělal druhému bohatý výroční dárek, téměř obvykle společně, nakonec vstoupili do takové hořké hádky, že‚ shromáždili své vazaly ' , spojenci a přátelé, a bojoval na otevřené krajině v roce 1553, ve kterém vítězný, který vyhrál pole, více než šedesát praporů, dělostřelectvo a zabil většinu armády svého nepřítele, byl tak těžce zraněn, že zemřel v něm o tři dny později. Poražený, který unikl, od té doby jen táhl křídla a zemřel chudý, zasnoubený, zbitý velmi mimořádnou nemocí, která ho následovala do posledního dechu. Tváří v tvář jejich hádce se ocitli společně s dalším princem během tučných dnů, kdy o drahé lži nemohlo být ani pochyb. Jistě pozdě večer, estani u stolu, seděli blízko sebe, přízrak připomínající nějakou krásnou Damoiselle, bohatě oblečený, v modrých šatech, si mezi ně dva sedl, aniž by ho někdo chtěl (i když jich bylo hodně lidé ve svých pokojích) tvořeni z těchto dvou knížat az toho, kdo je pozval, který se jimi příliš neotřásl. Byli však úžasně znepokojeni a opustili místnost a nechali svého hostitele s dalšími hosty, aby pokračovali v pohárovém boji celou noc. Tento přízrak oddělující těla těchto dvou knížat, který pak zmizel, představoval ducha sváru, který se oddělil od jejich duchů, takže jejich zlý talent pokračoval až do smrti, násilný k jednomu, pomalý a strašně virulentní k druhému. », Ve třetím svazku jeho Historických meditací , kapitola 55.

Zdroj