Sociální mediace je relační přístup k upřednostnit údržbu, udržování a obnovování nebo jako odkaz družnost mezi lidmi, kteří mají bydliště ve stejném prostředí, zejména za účelem zabránit veřejnosti . Je to součást aplikace mediace . Sociální mediace je uvedena ve zprávě komise pro osvobození francouzského růstu, které předsedá Jacques Attali (rozhodnutí 161).
Interkulturní mediace je skutečnost, kterou se stanoví sociability vztahy mezi lidmi z kultur různých a bydliště ve stejném příhraniční oblasti.
Mezinárodní zprostředkování vrací ke stejnému postupu, kromě toho, že se jedná o přístup, který bere v úvahu skutečnost, že osoby, které nemají bydliště na stejném území.
Interkulturní kompetence je definována schopnost být schopni komunikovat úspěšně s lidmi z jiných kultur. Tato fakulta může být přítomna od útlého věku nebo (podle dispozice a vůle) rozvíjena metodicky. Základem úspěšné mezikulturní komunikace je emoční kompetence a mezikulturní citlivost. Tento koncept se používá hlavně ve světě průmyslu a financí.
Mediace není tématem sociologického výzkumu, který souvisí s otázkami sociálního vyloučení a městské segregace. Je chápána jako technika demokratizace v oblasti regionálního plánování a vzdělávací prostředek pro osvojení pravidel v sociálních interakcích. V oblasti řízení rozdílů má přístup k normativnímu registru, který má umožnit „lepší“ soužití.
Mezi mnoha významy pojmu interkulturní mediace existuje jeden, který se již mnoho let používá v oblastech interkulturní klinické psychologie , etnopsychiatrie nebo etnopsychoanalýzy . Mezikulturní mediátor je obecně definován jako tlumočník vysvětlující význam jeho překladu jeho umístěním do kulturního kontextu. Zasahuje tak do zprostředkování vztahů mezi pečovateli a pacienty. Lingvistka Sybille de Pury ve své knize Traite du misentendu. Teorie a praxe interkulturní mediace v klinické situaci analyzuje s jemností problémy spojené s těmito praktikami. Důležité práce na funkci interkulturního mediátora byly rovněž provedeny v rámci Sdružení Géza Roheim.
Interkulturní kompetence jsou sociální dovednosti, proto se týkají hlavně sociologie , ale je třeba k nim přistupovat interdisciplinárně, zejména v psychologii .
Tyto dovednosti znamenají, že člověk vnímá a chápe kulturní rozdíly, které ovlivňují myšlení, cítění a dělání. Tyto zkušenosti jsou považovány za prosté předsudků, tj. S otevřenou myslí a ochotou učit se.
S ohledem na současný vývoj v politice, náboženstvích, ekonomice (fúze atd.) Se mezikulturní kompetence stávají stále důležitějším termínem, který se vyučuje v různých prostředích, včetně akademické sféry, a jako součást procesu výběru. proces vyjednávání atd.).
Kultura může být definován na mnoha úrovních (region, země, skupina atd.). Každá lidská bytost má svou vlastní historii, svůj vlastní život, a tedy svou vlastní „ kulturu “ nebo kulturní příslušnost (včetně zeměpisné , etnické , morální , etické , náboženské , politické , historické kultury ). To se týká lidí z různých kontinentů nebo zemí, ale také z různých společností , opačného pohlaví nebo jakýchkoli menšin - dokonce i v rodině mohou existovat různé kulturní hodnoty .
Odlišné, často selektivní vnímání:
Stejné chování může mít velmi odlišné významy:
Mezi základní podmínky pro interkulturní kompetence jsou citlivost, self- důvěra , porozumění jiné chování a způsoby myšlení, stejně jako schopnost být schopni komunikovat něčí vlastní názor, je třeba chápat a respektovat, být flexibilní, pokud se jedná Hotovo je možné, ale v případě potřeby uveďte jasnost.
Jde o rovnováhu prostřednictvím adaptace na prožitou situaci mezi:
V analýze kulturních atributů vynikají různé dimenze, mezi nimiž jsou:
Podle těchto bodů a dalších kritérií je možné analyzovat země, regiony, společnosti, sociální skupiny, ale i jednotlivce a určit stupně kompatibility.
Zůstává složitá a obtížná, zejména proto, že faktory, které umožňují získávat a rozvíjet mezikulturní kompetence, zůstávají stále nedostatečně pochopeny.
Obecně je hodnocení mezikulturní kompetence jako stávající dovednosti a / nebo potenciálu, který je třeba rozvíjet (odhadem potřeb a časových limitů), založeno na následujících testovaných a pozorovaných charakteristikách: zvládání složitých situací, otevřenost , flexibilní přístup, emoční stabilita , odhodlání a motivace, empatie , metakomunikační dovednosti, polycentrismus .
Anne Bartel-Radic ukázala (studie publikovaná v roce 2014 v časopise Management international , založená na 443 osobách z 27 zemí s velmi proměnlivými mezinárodními zkušenostmi, včetně expatriace), že mezinárodní zkušenost statisticky zlepšuje mezikulturní kompetence, ale pouze v 5% případů. Tato mezinárodní zkušenost proto není ani dobrým prediktorem, ani dobrým „zástupcem“ interkulturních kompetencí. Tato studie také odhalila prahové účinky spojené s cestováním do zahraničí.