Předseda akademie esperanta | |
---|---|
1979-1983 | |
Gaston Waringhien André Albault |
Narození |
6. listopadu 1924 Erith |
---|---|
Smrt |
11. září 2006(ve věku 81) dolar (Skotsko) |
Státní příslušnost | britský |
Činnosti | Básník , spisovatel , překladatel , esperantista , esejista , muzikolog , vydavatel, spisovatel sci-fi , esperantolog |
Pole | esperanto |
---|---|
Člen |
Esperanto Academy Center PEN Esperanto |
Ocenění |
La infana raso ( d ) |
William Auld (narozen dne6. listopadu 1924 a mrtvý 11. září 2006), byl skotský překladatel , básník a spisovatel, který psal v esperantu a byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu .
Esperanto se začal učit v roce 1937 , ale aktivní byl až v roce 1947 . Je zodpovědný za četné sbírky básní v esperantu , jako je jeho hlavní dílo La infana raso ( Dětinská rasa ) z roku 1956, stejně jako překlady (například básní od Hobita , který příběh přeložil Christopher Gledhill) a učebnice, kurzy. Byl redaktorem mnoha časopisů, například Esperanto en Skotlando (1949-1955), Esperanto (1955-1958, 1961-1962), Monda Kulturo (1962-1963), Norda Prismo (1968-1972), La Brita Esperantisto ( 1973-1999), poté Fonto (1980-1987).
Viceprezident Světové asociace esperanta v letech 1977 až 1980, prezident Akademie esperanta v letech 1979 až 1983 a čestný prezident esperanta PEN | eo.wikipedia |, pobočka esperanta mezinárodního klubu PEN .
William Auld objevuje esperanto ve věku 13 let: poté je skautem a existenci tohoto jazyka se učí čtením předpisů skautů v esperantu. Následně jej uvedl do praxe se svými přáteli Johnem Francisem a Reto Mario Rossettim , později se k nim přidal John Dinwoodie, a vytvořil tak kvarteto, které by bylo známé jako skotská škola esperantské literatury .
V letech 1942 až 1946 se zapsal do britského letectva a zúčastnil se druhé světové války , zejména jako pilot. Jeho vojenské zkušenosti silně ovlivňují jeho způsob vidění světa. Nejprve trénoval v Britské Rhodesii (nyní Zimbabwe ), poté v roce 1944 jako jediný z 50 kandidátů získal místo pilota špionážních letounů Spitfire a až do konce války na této palubě špehuje a fotografuje zařízení, v severní Africe, na Blízkém a Středním východě, v Řecku a Itálii. Na konci války chvíli pracoval jako zkušební pilot pro letectvo.
Začal psát, když byl v armádě, a když se po válce vrátil do Skotska, vydal v roce 1947 ve druhém čísle nového časopisu Esperanto ve Skotlandu báseň přeloženou z angličtiny . Poté několik let psal toto skromné periodikum, které však mělo historický význam, protože se stalo místem diskuse mladých spisovatelů.
Debutoval také v časopise Literatura Mondo těsně před zastávkou v roce 1949. Literatura Mondo byl tehdy nejdůležitějším časopisem věnovaným literatuře v esperantu. Začal se objevovat v roce 1922 a po přerušení kvůli válce se revize znovu objevila na dva roky. Následně spolupracoval na různých recenzích, zejména v letech 1955 až 1958 v časopisu Esperanto , časopisu světové asociace esperanta, poté v letech 1962-1963 v Monda Kulturo a od roku 1981 v literárním časopise Fonto . Podílí se také na psaní časopisu Monato od jeho vzniku v roce 1979 až do roku 1998 .
William Auld začal být známý mezinárodní veřejnosti v roce 1952, kdy vyšla sbírka Kvaropo , na které pracoval ve spolupráci s Johnem Dinwoodie, Johnem Francisem a Reto Mario Rossetti . Kvaropo ohlašuje začátek sbírky Stafeto , kterou založil Juan Régulo Pérez na Kanárských ostrovech a která vyplňuje prázdnotu po zmizení edice Literatura Mondo v Budapešti.
La Infana Raso je dlouhá báseň, kterou mnozí považují za jeho mistrovské dílo. Rovněž byla editována v maďarštině, holandštině, polštině a portugalštině, ale na úpravu čekají i další překlady (např. Angličtina a francouzština). Pokud jde o tuto báseň, autor v knize William Auld - 75 jaroj říká: „Do roku 1950 jsem se ještě nerozhodl, zda budu psát esperantem nebo anglicky. Napsal jsem první píseň La Infana Raso v angličtině a poslal jsem ji vydavateli. Uplynulo osm nebo devět měsíců, než jsem dostal odpověď ... Odpověď, která přišla příliš dlouho, jsem se rozhodl napsat ji esperantem. "
William Auld je nejen básník, ale také literární kritik, autor písní, učebnic, bibliografií a překladů. Sám věří, že jeho největším mistrovským dílem je překlad Pána prstenů od JRR Tolkiena .
Jako velký sběratel knih o esperantu daroval v roce 2001 svou sbírku, téměř pět tisíc svazků, Skotské národní knihovně , čímž se stal jednou z knihoven s největší sbírkou esperantské literatury.
Auld byl několikrát navržen pro Nobelovu cenu za literaturu od roku 1999 až do své smrti, slovy Manuela de Seabra na výročním zasedání EVA v roce 1998 ( Esperantlingva Verkista Asocio , Asociace spisovatelů esperanto ).
V roce 1998 byl William Auld první osobou, která získala ocenění Esperantista roku . Tato cena mu byla udělena za kandidaturu na Nobelovu cenu za literaturu , za úspěch při překladu děl JRR Tolkiena do esperanta a za opatrnost v aféře La Manto .
Antologioj:
Clemens J. Setz : Ein Meister der alten Weltsprache - William Auld . Wunderhorn, Heidelberg, 2018, ( ISBN 978-3-88423-599-7 ) .