Zhao Mengfu

Zhao Mengfu Obrázek v Infoboxu.
Narození 1254
Huzhou
Smrt 1322
Peking
Pohřbení Hrobka Zhao Mengfu ( d )
Jméno v rodném jazyce 趙孟頫
Činnosti Malíř , politik , spisovatel
Rodina Dům Zhao ( v ) , Wang Meng
Táto Zhao Yuyin ( d )
Manželka Guan Daosheng (od1286 na 1319)
Děti Zhao Yong
Zhao Yi ( d )
Primární práce
Podzimní barvy na horách Qiao a Hua , chov koní v podzimní krajině

Zhao Mengfu nebo Čao Meng-fu (Číňan: 趙孟頫; Pchin-jin: Zhào Mèngfǔ) (1254-1322) byl čínský učenec , malíř a kaligraf během dynastie Yuan . Je významnou osobností čínského umění .

Životopis a práce

Zhao Mengfu byla manželem Guan Daosheng , sama básnířkou, malířkou a kaligrafkou.

Patřil do rodiny císařských písní . Také nechal projít deset let po dramatu konce Píseň jihu , poté přijal práci pro Mongoly. Je možné, vzhledem k jeho hodnosti, že se viděl jako prostředník, který se snaží přeměnit mongolského císaře na čínskou kulturu. V počátcích dynastie Yuan byl Zhao Mengfu známým učencem, který zastával vysoké funkce ve správě, zejména na rekonstituované Hanlinské akademii . Po Khubilaiho smrti (1294) odešel do důchodu. Určitý počet jeho přátel ho však od té doby považoval za „spolupracovníka“ a jejich odsouzení by často přijalo potomstvo. Byl jedním z nejvýznamnějších malířů a kaligrafů raného jüanu a jeho styl měl hluboký vliv na další generaci malířů krajiny (James Cahill) až do tohoto obratu, který ovlivnil jeho odkaz po převzetí moci Manchusem ( Tungus ) dynastie v roce 1644. od té doby to bylo zdiskreditované někteří.

Ačkoli úspěšně procvičoval malování květin a ptáků, zanechal obraz mistra v malování koní a krajiny. Jako malíř koní často citujeme obraz nazvaný „  Unisono (Tiaoliang tu)  “ (), který představuje gentlemana Tunguse a jeho koně uvízlého v prudkém větru, který je inspirován stylem Han Gana , umělce Tangu dynastie (viz galerie níže). Vítr se projevuje v pohybu vtisknutém na hřívu a ocas koně a v záhybech oděvu jezdce, který sesedl. Čáry jsou při analýze tvarů přesné. Jeho odmítnutí rafinované techniky své doby ve prospěch hrubší stylu VIII th  století, Tang se objeví po zápory ve známém prostředí „  Podzimní barvy na Qiao a Hua hor  .“ Toto obrazové a poetické dílo ( Muzeum národního paláce , viz externí odkazy níže) má svůj podivný vzhled ze skutečnosti, že jde o krajinu namalovanou z paměti, která spojuje dvě místa vzdálená několik kilometrů. Zhao Mengfu tak věděl, jak vytvořit nový styl vyjadřující obrazy mysli a srdce. Reprezentovat strukturu kopce a písčin použil techniku tzv vráskám linek v „  konopná vlákna  “ z Dong Yuan ( X th  století) a barvy jsou připomínající modro-zelené stylu dynastie Tang (618 -907). Řádky textury vypůjčené z kaligrafie jsou však inovací.

Jako kaligraf byli jeho pány dva Wangové ( Wang Xizhi a Wang Xianzhi). Styl Zhao Mengfu je osvětlen odkazem na dílo Wang Xizhi: „  Ředění po sněžení  “. Tento list alba (inkoust na papíře, 23 × 14,8 cm [1] ) od Wanga Xizhiho (asi 303–361, z raných dob Western Jin) je prezentován jako krátký dopis prostým rukopisem, kde autor slyší z přítel po sněhové bouři. Toto psaní již syntetizuje několik stylů. Wang Xizhi je inspirován Qin sigillary ( dynastie Qin, 221-206 př. N.l. ) jako kancléřství Han (206 př. N.l. -220 n. L.), Aby je spojil s pravidelným , aktuálním a kurzivním písmem, a dal tak tvar dokonalému kaligrafickému stylu. Pro Zhao Mengfu nebyl odkaz na tohoto starého pána, který také zažil období změny režimu a obrátil se k syntéze starých stylů, bez politického významu, protože Zhaoovo důležité místo ve správě dynastie Yuan, dynastie “ špatně přijato “mnoha bývalými členy administrativy Song.

Nakonec byl Zhao velmi velkým malířem bambusů , starých stromů a skal, ať už jsou vidět zblízka nebo integrovány do popředí otevřené krajiny, jako jsou ty z Dong Yuan . Nejprve se inspiroval žánrem vytvořeným Wen Tongem (1018-1079) a Su Shi (1036-1101). Poté ve druhé části svého života dal malbě kaligrafičtější styl. Je to tento styl, který můžeme vidět ve svitku MET (viz „externí odkazy“ níže): „  Dvě borovice a vzdálený převis  “. Extrémně přesná analýza, kterou Yolaine Escande ve skutečnosti ukazuje důležitost polohy a obsahu textu ve složení krajiny a důležitost kaligrafického stylu štětce (obrázkové inkoustové hry) při vyvolávání různých prvků krajina. Yolaine Escande poukazuje na to, že „pokud básně někdy doprovázejí obrazy před jüanem, obvykle je připevní někdo jiný než malíř. Když sám umělec přidá do své malby pod Píseň sám báseň , tato dvě díla do kompozice obrazu neinteragují a jsou posuzována jednotlivě. Celková hodnota Čao Meng-fu malby, jeho novinku, a to i jeho „modernosti“, je vzhledem k smysluplnému prolínání textového snímku jednotky. Role her s obrázkovým inkoustem je zde zásadní. Pro znalce umění Zhao Mengfu, Tang Hou, „malovat švestkové květy [inkoustem] znamená psát [ xie ] švestkové květy; malovat bambusy znamená psát bambusy “(James Cahill). Bohaté a roztržené linie bílé („létající bílá“ kaligrafů) formují skály, evokují jejich strukturu a špičaté paprsky kuželovitých linií („rozmístění osmi“ pravidelného písma) se objevují v Zhaově malbě., bambusové listy. Jak to sám Zhao Mengfu uvádí vedle „  Elegantních skal a rozptýlených stromů  “:

„  Skály jako v„ létající bílé “, stromy jako v psaní pečetí,

Při malování bambusu používáme techniku ​​rozložení osmičky.

Ti, kteří tomu rozumí

Vězte, že kaligrafie a malba byly vždy to samé.  "

Faktem zůstává, že tím, že prosadil takové tvrzení, oživil také velmi starou touhu po rozlišení, kterou požadovali literáti a která v celé říši tvrdila, že je umístí vysoko nad profesionální malíře, považované za řemeslníky.

Některá komentovaná díla

Za „ Barvy podzimu v horách Qiao a Hua “ Yolaine Escande, Gabriele Fahr-Becker a James Cahill.

Na webových stránkách MET si přečtěte pokyny pro „ Twin Pines, Level Distance “ cca. 1300, „ Ženich a kůň “ („ Kůň a ženich “), datováno rokem 1296, „ Čtyři příběhy ze života Wang Xizhi “, ca. 1310. Pro „ koně a ženicha “ viz Danielle Elisseeff,

V částech „ Mrtvý strom, bambus a skála “, „ Naléhavý a tryskající zdroj “, „ Bambus a skála “, „ Skála, holý strom a bambus “ a „ Souhlasně “ viz Poklady Národního palácového muzea .

Na téma „ Elegantní skály a rozptýlené stromy “ („ Skály a les “ viz galerie níže): James Cahill.

Na „ Rozptýlených stanovištích podél vody “ (The Palace Museum, Peking) viz Emmanuelle Lesbre a James Cahill.

Informace o „ Vnitřní krajině Xie Youyu “ viz Yolaine Escande a James Cahill.

Na Zhao Mengfu, gramotný malíř: Yolaine Escande.

O kaligrafovi Zhao Mengfu: Yolaine Escande.

Poznámky

  1. Národní palácové muzeum, reprodukce a analýza v Pokladech Národního palácového muzea 1998, str. 320.

Reference

  1. Danielle Elisseeff 2010 , s.  273
  2. Jean François Billeter 2010 , str.  167-169
  3. Yang Xin, Richard M. Barnhart, Nie Chonghzeng, James Cahill, Lang Shaojun, Wu Hung 2003 , str.  154
  4. Yolaine Escande 2001 , s.  36-38
  5. Yang Xin, Richard M. Barnhart, Nie Chonghzeng, James Cahill, Lang Shaojun, Wu Hung 2003 , str.  187
  6. Yolaine Escande 2001 , s.  162-163
  7. Gabriele Fahr-Becker (ed.) 1999 , s.  180-181
  8. Yang Xin, Richard M. Barnhart, Nie Chonghzeng, James Cahill, Lang Shaojun, Wu Hung 2003 , str.  146-147
  9. Danielle Elisseeff 2010 , str.  185
  10. Chang Lin-Sheng, Jean-Paul Desrosches, Hui Chung Tsao, Hélène Chollet, Pierre Baptiste, François Cheng, Simon Leys, Jacques Giès 1998-1999 , str.  314-320
  11. Yang Xin, Richard M. Barnhart, Nie Chonghzeng, James Cahill, Lang Shaojun, Wu Hung 2003 , str.  187-189
  12. Emmanuelle Lesbre, Liu Jianlong 2004 , s.  294
  13. Yang Xin, Richard M. Barnhart, Nie Chonghzeng, James Cahill, Lang Shaojun, Wu Hung 2003 , str.  147
  14. Yolaine Escande 2001 , s.  135
  15. Yang Xin, Richard M. Barnhart, Nie Chonghzeng, James Cahill, Lang Shaojun, Wu Hung 2003 , str.  145
  16. Yolaine Escande 2001 , s.  94-95

Některá díla na obrázcích

Bibliografie

  1. Danielle Elisseeff, Dějiny umění: Od čínské písně (960) do konce říše (1912) , Paříž, École du Louvre, Éditions de la Réunion des Musées Nationaux (Manuály École du Louvre),2010, 381  str. ( ISBN  9782711855209 ) Referenční práce, bibliografie a internetové stránky.
  2. Yang Xin, Richard M. Barnhart, Nie Chonghzeng, James Cahill, Lang Shaojun, Wu Hung ( přeloženo  z angličtiny), Tři tisíce let čínské malby , Arles, Philippe Piquier,2003, 402  s. ( ISBN  2-87730-667-4 ). viz str. 187.
  3. Emmanuelle Lesbre a Liu Jianlong, čínská malba , Paříž, Hazan,2004, 480  s. ( ISBN  2-85025-922-5 ).
  4. Yolaine Escande, umění v Číně. Vnitřní rezonance , Paříž, Hermann ,2001, 310  s. ( ISBN  2-7056-6424-6 ).
  5. Jean François Jarrige, Jacques Giès, Pénélope Riboud, Yu Hui, Michael Loewe, Marie-Catherine Rey, Valérie Lavoix, Stéphane Feuillas, Jean-Pierre Diény, Nebeské hory. Poklady muzeí v Číně. Národní galerie v Grand Palais , Paříž, edice zasedání národních muzeí,2004, 323  s. ( ISBN  2-7118-4770-5 )
  6. Chang Lin-Sheng, Jean-Paul Desrosches, Hui Chung Tsao, Hélène Chollet, Pierre Baptiste, François Cheng, Simon Leys, Jacques Giès, Poklady Národního palácového muzea, Tchaj-pej. Mémoire d'Empire Galeries Nationales du Grand Palais , Paříž, Éditions de la Réunion des Musées Nationaux, 1998-1999 ( ISBN  978-2-7118-3651-2 a 2-7118-3651-7 )
  7. Gabriele Fahr-Becker (pod vedením), Umění východní Asie. Svazek 1 , Kolín nad Rýnem, Könemann,1999, 406  s. ( ISBN  3-8290-1743-X ).
  8. Jean François Billeter, Esej o čínském umění psaní a jeho základech , Paříž, Allia,2010, 413  str. ( ISBN  978-2-84485-331-8 ).

externí odkazy

Muzea