Hugo von Hofmannsthal

Hugo von Hofmannsthal v roce 1893 Životopis

Narození	1 st February 1874 Vídeň
Smrt	15. července 1929(na 55) Rodaun ( d )
Pohřbení	Hřbitov Kalksburg ( d )
Pseudonyma	Loris, Theophil Morren
Státní příslušnost	rakouský
Výcvik	Vídeňská univerzita
Činnosti	Romanopisec , libretista , básník , dramatik , spisovatel , scenárista , skladatel
Manželka	Gertrud Schlesinger ( d ) (od1901)
Děti	Raimund von Hofmannsthal ( d ) Christiane Zimmer ( d ) Franz von Hofmannsthal ( d )
Příbuzenství	Isaak Löw Hofmann von Hofmannsthal ( en ) (pradědeček)

Jiná informace

Náboženství	katolický kostel
Člen	Mladá Vídeň
Hnutí	Mladá Vídeň

Primární práce

Jedermann , Der Rosenkavalier

podpis

Pohled na hrob.

Hugo von Hofmannsthal , narozen dne1 st February 1874ve Vídni a zemřel dne15. července 1929v Rodaun ( Rakousko ), je rakouský spisovatel a jeden ze zakladatelů salcburského festivalu .

Je součástí literárního a uměleckého hnutí Jeune Vienne .

Životopis

Hugo Laurenz August Hofmann von Hofmannsthal pocházel ze šlechtické rodiny částečně židovského původu z otcovské strany, jejíž majetek se po hospodářské krizi v roce 1873 značně snížil. První básně vydal v šestnácti letech pod pseudonymem „Loris“. Tato literární precocity, stejně jako jeho následné upuštění od poetické formy, ho přirovnávají k Arthurovi Rimbaudovi . Navštěvuje skupinu Jeune Vienne .

Hofmannsthal se setkal s německým básníkem Stefanem Georgem v sedmnácti letech v Café Griensteidl (de) (vypadli v roce 1902 a definitivně v roce 1906 ) a viděl jeho básně v literární revizi Blätter für die Kunst ( Listy pro umění ) kterou George režíruje a kterou si přeje učinit nástrojem oživení německé poezie. V létě roku 1892 odcestoval do Provence se svým učitelem Gabrielem Dubrayem. Na začátku školního roku 1892 začal studovat právo a ve stejném roce vydal lyrické drama Der Tod des Tizian ( La Mort du Titien ) a o rok později Der Tor und der Tod ( Le Fou et la Mort ). V roce 1894 cestoval tento „mladý socialistický aristokrat“ do Švýcarska a severní Itálie a psal do novin a časopisů. V roce 1895 se věnoval studiu románských jazyků na vídeňské univerzitě. Přednáší disertační práci o jazyce spisovatelů La Pléïade . Když v roce 1901 opustil univerzitu , Hofmannsthal se vzdal podpory (dosud napsané) práce o Victorovi Hugovi a rozhodl se pokračovat v literární kariéře, která již byla v plném proudu.

Pod vlivem z Freudovy nových psychoanalýzy technik a Nietzsche spisech , bude od nynějška zaměří na témata od starověku, alžbětinské nebo katolické tradici. Jeho povídku La Lettre de Lord Chandos (1902) lze považovat za předchůdce existencialistické literatury , a to dlouho před La Nausée de Sartre .

Hofmannsthal se setkal v roce 1906 se skladatelem Richardem Straussem, s nímž spolupracoval při psaní několika operních libret . Strauss žádá Hofmannsthala o povolení zhudebnit Elektru v roce 1909 , původně jako autonomní tragédie. Hofmannsthal napsal libreto pro Der Rosenkavalier ( Rytíř růže ) v roce 1911, což bylo mimořádně úspěšné a znamenalo začátek plodné spolupráce. Ve skutečnosti sledujte Ariadne auf Naxos v roce 1912 , Die Frau ohne Schatten ( Žena bez stínu ) v roce 1919 , Helena Egyptská v roce 1927 a nakonec Arabella v roce 1929 .

V roce 1912 , když přizpůsobený Everyman anglickou část XV -tého století, pod názvem Everyman ( každý člověk ). S pomocí Maxe Reinhardta založil Hofmannsthal v roce 1920 nyní slavný Salcburský festival . Pravidelně hraje Jedermanna a další hry, například Velké divadlo světa v Salcburku . Jedermann se odehrává každý rok v Salcburku během festivalu a dnes také v mnoha rakouských a německých městech na náměstích kostelů nebo katedrál, zejména v Berlíně.

Hofmannsthal zemřel ve své rezidenci v Rodaun (de) na okraji Vídně15. července 1929, sražen útokem, právě když se chystal vést pohřební průvod svého nejmladšího syna Franze, který bez jediného vysvětlení spáchal o dva dny dříve v prvním patře rodinného domu sebevraždu.

Nedivadelní díla

Autor vytvořil důležitou produkci jiných než scénických textů, včetně

Andréas, román , (nedokončený román, původní název: Andreas oder Die Vereinigten (de) , 1907-1927), trad. z němčiny Eugène Badoux, fragmenty přeložil Jacques Le Rider , prezentace a poznámky Jacques Le Rider, Gallimard, kol. Bilingual Folio, 1994.
Dopis lorda Chandose (původní název: Dopis lorda Chandose Františkovi Baconovi (de) , 1902), několik francouzských překladů:
- EH in Hofmannsthal, Écrits en prose , předmluva Charles Du Bos , Paříž, ed. de la Pléiade (André Schiffrin), 1927;
- Jean-Claude Schneider, v Dopisech od cestovatele po jeho návratu (od), kterému předchází Dopis lorda Chandose , Paříž, Mercure de France, 1969 (překlad nejprve převzat v Dopisu lorda Chandose a dalších esejích , překlad J.- C. Schneider a A. Kohn, Paříž, Gallimard, 1980 poté v díle Lettre de Lord Chandos a další texty o poezii [převzaté z textů z roku 1980], předmluva J.-C. Schneider, Gallimard, kol. Poezie / Gallimard, 1992);
- Pierre Deshusses: Dopis lorda Chandose , předmluva Claudia Magrisa, Rivages Poche, 2000;
- Yves Iehl, v Œuvres en prose , Paříž, Le Livre de Poche, kol. Pochothèque, 2010.
Le Livre des Amis , přeloženo z němčiny a představeno Jean-Yves Massonem , ed. časopis, Ed. Kooperativní, 2015 ( 1 st ed. Maren Navrhujeme, 1990 vyčerpán).
La Femme sans ombre , přeloženo z němčiny a představeno Jean-Yves Massonem, Éd. Verdier, 1992; rákos. Klasická kapesní kniha, 1999,
Slova nejsou z tohoto světa , korespondence s Edgarem Kargem von Bebenburgem, přeloženo z němčiny Pierre Deshusses, Rivages Poches, 2005 [částečný překlad, tento svazek představuje pouze polovinu písmen původní korespondence].
Sebastien Melmoth Der Tag , na Oscara Wildea9. března 1905
Das Salzburger große Welttheater , adaptace El gran theatro del mundo ( Velké divadlo světa ) od Calderóna 1922
Avant le jour (výběr básní), přeloženo z němčiny a představeno Jean-Yves Massonem, ed. dvojjazyčné, Éditions de la Difference , kol. „Orphée“, Paříž, 1990, 192 s. ( ISBN 978-2-7291-0509-9 )
Le Lien d'ombre (kompletní básně), přeloženo z němčiny a představeno Jean-Yves Massonem, ed. dvojjazyčné, Verdier Poche, 2006.
Práce v próze (výběr), předmluva Jean-Yves Masson, překlady a oznámení Jean-Louis Bandet, Pierre Cimaz, Audrey Giboux, E. Hermann, Yves Iehl, Jean-Yves Masson, Edouard Sans, trad Paris, Le Livre de Poche, coll.P "La pochothèque", 2010.

Hry a operní knihovníci

Důl Falun (de) , 1899 ( Das Bergwerke )
Dobrodruh a zpěvák , 1899 ( Der Abenteurer und die Sängerin )
Elektra , 1903 (po Sofoklovi zhudebnil v mírně zkrácené podobě Richard Strauss: op. 58, 1908).
Ödipus und die Sphinx (de) , 1906
Kristina's Return Trip) (od) , 1910
Le Chevalier à la rose , „komedie pro hudbu“ ve 3 dějstvích, opera Richarda Strausse měla premiéru v Drážďanech v roce 1911 (op. 59).
Jedermann , 1911 (po TheEnglish Everyman ), s podtitulem The Rich Man's Death Mystery ( Das Spiel vom Sterben des reichen Mannes ). Četné francouzské překlady, zejména: Alex Bodenheimer a René Philippon, Paříž, ed. Corrêa, 1932; Julien Reinach (pod názvem: Someone) Paris, ed. de Cluny, 1939; Charly Clerc, Neuchâtel, Delachaux a Niestlé, 1944; Paul Pasquier, Paříž, ed. Dveře Francie, 1947; Jacqueline Verdeaux, v Le Chevalier à la rose a další kousky , Paříž, Gallimard, kol. „Du Monde Entier“, 1979; Daniel Hurstel, Lagrasse, Éd. Verdier, sb. Verdier Poche, 2010.
Dame Kobold (de) , 1918 - 1920 , po La Dame fantôme ( La Dama duenda , 1629, Pedro Calderón de la Barca , podle ztraceného scénáře Tirso de Molina )
L'Homme difficile (de) , komedie ( Der Schwierige , 1921) přeložená z němčiny Jean-Yves Masson, ed. Verdier, 1992, 2 nd ed. revidovaný 1996.
L'Incorruptible , komedie ( Der Unbestechliche , 1922-1923), přeložená z němčiny Jean-Yves Masson; Vydavatel L'Arche, 1997.
The Tower (Hofmannstahl) (de) , 1918 - je 1927 , poté, co La vie est un Songe (1635, Pedro Calderón de la Barca )
Hélène of Egypt , 1928 , po Hélène (-412, Euripides )
Arabella , je 1927 - roku 1933

Jednoaktovky (a balety)

Smrt Tiziana (de) , 1892 ( Der Tod des Tizian )
Madman and Death (de) , 1893 ( Der Tor und der Tod )
Malé divadlo světa , 1897 ( Das kleine Welttheater )
The Legend of Joseph (Hofmannstahl) (de) , 1914 ( Josephs Legende )

Bibliografie

Hermann Broch , Hofmannsthal et son temps (1951) (obsažen ve sbírce Literární tvorba a znalosti )
Christiane Chauviré, Hofmannsthal and metamorphosis, variace na operu , Éd. de l'Eclat, kol. "Tiré à Part", 1991.
Jacques Le Rider , Hugo von Hofmannsthal, Historicism and modernity , PUF, Paříž, 1995
Jean-Yves Masson , Hofmannsthal. Zřeknutí se a proměna , Verdier Poche, Lagrasse, 2006
Hofmannsthal je mnohokrát citován v Le Monde d'hier. Vzpomínky na Evropana od Stefana Zweiga

Poznámky a odkazy

Hofmannsthalův dědeček, milánský patricij, konvertoval ke katolicismu v roce 1839. Díky své matce má Hofmannsthal německý původ, zejména bavorský (srov. Pierre Deshuses, „Biografické údaje“, Lettre de Lord Chandos , kapsa Rivages, s. 25 ).
Srov. Jean-Yves Masson, Hofmannsthal. Zřeknutí se a proměna , str. 39 .
Například Stefan Zweig (srov. Pierre Deshusses, „Anthologie kritika“, Lettre de Lord Chandos , s. 41 ).
https://www.cairn.info/fait-divers--9782130625568-page-83.htm#
https://www.senscritique.com/livre/Lettre_de_Lord_Chandos/critique/3994461
Camille Laurens, „ Odpověď lordu Chandosovi“, Pascal Quignard: Literární fejeton Camille Laurensové , Le Monde ,5. března 2020( číst online ).
Historie divadla V , Vito Pandolfi, Marabout University, Vervier, 1969.

Související články

Franziska von Wertheimstein (1844-1907), sůl pracovník, patron, přítel
La Nouvelle Revue française , z nichž (francouzsky, anglicky, italsky) navštěvuje mnoho členů
Rudolf Borchardt (de) , Rede über Hofmannsthal. Öffentlich gehalten am 8. září 1902 zu Göttingen
Kompletnější bibliografie: Výběr z děl Huga von Hofmannstahla (de)
Homosexualita , homoerotismus , první homosexuální hnutí , homosexualita v literatuře