Lucien Leclerc

Lucien Leclerc Obrázek v Infoboxu. Portrét Luciena Leclerca Životopis
Narození 13. září 1816
Ville-sur-Illon
Smrt 10. dubna 1893(ve věku 76 let)
Ville-sur-Illon
Státní příslušnost francouzština
Činnosti Lékař , historik , překladatel
Jiná informace
Rozdíl Důstojník Čestné legie

Lucien Leclerc , narozen v roce 1816 ve Ville-sur-Illon a zemřel v roce 1893 ve stejném městě, je vojenským lékařem , překladatelem a francouzským historikem arabské medicíny .

Životopis

Lucien Leclerc se narodil 13. září 1816ve Ville-sur-Illon , od rodiny farmářů. Poprvé byl vzděláván v menším semináři v Châtel-sur-Moselle . Poté odešel do Nancy, kde v roce 1836 dopisy získal maturitu. V následujícím roce si přál stát se vojenským lékařem, kde získal maturitu z fyzikálních věd požadovaných pro studium medicíny a zapsal se na fakultu ve Štrasburku .

Od roku 1840 zahájil vojenskou kariéru v Alžírsku. Obhájil disertační práci na lékařské fakultě v Paříži v roce 1849 na etiologii o strumy . Po 31 letech v armádě byl v roce 1871 na důchodu.

Od té doby se může na plný úvazek věnovat překladu děl v arabštině do francouzštiny a vydávání vlastních děl. Zemřel ve Ville-sur-Illon dne10. dubna 1893.

Vojenský lékař

Lucien Leclerc zahájil svou vojenskou kariéru v roce 1840 v Alžíru jako chirurgický asistent asistentů sanitek. Poté, co se v roce 1841 stal asistentem chirurga, byl v roce 1844 jmenován do instruktážní nemocnice v Metz a vrátil se do Francie. Poté pracoval postupně od roku 1845 do roku 1848 ve vylepšovací nemocnici v Paříži, ve výukové nemocnici ve Štrasburku, poté znovu v Paříži a nakonec v Thionville.

Po obdržení jeho doktorát v roce 1849, byl jmenován chirurg pobočník do provozu v 70 th  pěšího pluku ao dva týdny později povýšený chirurg pobočníkem 2 E  třídy.

Na konci roku 1849 se v Alžírsku připojil k pluku Zouave . V roce 1853 byl povýšen lékař pobočníkem 1. I.  třídy a téhož roku jmenován do 54 th  RI , s nimiž se vrací ve Francii, v Aix-en-Provence. Nostalgický pro Alžírsko se tam chtěl vrátit a v roce 1854 nastoupil do nemocnic divize Oran.

Se stal lékařský důstojník 2 E  třída v roce 1859, se přestěhoval do 85 -tého  RI a pak se vrátil do Francie v roce 1861 byl vyslán do 3 e  pluku Spahis sídlem v Constantine. Podporoval lékařský důstojník 1 st  třídy v roce 1864, on byl přidělen do 53 -tého  RI a trvale opustí Alžírsko.

V roce 1866 nastoupil do 43 th  RI a poté, v roce 1869, o 81 tis .

V roce 1870 se zúčastnil francouzsko-pruské války s 81. posláním do Metz, po kapitulaci získal povolení „opustit město“ . Poté odešel k bratrovi do Ville-sur-Illon a po průchodu Autunem našel svůj pluk v Limoges.

The 24. října 1871, je v důchodu:

„Pan Leclerc, zdravotnický personál z 1. st  třídě na 81 -tého  řádku byl odešel po 31 letech věrné služby, na nichž 21 bylo strávených v zemi [...]. Jeho velkorysá povaha a jeho absolutní oddanost jeho pacientům ho dlouho získaly v úctě a všeobecné náklonnosti. "

- podplukovník z 81 th  linky

Arabský historik medicíny

Během svého dlouhého pobytu v Alžírsku se Leclerc začal zajímat o arabskou medicínu, zejména o farmakologii. Učí se jazyk a přichází do styku s drogisty v Alžírsku.

Pak se rozhodl přeložit do francouzštiny knihy napsané v arabštině, z nichž první je smlouva Materia Medica z Abderezaq al-Jazairi (alžírský lékař XVIII th  století). Uvědomil si, že tato kniha je vyroben z výtažků ze starších arabských textů, pokračuje jeho vyšetřování, se vrací k pramenům a překládá další tři funguje: Tadkirat z Dawud al-Antaki  (in) , knihy II zákona o Canon of Avicenna a Smlouvy jednoduché pro Ibn al-Baytar . Jakmile byl překlad pojednání o Simple dokončen, „chtěl ho doplnit životopisy stovky arabských lékařů, kteří jsou tam citováni. Tato práce byla téměř hotová, když ho napadla myšlenka rozšířit ji na celou arabskou školu. To je původ historie arabské medicíny . „ Ve své předmluvě píše:

"Měli jsme na mysli více než více oznámení." Vydali jsme se udělat kolektivní historii arabské medicíny, odhalit její původ, charakter, instituce, vývoj a dekadenci tím, že propojíme obecné pohledy s biografickými sériemi, jak se události odehrály. Byla to zcela nová práce, pro kterou bezpochyby první byla příprava, ale která vyžadovala rozsáhlejší výzkum a přivedla nás do nové myšlenkové řady. Navzdory jeho obtížím jsme se odvážili jej podniknout, podporován myšlenkou, že v naší literatuře existuje mezera, kterou je třeba vyplnit, dosud závislou na cizincích. V historii vědy je arabské období stejně zajímavé, jako málo známé. "

Tato práce, publikovaná v roce 1876, je stále hodná zájmu. Lucien Leclerc vydal mnoho dalších prací o historii arabské medicíny a některé z jeho překladů jsou stále váženy.

Ocenění

Publikace

Úplný seznam publikací je uveden v Dorveaux 1914 , str.  227-235.

Články

Svazky

Překlady

Příspěvek

Poznámky a odkazy

Poznámky

  1. Z těchto čtyř překladů byly publikovány pouze dva: Abd al-Razzâqův Pojednání o lékařských záležitostech a Ibn al-Baytarův Pojednání o jednoduchém .
  2. Ve skutečnosti, historik Émilie Savage Smith jej uvádí mezi stavby, které „zůstanou zajímavé . “
  3. To je případ Ibn al-Baytarova Pojednání o jednoduchém . "L. Leclerc, přední odborník na arabskou medicínu, o kterém se v této práci tak často zmiňujeme, nakonec vytvořil cenný vědecký překlad, který nazval Smlouva o jednoduchosti ." Tento překlad ve skutečnosti není úplný, protože velmi často vynechává pasáže, které Ibn al-Baytar přebírá od Dioscorides a Galena, a bere na vědomí pouze název těchto autorit a kapitolu jejich práce. Výsledkem jsou prázdné pasáže obsahu a nevzniká řada pochybností o přesné identifikaci všech jednoduchých “ .

Odkaz

  1. Genealogický záznam na Geneanetu
  2. Dorveaux 1914 , str.  207-208.
  3. Dorveaux 1914 , str.  208.
  4. Dorveaux 1914 , str.  209.
  5. Dorveaux 1914 , str.  212 čtverečních
  6. Guesdon 2008 , str.  576-577.
  7. Guesdon 2008 , str.  576.
  8. Dorveaux 1914 , str.  210.
  9. Dorveaux 1914 , str.  211.
  10. Dorveaux 1914 , str.  212.
  11. Dorveaux 1914 , str.  212-213.
  12. Dorveaux 1914 , str.  213.
  13. Dorveaux 1914 , str.  219.
  14. Leclerc 1876 , str.  1.
  15. Émilie Savage-Smith, „Medicine“ , Roshdi Rashed a Régis Morelon, Histoire des sciences arabe , sv.  3: Technologie, alchymie a biologické vědy , Paříž, Seuil,1997, str.  156.
  16. Viz Dorveaux 1914 , str.  227-235.
  17. Ana Maria Gonzalez Cabo ( trans.  Claude Lanly), "  Ibn al-Baytar a jeho příspěvky k botaniky a farmakologie v al-Kitab Gami  " středověkého , n O  33, 1997, str.  31 ( DOI  10.3406 / medi.1997.1392 ).

Dodatky

Bibliografie

externí odkazy