Zlobr (od latiny Orcus , „peklo“, samice ogress ) je postava z lidových pohádek a tradic , jakési obří kteří se živí na čerstvém mase a požírá malé děti.
Etymologie slova „lidožrouta“ je nejistá.
Nejstarší doklad o termínu sahá až do konce XII th století v Perceval, příběh grálu od Chrétien de Troyes :
| a napsal, že je to pořád to to li rearesy Logres , koho jsem řekl zemi jako zlobři, je touto kopí zničen. - Chrétien de Troyes , Perceval nebo Příběh grálu . | A je psáno, že den přijde kde celé království Logres , která byla kdysi zemí zlobrů, bude tímto kopím zničeno. - současný překlad. |
Název království Logres je adaptací na základě Lloegr nebo Lloegyr , což je termín v brittonských a velšských jazycích, který v tomto artušovském románu označuje Anglii . Vymyšlená etymologie království, starobylé „země zlobrů“ , umožňuje Chrétien de Troyes rýmovat se „lehce, ale bohatě“ ve smyslu. Ve skutečnosti, básník se pravděpodobně odkazuje na dvě literární díla: v Historia Regum Britanniae (cca 1136 ) z Anglo-Norman biskup Geoffrey Monmouth a Roman de Brut ( XII th století) Norman básníka Wace . Poslední zmínky v anglo-normanském jazyce představují legendární historii Anglie dříve obývané obry až do příchodu bájného Bruta, zakladatele Tróje .
Slovník francouzského jazyka (1872-1877) o Émile Littré zmiňuje domněnku týkající se slovem „lidožrouta“ údajně odvozen od „ maďarský “, v odkazu na krutosti spáchané ve středověku tento lid někdy zaměnit s Huny , a jejichž literární ozvěny rezonují v písních gesta . Nicméně, Littré zdůrazňuje chybný charakter této „ etymologické fantazie “ , protože „forma slova v románských jazyků se nehodí do této derivace“ . Vyvrácením je vyvinut Sándor Eckhardt (HU) , maďarský slovníkář a historika literatury, pak se vyjme z francouzského mythographer Henri Dontenville .
Dnes je běžněji přijímáno, že tento termín je odvozen metathézou z latinského Orcus , což je termín „spojený se světem mrtvých“, ale jehož přesný význam zůstává neznámý navzdory pokusům o asimilaci k Plutu nebo Dis Paterovi .
Slovo „Ogre“ se v italštině překládá do jazyka orco . Římané by se v tom nechali inspirovat Etrusky, kteří ve svém božském panteonu představují démona podsvětí na Tomba dell'Orco (někdy nesprávně přeloženo „hrobka obra“ ve smyslu pekelného božstva), vedle další pekelné bohy z jejich mytologie .
Časný příklad Orco v italských objevuje v roce 1290 v Jacomo Tolomei : Orco ... mangia li Garzone ( "zlobr ... [který] jídla chlapci"), v sedmnáctém písně z Ludovico Ariosto je epické italské básně , Orlando Furioso ( Roland zuřivý , 1516 ) „ orco “ je popisováno jako zvířecí a slepé monstrum pravděpodobně inspirované Kyklopy z Odyssey .
Giambattista Basile (1575-1632) později použil ve svém Pentameronu (1634-1636; příběh č. I-1) termín Neapolitan z uerco .
Bylo to od roku 1697 , kdy se objevil v Les Contes de ma mère l'Oye od Charlese Perraulta , že termín stal se populární ve francouzském jazyce. Autor v poznámce pod čarou k jednomu ze svých příběhů uvádí následující definici: „Divoký muž, který jí malé děti“ . Madame d'Aulnoy se toho chopila sama následující rok, v roce 1698 , ve svém příběhu l'Oranger et l'Abeille .
Zlobři jsou vylíčeni jako obří brutální, chlupatí, neinteligentní a krutí. Pokud je podle bretonské fantazie obří Ogre stavitelem megalitů a dolmenů , jeho postava byla popularizována Charlesem Perraultem v Les Contes de ma mère l'Oye :
Řecká mytologie , díky charakteru Cronus ( Saturn pro Římany) hltat své vlastní děti, předznamenává zlobr primární, nalezený v černé obrazy na Francisco de Goya .
Charles Perrault nezneužívá postavu zlobra a používá ji pouze třikrát, se dvěma mužskými zlobry a jedním ogrem. Ve všech třech případech zaujímají zlobři vysoké sociální postavení a jsou bohatí:
Kanibalismus , který výkrmem tělo a zvyšuje, aby se obří, je tak doprovázen hojnost bohatství a mimořádných působností extrémní mobilitu pro první přes boty sedmimílové , metamorfózy pro druhý a regency pro poslední.
Zlobři mají jen jednu posedlost: jíst čerstvé maso. Jejich oblíbenými jídly jsou malé děti. Na rozdíl od Vlka , který pohltí své syrové oběti, má Ogre rád maso, které má být připravováno a vařeno v omáčce, protože člověk pojme telecí nebo skopové maso.
Vidíme obry jako dobré přátele. To, co Petit Poucet připravuje na ošetření svých přátel Ogre čerstvým masem. Je popisován jako „dobrý manžel“ a otec sedmi malých dívek, které vychovává jako princezny. Nakonec však omdlel, ne smrtí, ale ve spánku, když mu sundal sedmiligové boty, jako by pak ztratil veškerou moc zmizením tohoto vnějšího znamení štěstí a moci.
Navzdory své velikosti, chuti k jídlu, bohatství a vysokému společenskému postavení, které je činí obavami o to více, jsou obři snadno oklamáni: jeden dítětem, druhý kočkou, poslední jeho pánem, i když ona nakonec odhalí podvod: Kocour v botách snadno přesvědčí Ogre, aby se proměnil v myš, pokud jde o Malý palec, vymění svůj šálek a jeho bratři za koruny dívek Ogre, které povedou druhý zabít své potomky.
V příbězích je postava Ogressu zase ženským protějškem postavy Ogre, tedy bytosti projevující divokou chuť k čerstvému masu (matka prince ve Spící kráse v lese , čarodějnice v Hänsel and Gretel by the Brothers Grimm ), nebo more simply a manželka or dcers of a Ogre ( Le Petit Poucet ).
L'Ogresse se objeví ve druhé části Perraultova příběhu, který je v pozdějších úpravách často přehlížen a opuštěn. Je manželkou krále a matkou prince. I když tato žena vypadá normálně, čtenáři ji nasměruje několik vodítek: zdá se příliš zvědavá, šíří se o ní pověsti a dokonce i její syn je jí podezřelý:
"Princ se jí bál, i když ji miloval, protože byla z rasy Ogressů a král si ji vzal jen pro svůj velký majetek;" dokonce šeptali do dvora, že měla sklony obrů a že když viděla kolem projíždět malé děti, měla všechny problémy na světě, aby se na ně nevrhla “
Má na mysli jen jednu myšlenku, uspokojit svůj kanibalistický impuls tím, že pohltí malou Auroru a malý den, to znamená její vlastní vnoučata a jejich matku. K tomu využije spoluvlastnictví svého komorníka tím, že využije nepřítomnosti otce dětí:
"Chci zítra sníst malou Aurore na večeři." - Aha! Madame, řekla Maître d'Hôtel . - Chci to, řekla královna (a ona to řekne tónem Ogresse, který chce jíst čerstvé maso), a chci to jíst s Robertem Sauce . "
Stačí tedy, že jeho rivalita jako nevlastní matky s nevlastní snachou, která je příliš krásná, je posílena mocí vladaře, které mu nepřítomnost krále, jejího syna, dává pro jeho instinkty. Aby toho nebylo málo, jeho zvrácenost se projevuje v jeho vlastní rodině. Nežný majordomus však přijme opatření, aby ukrýval děti a princeznu ve svém vlastním domě a aby tam byl malý beránek, který nahradí Aurore, malé dítě místo Jour a mladá srna.
Hänsel a Gretel , ztracené svými rodiči, získají po putování lesem malý domek s chlebem a dortem, domovem ogrů, který je v příběhu popsán jako čarodějnice. Chce malého chlapce vykrmit a malou dívku používá jako sluhu. Mařenka ji zatlačí do trouby, rozsvítí se, aby vařila Hänsel. Obě děti se nakonec vracejí do domu svého otce tím, že cestují na hřbetě kachny, aniž by předtím získaly do rukou perly a drahé kameny Ogressu.
Sedm dcer Ogre je označováno jako „malé Ogresses“ a v příbězích Charlese Perraulta jsou prezentovány v těchto termínech:
"Ogre měl sedm dcer, které byly ještě jen dětmi." Všichni tito malí Ogressové měli velmi krásnou pleť, protože jedli čerstvé maso jako jejich otec; ale měli malé kulaté šedé oči, zahnuté nosy a velmi velká ústa s dlouhými, velmi ostrými zuby, které byly daleko od sebe. Ještě nebyli moc zlí; ale slíbili toho hodně, protože už kousali malé děti, aby jim nasávali krev. “
Ogreova žena je také prezentována jako Ogress, ale pouze její manželství jí vydělává tento status. Daleko od toho, aby jedla čerstvé maso a chtěla jíst děti, stává se jejich komplicem tím, že se je snaží skrýt před svým manželem.
Psychoanalytický diskurz se pokusil interpretovat postavu Ogre. Pro Freudovy učedníky představuje převrácený a děsivý obraz otce, který má ve vypravěči téměř vždy extrémně negativní roli. V očích stejných umělců jde o transparentní symbol návratu do matčiny lůna. Divočina Ogre by byla symbolickou transpozicí emočního násilí obsaženého v rodinných vztazích.
Ve svém psychoanalýzy pohádek , Bruno Bettelheim vidí v Ogre ozvěnu k obavám malých dětí, kdy ústní mechanika přehrává. Tato snaha, která tlačí děti, aby si vložily jakýkoli předmět do úst ( ústní fáze popsaná Freudem ), je vnímána jako ničivá síla, kterou je třeba překonat. To nabízejí pohádky, které dětem nabízejí scénář vítězství nad Ogre.
Postava Ogre je pro batolata velmi působivá, odkazuje na všemocnost dospělých a strach z pozření. V tomto je to srovnatelné s příběhem Velkého zlého vlka v dětských příbězích; tyto archetypy poskytují kulturní formu dětinským obavám, které se obvykle vyskytují ve věku 3/4 let před spaním.
Ko- autor of Dungeons and Dragons ( D & D ), první hra na hrdiny (publikoval v roce 1973), Gary Gygax připomíná Latin Orcus etymologie , které jsou společné zlobři a orky . Jeho hra na hrdiny se stará o rozlišení dvou druhů tvorů jejich integrací do bestiáře. Od prvního vydání D&D se zlobři objevují jako příšery stručně popsané jako velké a děsivé. V pravidlech Advanced Dungeons and Dragons ( Advanced Dungeons & Dragons , říká „ AD & D “) jsou zlobři zahrnuti do prvního Monster Manual ( Monster Manual , 1978), hravého bestiáře, který tábor jako kategorie obrů, vzdálených bratranců trolly a nenasytné děvky, které pravděpodobně vydělají na svých válečných schopnostech Pozdější vydání hry a jejích doplňků obsahují další druhy zlobrů, včetně modrozrakých „mágů zlobrů“, chytřejší asijské odrůdy zaměřené na magické umění.
Ve Warhammer Battle , hře bitevních bitev mezi miniaturními armádami a Warhammer fantasy fantasy hře na hrdiny , představují zlobři velké, působivé humanoidní bytosti, náchylné k násilí a ctící jídlo. Žoldáci, kteří se mohou sdružovat jak s lidskými regimenty, tak s orkskými kohortami, mohou zlobři vytvořit samostatnou armádu od vydání doplňku Ogre Kingdoms pro wargame v roce 2004 . Práce podrobně popisuje tyto neustále hladové obry a poskytuje jim lidi jako starodávnou historii, hrubou sociální organizaci i nenasytnou kosmogonii .
Ve světě Glorantha jsou zlobři lidmi poškozenými chaosem. Žijí mezi muži, od nichž se odlišují jen mírně vyšší velikostí a silou. Považují se za přirozené predátory lidí, stejně jako je Chaos světem. Dokonce vědí, jak klamat bohy, aby se integrovali do obvyklých kultů.
V Harmonde, světě hry na hrdiny Agone , tvoří zlobři lidi zrozené z personifikace léta. Hrdí, arogantní a hraví, často volí vojenskou nebo buržoazní kariéru, poté se zapojí do tvrdé obchodní války.
Postava Shreka je zvláštní případ. Pokud vypadá jako zlobr, nemá návyky ani chování: žije sám, izolovaný, v chatce hluboko v lese a nejí děti (i když ve videu oficiální DreamWorks říká děti) jsou muffiny pro obry). Lidé se ho stále bojí, jen kvůli zdání: vypadá jako zlobr, takže ním musí být, a to se vším, co k tomu patří.
Význam Shrekova příběhu spočívá ve skutečnosti, že bychom se neměli nechat oklamat zdáním. Zpráva má v naší moderní image společnosti veškerou hodnotu: zlobr má tedy dobré srdce a trpí svou izolací, princezna má veřejnou (ve dne krásnou) a soukromou (v noci zdeformovanou) stranu, okouzlující princ je ve skutečnosti namyšlený, sobecký a nesnesitelný, král vděčí za svůj majestát pouze lásce a polibku své ženy, on sám je jen žába atd.
Ogre in the saga of the Dungeon of Naheulbeuk , John Lang , alias Pen Of Chaos, is a member of Naheulbeuk's company. Těmito členy jsou Strážce, Barbar , Elf , Trpaslík , Kouzelník , Zloděj , Minstrel , Paladin z Dululu, Severní lesní trpaslík, Gluby a samozřejmě Ogre. Je to velký tvor, který je vždy hladový a který se vyjadřuje nepochopitelným rachotem. Jí vše, co najde, a jedná pouze na základě instinktu, který ho trochu připomíná jako barbara. Pouze kouzelník rozumí jejímu jazyku, a proto může přeložit svá slova na jiné postavy. Navzdory zjevné hlouposti někdy projevuje inteligenci, náklonnost (zejména k čarodějnici) a upřímné kamarádství se svými společníky (zejména trpaslíkem a barbarem). Navíc ho vidí jako „přítele“ i jako „příšeru“.
Termín zůstává spojován s určitými historickými postavami z politických důvodů; tedy na kritikům z Napoleon I er přezdívaný „Ogre“ .
Kromě toho se termín „zlobr“ používá jako přezdívka pro určité sériové vrahy dětí, jako je Michel Fourniret, známý jako „zlobr Arden“ .