V lingvistice se o actancy struktury jednoho jazyka (někdy nazývaná syntaktická vyrovnání , vyrovnání morpho - od sledování anglický název morfosyntaktickou zarovnání ) je způsob, jak jeho gramatika organizuje vztahy ve větě mezi různými typy slovesa a hlavní aktéry . Je to důležitý prvek jazykové typologie .
Studium struktury aktantů vyžaduje rozlišení nejméně čtyř typů aktantů:
Jazyky se liší ve způsobu, jakým tyto aktanty rozlišují nebo seskupují do syntaktických funkcí s rozlišovacími znaky . V závislosti na situaci, mohou být morfologické známky (jako je například příležitostné koncovkou na podstatné jméno nebo indexování z actants na slovesa ) nebo syntaktickou (o slovosledu ).
V akuzativu nebo přesněji v jazyce s akční strukturou nominativního / akuzativního typu je předmět nepřechodných sloves a přechodných sloves označen stejným způsobem, zatímco předmět (nebo pacient) přechodného slovesa je označeny odlišně. Terminologie pochází z deklinačních jazyků , kde předmět přechodných a nepřechodných sloves bere jmenovaný pád , zatímco předmět přechodných sloves bere akuzativ .
V ergativním jazyce , přesněji v jazyce s akční strukturou absolutivního / ergativního typu , je předmět nepřechodných sloves a předmět přechodných sloves označen stejným způsobem, zatímco předmět (nebo agent) přechodného slovesa je označen odlišně. Terminologie pochází z deklinačních jazyků , kde předmět nepřechodných sloves a předmět přechodných sloves berou absolutní velikost písmen , zatímco předmět přechodných sloves bere ergativní velikost .
V aktivním nebo duálním jazyce , respektive v jazyce s aktivním / neaktivním typem aktivační struktury , má předmět nepřechodných sloves stejnou značku jako předmět přechodného slovesa, někdy předmětu přechodného slovesa. Pak existují dva možné podtypy:
V trojstranném jazyce mají tři aktéři zřetelné známky.
V takovém jazyce tyto tři účastníky nerozlišuje žádná rozlišovací známka. Podle WALS ( World Atlas of Language Structure ) je ze 190 jazyků identifikovaných na základě struktury akční struktury 90 „neutrálních“. Existuje čínština a do určité míry francouzština ( akuzativ je nyní přítomen pouze v osobních zájmenech).
V některých jazycích není struktura činnosti ve všech větách stejná, ale závisí na jiném gramatickém parametru. To se pak označuje jako zlomenina s účinkem . Poměrně častým případem jsou jazyky, které v určitých situacích používají akuzativní strukturu, ale v jiných ergativní: mluvíme konkrétněji o split ergativity . Distribuci konstrukcí lze provést velmi odlišným způsobem, některé příklady budou uvedeny níže.
Zlomenina podle gramatické povahyThe Georgian použití Morfosyntax smíšený typ, kde značení perquisites ze jmen je ergative typ, zatímco valorizace nominálních složek slovesa je akuzativ druh:
V Dyirbal , že osobní zájmena allocutifs ( 1 st a 2 th osoba) má akuzativ označení typu, pak všechny ostatní jména a zájmena mají případ značení ergative typu:
V mnoha indicko-íránských jazycích , jako je hindština - urdština , maráthština , pandžábština , paštština nebo kurdština , dochází k zlomenině jednání podle slovního aspektu : sloveso s nesplněným aspektem má za následek strukturu jednání jmenovaného / akuzativu typu, zatímco sloveso s vykonaným aspektem znamená akční strukturu absolutivního / ergativního typu.
V kurdštině tedy existují dva případy, absolutní a integrační, jejichž odpovídající syntaktické funkce se liší podle aspektu. Je-li sloveso konjugováno v nenaplněném aspektu, je neformální značení akuzativního typu, absolutní odpovídající pak jmenovanému případu a integrátor k akuzativu; vzhledem k tomu, že je-li kombinováno s provedeným aspektem, je příležitostné značení ergativního typu, absolutní odpovídá absolutnímu případu a integrativní ergativnímu případu. Sloveso souhlasí s prvky věty pouze v absolutním případě:
(en) Martin Haspelmath ( eds ), Matthew S. Dryer ( eds ), David Gil ( eds ) a Bernard Comrie ( eds ), The World Atlas of Language Structures Online , Munich, Max Planck Digital Library,2011( ISBN 978-3-9813099-1-1 )