Félibrige

Félibrige Obrázek v Infoboxu. Setkání Félibrige v roce 1854. Příběh
Nadace 21. května 1854
Font-Ségugne
Rám
Typ Učená společnost , literární hnutí
Právní status Zákon o sdružení z roku 1901 (od1905)
Pole činnosti Occitanská kultura
Sedadlo Aix en Provence
Země  Francie
Jazyky Provençal , Occitan ( Mistralian standard ), francouzsky
Organizace
Zakladatelé Frédéric Mistral , Joseph Roumanille , Théodore Aubanel , Jean Brunet , Paul Giéra , Anselme Mathieu , Alphonse Tavan
Capoulie Jacques Mouttet ( d ) (od2006)
Přidružení Historická a vědecká díla jsou poctivá
webová stránka www.felibrige.org
Identifikátory
SIRET 42101074500014

Félibrige (v Okcitánština  : lou Félibrige podle Mistralian standardní nebo lo Felibritge podle klasického standardu ) je sdružení, které pracuje s cílem chránit a podporovat jazyk, kulturu a vše, co tvoří identitu Pays de langue d‘ oc . Její ústředí se nachází v Arles , v Museon Arlaten , její správní ústředí je v Aix-en-Provence .

Příběh

Félibrige založili na zámku Font-Ségugne ( Châteauneuf-de-Gadagne , Vaucluse ) 11. května 1854 v den Saint-Estelle sedm mladých provensálských básníků: Frédéric Mistral , Joseph Roumanille , Théodore Aubanel , Jean Brunet , Paul Giéra , Anselme Mathieu a Alphonse Tavan . Společně zamýšleli obnovit provensálský jazyk a kodifikovat jeho pravopis.

Jedním z prvních úspěchů Félibrige bylo v roce 1855 vydání almanachu napsaného zcela v provensálštině Armana Prouvençau (dosud vydávaného dnes), který předcházel publikaci Frédérica Mistrala z Miréia (1859) a Tresor dóu Felibrige , prvního provensálsko-francouzského slovníku objímat různé dialekty langue d'oc.

Její činnost je aplikován na provensálské počátku a šíří se rychle ke všem dialektů oc , od konce XIX th  století . Jeho zakladatelé vyjádřili přání, aby v každém regionu, který kdysi tvořil provincie langue d'oc, byl vytvořen Escoles spojující milovníky tohoto jazyka. Escole GASTOU Fébus byla založena v roce 1896, Béarn , pod vedením Michela Camelat a Simin Palay . Prvním prezidentem byl Adrien Planté , jeden ze zakladatelů Jean Eyt, Jean-Victor Lalanne a několik dalších.

Přítomnost Félibrige na území, kde se mluví jazykem langue d'oc, zajistili mimo jiné i autoři jako:

Jeho akce byla vyvinuta zejména v Provence, kde se většina autorů provensálského výrazu na Félibrige poznala. Mezi nimi můžeme zmínit Félix Gras , Xavier de Fourvière , Valère Bernard , Auguste Marin , Pierre Devoluy , Folco de Baroncelli , Joseph d'Arbaud , Bruno Durand , Marie Mauron , Francis Gag , André Chamson , Henriette Dibon , Marcelle Drutel , Marius a René Jouveau, Charles Galtier , Marcel Bonnet , André Compan , Paul Marquion, André Degioanni ...

Pokud je Félibrige organizací na obranu a podporu jazyka a kultury oc, je její činnost dnes na úrovni uznání jazykové a kulturní rozmanitosti ve Francii a ve světě. Je to jedna ze dvou organizací přítomných ve 32 odděleních langue d'oc s Institutem okcitánských studií (IEO) založeným v roce 1945.

Organizace

První stanovy Félibrige z roku 1862 stanovily omezený počet členů rozdělených do sedmi sekcí. Od roku 1876 má Félibrige neomezený počet správců felibres a padesáti hlavních felibres.

Údržba

Členům sdružení se říká „felibres mainteneurs“ ( felibre mantenèire ). Jsou rozděleny do sekcí zvaných údržba ( mantenènço ). Félibrige má v současné době šest údržby: Aquitaine, Auvergne, Gascogne-Haut-Languedoc, Languedoc-Catalogne, Limousin, Provence. Každou údržbu spravuje kancelář složená ze správce ( sendi ), místopředsedů ( souto-sendi ), tajemníka ( secretàri ) a pokladníka ( clavaire ).

Capoulies

Majorals

„Majoraux felibres“ ( felibre majourau ) jsou doživotně voleni kooptováním a držiteli zlaté cikády, která je předávána na smrt jako akademická židle. Každá cikáda nese symbolický název odkazující na region, město, řeku nebo hodnotu Felibrean. Toto jméno mu dal jeho první držitel.

Majoraux felibres tvoří konzistoř, který je strážcem filozofie sdružení.

Félibrige předsedá Capoulié, který je nutně jedním z padesáti majoraux Félibres.

Lavice

Capoulié je držitel poháru, symbol Félibrige. Capoulié je pomáhal v jeho péči o generálním tajemníkem ( baile ), pokladníka ( clavaire ) a hodnotitelů ( assessour ).

Hodnotiteli jsou zástupci Capoulié v údržbě.

Spolupracovníci

Félibrige v zahraničí zastupují také přidružení členové ( sòci ), většinou akademici nebo překladatelé.

Kongres

Kongres Félibrige ( Santo-Estello ) se koná každý rok v jiném městě v zemích langue d'oc, v době svátku Saint Estelle (nebo blízkého data). Vede k zákonným schůzkám i k významným slavnostem ilustrujícím různé projevy kultury zemí langue d'oc (divadlo, hudba, písně, literatura atd.).

Literární turnaj

Každých sedm let organizuje Félibrige literární soutěže známé pod jménem Grand Jo flourau setenàri . Vítěz hlavní ceny je jmenován mistrem v Gai-Savoir ( Mèstre v Gai-Sabé ) a na příštích sedm let si vybere královnu Félibrige.

Královny

Akce

Akce Félibrige se týká všech výrazů (literatura, divadlo, kino, písně, hudba atd.) A všech médií (konference, semináře, publikace, kongresy a festivaly atd.), Pokud jde o údržbu, ilustraci a propagace jazyka a kultury pay d'oc, nejlépe v mistralianské normě. Výuka jazyka od mateřské školy po univerzitu zůstává pro Félibrige prioritou. Tuto akci předávají na místní úrovni školy Félibréennes a na regionální úrovni údržba. Félibrige může jednat samostatně nebo ve spojení s jinými hnutími na obranu a podporu langue d'oc, pokud jde o obranu společných zájmů, jako je uznání Evropské charty regionálních jazyků nebo menšinových komunit nebo začlenění regionálních jazyků do národních vzdělávacích textů a programů.

Jména Félibrige a jejích členů

Etymologie

„Félibrige“ je vlastní název, který označuje konkrétní organizaci. Mělo by být psáno s velkými písmeny F , nikoli malými písmeny f .

Termín „Félibrige“ je odvozen od termínu „Félibre“ ( felibre ), což je termín, který si zakladatelé vypůjčili od recitativu, aby označili ty, kteří se věnují obraně provensálského jazyka. Žena zvaná félibresse ( felibresso nebo felibressa ). Setkání gratulací lze označit jako felibrejado .

Z definice pojmu „felibre“ nám Paul Ruat nechal tuto pasáž: „A pak, když se vás jednoho dne zeptáme, co je felibre, můžete odpovědět na toto: felibre je regionální vlastenec, který miluje svou zemi. A kdo ho chce přimět milovat; felibre je pracovník pera a slova, který má potěšení mluvit jazykem svého dětství, kterým mluvili jeho předkové; felibre je ten, kdo propaguje a zná naše místní celebrity, naše umělce zednické lžíce, pily a štětce, takže paprsek této slávy země se rozlévá po Francii, takže velká vlast je vždy krásnější, silnější, jednotnější “.

Někdy jsme byli schopni komentovat termín felibre srovnáním se slovem „  free  “, což v provensálštině znamená „kniha“ i „zdarma“, což lze interpretovat samotným duchem Félibrige: získat svobodu prostřednictvím kultury a zejména literatury. Není to tak.

Slovo mohlo pocházet z populární chyby. Mistral ve svých „Vzpomínkách a příbězích“ evokuje recitativ Řeč na svatého Anselma , Sedmbolestné Panny Marie . Jednou z těchto bolestí bylo, že ztratila svého syna, který byl v chrámu, „  emé li tiroun de la lei, emé li set felibre de la lei  “, „se zákoníky Zákona, se sedmi příznivci Zákona“. „  Emé li sét felibre  “ by ve skutečnosti byla „  Emé li Sefer, zdarma  “, „se sefers (svitky, v hebrejštině) knihy zákona“. Protože píseň byla přenášena ústně a nikdo tak říkajíc neznal slovo „  sefer  “, lidé by ji rozdělili jako „  emé li sèt felibre de la lei  “, „se sedmi felibrami zákona“. Slovo felibre , které vzniklo údajným nedorozuměním , bylo v každém případě zdobeno prestiží. Co by mohlo být těchto sedm příznivců, ne-li velcí mudrci?

Pro Le Robert historique od Alaina Rey , který kvalifikuje hypotézu „  sefer, free  “ jako „fantazijní“, Mistral spojil slovo felibre s nízkou latinskou fellibris , „infant“ (odvozeno z latinského fellare , „sát“), odtud starodávný obraz, který z básníků dělá kojence múz .

Mistral sám ve svém Tresor dóu Felibrige píše:

 "Toto záhadné slovo, rychle popularizované pracemi těch, kteří jej přijali, se od té doby objevilo ve francouzských slovnících ( Bouillet , Larousse , Littré atd.)." Jeho původ uplatnil bystrost filologů a bylo navrženo mnoho etymologií

  1. Felibre by pocházel z latinského felibris nebo fellebris , slova, které se nachází v Solinus, Isidore ze Sevilly a Papias a které Ducange interpretuje jako „kojenec adhuc lacte vivens  “, odvozený od slovesa fellare , aby kojilo , což fellare porodilo filius , syn. Básníci byli vždy nazýváni „kojenci Múz, absolventi Musarum  “, a jako absolvent MG Garnier, latinsky, měli aktivní a pasivní význam a označovali učedníka a pána za provensálského eskulana . Je třeba poznamenat, že slovo tiroun , které se v populárním textu jeví jako synonymum pro felibre , připomíná provensálské sloveso tira, což také znamená „sát“. Latinsky tiro znamená „nováček“.
  2. Felibre pochází z řeckého φιλεβραῖος , „hebrejského přítele“, slova, které se nachází v hebrejské gramatice Chevaliera (1561) a které se dlouho v synagógách aplikovalo na lékaře zákona.
  3. Felibre pochází z řeckého φίλαβρος , „přítele krásné“.
  4. Felibre pocházel z irské filea , básníka, barda.
  5. Felibre by pocházel z germánského feliberta , jehož význam je stále neznámý.
  6. Felibre pocházel z provensálského světa , svobodný , svobodný vírou.
  7. Felibre by pocházel z andaluského vlákna , jehož význam neznáme. Sierra de Filabres je hora v Andalusii.

Pokud jde o etymologii vysvětlující felibre „tvůrcem knih“, nepodporuje zkoušku, protože není v genialitě jazyka, protože v tomto případě by se dalo říci fa-free nebo fai-free . "

Běžné použití slova

Pro Paula Ruata je felibre „pracovníkem pera a slova, které s potěšením mluví jazykem svého dětství, kterým mluvili jeho předkové“. Félibres, v širším slova smyslu, jsou autoři, kteří tvoří v langue d'oc .

Grafické standardy v rámci Félibrige

Dva grafické standardy používané hlavně pro moderní jazyk Oc jsou takzvaný Mistralian nebo moderní pravopis a takzvaný Alibertine nebo Occitan nebo dokonce klasický pravopis. Pokud jde o Félibrige, od svého založení v roce 1854 převzal Mistralianský standard , který navrhl Joseph Roumanille a který vyvinul Frédéric Mistral , odtud jeho název. Dnes Félibres de la Maintenance de Provence du Félibrige a část Maintenance du Languedoc nadále z velké části používají standard Mistralian (to znamená, že v Provence se ti, kteří používají klasický standard, nacházejí v jiných kulturních organizacích než Félibrige), i když i v jiných údržbách se používá hlavně alibertinový standard (pojmenovaný podle Louise Aliberta ).

I když Félibrige přijímá tyto dva jazykové standardy, je morálně depozitářem Mistralianského standardu, pokud jde o jeho řízení a rozvoj. Akty Félibrigeho jsou psány v jazyce Mistral (mistralianský pravopis).

Lou Tresor dóu Felibrige

Lou Tresor dóu Felibrige (doslovně Le Trésor du Félibrige  ; Lo Tresaur dau Felibritge , podle klasického standardu ) je skvělý slovník okcitánského jazyka(zaměřený na provensálštinu ), který složil spisovatel langue d'oc a Nobelova cena za literaturu Frédéric Mistral , s podtitulem: „Provence-francouzský slovník zahrnující různé dialekty moderního jazyka oc“.

Velcí vítězové Květinových her

Santo-Estello

Kongres La Santo-Estello, Félibrige, se konal v následujících městech:

Tuleň a zahrada Félibres

Město Sceaux bylo v roce 1950 prohlášeno za „město Félibréenne“, s ohledem na tradici Félibréenne, která je v tomto městě stále velmi přítomná, od první pocty, kterou pařížský Félibres vzdal jižnímu fabulistovi Florianovi, který je tam pohřben. Zahrada Félibres, která má dnes jedenáct poprsí, učinila tuto tradici realitou, stejně jako každoroční organizace Félibrée.

Reference

  1. Její stanovy z roku 1876 jsou schváleny prefekta Rhone delta 4. května 1877. To byla prohlášena právem 1. st července 1901 v prefektuře Avignon 20. června 1905 - Úředním věstníku ze dne 27 června 1905. Zdroj: Stránka Félibrige .
  2. Sídlo 20. července 1911, správní úřad od 30. června 1992 na adrese: Parc Jourdan, 8 bis avenue Jules Ferry v Aix-en-Provence. Zdroj: stránky Félibrige .
  3. Janine Durrens , zvyky a tradice v Périgordu , Bordeaux, Éditions Sud Ouest ,1988, 32  s. ( ISBN  978-2-905983-29-9 ) , str.  25.
  4. Raymond Lefèvre, katalog Félibréen et du midi de la France , Marseille, Ruat, 1901
  5. Paul Ruat v Charradisso sus Calendau , Marseille, 1909, str. 14
  6. Paul Ruat, Feliber a učitel Georges Bonifassi .
  7. „  Félibrige's Dictionary  “ , na felibrige.org/dictionary (přístup 4. února 2019 )

Dodatky

Bibliografie

Související články

externí odkazy