| Nyikang | |
|
Africké božstvo ze Shilluklandu (Jižní Súdán) | |
|---|---|
| Vlastnosti | |
| Metamorfózy | bouře, déšť |
| Uctívání | |
| Uctívající region | Shilluk království |
| Chrám (y) | Kodok , Akurwa , Nyiloal, Wau, Turro, Telal, Nyibodo, Nyikang Ottigo. |
| Rodina | |
| Táto | Okwa |
| Matka | Nyikaya |
| Sourozenci | Duwat |
| • Dítě (děti) | Cal , Dak |
| Symboly | |
| Zvíře | scarabs |
Nyikang , syn krále Okwa a bohyně Nyikaya , je první dynast z Shilluk monarchie , bývalý nezávislé království východní Afriky , která přetrvává tradiční instituce v rámci republiky Súdánu na jihu . O historické osobnosti se toho ví málo. Nyikang pravděpodobně vznikl v oblasti afrických Velkých jezer a pravděpodobně žil během prvních desetiletí XVI th století . Příběhy několika národů Luo , Shilluk na prvním místě, ale také Anyuak , Thuri , Balanda a Jur-Chol souhlasí s tím, aby se z něj stal zakladatel Shilluk národa , pravděpodobně kolem 1530-1550, poté, co překročil bažiny Sudd a usadil se na západním břehu Bílého Nilu v oblasti dnešního okresu Panyikang , jihozápadně od města Malakal .
Shilluk připisuje králi Nyikangovi mnoho mytologických dobrodružství. Jeho nejpozoruhodnějším úspěchem je vítězná válka proti sluneční hvězdě v Cang Garo , „zemi slunce“. Vyzbrojen tímto vítězstvím hraje Nyikang v tradičním náboženství Shilluk jedinečnou roli a jeho následovníci ho považují za nejúčinnějšího přímluvce mezi bohem stvořitele Jwokem a lidstvem. Nyikang jako takový těží z přibližně deseti kenotafových chrámů rozložených na celém území Shilluk. Dva hlavní body jeho roku uctívání jsou slavnostní setí a první plody obilniny durra , místní odrůdy prosa . Prvním celebrantem tohoto tradičního kultu je reth , král Shilluk, jeden z mnoha přímých potomků Nyikangu. Po celou dobu jeho vlády je král Shilluk svými poddanými považován za živou a prozatímní schránku nesmrtelné duše Nyikang; tato duše přicházející do vlastnictví krále během intronizace oslavovaná na Fashodě mezi dvěma falešnými bitvami.
Postava Nyikangu, afrického krále, který jeho lid povýšil na poloboha, je v etnologické literatuře znám od roku 1909-1910 z díla Britů Charlese Gabriela Seligmana (1873-1940), poté jeho zmínkou v roce 1911 Jamesem Georgem Frazer (1854-1941) ve třetím svazku své knihy Le Rameau d'or , kompilace tisíců společenských a náboženských faktů uspořádaných na téma božské královské rodiny.
Theonym Nyikango , vyslovuje Níkàŋō v Shilluk jazyku , je běžně nalézt ve vědecké literatuře, jako Nyikang , výrazný Níkàŋ nebo Nàkàŋ , protože konečný ō je velmi často vynechán. Hláskování Nyakam , Nyekom , Nykawng a Nyakang jsou pouze věku formy, zejména použity v textech prvních evropských pozorovatelů z konce XIX th století a na začátku XX -tého století. Transkripce Nyikang byla definitivně uložena až po roce 1925, v roce vydání mistrovské monografie Die Schilluk, kterou napsal katolický misionář Wilhelm Hofmayr .
Nyikang je název vzniklá sloučenina z předpona NYI (výrazným ni nebo na ), což znamená „syn“ a od kořene „ Kang “, což je pravděpodobně pojmenování ačkoli žádný znak se tento název se zobrazí v ústní podání. Shilluk. Křestní jméno Nyikang tedy znamená „Syn Kanga“. Shillukové se označují slovy Ocholla v jednotném čísle a Chol v množném čísle, „černoši“. Svou zemi nazývají pothe chol , „země Shilluk“, ale jejich druhé jméno je Okang , „potomci Kang“ v odkazu na Nyikang, jejich národního hrdinu.
Slovo kango (vyslovuje se kàŋō ) má dva odlišné významy; „ Doumská dlaň “ ( Hyphaene thebaica ) jako podstatné jméno a „přinést“ jako sloveso. Není však jisté, že theonym Nyikang by měl být vykládán jako „Syn doumské palmy“ nebo jako „Syn toho, kdo přináší“ (nepochybně život a plodnost), i když je palma implicitně asimilována Kosmický strom původních časů v některých Shillukových povídkách a konkrétněji v mýtu Anyuak, kde se na úpatí ohromné palmy vysoké 120 km táhne pohádková a honosná zemědělská půda a tento strom spojuje oblohu se zemí jako žebřík.
Mnoho nadávky z Nyikang vzpomenout na mytické kořeny, jakož i nadpřirozenou sílu charakteru. Jeho nejběžnější tituly jsou Kwa (Ancestor), wô (otec), mal (sky) a palo (cloud). Jména Oki (Syn Nilu ) a Wad nam (Syn řeky) připomínají, že mu byla přidělena Nyikaya pro matku. Ta druhá je ženský duch, jakási africká naiada , napůl žena, mikro- krokodýl, který podle všeobecné víry žije u ústí řeky Sobat . Jméno Jal faluko (muž Bahr el Ghazalu) připomíná, že Nyikang tuto oblast překročil, než se definitivně usadil v zemi Shilluk. Agwokcang (Dominátor Slunce) a Adalcang (Majitel Slunce) připomínají konflikt mezi Nyikangem a Sluncem, hvězda byla poražena pokropením vodou. Ale jméno Atulecang (Ten, kdo způsobuje vycházející slunce) ukazuje, že Nyikang konečně uzavřel mír se sluneční hvězdou. Jméno Kacedur (vítěz) ukazuje, že postava zvítězila v mnoha bojích proti sousedním zemím. Got a mal (the Wrathful) and Got a lany (the Clement) indicate the ambivalence of the postava who, depending on his nálad, can can odmítnout nebo přijmout modlitby svých poddaných.
Chvalozpěv na Nyikang| Text Shilluk Kwaye Nyikwèy, Agwogcang, Pa pega finy! Wai wau wò! Okio, Nyikango, Kwaye, jo tonge bòlo Durebang, jo kwaja jin Yeke Kwaye, Jal Faluko, Bany dano angot! Ayino. Nyikango, Agwogcang, Pa pega finy! Adalcang, Atuole finy, atuole finy. | Francouzská adaptace Ó předku Nyikwèy, vládce Slunce, Neseďte na podlaze (pomozte nám)! Oštěpy pláč hurá! Ó synu Nilu, ó Nyikangu, Ó předku, obracím se k tvé tváři Ó milosrdný, prosím tě Ó předku, Muž z Bahr el Ghazalu, Pane všech národů! Šel daleko. Nyikang, vládce Slunce, Neseďte na podlaze! Ten, komu Slunce nemůže ublížit, Kdo se bojí, kdo se bojí. |
Na severovýchodě Jižního Súdánu jsou Shilluci kulturně homogenní etnickou skupinou pastevců a farmářů, kteří se usadili hlavně na západním břehu Bílého Nilu od jezera No na jihu po město Kaka na severu. Jejich vesnice, vytvořené z kruhových chatrčí ze suchého bahna, se táhnou podél řeky na pásu půdy dlouhém 320 kilometrů. V blízkosti Bílého Nilu je záplavová oblast pokryta černou půdou a úrodná, protože je zatížena bahnem, které přináší proud. Vnitřek země je velmi písčitý a pokrytý křovinatou vegetací typickou pro africkou savanu . Tradičně se nilské národy, ke kterým jsou Shillukové připojeni, organizují v rovnostářských a vládních společnostech, kde jsou rozdíly v postavení a postavení ignorovány. Kulturně jsou Shilluky k nerozeznání od svých sousedů. Stejně jako oni jsou jejich tradice a zvyky prodchnuty hodnotami pastevectví a obětování dobytka je jejich nejvyšším rituálním gestem. Shillukská společnost má však originalitu tím, že se obdařila jedinečnou duchovní autoritou ztělesněnou v reth (král Shilluk) nutně pocházející z jakési aristokratické třídy; kwa Reth, to znamená královskou rodinu založil Nyikang. Členové nesčetných odnoží tohoto královského klanu jsou rozptýleni po celé zemi Shillukland a tvoří asi jednu patnáctinu národa. S těmito členy, i když nemají politickou moc, je zacházeno s úctou a jsou spojeni manželskými svazky se všemi náčelníky rodu, kteří jsou považováni za skutečné držitele kmenové autority. Shillukové nenárokují jediný společný původ. Někteří říkají, že jejich předkové přišli do své země ve společnosti Nyikang během jeho migrace z jihu na sever, jiní tvrdí, že jsou potomky národů, které Nyikang a jeho syn Dak podřídili jejich autoritě.
Orální dědictví jako historický pramenDva hlavní zdroje historie Shilluků jsou ústní tradice a lidové písně ; tyto zdroje se přenášejí lokálně z generace na generaci. Na rozdíl od jejich přímých sousedů se Shilluk nepřišla do styku s vnějším světem jen z XIX th století. První setkání, velmi sporadická, se konala v rámci evropského průzkumu Horního Nilu . Následně se kontakty během koloniálního období znásobily, nejprve egyptské a poté anglické ze súdánské oblasti (mezi lety 1820 a 1956). První písemná svědectví pocházejí z těchto dob a jsou velmi různorodá, vojenské zprávy a zprávy, prezentace křesťanských kněží a pastorů, vědecké články etnologů a lingvistů atd. Společné je však to, že tyto spisy vycházejí z místních informátorů, víceméně dobrých znalců shillukovského ústního dědictví. Shillukův příběh je hlavolamem relativně malého počtu mytohistorických epizod a etiologických anekdot . Všechna tato data se sbíhají v tom smyslu, že král Nyikang si stále drží první a centrální místo. Mnoho variací stejné epizody, které si někdy navzájem odporují, však činí jakýkoli pokus o racionální a logickou rekonstrukci chronologie počátků etnické skupiny velmi riskantní. Původ a putování z Nyikang ale také proces formování Shilluk království od Nyikang a jeho syn Dak zůstávají v konečném důsledku velmi mlhavé a vysoce hypotetická.
V roce 1905 je článek „ Příloha: Historie a náboženství Shilluků “ v Anglo-egyptském Súdánu jedním z prvních vážných shrnutí Shillukova myšlení. Jeho hlavním redaktorem je otec Wilhelm Banholzer z rakousko-uherské katolické mise v Lull, městě nedaleko Fashody , sídla krále Shilluka. Z této práce se Evropanům zdá, že Nyikang je ústřední postavou mýtů a folklóru národa Shilluk. Tento dojem potvrzuje etnologický průzkum provedený v roce 1910 anglickým lékařem Charlesem Gabrielem Seligmanem a shrnutý v roce 1911 v článku „ Kult Nyakangu a božských králů Shilluk “. Ve stejném roce poznámky pořízené posledně jmenovaným umožňují skotskému Jamesi George Frazerovi zahrnout krále Nyikanga do třetího vydání jeho Zlatého větve . V této srovnávací studii mytologie a náboženství jsou starověcí bohové usmrceni (například Osiris nebo Adonis ) srovnáváni s určitými africkými králi usmrcenými, když jejich životní síly poklesnou; podivné zmizení Nyikangu na Bílém Nilu po udušení látkou, stejně jako rituální zabití králů Shilluk jejich blízkým doprovodem, který představuje jeden z afrických příkladů. V roce 1910 šel německý lingvista Diedrich Westermann , podporovaný a povzbuzovaný presbyteriánským kostelem ve Filadelfii , na protestantskou misi na kopci Doleib Hill, aby studoval jazyk Shilluk . Výsledek této vědecké plavby se objevil v roce 1912 pod názvem „ Shillukovci, jejich jazyk a folklór “. Toto dílo přirozeně věnuje velkou část gramatickému a lexikálnímu poli Shilluka, je však obohaceno o stovky bajek, příběhů a mytologických dobrodružství; každý text je prezentován v jazyce Shilluk následovaný překladem do anglického jazyka .
V roce 1918 Ctihodná paní DS Oyler, misionář v Doleib Hill, se účastní inaugurace časopisu Sudan Notes and Records psaním dvou článků věnovaných Nyikangu; „ Nikawng and the Shilluk Migration “ a „ Nikawng's Place in the Shilluk Religion “, první článek zaměřený na mýty týkající se této postavy, druhý odhaluje jeho ústřední místo v místním náboženském životě. Od tohoto data časopis Sudan Notes and Records pravidelně věnuje místo etniku Shilluk. Zde není třeba uvádět všechny tyto příspěvky. Uspokojíme se s poukazem na impozantní článek (80 stran) PP Howella a WPG Thomsona „ Smrt rethy Shilluka a instalace jeho nástupce “, publikovaný v roce 1946 ve dvacátém sedmém svazku, jehož cílem je uvést do souvislosti co nejúplnější investici Aney Kur, třicátého krále dynastie.
Nejvýznamnější etnologickou monografií věnovanou Shillukovi je práce v německém jazyce Die Schilluk: Geschichte, Religion und Leben eines Niloten-Stammes napsaná během první světové války a publikovaná v roce 1925 v časopise Anthropos misionářem Wilhelmem Hofmayrem z jeho vlastní zkušenosti (byl umístěný v letech 1906 až 1916 v Lull a Tonga ) az poznámek, které odkázal Wilhelm Banholzer, jeho spoluvěřící. Dalším referenčním dílem jsou Pohanské kmeny nilotického Súdánu z roku 1932, ale v menší míře je Shilluk pouze jedním z jihosúdánských národů, které studoval a vystavoval Charles Gabriel Seligman a jeho manželka.
V roce 1948 uspořádal Angličan EE Evans-Pritchard , specialista na etnickou skupinu Nuer , konferenci o Shilluku a Nyikangu na památku Jamese Frazera , jehož zpráva byla v roce 1974 přeložena do francouzštiny pod názvem „La božské království mezi Shilluky “. V roce 1954 se etnolog Godfrey Lienhardt zabýval stejným tématem ve svém článku „ Shilluk z horního Nilu “. Tyto poslední dvě práce vycházejí především z údajů shromážděných od výše zmíněných autorů. Godfrey Lienhardt však tyto staré spisy reinterpretoval na základě svých rozsáhlých znalostí mytologických koncepcí Dinka .
Súdánské období (1956-2011)Antropologové z druhé poloviny XX -tého století nebyly v pokušení, aby provedla rozsáhlý a důkladný vědecký průzkum Shilluk, oblast otřásá těžkými konflikty; po první súdánské občanské válce (1955-1972) téměř okamžitě následovala druhá súdánská občanská válka (1983-2005). Vytvoření státu Jižní Súdán v roce 2011, ke kterému jsou nyní Shillukové připojeni, nevyřešilo všechna napětí, vymezení dvou států, které zůstávají ve sporu ( konflikt v Jižním Kordofánu ). Vědecké pole však není bez reflexe, posvátná královská hodnost Shilluka nadále zaujímá antropology . V roce 1986 obhájil Němec Burkhard Schnepel (profesor etnologie na univerzitě v Halle-Wittenberg od roku 2002) tezi v Oxfordu nazvanou „ Pět přístupů k teorii božského královského majestátu a královský majestát Shilluka jižního Súdánu “. Reflexe implementovaná v této práci byla následně revidována a publikována v podobě několika doplňkových článků mezi nimi v roce 1988 (pohřby a intronizace), v roce 1990 (boje o moc) a v roce 1991 (královražedné a královské svatyně) v recenzích Anthropos a Afrika . K tomuto datu je poslední velkou reflexí věnovanou Shillukově královské hodnosti článek amerického antropologa Davida Graebera „ The božský královský majestát Shilluka “, který se objevil v roce 2011 v online časopise Hau: Journal of Ethnographic Theory .
Podle prací italského Josepha Pasquale Crazzolary publikovaných v letech 1950 až 1954 byla Shillukova etnická skupina vytvořena jako součást migrací, které ve východní Africe prováděli národy Luo (Lwoo, Luuo) . Skupina Luo je rozdělena do devíti hlavních divizí, mimo jiné Shilluk , Anyuak a Bet z Jižního Súdánu , Acholi z Ugandy a Luo z Keni . Navrhuje, aby se země původu Luo, Wi-pac , nacházela v oblasti Bahr el-Ghazal v blízkosti města Rumbek . Tato prvotní oblast je v účtech Shilluk označována jako země Kero nebo země Duwat . Podle tohoto autora, v průběhu XV -tého století, Luo skupiny opustili Bahr el Ghazal k rozptylu ve všech směrech; Nyikang a jeho skupina přičemž směr na sever v prvních desetiletích XVI th století, jiní pohybují na jih podél průběhu Bílý Nil (nebo Bahr el Ghebel ), aby se dospělo v Ugandě ( Alur a langi ), d ‚jiní stále usazovací poblíž Viktoriino jezero ( Luo z Keni ). Některé skupiny zůstaly pozadu; současné Luo národy Bahr el-Ghazal ( Thuri , Jur-Chol , Balanda ), běžně označované jako Jur , „cizinci“, podle Dinky , většinové etnické skupiny v tomto regionu.
V roce 1941 si však MEC Pumphrey všiml, že slovo Ocolo , které používá Shilluk k označení jedince svého lidu, je zjevně velmi blízké etnonymu Acholi, které se používá k pojmenování Luoů z rovníkové Afriky usazených poblíž jezera Albert. . Díky jistým šilukovým tradicím se však Nyikang stal synem šéfa Okwy , vládce země ležící „velmi daleko na jih poblíž velkého jezera“. Bez přesného popisu je velmi obtížné určit království Okwa s jistotou. Zdá se však, že jiho Luo jako Acholi nezmiňuje migraci na sever, ale potvrzují, že vždy žili ve své zemi.
Zakladatel národa ShillukVětšina účtů Shilluk naznačuje, že Nyikangova migrace proběhla ve dvou po sobě jdoucích obdobích, které byly poznamenány prvním odjezdem, migrací ze země Duwat (rodná země), a poté druhým odletem, migrací ze země Dimo (země, kde Nyikang pobýval). Na několik let). Když Duwat, nevlastní bratr Nyikang následuje Okwa, Nyikang je zklamaný a naštvaný, že se nestal králem. Poté se rozhodne odejít a našel nové království v doprovodu svých nejvěrnějších příznivců. Tato skupina míří na severozápad a dorazí do Wau v oblasti Bahr el Ghazal („ řeka gazel “), kterou Shillukové nazývají Pothe Thuro nebo země Turo . Tam se Nyikang ožení s dcerou místního náčelníka Dima. Na tomto místě zbývá několik let. Nyikang a Dimo se ale hádají o perly, které Dak, Nyikangův syn, údajně ukradl a poté je skryl polknutím. Nyikang odmítl, aby jeho syn byl pitván Dimem, znovu zahájil migraci na sever, jen v doprovodu dalších šesti rodin. Skupina překročila vody Bahr el Ghazalu, poté dorazila na místo ležící asi třicet kilometrů západně od Tongy a založila první vesnici Shilluk; současná vesnice Acietagwok, jejíž jméno znamená „ Jsem pronásledován jako pes “. Je obtížné umístit tyto události včas, protože chybí písemné zdroje. Podle MEC Pumphrey by se Nyikang usadil v dnešním Shilluklandu kolem roku 1550, ale Wilhelm Hofmayr situuje Nyikangovu vládu o něco dříve, kolem roku 1530. Nyikangovi příznivci poté obcházeli levý břeh Bílého Nilu a poté založili vesnici Nyilual. Skupina pokračuje na východ a prochází neobydlenou oblastí a poté dorazí k Malakal na pravém břehu řeky. Toponym Malakal by byla deformací maakalu vyplývající z výrazu Ma ya kala mal (Když jsem odtamtud dorazil, tuto vesnici jsem hned neviděl), který pronesl Nyikang, když byl překvapen, že tuto lokalitu viděl jen při pohledu zpět sám. Nyikang pak jde nahoru k řece Sobat a potká tam skupinu Anyuak . Rozhodne se je nechat v klidu a zůstat na levém břehu Bílého Nilu. Nyikang poté založil Nyilwal a Dedigo, zatímco jeho syn Dak založil vesnici poblíž Falo. Uběhne několik desetiletí, poté se Shilluk rozhodne kolonizovat území severně od Malakal. Ale během bitvy jsou poraženi Funjskými válečníky během bitvy ve Wau (jižně od Fachody ) . Krátce po této porážce Nyikang zemřel a jeho syn Dak následoval jej asi dvacet let. Pod jeho velením se Shillukovým silám, pravděpodobně posíleným nubskými válečníky, podaří vyhnat Funj a Shillukland expanduje na sever v jeho současných mezích ( zeměpisná šířka 12 ° severně).
Anyuak příběhyAnyuak a Shilluk jsou dvě etnické skupiny velké Luo skupiny ; jejich jazyky jsou si velmi podobné a jejich historické účty sdílejí stejné zakladatele. Anyuakové říkají, že jejich předkové žili v Tingdiru , zemi ležící na jih, poblíž velké vodní plochy, pravděpodobně v oblasti afrických Velkých jezer (mezi jezerem Albert , Viktoriiným jezerem a jezerem Turkana ). Považují se za děti Dibuoc Gila , „společníka Gila “. Ve svých příbězích se Gilo prezentuje jako jejich mýtický předek a Nyikang s ním sdílí blízký rodinný vztah. Luo pohybující se na západ a severozápad se rozdělili do několika etnik a kolonizovali různá místa ve východní Africe . Během své migrace se obyvatelé Akanga, ženy z rodiny Kango (tedy příbuzný Nyikang (o), předchůdce Shilluka), setkají s obřezaným mužem, jistým Othienhem. Ten byl přijat Ngicem, vůdcem klanu Maro, a přinesl své nové rodině velké množství nových technik (oheň, kovárna, koše, lyra). Po smrti svého adoptivního otce se Othienho dostává do konfliktu s Gilo, Akangoovým synem, oba chtějí následovat zesnulého šéfa. Othienho zabije Gila, ale velká část lidí je na straně Akanga. Othienho je nucen uprchnout, ale je chycen a popraven ( podle některých účtů v Lafon Hill ). Po tomto následném konfliktu se skupina Luo rozpadla na několik frakcí. Skupina zůstává poblíž kopce Lafon Hill ve Wi-Pari na rozkaz šéfa Cwai. Othienho a jeho následovníci se usadili v Anyuaklandu (na hranici mezi Jižním Súdánem a Etiopií ). Ale většina z těch, kdo podporovali Luo, pokračovala v Akangu na severozápad a nakonec se usadila ve Wi-pac poblíž jezera č . Většina orálních tradic činí z Nyikang vůdce této druhé frakce. Nyikang by pak mohl být příbuzným nebo potomkem Akonga (nebo muže jménem Kango, ale tradice tento znak nezmiňují). Akango je babičkou Gila, syna Enna. Tento druhý Gilo založil s Nyikangem město Malakal, poté oba pokračovali v sestupu z Bílého Nilu do dnešního Chartúmu nebo dokonce do Dongoly, než se vrátili do Malakal. Zde se Gilo a Nyikang rozcházejí kvůli hladomoru (po vypadnutí podle Shilluka, ale Anyuak toto tvrzení vyvrací a tvrdí, že Shilluk a Anyuak se nikdy nehádali.) Nyikang zůstává v Shilluklandu a Gilo se usazuje podél řeky Sobat .
Shilluk stejně jako některé jiné nilské národy nevypracoval žádné důležité mýty o stvoření; příběh jako Biblická Genesis je jim cizí. Historie začíná teprve skutky a gesty králů Nyikang a Dak, vzdálených od nás jen asi třicet generací. Před Nyikangem je minulost nejasná a bez skutečné důslednosti, kromě setkání jeho rodičů, krále Okwy s bohyní Nyikayou na břehu řeky. Nejvzdálenějším předkem krále Nyikanga je Supreme Spirit Jwok . Tato duchovní síla je hluboce vzdálená a vzdálená od lidské říše. V každodenním životě se však Jwok snaží označit svou přítomnost mimořádnými skutečnostmi (bouře, nemoci, hmyzí škůdci, rozzlobení mrtví atd.), Které je třeba odstranit pomocí modlitby a magických praktik. Nyikangova existence je poznamenána řadou významných mytologických událostí, jeho vyhnanstvím z rodné země po hádce s jeho bratrem Duwatem, jeho pobytem v zemi Dimo (nebo Turo) zkrácenou řadou hádek, překračováním bažin z Sudd , jeho válce proti Slunci, jeho instalace v dnešní Shillukland a konečně jeho záhadné zmizení ve vodách Bílého Nilu .
Ústní tradice lidí Shilluk připisuje Nyikangovi několik předků. Na účtu, který v Doleib Hill shromáždil americký lékař a misionář Thomas A. Lambie (1888-1954), se říká, že Nyikang je synem krále Okwy, kterého sám zplodil Nebara , nebeská bytost. Podle verze shromážděné otcem Wilhelmem Banholzerem je Nyikang stále Okwovým synem, ale ten sestupuje přes několik předků prvotní šedé krávy vytvořené v řece bohem stvořitele Jwokem (viz tabulka naproti).
Tato mýtická genealogie se samozřejmě nezabývá historickou autenticitou. Pořadí vzhledu předků se mění, citované osoby jsou vzájemně zaměnitelné. Shillukovi také ne vždy jde o úplnost, dokonce i když v náboženských obřadech intonují genealogii Nyikangu v posvátných chorálech:
Shilluk náboženská píseň
(Výpis 1)
| Shilluk text Okwa chomáč Mol Mol chomáč Kol Kol hejno Omaro Omaro chumáč Dyangaduk Dyangaduk chumáč Utigo | Překlad Okwa, syn Mol Mol syn Kol Kol, syn Omaro Omaro syn Dyangaduk (šedá kráva) Dyangaduk, syn Utiga (hnědá kráva) |
(Výpis 2)
| Shilluk text Nyikang chomáč Mol Mol chomáč Nyadyangaduk Kwae nya Jwok | Překlad Nyikang syn Mol Mol, syn Dyangadukovy dcery Náš předek je syn Boží |
Shilluk tvrdí, že duch Nyikaya , matka Nyikangu, nadále žije poblíž a v řece ( toke yelo ) v podobě samice krokodýla . Jednotlivci, kteří jsou pod jeho záštitou, Nyikayo pro chlapce a Nyikaya pro dívky, jsou tedy povinni nejíst krokodýlí maso. Uctívá se Nyikaya ve většině svatyní Nyikang v chatě vyhrazené pro něj, například v Nyibodo. Její tituly jsou wanga (babička), nam (řeka), nya-yelo (dcera bank podle travnatých břehů, kde se potulují krokodýli) atd. Jedním z titulů Nyikangu je wad nam , syn řeky, v tomto smyslu jsou slova řeka a Nyikaya považována za synonyma.
"Na začátku byl Jwok, velký Stvořitel." Dal z vod bílého Nilu objevit velkou bílou krávu a dal jí jméno Dyangaduk. Bílá kráva porodila chlapečka. Vychovala ho a dala mu jméno Kolo; Kolo zplodil Omaro (Umak Ra), Omaro zplodil Wad Mol a Wad Mol zplodil Okwu . Všichni tito lidé žili ve velmi vzdálené zemi, nevíme opravdu kde. Jednoho dne seděla Okwa u řeky. Potom uviděl dvě mladé dívky. Měli dlouhé vlasy a hráli v mělké vodě. Dolní polovina jejich těl byla stejná jako u krokodýlů. Několikrát je sledoval, znovu a znovu. Nechtěli o něm nic vědět a několikrát si z něj dělali legraci. Jednoho dne je Okwa našel sedět na břehu, přiblížil se k nim zezadu a poté je zajal. Jejich výkřiky znepokojily jejich otce Ud Diljila, který okamžitě vyšel z vod řeky. Po jeho pravé straně byla kůže Ud Djilila jako kůže krokodýla; jeho levá strana však byla jako obyčejný člověk. Ud Diljil nejasně protestoval a poté přiznal Okwovi právo oženit se se svými dvěma dcerami. Starší sestra Nyikaya porodila dva chlapce a tři dívky. Mladší sestra Angwat porodila pouze jednoho chlapce, kterému dala jméno Ju (Bworo). Nyikaya nejstarší syn se jmenoval Nyikang a zdědil příjemné krokodýlí vlastnosti své matky a dědečka. Okwa si vzal třetí manželku a Duwat bylo jméno jeho nejstaršího dítěte. "
- Sir Edward von Gleichen, The Anglo-Egyptian Sudan , Summary of the mythology of the Shilluk.
Shilluk lokalizuje vlast Nyikang poměrně volně, na jih poblíž velkého jezera. Tato oblast je známá pod názvy „Země Duwat“ a „Země Kero“. V této zemi není smrt konečná. Když člověk začne nést hlavní nápor let, umístí se do dobytčího ohrady nebo na cestu, po které kráčí dobytek. Krávy pošlapou starého muže, dokud není zmenšen na velikost dítěte. Poté osoba opět doroste a dosáhne velikosti dospělého.
Nyikang a jeho následovníci zahájili migraci ze své vlasti po sporu mezi Nyikangem a jeho nevlastním bratrem Duwatem . Podle jedné verze mýtu se Nyikang a Duwat hádali o svůj dobytek a syny. Podle jiného účtu se hádali o následnictví jejich otce Okwy . Když byl zvolen Duwat, Nyikang se rozhodl odejít ze země se svou malou skupinou oddaných poté, co ukradl dva královské znaky, kwer (železnou plevel) a lauo (kůže, kterou mu král hodí přes rameno). Když si Duwat všiml krádeže, začal pronásledovat Nyikang a poté, co ho chytil, proklel ho tím, že na něj hodil kaga , jakési hůlky, aby se zahrabal:
"V dávných dobách lidé přišli do země Kero, to je země, kam dorazil Nyikang." Tam se rozešli, on a jeho bratr Duwat. Duwat řekl: „Nyikang, kam jdeš? Odpověděl: „Jdu tam!“ Duwat pokračoval: „Nyikangu, podívej se za sebe!“ A Nyikang se otočil, podíval se za sebe a uviděl hrabající se hůl, která se používala k pěstování prosa, které na něj Duwat hodil. Nyikang vzal tuto hůl a řekl: „Co je to? Duwat odpověděl: „Jdi! Je to hůl, která vykope zemi vaší vesnice! A Nyikang odešel. Usadil se v zemi Turo, zemi svého syna Daka. (...). "
- Diedrich Westermann, The Ancient Migration of Nyikang and his People , 1912.
Varuje svého bratra, když Duwat hodí ostrou hůl na Nyikang. Opuštěním země svých předků jde Nyikang do země, kde jsou potíže a smrt; hůl je symbolem tvrdé zemědělské práce a kopání hrobů. Nyikang si je toho dobře vědom, protože v jiné zprávě o této mýtické epizodě by Nyikang odpověděl Duwatovi: „Lidé mých lidí zemřou, ale předtím zplodí potomky.“
Tato epizoda ukazuje, že i v mýtu si Shilluk představuje nástupnictví královské kanceláře jako konflikt mezi různými syny bývalého krále. Nyikang není nejstarším synem krále Okwy a neexistují žádné záznamy o tom, že by měl nad ostatními knížaty nadřazené právo. Šillukský královský majestát ignoruje zvyk pořadí následnictví. Všichni synové krále, který byl dosazen na trůn, mají právo stát se králem nebo mohou krále sesadit silou zbraní. Až do nedávné minulosti mohl král Shilluk sedět v klidu, pouze pokud se dokázal bránit proti svým soupeřům. Abychom uvedli jen jeden příklad z mnoha, v roce 1898 dorazili Francouzi z obchodní mise na Fashodu uprostřed rodinného sporu, přičemž mladý král Kur musel čelit nárokům starého knížete Tioka, syna krále Akoca a bratra. krále Yora, jemuž Kur uspěl spojením s mahdisty .
Seznam společníků v exiluNyikang opouští svou domovinu s několika členy své rodiny. Seznam těchto společníků se liší podle informátorů, ale přesto si můžeme ponechat několik jmen:
"Když Okwa zemřel, Nyikang a Duwat se začali vážně hádat o to, kdo z nich bude následovat otce." Spor skončil, když Nyikang uprchl spolu se svými sestrami Nyadway, Ariemker a Bunyung, stejně jako Moi, jeho děložní bratr, a Ju, jeho nevlastní bratr. Utekli na jih od řeky Sobat . Našli zemi Shilluk obývanou zlými Araby, odvezli je zpět a založili prosperující království. Nyikang měl v sobě tvůrčí sílu, kterou velmi využíval ve prospěch svého království. Aby mohl rychleji osídlit své obrovské království, vykonstruoval přeměnu zvířat, která našel v lesích a řekách, na lidské bytosti. Z krokodýlů, hrochů a dalších zvířat a krav stvořil muže a ženy. Když posledně jmenovaná porodila mnoho dětí, rodiče byli zabiti smrtí, aby jejich děti neměly podezření na jejich zvířecí původ. "
- Sir Edward von Gleichen, The Anglo-Egyptian Sudan , Summary of the mythology of the Shilluk.
Poté, co se Nyikang a jeho následovníci rozzlobili na Duwata, rozhodli se jít dolů po řece Bahr el-Ghebel . Po nějaké době migranti dorazí do země šéfa Dima. Někteří vypravěči tvrdí, že Dimo a Nyikang jsou bratři, ale tento příbuzenský vztah není potvrzen všemi verzemi mýtu. „Země Dimo“ může také nést název „země Turo“, která je synem nebo potomkem Dima. Nyikang zůstal v této oblasti několik let, čas uzavřít sňatek s Nyidimem nebo „dcerou Dimo“, pravděpodobně dcerou šéfa Tura. Tato žena, volal Akec, rodí více dětí, včetně turbullant Dak , Nyikang nástupce. Od přírody hádavý, Dak se dostává do konfliktu se všemi lidmi Dimo. Když je Nyikang informován, že spiknutí si klade za cíl zavraždit Daka, rozhodne se udělat podobiznu svého syna, aby ho na jeho místo probodli kopí plotterů. Tato mýtická epizoda je vůbec první zmínkou o posvátné podobizně, objektu představovaném jako vynález Nyikangu.
Dvě verze mýtu"A Nyikang přišel a usadil se v zemi Turo." Je to vlast jeho syna Daka. Jednoho dne se Dak rozhodl sedět na velké hromadě popela a hrát na harfu. Jeho strýcové z matčiny strany však řekli: „Vládne v zemi pouze Dak?“ Žárlili na něj. Jeho strýcové šli nabrousit kopí. Ale Dak bylo řečeno: „Budeš zabit svými strýci!“ Nyikang tedy šel získat nějaké přepadené dřevo . Rozřezal ji a rukama ji vytvořil do figurky, takže to vypadalo jako socha muže. Přišla Dak a posadila se na stejné místo, pak znovu začala hrát na harfu. Jeho strýcové dorazili a bodli ho (ve skutečnosti jeho figurka); Dak se vrátila domů bezpečná a zdravá. Nyikang dorazil a řekl: „Můj syn byl zavražděn svými strýci.“ Jeho strýcové se vyděsili a řekli: „Nařiď každému muži, aby zůstal doma další čtyři dny.“ Až uplynou čtyři dny, přistoupíme k Dakovu pohřebnímu tanci “. Ráno po čtyřech dnech přišli všichni lidé tančit, bylo jich hodně. Dak najednou opustil svůj dům a šel se zúčastnit jeho pohřebního tance. Když ho jeho strýcové uviděli, utekli a smutek skončil. "
- Diedrich Westermann, The Ancient Migration of Nyikang , 1912
"Nyikang, Duwad, Ju, Okil, Otin a Moi byli synové Okwy ." Okwa byl syn Omary z nebe. Nyikangova matka byla Nyikaya , Okwova druhá manželka byla Angwat . Nyikang a Duwat byli dvojčata, žili daleko na jih. Okwa zmizel a jeho vesnice byla opuštěná. Lidé řekli: „Koho zvolíme za krále?“ ". Někteří lidé řekli: „Budeme volit Nyikang“, jiní řekli: „Budeme volit Duwata.“ Bylo to tak, vypukla válka a lidé byli rozděleni. Nyikang odešel a šel do země Dimo. Tam se oženil s Dakovou matkou a poté byl Dak zplozen. Dak byl velmi násilný, zabil spoustu lidí z lidí Dima a Dimo řekl: „Booh! všichni lidé budou zabiti! Takže souhlasili, že ho zabijí, a řeknou: „Zabijeme Daka.“ Muž, který se jmenoval Obogi, mlčel, protože všichni mluvili během tohoto setkání. Zeptali jsme se ho: „Nerozumíš naší diskusi? ". Říká „Co? Jako hluchý a němý člověk. Takže ho uhodili a řekli: „Ten chlap nic neslyší.“ Obogi tedy šel do Nyikangu, aby mu odhalil spiknutí. Nyikang zvolal: „No! Uvidíme, co se stane “. Nyikang tedy šel po dřevěnou figurku a poté ji odložil na místo, kde jeho syn Dak hrál na lyru. Když Dak dokončil hru na svůj nástroj, sundal si jeden ze svých náramků, nasadil si ho na figurku a poté si ho dal do své chýše. Potom dorazili Dimovi lidé, vstoupili do chatrče a poté kopími probodli figurku. Potom, když si mysleli, že ho zabili, řekli: „Skvělé, je mrtvý!“ ". Odešli. Všichni lidé přišli a naříkali: „Dak je mrtvý! ". Obětovali psa, ale když byli hotovi, dorazil Dak, když se účastnili jeho pohřebního tance. Dak dorazil a oni je viděli. Pak Nyikang řekl: „Opustíme vás, budeme hledat prosperující zemi, kde roste obilí.“ Takže odešli a dorazili do dnešního Shilluklandu. "
- Dr. T. Lambie, mýtus shromážděný v Doleib Hill
Posvátné podobiznyPo smrti krále Shilluka je nyikangská podobizna zničena a před dosazením nástupce musí být vyrobena nová podobizna. Podobizna je hrubá socha, velmi rudimentární, která se jeví jako dvojitý dřevěný válec vysoký přibližně 1,70 m, s průměrem 55 cm nahoře a 20 cm na úpatí. Figurka je oblečena v modrém plátně a její hlava je pokryta černým pštrosím peřím na vlasy. Kolem krku je uvázán kus látky (modrý nebo černý v závislosti na dni), jako druh kravaty, pokud je na těle. Každý syn Nyikangu má své vlastní symbolické znázornění. To z Dak je menší objem válce, 80 cm vysoká s průměrem menším než 13 cm . Je však připevněn k dlouhé bambusové tyči dlouhé 2,50 m, čímž se její celková výška blíží 3,30 m . Jeho hlava je také zdobena černým pštrosím peřím, ale v menším množství. Cal , Nyikangův druhý syn a Dakův nevlastní bratr, je zastoupen zkrouceným lanem uzavřeným šedým peřím pštrosí samice. Figurky jsou drženy v lokalitě, kde Nyikang záhadně zmizel, v chrámu Akurwa , klanem Nyikwom nebo „dětmi trůnu“. V normálních dobách podobizny neopouštějí své útočiště, s výjimkou několika vzácných oslav; jejich životodárná funkce je zvláště patrná na samém konci období bezvládí. Cílem intronizace je předat božského ducha Nyikangu novému králi. Podobizna, která představuje Nyikang, obklopuje jeho ducha a když s ním korunní princ přijde do kontaktu, duch Nyikang vstoupí do jeho těla a neopustí ho až do své smrti. Obecněji řečeno, Shilluk věří, že lidská duše může projít kusem přepadeného dřeva. Když Shilluk zemře daleko od domova, jeho blízcí projdou jeho duší skrz přepadovou místnost a poté ji vezmou do své vesnice, aby byla pohřbena poblíž jeho vlastní a mohla těžit z rodinného uctívání.
Poté, co byl Nyikang a jeho stoupenci nuceni opustit Dimovu zemi po pokusu o vraždu na Daku, se rozhodli pokračovat v migraci na sever. Kapela přichází před močály Bahr el Ghazal ( říční gazela ) západně od jezera č . Překročení mokřadu tvořeného ostrůvky, které by mohly být zaplaveny, a hromadami rákosu, nebylo bezproblémové. Tradice uvádí, že pro zajištění šťastného přechodu pro svého pána se služebník Obogo dobrovolně přihlásil jako oběť lidské oběti. Již jeho jménem je Obogo prezentován jako mimořádná bytost, jejíž příjmení znamená „ albín “. Některé verze jdou ještě dále tím, že ho zobrazují jako pohádkovou bytost, napůl člověka, napůl ryby.
"Během své migrace Nyikang a jeho následovníci přišli k řece Atulfi ." Nyikang zjistil, že řeka je naprosto přetížená rostlinami roztrhanými a nesenými vodami Suddu . Nyikang tedy nenašel průchod. Ale jistý muž, albín mu řekl:
„Nyikang, proč zastavuješ? Je to proto, že nemůžete najít průchod? ".
Nyikang odpověděl: „Ano, nevidím kam jít.“
Muž řekl: „Nech mě dojíst, pak přijdu.“ Nech mě zabít oštěpem a nechat si vylit krev v řece. Takto se bažina Sudd může otevřít “.
Nyikang muže probodl, jeho krev tekla do řeky a Sudd se otevřel. Tak našel Nyikang průchod. "
- Diedrich Westermann, Muž, který se obětuje , 1912.
Tím, že Nyikang překročil tuto bažinu, získal epiteton jal falugo , to znamená „muž, který překročil řeku Falugo“. Řeka Falugo (varianty: Faluko, Faloko) je název v jazyce Shilluk Bahr el-Ghazal . Zdá se, že hydronymum Shilluk pochází z pa lugo kontrakce výrazu pac e ya logo, což znamená „moje země je na druhé straně řeky“.
Stejně jako ostatní etnické skupiny v nilotické Africe ( Dinka , Nuer , Nyangatom ) je tradiční způsob života Shilluků založen na kvazi-symbiotických vztazích s jejich stády dobytka. Pro hlavu rodiny je mít velké stádo požehnáním a důležitým společenským znakem. Shilluk, který je mnohem sedavější než jiná pastierská etnika , praktikuje převážně existenční kulturu luštěnin a obilovin, zejména durru , místní odrůdu prosa . Na rozdíl od hospodářských zvířat není zemědělství obklopeno velmi silnou symbolikou identity. Jihosúdánské krávy se fyzicky přiblíží k zebu . Jsou podsadité a mají velkou hrudku v zadní části krku, jejich hlavy jsou zdobeny dvěma dlouhými rohy. K odlišení krav podle fyziognomie jejich srsti a rohů se používá velmi bohatý slovník, více než čtyřicet jmen. Velmi mladí se muži učí zacházet se zbraněmi (dříve kopí a palicí, dnes střelnými zbraněmi) za účelem ochrany hospodářských zvířat, přístupu k vodě a pastvinám. Manželství, pokud to může být láska, je především dlouhé vyjednávání mezi dvěma rodinami, přičemž mladá dívka byla vyměněna za dobytek. Nejčastěji manželé žijí společně před úplným zaplacením věna manželem tchánům. Pokud manžel poruší své slovo, mohou vzniknout velmi násilné konflikty mezi dvěma rodinami. Jelikož si otec ponechává majetek své dcery až do závěrečné platby věna, může se v případě prodlení domnívat, že je oprávněn jej od manžela převzít zpět, je-li to nutné násilím, za účelem jeho zpeněžení. lepší párty. Kromě tohoto typu mezirodinného soupeření existuje mezi hospodářskými zvířaty a jejich živobytím meziklanová a mezietnická rivalita. Etnické skupiny, které mají povahou belgický charakter, se v tomto tématu neváhají navzájem konfrontovat. V jižním Súdánu, progresivní dostatečném předstihu před Nuer a Murle na území Anyuak od počátku XIX th století je jistě nejvýraznějším příkladem všech konfliktů tohoto druhu, přičemž konstatuje, že Nuer a Murle soutěžit násilně mezi nimi. V Shilluklandu se rodová nenávist uplatňuje hlavně mezi Dinkami, Shilluky a kočovnými arabskými kmeny. Problémy s rabováním jsou časté a otázky pastevních práv nebo přístupu k vodě jsou velmi sporné.
Struktura mýtuOdráží pastorační a válečnou mentalitu Shilluka a mytologická konfrontace mezi Nyikangem a Sluncem ( Čang v Shillukově jazyce ) se představuje jako ozbrojený konflikt mezi dvěma sousedními, ale soupeřícími etnickými skupinami, Nyikang závidí bohatství Slunce. Shillukův mýtus je celkem podobný desátině dvanácti laboratoří přidělených Heraclesovi , polobohovi starověkých Řeků, který byl nucen ukrást ze stáda Eurytion nádherné krávy stáda Géryona z Erythie , vládce regionu. na konci světa. Příběh Shilluk však duplikuje postavu Herkula společnou přítomností Nyikang a Dak.
Stejně jako všechna ostatní Nyikangova dobrodružství je mýtus o nájezdu na Zemi Slunce znám orálními verzemi víceméně shodnými. Podle některých vypravěčů spočívá konflikt v plenění krávy ze stáda Nyikang Garem, synem a pastýřem Slunce. Nyikang, porušený na jeho počest, nařídí Dakovi, aby shromáždil armádu, aby ji znovu získal silou zbraní. Podle jiných se pastevci podařilo přivést krávu zpět a zpět do Nyikangu ji udivuje popisem Země slunce (nebo otravuje Daka tím, že lichotivě mluví o Garovi). Vypravěči se však shodují na souboji mezi Garem a Dakem, který vždy vyhráli, a na souboji mezi Sluncem a Nyikangem, hrdinou Shillukem, který se stále dokázal vzdalovat (nebo uhasit) Slunce. Garo zmrzačený a Slunce na útěku, ozbrojený zásah Shilluka nakonec vyústí v nálet na Zemi Slunce, přičemž Shilluk vzal s sebou dvě hlavní bohatství země, krávy a ženy. Kromě hlavních rozdílů se rámec tohoto mytologického dobrodružství točí kolem pěti hlavních událostí:
Pokud jsou některé verze přetrvávají více na výkony ramen Dak a Nyikang, jiní trvají mnohem více na objevu Země Slunce pastevec z Nyikang běžících měsíců po utečence krávy. To je případ níže uvedené verze. Vypravěč odhaluje první čtyři události mýtu, ale zkracuje svůj účet tím, že zapomene na konečné rozuzlení, návrat Nyikangu na Shillukland:
"(...) Nyikang tedy odešel a dorazil poblíž vod řeky, tato řeka se jmenuje Faloko ." Lidé dorazili a kolonizovali toto místo. Tady utekla kráva, kráva z Nyikangova stáda, kvůli jejím lýtkům, jejichž telata Nyikang bodla. Kdykoli Nyikang založil novou vesnici, obětoval tele. Kráva odešla a dorazila do země Slunce. Ojul ( šedý jestřáb ) ji tedy začal hledat. Nakonec ji našel mezi stádem Slunce.
Ojul řekl: „Hledám krávu.“
Garo, syn Slunce, mu odpověděl: „Člověče, co hledáš? „
Ojul opakoval:„ Chci krávu. „
Garo se zeptal:„ Jaká kráva? „
Ojul řekl:„ Kráva Nyikang “
Garo se znovu zeptal:„ Kde tato kráva? “
Ojul řekl:„ Pochází ze zemí Nyikang. “
Garo lhal a řekl:„ Určitě ne! Nyikangova kráva tu není. „
Ojul se tedy vrátil do Nyikangu a řekl svému pánovi:„ Ó Nyikang, našel jsem tvou krávu! Přidala se k mužskému stádu, je strašně velký, má stejnou výšku jako Dak, nosí na zápěstí stříbrné náramky. „
Nyikang nařídil svému synovi:„ Získejte armádu a vezměte mou krávu! „
Dak vyrazil. Zaútočil na Garo a srazil ho na zem. Odřízl jí obě zápěstí a ukradl náramky. Poté Dak vyhnal všechny válečníky nepřátelské armády. Dak poté dorazil před Slunce. Nyikangova armáda však byla směrována a zcela zmasakrována. Nyikang se tedy rozhodl čelit samotnému Slunci. Popadl sekeru a hodil ji do tváře Slunce. Nyikang se dotkl Slunce, které se rozhodlo vystoupit na oblohu. Nyikang poté vzal náramek a poté se dotkl všech mrtvých válečníků své armády. Všichni se tak vrátili k životu. (...) "
- Diedrich Westermann, Jeho boj proti slunci , 1912.
Porážka SlunceVe výše uvedené verzi je pastýř ztělesněn v osobě Ojula, muže, který se od svého sporu s Duwatem rozhodl následovat Nyikang. V jiných verzích je Ojul nahrazen jeho synem Milo. Tradice považuje tyto dva jednotlivce za zakladatele Kwa Ojul , „potomků Ojula“, klanu odpovědného za dodání hnědé krávy každému novému králi Shillukovi, zvířeti, které bylo obětováno krátce před nastolením trůnu. Následující výňatek je převzat z článku publikovaného v roce 1918 reverendem DS Oylerem. V tomto přehledu Shillukových mýtů se Milo jeví jako pastýř poslaný po uprchlé krávě. Zpět s Nyikangem Milo popisuje zemi Slunce jako místo, kde se hvězda ochlazuje v sedmi po sobě jdoucích rybnících. Poté jí řekne o Garově moci:
„(...) Milo se vrátil do Nyikangu a král se ho zeptal, kde našel krávu, odpověděl:„ V zemi slunce. Nyikang byl odpovědí velmi překvapen a zeptal se: „Slunce má zemi? A Milo odpověděl: "Ano, a má syna jménem Garo, který je stejně silný jako tvůj syn Dak." Když Dak slyšel tato slova, byl velmi nešťastný, když se dozvěděl, že může existovat soupeř stejné hodnoty jako ona. Na místě se Dak rozhodl čelit Garovi v boji jeden na jednoho. Přivolal své válečníky a všichni odešli do Země slunce. Když se Nyikang dozvěděl, že se Dak odhodlal čelit Slunci, obával se o život svého syna a rozhodl se mu pomoci. Nyikang se vydal stejnou cestou v doprovodu několika svých manželek, některé nesly sklenice s vodou, jiné dlouhé stébla trávy. Když Dak dorazil do Země slunce, potkal dvě Garovy manželky a miloval je. Zeptali se ho, jestli se bojí Gara, ale on odpověděl ne. Brzy poté, co se objevil Garo a duel začal. (...) Vrhli se proti sobě, ale Dak shodil Gara na zem. Garo měl na jednom ze zápěstí stříbrný náramek. Dak začala po něm toužit. Protože se mu nepodařilo jej odstranit ze zápěstí, odřízl Garovi palec, aby se ho zmocnil (jiní říkají, že mu uřízl ruku). Z nebe, poté, co viděl boj, se slunce rozzlobilo a sestoupilo, aby pomohlo svému synovi. Když Dak viděl, že se dostal do obtížné situace, rozhodl se ustoupit. Na jeho válečníky padlo velké teplo. Dak byl na útěku, když viděl Nyikang přicházet mu na pomoc. Nyikang vzal dlouhý svazek trávy a namočil ji do vody. Postavil se a pak nařídil Slunci, aby se pohnula zpět, a hrozil, že mu usekne nohy. Někteří tvrdí, že Slunce ustoupilo, ale jiní říkají, že Nyikang mu uřízl nohy (paprsky) a že spadl na Zemi a válel se na zemi. Nyikang nařídil Milovi: „Jsem zaneprázdněn bojem se Sluncem, beru vodu a oživuji všechny, kteří zemřeli. Milo nastříkal všechny Dakovy válečníky a všichni ožili.
Výsledek bitvy byl pro Nyikang a Dak velkým úspěchem. Zajali osm manželek Slunce i značný počet krav. Mělo to však méně šťastných důsledků. Slunce bylo velmi nešťastné, šel za Bohem a řekl mu: „Svěřil jsi mi vládu nad světem? Ale jak mohu vládnout světu, když Dak usekne ruce mého syna a Nyikang usekne nohy? Bůh mu odpověděl, že o tom bude přemýšlet. Dak byl jednoho dne na lovu. Přišel k velkému stromu umístěnému ve velké pláni. Shromáždilo se tam mnoho zvířat. Hlas nařídil Dak hledat jejího otce. Když tam byl Nyikang, Bůh mu řekl, že musí zaplatit náhradu za to, že se odvážil vést válku se Sluncem. Bůh řekl, že kvůli této válce musel Shilluk platit vládě daně. (...) "
- Rev. DS Oyler, Nyikang a migrace Shilluka , 1918.
AnalýzaKdyž Wilhelm Hofmayr v roce 1925 shrnuje a komentuje Shillukův mýtus, předpokládá, že se jedná o nazdobený popis skutečné válečné výpravy vedené Shillukem za vlády krále Daka . Aby Dak poskytl svým lidem drahé kovy, opustil by Wipac , bažinatou oblast nacházející se západně od Bahr el-Ghebel , vydal by se směrem na východ a nakonec by dorazil do země obývané Oromy , v dnešní jihozápadní Etiopie , oblast známá svými bohatými ložisky stříbra . Wilhelm Hofmayr vyvinul tuto hypotézu na základě fonetického spojení. Příběhy Shilluk označují místo příjezdu pod toponymem pwot yielcanggaro nebo ve francouzské „zemi stříbrných náramků“. Podle něj termín Canggaro je odvozen od jména jako Oromo podskupiny známý stanovištím ethnonyms z Yangaro a Tṥangaro (aktuální Yemma ), obyvatelé Djindjiro , hornatá a uzavřený království anektoval Etiopii v roce 1894.
O čtvrt století později Godfrey Lienhardt implicitně vyvrací tuto hypotézu tím, že mýtus o invazi do Země Slunce umístil do ideologického rámce, v němž vznikla. Shillukovy mýty, podobně jako u jiných jihosúdánských etnických skupin, se sice hemží představivostí, ale nejsou charakterizovány příliš komplikovaným symbolickým obsahem. Základní otázky, jako je původ etnického původu, klany, techniky a zvyky, se nezabývají vědeckými kosmologickými spekulacemi, ale historickými zprávami, skutky a činy Nyikang a Dak, prvních dvou králů, které tvoří výchozí bod organizovaného sociálního světa. Ani v zemi Slunce se dva hrdinové Shilluk nevyvíjejí ve světě odděleném, ale v krajině podobné té současné africké savaně , rok je přerušován přetékáním řek během období dešťů a suchem během horké období. V súdánské oblasti vrcholí vlna veder na konci období sucha těsně před objevením prvních dešťů období dešťů (od května do září), přičemž déšť zřejmě překonal sílu slunce. Ve své válce proti slunci předvádí Nyikang svou povahu jako vodní božstvo. Nejprve se mu podaří zahnat slunce pokropením vodou a potom oživit své válečníky ohromené spalujícím teplem rozptýleným rozzlobenou hvězdou. Válka proti slunci a překročení Suddu jsou dva největší symboly kosmicko-mytologického myšlení Shilluk. Nyikang je proslulý tím, že do Shilluklandu přivádí déšť, a tím revitalizuje tepelně vysušenou polní půdu. Během suchých měsíců se stáda a jejich strážci tradičně uchylují co nejblíže k Bílému Nilu , na jeho nesčetných travnatých ostrovech nebo dokonce na jeho východním pobřeží. S návratem deště muži opouštějí tyto pastviny a vracejí se do svých domovů se svými stády na západním břehu, aby obdělávali pole prosa. V tomto smyslu se podrobení slunce a překročení řeky, dvou největších exploit Nyikangu, každý rok v životě Shilluka aktualizují.
Jihosúdánské variantyV roce 1923, poté, co studoval mýty etnické skupiny Nuer , HC Jackson spojil Garo, syna Slunce, Garung, bůh Nuer, jehož jméno podle něj znamená „ leknín “ nebo „semena leknínu“ a který je bylo zjištěno, že je chotí bohyně Akol, „slunce“. Po Garungově smrti se jeho dva synové Nuer a Deng , předkové Nuer a Dinka , hádají o tele zanechané jako dědictví v Nuer. Deng okradl Nuer o lýtko a od té doby se obě etnické skupiny zapojily do vzájemného rabování. Stejný autor dodává, že křestní jméno Garung je často přičítáno dětem Nuer narozeným v období sucha a hladomoru, kdy jako jedlé rostlinné jídlo zůstávají pouze lekníny.
V roce 1954 Godfrey Lienhardt , specialista na mýty o Dinkách, uvedl, že západní Dinka usazený v oblasti Bahr el-Ghazal znal Shillukův mýtus v různých variantách. V roce 1980 publikoval Francis Mading Deng jeden z těchto příběhů poté, co jej shromáždil od hodnostáře podskupiny Bor. Ve starověku se hrdina Ayuel Longar střetl s Padietem nad velením etnické skupiny. Aby tuto otázku vyřešil, pošle posla ke Slunci. Ten nabízí vyslanci dvě jídla, přičemž říká, že komu se podaří sníst všechno jídlo, stane se kuchařem. Na konci čtyř dnů, nasycený a unavený, Ayuel odhodí jídlo. Urazené a rozzlobené Slunce začne pronásledovat Ayuela stájí s osmi dveřmi (začátek sluneční rasy). Naštvaný, že nemůže chytit Ayuela, jde Slunce na Měsíc o radu. Měsíc nakonec během bouřky vyhodí z nebe kopí a probodne Ayuelovu hlavu. Ayuel je mrtvý, aniž by to skutečně byl, je pohřben na místě a na jeho ostatcích je postavena posvátná stáj.
V roce 1994 švýcarský Conradin Perner uvedl mýtus Anyuak, kde se dva klany snaží vlastnit bohatou zemědělskou půdu nacházející se na úpatí gigantického stromu, který spojuje oblohu se zemí. Blíže k nám, v roce 2011, hlásí mýtus, který představuje Nuer v úspěšném nájezdu do tajemné Země psů. Ale stejná země je Shillukem známa jako bůh stvořitele Jwoka , přičemž bílý pes je jedním z jeho vystoupení, které si vyžádají lidskou společnost od manželky anonymního krále Shilluka.
Shilluk jsou rozděleny do stovky kmenů nebo skupin uvedených jako KWA (potomci) následované názvem předka skupiny, Kwa Okati , Kwa Okono , atd. Dosud nejdelší seznam (74 klanů) zůstává seznamem, který vypracoval reverend DS Oyler během své mise na Doleib Hill a který v roce 1912 zveřejnil německý lingvista Diedrich Westermann . Tyto skupiny jsou často popisovány jako exogamní klany , ve skutečnosti jsou to jen jednoduché linie založené na původu mužských linií. Kromě Kwa Reth , přímých potomků Nyikangu (královské rodiny), se mnoho Kwa linií týká mýtu Nyikang. Některé linie vysledují jejich genealogii zpět k jeho společníkům v exilu, jeho zástavám, jeho služebníkům nebo prvním obyvatelům, které dobyl. Nyikang jako první král, zakladatel Shillukského národa a nesmrtelný duch je symbolem trvalosti monarchické instituce, pojítkem mezi generacemi minulosti a současnosti. Vedoucí těchto linií mají povinnosti vůči monarchii, musí se účastnit intronizačních obřadů, přestavět chaty svatyně nebo poskytovat zboží králi (oštěpy, dobytek, ženy atd.).
Někteří předkové OjulKwa Ojul nebo Kwa Ajal , „synové Ojul“, je klan, jehož zakladateli jsou pastevci Ojul a Milo (otec a syn), syn mít pojmenované klan po jménu svého otce. Tato rodinná skupina je držena tradicí nabízet hnědou krávu každému budoucímu králi během jeho pobytu v Debalo . Zvíře je pak obětováno krátce před trůnem na silnici, která vede prince na Fashodu . Podle verze mýtu, kterou v roce 1912 uvedl Diedrich Westermann , Ojul následoval Nyikang do svého exilu po sporu s králem Duwatem. Verze mýtu o náletu Země slunce sestavená v roce 1918 reverendem DS Oylerem (viz výše) končí větou vyslovenou bohem Jwokem proti Shillukovi, potomkům loupežníků bylo nařízeno platit daně jejich vůdci. Varianta publikovaná v roce 1910 Wilhelmem Hofmayrem nezahrnuje boha Jwoků do urovnání sporu, ale dává velké místo ženě, která byla Dak zajata v zemi slunce . Tato žena, jejíž křestní jméno není sděleno, se zde stává první královnou království Shilluk tím, že souhlasila s provdáním za prince Dak díky zásahu Nyikang, který během vyjednávání o manželství souhlasil s tím, že se vzdá části svého zboží. Podle této verze mají Kwa Ojul sluneční předky, protože jako první královna jsou jejich předkové vězni zajatí Nyikangem při nájezdu na Zemi Slunce . Příběh kóduje sérii základních událostí a představuje se jako mýtická listina Shillukovy monarchie; báječný původ královského stáda, žen vysoké hodnosti a jednoho z nejdůležitějších klanů, původ královských oděvů , jmenovitě stříbrné náramky, které nosí na zápěstí vládci Shilluk, původ obětních kopí chovaných v chrámech, původ válek interetnických, původ rabování a únosů spáchaných Shillukem na jejich vlastní zemi i venku jako předehra k intronizaci atd.
"(...) Nyikang konečně dorazil do této nádherné země; skutečně viděl mnoho stád na pastvinách a také mnoho mladých mužů zdobených náramky a stříbrnými hůlkami. Nyikang a Dak vešli do chatrče, kde byla zaneprázdněna mladá žena. Byla tak krásná, že jí dva hrdinové Shilluk nemohli uvěřit. Dak se ženy zeptal, jestli si ho vezme a jestli ho chce následovat do Shilluklandu. Zděšená žena vyskočila a proklínala dva muže, černé pleti a bez šperků. Dak odpověděl: „Určitě jsme černí a bez klenotů. Brzy ale zjistíte, že naše zbraně jsou mnohem efektivnější než zbraně vašich válečníků a že bychom vás měli požádat o ruku. Žena jim poté naznačila místo, kam její manžel a její pastevci odvedli stádo pást se. Nyikang a Dak se obrátili k tomuto místu. Byla to hodina, kdy se dobytek vracel z pastvin. Muži, krásně zdobení stříbrnými šperky, šli za stádem. Dak, který tolik toužil po těchto objektech, se začal setkávat s muži. Okamžitě vypukl velký boj. Muž s těžkými stříbrnými náramky byl podroben a Dak popadl veškerý svůj majetek. V horkém okamžiku a protože byli velmi blízko ke Slunci, mnoho Shilluků spadlo na zem. Nyikang nechal přivést vodu a pokropil všechny své válečníky. Všichni přišli k sobě. Dokonce pokropil Slunce tak, aby už nehořelo tak tvrdě. Okamžitě začal vyzařovat méně silně. Nakonec Shilluk zvítězil a zmocnil se dobytka a mužů. Lidé, kteří odtud byli deportováni, jsou Kwa Ojul . Po návratu do Shilluklandu se Dak vyzdobený drahokamy, které ukradl, pokusil přiblížit se k mladé ženě. Ale opět byl odvrácen. Ponížený se této ženy už neptal. Nyikang nabídla zajaté krávy a voly ze své země, ale ona je odmítla. Nabídl jí ženy Shilluk pro služebné, ale ona je odmítla. Nyikang mu nabídl právo vzít z celého Shilluklandu, při každé trůně, určitý počet mladých dívek, stejně jako kopí, tuku a ovcí. Nakonec dala souhlas výměnou za tuto dotaci. (...) "
- Wilhelm Hofmayr, Vzdálený původ Kwa Ojul , 1910.
NyikwomKwa Nyikwom , "děti z trůnu", známý D. Westermann jako Kwa Mal "děti z nebe" a Kwa Lek "Children of the paličkou", byla založena dvěma nebeskými duchy, mužem a ženou. Tento pár se hádal na obloze nad paličkou používanou k mletí obilí a srazil ho v Malakalu . Nyikang tyto duchy zajal, když sestoupili po paličku. Žena učila Shilluka, jak vařit pivo, a poté se vrátila na oblohu a nechala za sebou své děti. Tento malý mýtus je velmi blízký epizodě v životě Garang a Abuc, prvotního páru lidí z Dinky, kteří byli Bohem prokleti poté, co už nebyli spokojeni s jediným semenem jako každodenním jídlem. Nyikwom jsou kněží Nyikang v Akurwě . V běžných dobách jsou zodpovědní za bdění nad posvátnými podobiznami. Před intronizací je bojově shromáždili v průvodu směrem k Fashodě . Cestou odvrátili vetřelce posvátnými biče.
JuKwa Ju (nebo Kwa Jok ) založil Ju, poloviční bratr Nyikang. Princ Ju je synem krále Okwy a Angwata (sestra Nyikaya , matka Nyikang). Tento klan je zodpovědný za přestavbu tří chatrčí svatyně krále Daka ve Filu, rekonstrukce je zahájena obětí krávy zabité nevlastním bratrem vládnoucího krále.
KeloKwa Kelo byla založena Okelo, služebník Nyikang. Klan je instalován v Panyikangu . Okelo je Nuba z regionu Kordofan, který se oženil s jednou z Nyikangových sester. Naučil Shilluka, jak vyrobit bláto z tuki kamenů . Tuki se skládá ze tří malých hliněných pilířů uspořádaných v trojúhelníku a slouží k udržení nádobí umístěné v kuchyni požáru ve vzpřímené poloze. Před tímto objevem musel Shilluk vykopat díru v zemi, aby zahájil palbu. Kwa Tuki z Dedigo Obec má předky lidí, kteří Nyikang nacházejí ve vodách řeky, oni jsou strážci stádo krav věnovaný Nyikang.
OkeloKwa Okelo (stejně jako ta předchozí?) Je zodpovědný za nabízet Nyakwer , mladou dívku sedmnácti do nového krále jako symbolickou první manželky. Jejich předkové jsou údajně z Bahr el-Ghazalu . Dopustili by se trestného činu a kvůli tomuto přestupku by byli zdecimováni a bylo by jim nařízeno zaplatit Nyakwer králi.
WangKwa Wang (nebo Kwa Wurg ) byl založen Wang, muž, který byl zajat Nyikang. Někteří potomci pobývají ve vesnicích Okun a Dur. Klan se účastní intronizace tím, že bije posvátné bubny, konkrétněji poslední den, aby tleskal projevům věrnosti králi, které učinili náčelníci klanu:
"Nyikang šel do savany, aby zajal lidi." Viděl lidi z dálky na lodi na řece. Běžel z vysoké trávy na místo, kde byla tráva spálená. Křičel: „Muži, dovolte mi dostat se do vaší lodi!“ ". Lidé řekli: „Proč? ". Odpověděl: „Nech mě jít nahoru, to je vše“. Nyikang nastoupil do člunu, ale klesl ke dnu řeky (kvůli kouzlu lidí v člunu). Nyikang ale vytlačil člun na hladinu a poté zajal všechny lidi. Vzal je do vesnice, kde je naučil modlit se. Stali se tak kněžími. Nechal je pobývat v Nyibodo; Dokonce i dnes uchovávají posvátné předměty, které patřily Nyikangu, nazývají se Kwa Wang , potomci bez travnaté pláně. "
- Diedrich Westermann, Nyikang a lid řeky , 1912.
Nyikang (jmenovec)Kwa Nyikang založil Nyikang (jmenovec), služebník krále Nyikang. Jejich vesnice se nachází v Pakangu, „vesnici Kang“ v dnešním kraji Panyikang . Podle jiných zpráv byl klan založen služebníkem Olamem, duchem s obrovským apetitem, zajat Nyikangem v řece a poté se jím usadil ve vesnici. Klan poskytuje slavnostní kováře, který vyrábí v Golbanech asi padesát kopí používaných k četným zvířecím obětem intronizace. Zapálení slavnostního ohně třením naučil Shilluka Anut, služebník zajatý Nyikangem a zakladatelem linie Kwa Anut .
Shillukova víra tvrdí, že král Nyikang nezemřel, ale zmizel tím, že byl smeten vichřicí bouře; „ Awany yi yomo “ (zmizel ve větru). Skutečné okolnosti Nyikangovy smrti proto nejsou jasně stanoveny. Diedrich Westermann uvádí, že když Nyikang cítil, že se blíží jeho konec, shromáždil všechny vůdce svého království u příležitosti velkého svátku. Zatímco všichni byli veselí, najednou se zvedl velký vítr a rozptýlil všechny přítomné. Nyikang zároveň vzal látku, sroloval ji, ovinul kolem krku a uškrtil se. Otec Wilhelm Banholzer vypráví, že po čtyřdenním večírku organizovaném v Akurwě a unaveném nevděkem svého lidu Nyikang zmizel beze stopy a nechal se unést vířivkou, která ho hodí do vod Bílého Nilu . Wilhelm Hofmayr má tendenci si myslet, že zprávy o Nyikangově zmizení jsou falešné lži, které by mohly zahrnovat dvě důvěryhodnější hypotézy. Ve svém stáří mohl Nyikang spáchat sebevraždu skokem do řeky podle starého zvyku. Je také možné, že ho soupeři zavraždili a poté zatajili zločin hodením ostatků do řeky (tato druhá hypotéza připomíná vraždu božího krále Osirise zavražděného jeho bratrem Sethem během večírku).
Navzdory jeho záhadnému zmizení nebyl Nyikang ve svém království úplně přítomen. Jeho přítomnost se projevuje v několika inkarnacích.
Kobra
Kudlanka nábožná
Brouk
Republika Jižní Súdán neuznává Shillukland jako jednotnou a autonomní správní oblast. Území starého království je rozděleno do čtyř z dvanácti krajů federativního státu Horní Nil . Morální a soudní autorita krále Šilluka , retha , však nebyla zrušena a současný zástupce linie, kterou zahájil Nyikang, nadále vykonává svůj učitelský úřad nad celým Shillukovým národem jako duchovní vůdce a smírčí soudce.
| Příjmení | Dosazení na trůn | Smrt |
|---|---|---|
| Fadiet kwathker | 1903 | 22.02.1917 |
| Fafiti Yor | 17.01.1918 | 21.09.1943 |
| Anei kur | 11. až 15. 3. 1944 | 10/11/1945 |
| Dak fadiet | 1. až 4. 1. 1947 | 5.8.1951 |
| Kur fafiti | 6 až 9/02/1952 | Červen 1974 |
| Ajang Anei | Jan-Únor 1975 | 1. 6. 1992 |
| Kwongo chuchvalec Dak | 27.04.1993 | ... |
Dříve bylo království Shilluk rozděleno na dvě provincie, Luak na jihu a Gerr na severu. Na těchto dvou politicko-správních provinciích byly položeny dvě náboženské subdivize; Gol Nyikang pro provincii Luak a Gol Dhiang pro provincii Gerr. Symbolický význam obou náboženských provincií byl zachován, ale je patrný pouze během královských ceremonií investitur. Hranici mezi Gol Nyikangem a Gol Dhiangem označuje khor Arepejur, jehož hydronymum znamená „shromáždění národů“. Tento netrvalý potok se připojuje k Bílému Nilu jižně od Fachody , skromné vesnice, která slouží jako náboženské hlavní město a královská rezidence. Po smrti krále je jeho nástupce vybrán z řad nyiretů (synů krále) radou vedoucích podh (seskupení vesnic) shromážděných podle zeměpisu dvou náboženských provincií Gol Nyikang a Gol Dhiang. Kandidát na hodnost proto musí najít souhlas obou částí království, aby byl zvolen. Shilluk věří, že duch Nyikangu je ztělesněn v panujícím králi. Když král zemře, duch Nyikang opustí svého hostitele, putuje po zemi a poté se vrhá do vod Bílého Nilu . Rituály intronizace nového krále mají za cíl znovu získat Nyikangova ducha a poté ho přesvědčit, aby vstoupil do těla zvoleného krále. Tímto způsobem se také snažíme obnovit jednotu Shilluklandu, který byl poškozen od smrti bývalého krále. Protože jednotlivec, který vládne, je víc než jen obyčejná lidská bytost, je Nyikang, tedy prostředník mezi lidstvem a Jwokem , bohem stvořitele. Během období bezvládí Shilluk tvrdí, že Země již neexistuje, „ piny bugon “, protože spojení s nebeskou sférou bylo přerušeno.
Přípravy na trůn ( rony ) nového krále začínají po skončení pohřebních obřadů zesnulého krále ( dancewowo ). Dva subklanové Shilluky , Akwobai z Debala (jižní provincie) a Abuoro z Muomo (severní provincie), se vydávají na expedice mimo Shillukland na sever do bývalé „země drancování“ za účelem získání zásob. “ Ivoire , stříbro a tkáně . Abuoro jsou také zodpovědné za nalezení pštrosí peří v blízkosti Kaká , zatímco Akwobai muset jít do Kordofanu hledat bambusového dřeva v pohoří Nuba . Pštrosí peří a bambus se poté donesou na Akurwu a použijí se k přetvoření posvátných podobizen prvních Shillukových králů, které se obvykle nacházejí v místním chrámu.
Přestavba podobizny Nyikangu začíná hledáním ducha Nyikangu ve vodách Bílého Nilu . Tato duše, bez jakéhokoli těla od smrti krále, je představována jako slabé stříbřité světlo. V noci putuje a osvětluje vesničky Muomo svou bledou záři. Během dne se skrývá před lidmi tím, že plave v řece. Podobizna Dak je transportována členy klanu Nyikwom v kánoi na tato putovní místa. Dak, který dorazil na scénu, je odpovědný za nalezení ducha Nyikangu v řece a jeho přivedení zpět do Akurwy. K tomu se bijí posvátné bubny, dokud se Nyikang, proti některým obětem, neobjeví v očích speciálně připraveného potápěče. Po několika neúspěšných ponorech potápěč vytáhne něco z řeky. Nepochybně kmen ambatch , keř s velmi lehkým dřevem, který je okamžitě zabalen do látky. V tomto okamžiku všichni přítomní cítí, že Nyikang byl nalezen a že jeho duch souhlasí s účastí na trůnu zvoleného krále. Nyikang je poté přepraven na kánoi do Akurwy pod strážou letky pod velením Dak, která se vydá po pozemní cestě podél řeky.
Když se blíží den intronizace, v Akurwě vytvoří klan Nyikwom průvod , aby mohly podobizny Nyikang, Dak a Anongo dorazit do vesnice Fachoda . V tomto posvátném místě se koná veškerou královskou investituru od začátku do XVIII th století podle přání krále Tugo, desátý Sovereign Shilluk. Průvod však nejprve kráčí na sever, aby navštívil vesnice Kaka a Morro, aby Nyikang mohl prohlédnout severní hranici Shilluklandu. Po této objížďce míří průvod na jih a sestupuje směrem k Fachodě. Tato cesta dlouhá téměř sto dvacet kilometrů trvá sedm až deset dní, přerušovaná etapami na několika lokalitách. Účelem tohoto válečného pochodu podobného kampani je připomenout určité činy, které Nyikang dosáhl během svého územního dobytí. Průvod podobizen se také zastaví tam, kde Nyikang ve své době přestal. Nositelé tisknou na obrazech pohyby fixované tradicí. Když Akurwa odešel, Nyikangovy pohyby odrážely postoj neochoty. Dokonce se říká, že když duch Nyikangu nesouhlasí se zvoleným králem jako jeho nástupcem, je to tak silné, že se stává nepřenosným. Tato nechuť jít na Fashoda pokračovala po celou dobu cesty a způsobovala mnoho zpoždění. Tuto pochmurnou náladu hlásí poslové zvolenému králi a jeho doprovodu instalovanému ve Fachodě. Aby zmírnil pochybnosti Nyikangu a nositelů klanu Nyikwom, zvolený král, ponořený do stavu jisté úzkosti, musí vyjádřit svou moc a prestiž přidělením značného příspěvku téměř dvěma stovkám krav. Postoj Dakovy podobizny je nervóznější a neuspořádanější, protože orální tradice z něj udělala drsnou a divokou bytost. Jeho postup je přerušován sem a tam a improvizovaným cvalem, jako nevrlý průzkumník. Po podobiznách následují nositelé „Nyikangových věcí“ (Nyikangovy osobní věci: bubny, hrnce, nádobí, kopí) a válečníci vyzbrojení biče. Každý, kdo se jim postaví do cesty, je zbičován a poté musí zaplatit malou kompenzační nabídku, pokud se má vyhnout šílenství.
Když podobizna Nyikang dorazí do vesnic Nyigir a Adodo, procesí zbývá jen několik kilometrů, než se dostaneme k Fachodě, která se nachází o něco dále na jih. Na samotné Fashodě se vyvolený král před silou ducha Nyikangu bojí. Tajně a v noci uprchl z oblasti Gol Dhiang, aby hledal útočiště a pomoc u kmenových úřadů v oblasti Gol Nyikang. K tomu jde zvolený král k šéfovi této oblasti v Debalo . Na tomto místě mu obyvatelé během rituálního odporu nejprve třikrát odmítli vstoupit do své vesnice, aby ho konečně uvítali jako ubohý uprchlík. Po tři dny zůstává zvolený král v Debalo v malé zchátralé chatě, která se nachází vedle větší chaty, ale bez obyvatel postavených pro tuto příležitost. I když byl vyvolený král povinen starat se o malé stádo bovidů, přijímá cizoložníky a svůdce neprovdaných mladých dívek v jeho blízkosti a ospravedlňuje je výměnou za malý dar složený z koz a ovcí.
Během královského pobytu v Debalo spojila provincie Gol Nyikang na jihu své síly kolem královské osoby. Mezitím je provincie Gol Dhiang na severu seskupena kolem podobizny Nyikangu. V den intronizace se jasně projevuje rituální opozice mezi severním a jižním Shilluklandem. Každá provincie představuje svoji vlastní armádu, přičemž každá má několik stovek válečníků. Královým cílem bylo znovu sjednotit království pod jeho jedinou rituální autoritou, jeho armáda musí pochodovat proti severu, aby mu ve falešné bitvě čelila. Při této příležitosti bojovníci Shilluk opustili své kopí, které jsou jejich tradičními zbraněmi, ve prospěch neškodných bičů nebo stonků prosa.
Ráno shromažďuje královský tábor své válečníky v Debalo. Úlohou jižní armády je podporovat zvoleného krále v jeho právech bez ohledu na oblast jeho narození. Ale před odjezdem na Fashodu musí zvolený král počkat na příchod dvou skupin vyslanců. První se skládá z členů klanu Okelo, jejichž odpovědností je poskytnout Nyikwer (dívka s dvanácti dvanácti), která se při této příležitosti stane první královskou manželkou. Druhá skupina patří do klanu Ojul a jejím úkolem je přinést hnědou krávu, jejíž osud bude po bitvě obětován.
Zatímco král pochoduje v čele svých vojsk na Fachodě, Nyikwer a hnědá kráva po jeho boku, Nyikangova armáda slavnostně opouští vesnici Adodo, kde byla zformována. Když shromáždění lidé zpívají chválu Nyikang a Dak, podobizny se pomalu přibližují k bojišti. Na cestě Nyikang, jako nerozhodný nebo zdráhavý, vystupuje s mnoha volnými tvářemi. Méně než 800 metrů severně od Khor Arepejuru se Nyikangova armáda zastaví a zaujme pozici v malé nadmořské výšce západně od Fachody. Po několika vociferations a válečné zastrašování, jižní armáda překročila Khor Arepejur. Během bitvy se válečníci střetávají v nepopsatelné rvačce, ve vzduchu se točí stonky proso. Výsledek bitvy, předurčený tradicí, však končí porážkou jižního tábora. Armáda Gol Nyikanga byla směrována a ustoupila. Bez doprovodu se král ocitne izolovaný uprostřed klanu Nyikwom, nositele podobizny Nyikang. Zvolený král, kterého se dotklo provazové zastoupení Ananga (jednoho z Nyikangových synů), je zajat severní armádou. Zvolený král stojí a drží v obou rukou podobiznu Nyikangu a slouží jako jeho nositel, přičemž jeho tvář skrývá peří a drapérie. V doprovodu Nyikwera a hnědé krávy je zajatý odvezen do Fachody. Na cestě je kráva obětována udušením klanem Okelo poté, co královský pár kolem něj provede tři okolky.
Po oběti krávy postupuje král k chrámu Fachoda, stále těsně vedený podobiznou Nyikangu. Během této doby byl trůn vyřazen úředníky a poté položen na hovězí kůže, obrácené k oblasti Gol Nyikang, ale skrytý za baldachýnem bílých závějí, aby byl neviditelný pro dav laiků. Tradice říká, že skutečný trůn Kwom byl ukraden ve válce a nikdy nebyl vrácen. Současný trůn je pouze náhradou, je to poměrně podsaditá stolice, padesát centimetrů dlouhá a dvacet pět široká se čtyřmi nohami. Během obřadu je pokryta leopardí kůží a stejně jako všechny ostatní posvátné předměty bílou látkou. Podobizna Nyikangu je na několik minut umístěna na trůn. Král mezitím poklekne a drží dvě ze čtyř nohou stolice, Nyikwer vedle něj. Na druhé straně náčelník klanu Nyikwom poklekl na kolena a chytil další dvě nohy. Po několika zpěvech je podobizna Nyikangu odstraněna z trůnu a okamžitě umístěna do chrámu doprovázeného chrámem Dak. Král nahrazuje podobiznu a sedí na trůnu. Komorník zároveň poklekne a popadne trůn místo krále. Po dobu asi dvaceti minut se krále zmocnily otřesy. Hagard, získává ducha Nyikangu. Abychom uspíšili přesun, hrajeme na buben za královou hlavou a jeho utrpení ulevíme postřikem jeho tváře vodou. Když se král vynoří z vrchlíku, objeví se davu v omámeném stavu v doprovodu šéfa Nyikwomu, který drží jeho pravou ruku, a Nyikwera, který drží jeho levou ruku; oba ho vedli na centrální náměstí Fashody. Král tam posvětí bílého a černého obětního vola tím, že kouzlem přejde přes zvíře mečem a kopím, o nichž se říká, že jsou dvěma starodávnými zbraněmi Nyikangu. Během tří dnů po intronizaci se král neúčastní žádného veřejného obřadu. On odešel do adul, což je dočasný tábor složený ze dvou chatrčí ze suché trávy a postavených vůdcem Gol Nyikang během královského pobytu v Debalo . Krátce po vstupu krále do adul je obětován vůl, který právě posvětil, před táborem.
Během jeho uvěznění krále doprovází Nyikwer a nějaký Ororo . Druhou noc přijde žena Ororo svést krále a zavede ho do jedné z aturwických chat . Opuštěný Nyikwer se ocitá sám. Krátce nato podobizna Nyikangu opouští chrám a přichází odstranit Nyikwer z tábora a přivést jej do chrámu. Ráno čtvrtého dne král zaznamenal nepřítomnost Nyikweru a okamžitě nařídil vůdci Gol Dhianga, aby svolal vůdce klanu Okelo, ze kterého mladá dívka pocházela. Na otázku, šéf Okelo říká králi, aby o tom nic nevěděl. Rozhněvaný král mu řekl: „Proč nic nevíš? Copak jsem si ho nevzal na oplátku za krávy, které nyní máš? Jděte a přiveďte mi to zpět! Brzy poté se vůdce Okelo vrací ke králi, aby ho informoval, že Nyikang tu dívku chytil. Král, pobouřený, nařídí náčelníkovi Okela, aby šel za náčelníkem Nyikwomu (prostředníkem podoby Nyikangu) a požádal ho, aby Nyikwer vrátil . Poté, co se představil Nyikangu, se náčelník Okelo vrací ke králi s Nyikangovou negativní odpovědí: „Co jsou to za krávy?“ Jsou moje nebo král? Král znovu nařizuje náčelníkovi Okelovi, aby šel do Nyikangu, aby si tu dívku vzal, tentokrát v doprovodu šéfa regionu Gol Nyikang. Tváří v tvář královské tvrdohlavosti se Nyikang a Dakova nálada rozzlobí, což je hlášeno králi. Oba regiony se opět připravují na válku.
Pokud první bitva spojila dav několika stovek válečníků, druhá konfrontace je skromnější a účastní se jí jen několik desítek vůdců a hodnostářů Shilluk. Jakmile je vyhlášena válka, Nyikangovi následovníci začnou tančit kolem jeho chrámu a venku se objeví podobizny Nyikang, Dak a Cal. Poté, co Nyikangova armáda obkročila třikrát pochodem směrem k vrchu Aturwic, Nyikwomští válečníci vyzbrojení biče. Mezitím se královští obránci vyzbrojili stonky prosa a zaujali pozice na úpatí Aturwicu. Jakmile Nyikangova armáda začne postupovat, objeví se král a sestoupí z kopce dolů ke svým mužům. Po několika válečných apostrofech král zahájí nepřátelské akce hodem stonky proso na úpatí podobizny Dak. Při obecné bitvě začnou stonky proso znovu létat ve vzduchu. Král se v doprovodu několika partyzánů zmocní Nyikweru , unese jej v Nyikangu a rychle se vrátí k jedné z chatrčí nacházejících se na vrcholu Artuwic. Mezitím bitva pokračuje. Po třech zuřivých protiútokech se tři podobizny dostanou na vrchol Aturwicu a poté vstoupí do královské chýše. Následuje období vyjednávání, kdy Nyikang a jeho synové konečně souhlasí s tím, aby Nyikwer vrátili králi a vrátili se do jejich chrámu.
Ráno pátého dne se asi dvacet šéfů Shilluků střídalo s úctou ke králi, každý přednesl krátký projev poté, co viděl ostří svého kopí zasazené do země. Poté, co je král vyslechl, poděkoval jim za rady a slova a poté je nabádal, aby mu pomohli a uznali autoritu, kterou mu Nyikang souhlasil věnovat. Po poslední oběti je král plně nainstalován do své funkce. O několik dní později se podobizny vrátí do svého obvyklého chrámu v Akurwě .
Shillukové postavili chrámy na tuctu lokalit, kde se říká, že Nyikang zůstal nějakou dobu během svého života. Akurwa na severu a Panyikang na jihu jsou nejvýznamnějšími místy, ale můžeme také poukázat na Wau, Turro, Telal, Nyibodo a Ottigo. Tyto svatyně jsou obecně označovány jako kengo Nyikang nebo ve francouzských „královských hrobkách Nyikangu“. Všichni Shilluk však vědí, že Nyikang není pohřben na žádném z těchto svatých míst a že jsou to jen kenotafy . Každá svatyně přichází ve formě dvou nebo více kruhových chat, takže v Akurwě je sedm chat a pět v Panyikangu. Tyto konstrukce ze sušeného bahna jsou seskupeny dohromady malým neurčitě kruhovým výběhem ze stonků prosa . Svaté chýše jsou o něco větší než obyčejné obytné chaty. Jejich kuželovitá došková střecha končí nahoře pštrosím vejcem napíchnutým na ostří kopí. Uvnitř je uloženo mnoho kopí ( eloda ), které patřily Nyikangovi nebo jeho nástupcům a jsou používány k propíchnutí obětí zvířat během obětí. Venku jsou stěny zdobeny zvířecími nebo geometrickými vzory (cikcak, rovnoběžky, tečkované čáry atd.) Ve žluté, červené, bílé a černé barvě, které každý rok obnovují ženy, ale mají jen nepatrný význam. Náboženské. Životnost těchto svatyní postavených ve vysušeném bahně je relativně krátká, od pěti do osmi let. Doba rekonstrukce trvá asi tři měsíce a nazývá se fing da kwer („posvátný čas“). Každý klan, který závisí na svatyni, je povinen se účastnit; někteří musí dodat dřevo, jiní došky atd. Během stejného období by se účastníci neměli účastnit svatebních tanců, přestavovat si vlastní domovy a účastnit se ozbrojených konfliktů. V období dešťů se chata obvykle zhroutí. Jeho trosky se hromadí a poté obklopují větve trnitých keřů. Během měsíců následující zimy je chata přestavěna na stejném místě na troskách staré. Vysušené bahno ze staré stavby přispívá k posvátnosti místa, takže není rozptýleno, ale uchováváno na stejném místě, kde bylo použito jako stavební materiál. Po několika přestavbách je posvátná bouda umístěna na takto vytvořený umělý val.
Ústní tradice lokalizuje v Akurwě záhadné zmizení Nyikangu, unášeného poryvem větru; tato poslední epizoda vysvětluje velkou posvátnost místa. Malý etiologický mýtus vysvětluje původ toponym. Jednoho dne Nyikang pozval obyvatele místa. Dali mu sníst jakýsi dort, který neznal. Nyikang užasl a řekl: Akucua, což znamená: „To nevím.“ tento výraz se změnil a stal se Akurwou .
Akurwská svatyně měla v roce 1910 pouze dvě chaty, ale tento počet se zvýšil a Wilhelm Hofmayr popisuje v roce 1925 toto svaté místo jako posvátný výběh, který sdružuje sedm chýší. Podle tohoto autora je v pěti chatrčích uloženo relikvie, včetně podobizny Nyikangu, královského trůnu (stolice se čtyřmi nohami), Nyikangova štítu a některých jeho kopí, šestá chata slouží k ubytování úředníků, zatímco vnitřní podlaha sedmý sbírá mléko posvátných krav při úlitbách .
Jednoho dne Nyikang zajal dvě protáhlé zámky a zamkl je v jedné ze svatých chatrčí Akurwy. Před dveřmi měl vyslaného strážce. Ale vzadu v chatrči oba vězni probodli zeď ze zaschlého bahna. Podařilo se jim tak uniknout. Tato epizoda vyvolala veselost lidí, ale Nyikang udělal proti smůle a rozhodl, že od toho dne musí mít jedna z Akurwových chatrčí vždy dva otvory.
Kdysi v dnešním Shilluklandu není jisté, zda se Nyikang trvale usadil ve vesnici. Je však téměř jisté, že jeho preferovaným místem pobytu byla vesnice Panyikang . Nyikang svatyně v Panyikang se skládá z pěti chatrčí a jejich různé funkce naznačují, že rodinný model byl vzat jako model. Původně měl být chrám jistě Nyikangovým osobním domovem. Toto svaté místo zachovává některé kopí Nyikang alodo, ale jedno z nich je považováno za ještě posvátnější. Každá chata má jiné jméno: Nyikayo, Kwayo (nebo Duwad), St. Mac, Dak (nebo Kwayo) a Duwol.
Po pohřbu krále Shilluka jsou náboženské obřady praktikované v jeho pohřebním komplexu podobné těm, které se praktikují ve svatyních Nyikang; Shilluk nastolující rovnocennost mezi Nyikangem (jejich prvním vládcem) a jeho nástupci. Asi třicet chrámových hrobek je tak rozmístěno po celém území, ale s malou koncentrací kolem Fachoda . Cenotaphské chrámy Nyikangu a hrobky králů Shilluk jsou seskupeny pod stejným termínem kengo (královská hrobka), zatímco hroby obyčejných lidí se nazývají roro . Po smrti krále jeho ostatky znají dva pohřby. Ihned po smrti a na několik měsíců je tělo diskrétně umístěno ve vzduchotěsné chatě poblíž královského sídla. Na tomto místě se maso rozkládá a je pohlceno úklidem hmyzu. Poté se kosti takto očistily a v rodné vesnici krále se konal druhý pohřeb. Pohřeb je během tří nebo čtyř dnů doprovázen rituálem wowo, který se skládá ze série kolektivních pohřebních tanců a oběti značného počtu dobytka. Královská hrobka je vykopána v jedné z chatrčí, které tvořily rezidenci, kterou dříve obýval zesnulý před jeho nástupem do monarchické kanceláře. Chaty v královských hrobkách se podobají chatrčím ve svatyních v Nyikangu, jsou pečlivě udržovány a pravidelně přestavovány, mají podobný kultovní personál, ale mohou být však menší.
Svatyně Shilluk jsou v péči mužského a ženského personálu připojeného ke skupině Bang Bang . Ty druhé se vyznačují skutečností, že každý z nich, muži i ženy, jsou v rozporu se svými původními klany, ale také svou věrností konkrétně králi Shillukovi. Každá svatyně je provozována dvěma bang reth , obvykle starý muž a stará žena. Někteří z těchto starých strážců mohou být bývalými královskými nevěstami; vdovy, ženy v menopauze nebo porodící několik královských dětí. Mužského opatrovníka schvaluje náčelník podh (seskupení vesnic), kde je svatyně zvednuta. Tento místní vůdce je také odpovědný králi za čistotu místa, jeho údržbu a pravidelnou rekonstrukci. Dvě staré hlavní stráže mají podřízený štáb. Ženy jsou odpovědné za zametání místa, nabízení mléka a proso a účast na každoročních nebo příležitostných obřadech. Tyto ženy také interpretují sny věřících a provádějí všechny obřady na počest Nyikaya , kultu vyhrazeného pro ženy. Mužští úředníci mají na starosti stádo dobytka připojené k chrámu. Provádějí zvířecí oběti, distribuují maso účastníkům a poté hodí zbývající kosti do Bílého Nilu . Do svatyní mohou vstoupit pouze strážci, ostatní Shilluk musí být spokojení, aby zůstali na dálku a zároveň se chovali úctyhodně.
Obřady, jejichž cílem je přinést blahodárné deště nad Shillukland, se konají na začátku lunárního měsíce Alabor (kolem dubna), kdy začíná období dešťů. Nyikangovi je nabídnuta kráva a vůl; kráva se připojí k posvátnému stádu chrámu, ale vůl je obětován. Král musí tradičně nabídnout dva dobytek a zúčastnit se rituálu, který se koná na Fashodě . Vůl je usmrcen před otevřením výběhu svatyně bang reth pomocí posvátné kopí. Mezitím král stojí vedle bovid a drží v ruce kopí směřující k obloze. Během této doby svolá Nyikang a požádá ho, aby přinesl déšť. Maso poté spotřebují všichni přítomní bang reth . Po jídle jsou kosti a krev vola (shromážděné v tykvi) hozeny do řeky. Kůže je opálená a je z ní rohož. Při této příležitosti je velká část proso, do té doby chovaná v chrámových rezervách od poslední sklizně, fermentována a přeměněna na pivo. Když král jde do Panyikangu , je pro něj zvykem obětovat samotného vola, zatímco se modlí Bang reth .
První ovoceJeště před začátkem sklizně se oddaný snaží přilákat dobré milosti Nyikangu tím, že do chrámu přinese několik klasů a poté je zasune do střechy střechy. Během prvních plodů je zvykem, že každý přináší do nejbližšího chrámu malé množství uší prosa . Zrno je mleté Bang reth a poté smícháno s říční vodou. Tato kaše se pak rozprostírá na prahu svaté chýše zasvěcené Nyikangu. Poté, co jsme touto směsí namazali zeď chatrče, hodíme zbytek na zem nedaleko chrámu. Nově sklizené obilí před tímto obřadem nikdo nekonzumuje.