Chapalu , Capalu nebo Capalus je obrovská kočka mluvený ve středověkých rukopisech francouzských spojených s Arthurian legendě . Možná pramení z keltské víry a ve waleské artušovské poezii je známý jako Cath Paluc , Cath Palug , Cath Paluc , Cath Balug nebo Cath Balwg .
Černá kniha Carmarthen z něj dělá syna mýtické prasnice Henwen a hovoří o jeho zmatku na Anglesey . Podle La Bataille Loquifer je Chapalu výsledkem znásilnění víly Brunehauta luitonem Gringaletem a prokletý svým narozením se snaží znovu stát člověkem. Některé texty i mozaika svědčí o boji krále Artuše proti němu.
„Král Luitons“ v pozdním pokračování Ogier Dane , to je divoký bestie, která útočí na cestující, nakonec poražený Arthur v The Estoire de Merlin z Vulgate cyklu . Populární folklór později spojil tento příběh s Lac du Bourget a Mont du Chat , ačkoli toponym předcházel této verzi legendy. Guillaume Apollinaire převzal postavu Chapalu v L'Enchanteur pourrissant .
Pro Philippe Waltera by francouzské jméno mělo být rozděleno na „kočku“ a „pelu“ nebo „palu“ nebo „chlupatou“, což je teorie uváděná ve všeobecných veřejných pracích. Jean-Paul Lelu zdůrazňuje vztah mezi jmény Cath Paluc, Capalu a Chapalu a naznačuje, že „ca“ je zastaralá předpona, „palu“ znamená „bažina“. Ve velštině , ačkoli „Palug“ znamená „zachránce“, je třeba slovo přirovnat k „raněnému, drápajícímu“. Pro Clauda Sterckxe je „nepochybné, že Welsh Cat Palug (Cath Palug) a francouzský Chapalu jsou stejní tvorové“. Velšské jméno by dalo deformací francouzský tvar. Jean Markale (jehož dílo je často sporné) naznačuje velké množství etymologií „víceméně fantazijních“ pro toto stvoření, nejlogičtější a nejčastěji citovaná je „kočka paludů“ nebo „ bažin “. Starší studie evokovaly význam „lva“, „boha tygra“ nebo „boha kočky“ pro předponu „ca“. Joseph Loth zmiňuje variantu „Balug“, složenou z „Bal“, která evokuje keltského boha.
Všechny texty na téma Chapalu ji dávají do úzké souvislosti s tekutým prvkem, což je rys, který si již všiml Émile Freymond během svého výzkumu v roce 1899. Axel Wallensköld , komentující Freymondův výzkum v roce 1900, dokonce zmiňuje „mýtickou personifikaci moře ". Název „král loutonů“, jehož vodní původ je doložen určitými zprávami, odkazuje znovu na tento prvek.
Je prezentován jako monstrum démonické povahy. Středověká hagiografická literatura má tendenci „démonizovat“ pohanské víry, což je zvláště citlivý aspekt v L'Estoire de Merlin . Z toponymických a folklorních analýz Jean-Paul Lelu dospěl k závěru, že Chapalu je strážcem vodních cest do keltského jiného světa , srovnatelného s tarascanským drakem s lví hlavou, který pravděpodobně má stejný původ. Claude Lecouteux uvádí tři teorie, včetně keltských tradic. Kočka je chtonické stvoření , dokonce zosobnění smrti v keltských vírách. V Irsku je „mořská kočka“ monstrózní kočičí kočka, zatímco Shetlandové jsou dříve známí jako Cat Inis nebo „Cat Island“. Jejich severní poloha a podnebí docela dobře odpovídají myšlence jiného světa , tolik stop, které odkazují na ostrovní keltský původ. Tento keltský původ byl vyvolán po dlouhou dobu, o čemž svědčí studie Kerstin Hård af Segerstad z roku 1926, která cituje MG Paris, který v něm vidí „impozantní keltské mytologické monstrum, které pravděpodobně pochází z doby před domestikace kočky na západě “. Sám evokuje analogii s Chêne-Lapaludem poblíž Angers a spojuje toto stvoření s galskou mytologií.
Poslední teorií je teorie starověkého vodního božstva, které museli rybáři uctívat tím, že odmítli část svého úlovku.
V The Estory of Merlin and Welsh Triáds je Chapalu především malá černá kočka z vody, která se stává gigantickou a obludnou. Podle La Bataille Loquifer má tělo koně a hlavu kočky, je to „červenooký ďábel“: některé rukopisy k tomuto popisu přidávají dračí nohy a lví ocas , přičemž upřesňují, že by byl princem oběť očarování, proměnil se v zvíře. Báseň v Middle vysoce německý , Manuela und Amande , mluví o něm jako ryba s výskytem kočky.
Uvádějí se teorie inspirace rysa a divoké kočky , ale důslednost „chlupatého obojživelníka“ v popisech činí deformaci vydry nebo jiného mustelida pravděpodobným .
Zdrojem pro Cath Palug pocházejí ze středověkých rukopisů, zejména XII th století a XIII th století . Jean Bichon tvrdí, že boj krále Artuše proti tomuto monstru je v romantické literatuře špatně zastoupen, ale Francis Dubost tvrdí opak. Tento boj je však dostatečně dobře známý na to, aby byl zobrazen na mozaice katedrály v Otrantu z roku 1163 nebo 1165. Ten ukazuje, jak Artur jezdil na rohatém zvířeti (pravděpodobně kozě), a zahrnuje dvě na sebe umístěné viněty: králův boj nahoře a dole rozlišení boje, kde „pardé“ (tečkovaná) příšera ovládá muže na zemi. V této reprezentaci je patrná určitá démonizace Artura.
Chapalu studovali mimo jiné Laurence Harf-Lancner , Philippe Walter , Gaël Milin a Goulven Péron .
Loquifer BattleObjevuje se v La Bataille Loquifer , písni z karolínského cyklu původně komponované v roce 1170. Generuje se během znásilnění, kterého se dopustil luiton ( elf ) Gringalet na víle Brunehaut, proto se objevuje s hlavou kočky a tělem kůň, který musí „ztělesňovat nepřátelství mezi ušlechtilou podivuhodnou bytostí a nevkusným fantastickým stvořením“ a přeložit vztek víly. Název „Gringalet“ odkazuje na Gauvainovu horu , což snad vysvětluje částečně koňský vzhled Chapalu v tomto příběhu.
Chapalus byl, nemohl
přijít do přírody Anjandrés byl na ostrově Oryon
Z takové ctnosti, že jeden není ani jeden;
Pro faee, který Bruneholt ne koupal
svůj roh ve fontáně Orcon ;
Před ním přišel Grigalet. I luiton;
Iloques prist la fee en traïsson
Si anjandra Chapalu lou felon.
- Graindor de Brie, La Bataille Loquifer
Jeho matka ho odsuzuje, aby zůstal příšerou a zůstal v Avalonu, dokud neukousne toho nejodvážnějšího rytíře na patě a nevypije jeho krev. Dává se do služeb víly márnice . Přijíždí rytíř Rainouart, který potká krále Artuše a mnoho dalších rytířů na ostrově . Arthur, dychtivý vyzkoušet si svoji hodnotu, organizuje za přítomnosti Morgue a sebe jediný boj mezi Rainouartem a kočičí příšerou . Chapalu se podaří pít rytířovu krev, která ho okamžitě promění v pohledného mladého muže. Přísahá věrnost Rainouartovi. U příležitosti akce se pořádá večírek.
Transformace Chapalu zvedne kletbu, která na Avalona zaváhala, a Rainouart poté opustí Morgane, který je do něj zamilovaný, aby našel svého syna. Přesvědčí Chapalu, aby ho následoval na moře a způsobil ztroskotání lodi, která rytíře zabila. Rainouart se zaobírá pomocí sirén.
V tomto příběhu se Chapalu přibližuje k lykantropům a víle Mélusine , kteří oba trpí obludným vzhledem a snaží se znovu získat svou lidskost. Boj není vyřešen zbraněmi, ale proto, že Rainouart je jediný, kdo může osvobodit Chapalu, i za cenu svého života. Dominuje jeho protivník a díky své oběti umožňuje druhé zrod příšery. Rainouart je Arthurův šampión, který má napravit špatné zrození Chapalu kvůli násilnickému skřetovi tím, že z něj udělá člověka.
Li Romanz z Franceis a Galeran z BretagneNěkolik zdrojů říci Arthur je zabit v bažinách u Cath Palug, zejména Li Romanz Franceis části na brožury z konce XII -tého století napsal Norman André Coutance krátce před touto oblastí, které jsou připojeny k Anglii , nestane French. Nacionalismus je tak zřetelný v celé severozápadní francouzském území. André de Coutance se snaží vyprovokovat Angličany, pro které je král Arthur národním hrdinou a legendárním dobyvatelem části francouzského území, tím, že byl poražen Chapalu:
Říkali, že nic nestojí,
A proto Arflet necenil
Que boté fu od Capalu
Li reis Artur en la palu;
A ta kočka, válka,
pak přešla do Anglie
a
neutekla před dobytím, Ainz porta corone v zemi;
A
uprchnout ze země, kde našli tuto bájku;
- André de Coutance, Li Romanz z Francie
Báseň specifikuje, že kočkovitá šelma poté vyhraje Anglii, a zmocní se koruny země, aby se stala jejím panovníkem. Tento příběh propagovaný Capetians má za cíl zesměšňovat Artura a tím poškodit jejich politické oponenty, je to vynález a podle Philippe Waltera „autor, který uvádí tuto tradici, pospíchá zdůraznit její absurditu“ zakončením „Where they they (the French ) najít takovou bajku? “ Je to všechno lež, Bůh to ví. ".
Galeran Británie , román z počátku XIII -tého století , má tento příběh porážky od Cath Palug.
L'Estoire de Merlin a jeho apartmáBáseň je věnován Cath Palug v The Estoire Merlin , psaný během první poloviny XIII th století a část Vulgate cyklu . Rybář z Lac du Bourget slibuje, že nabídne svůj první úlovek Bohu, a poruší své slovo. Na třetím zátahu vychovává malou černou kočku, ale ta se stane obludnou, pohltí celou rodinu rybáře a zaútočí na cestovatele. Nakonec je zabit Arthurem , který ho provokuje pomocí Merlina . Vrhl se na krále a Chapalu byl sestřelen.
Tyto folklórní místní známé varianty tohoto příběhu, kde je smrt kočky připisované dvěma bratry, kteří útočí na válečnou mašinérii a kompletní šavli, nebo voják přišel Bourget kdo zabije mušketu . Z XIV th století , ten tvor je popisován jako úkryt ve velkém jeskyně, z XVI th století , legendární bitva o krále Artuše se pohybuje na Mont du Chat . Název hory, známý od roku 1232, připomíná Chapalu a stává se jedním z důvodů pro upevnění legendy. V roce 1619 františkán Jacques Fodéré přepracováním tohoto příběhu řekl, že šlo o kočku o velikosti tygra , a představil dva bratry rytíře Artura, Beria a Meliana. Na konci XIX th století , Emile Freymond sbírání lidových tradic spojených s tímto legendou a je řečeno starým Savoyard zemi kocour sežral cestovatel v deset nebo dvacet z jeskyně nedaleko Col du Chat , pak rytíře nebo vojáka zabil to. Zmínka o této „velké kočce“ v Savoyi mohla být donedávna popularizována účinnou přítomností rysa .
Arnold van Gennep se o tuto víru zajímá a bere na vědomí vliv názvu vesnice Saint-Jean-de-Chevelu , který připomíná monstrum, což možná posiluje místní fixaci této legendy.
Ogier dánskýV pozdním pokračování Ogier Dane je Chapalu králem loutonů (elfů). Z Avalonu vyzve krále Artuše, aby se zmocnil jeho hradu. Této výzvy se ujal Ogier , společník víly Morgue (Morgane). Boj mezi Ogierem a Chapalu je považován za zkoušku, která osvobodí Chapalu z jeho kletby, poté se stane Ogierovým panošem pod jménem „Benoît“ a zůstane v zemi Faërie. Tento příběh je velmi podobný příběhu Rainouarta, La Bataille Loquifer pravděpodobně sloužil jako model.
Podle velšských triád je mýtická prasnice Henwen (stará bílá) pronásledována, protože proroctví oznamuje, že její potomci pustoší zemi. Coll, jeden z posledních tří velkých prasat, najde v Llanveiru čerstvě narozenou černou kočku a hodí ji do moře ze skály s jistotou, že zemře. Kočka překročí vodu a v Anglesey najdou Palucovy děti zvíře a poté ho nakrmí. Vyrostl a pod jménem Cath Paluc (neboli „Palucova kočka“) se stal jedním ze tří morů ostrova.
Je třeba poznamenat, že „Cath Paluc“ přichází na svět současně se dvěma dalšími tvory, orlem a vlčím mládě, které připomíná boha Luga , i když podle Clauda Sterckxe jde o „trojnásobné narození. funkční zoomorfní “. Prasnice , který dává vzniknout bohaté sklizní nebo obrovských zvířat, je přirovnán k obrazu bohyně matky .
Carmarthenova černá knihaPodle Carmarthenovy Černé knihy , jejíž rukopis byl zkopírován v letech 1154 až 1189, pochází katalpaluc z moře, aby zničil zemi, ale nakonec je sestřelen Seneschalem Keu , poté, co zabil 180 válečníků.
Jean-Paul Lelu připomíná o tomto textu, že „ve starověku lidé z silurové obsadila jižní a západní části Walesu “, a že antefixes z Caerleonu přehlídky hlavy s ušima koček, se symboly. Mohli by představovat „impozantní kočičí božstvo Silures“.
V roce 1898 , Guillaume Apollinaire zmiňuje Chapalu, příšeru „který měl hlavu kočky, nohy draka, tělo koně a ocas lva“, v L'enchanteur pourrissant . Přisuzuje mu zářící oči, strach z dneška a upřesňuje, že má neustále hlad. Tyto verše vedou k mnoha komentářům:
"Nikdy nebudu plodný." Přesto ti, kteří jsou, mají vlastnosti. Přiznávám, že žádné neznám. Jsem osamělý. Zde objevuji kvalitu: Mám hlad. Najdeme něco k jídlu. Kdo jí, už není sám “
- Guillaume Apollinaire , The Rotting Enchanter
Franz Hellens v něm vidí odkaz na mýtus o lykantropu a dalších na „legendární apetit básníka Apollinaira“: mladistvé dílo napsané ve věku 18 let, L'Enchanteur pourrissant mohl představit analogii mezi tvorem a jeho melancholií tvůrce, obávající se o svou budoucnost.
Chapalu se také objevuje v recenzi Le Festin d'Ésope , kterou založil Apollinaire, a ve které spotřebované zboží uvedené v názvu není pozemské. Dalším návrhem by bylo pochopit „Ten, kdo čte, už není sám“, založený na analogiích mezi fyzickým jídlem a „chutí ke čtení“, nebo činu „pohltit knihu“. Chapalu také upřesňuje, že hledal okouzlujícího Merlina „protože byl naučený a věděl by, jak z něj udělat plodného“.
Max Jacob vzdává hold tomuto textu napsáním velmi blízké verze, ve které je Chapalu stínem milující jednorožec . Vyhrožuje Victorovi Matorelovi, aby na kolenou zhroutil knihovnu a potom mu pohřbil žaludek pod slovníky .
V roce 2013 přejmenoval kolektiv vypravěčů „Chemin Contant“ své sdružení a dal mu název „Chapalu“. Je označen jako Divné zvíře, které se narodilo ze zakázaných lásek a putování světem za shovívavým pohledem.
V ruských povídkách je Kot Baioun obrovská zlá kočka, která svými příběhy kolébá a uklidňuje cestovatele, než je bezohledně zabije.
: Zdroj použitý při psaní článku