velština

Velšský Cymraeg
Země	Velká Británie , Argentina
Kraj	Wales , Anglie , Chubut
Počet reproduktorů	více než 1 015 600 Detail 857 600 ve Walesu 150 000 v Anglii 5 000 v Argentině 2 500 ve Spojených státech 1300 v Kanadě 1400 v Austrálii 1100 na Novém Zélandu
Jména mluvčích	Velština, gallofon
Typologie	VSO , inflexní , akuzativ , akcentovaná intenzita
Klasifikace podle rodiny
- Indoevropské jazyky - keltské jazyky - ostrovní keltské jazyky - brittonické jazyky - velština
Oficiální stav
Úřední jazyk	Wales
Řízeno	Comisiynydd y Cymraeg
Kódy jazyků
ISO 639-1	cy
ISO 639-2	no, kym
ISO 639-3	cym
IETF	cy
Linguasphere	50-ABA-a
WALS	vítej
Glottolog	wels1247
Vzorek
Článek 1 Všeobecné deklarace lidských práv ( viz text ve francouzštině ) Erthygl 1 Genir pawb yn rhydd ac yn gydradd â'i gilydd mewn urddas a hawliau. Fe'u cynysgaeddir â rheswm a chydwybod, dylai pawb ymddwyn y naill at y llall mewn ysbryd cymodlon.

Welsh (autonym: Cymraeg , / k ə m r ː ɨ ɡ / ) je jazyk skupina Celtic ostrov z rodiny Indo-Evropan , v blízkosti Cornish a Breton , s nímž tvoří pobočku s názvem Brythonic keltské jazyky. Mluví se hlavně ve Walesu , ale také v Anglii a Argentině . Velština je keltský jazyk, který má dnes největší počet mluvčích . Jazyk používá k označení sebe termín Cymraeg (odtud jeho jiný název, kymrique nebo cymrique , ve francouzštině). Welsh , vzácněji Gallophone , je někdo, kdo mluví Welsh.

Pravidelné oficiální sčítání lidu (velšská vláda) ukazují, že v letech 2013 až 2015 47% obyvatel Walesu hovoří velšsky snadno a 53% denně.

Dějiny

Klasifikace a odrůdy

Welsh formy s Breton a Cornish Brittonic větve z keltských jazycích , mezi něž patří také gaelské jazyky ( irský , skotský gaelský a manský ), jakož i kontinentálních keltských jazyků, které jsou nyní zaniklý. V rámci bretonských jazyků jsou bretonština a cornwallština blíže k sobě navzájem než k velštině. Skupina kdysi zahrnovala čtvrtého člena, kambria , vyhynulého ve středověku, který je znám jen několika glosami .

Velština má různé odrůdy , ale její dialekty jsou méně odlišené od bretonských. Nejdůležitější rozdělení odděluje severní a jižní velštinu na základě několika faktů o výslovnosti, lexikálních rozdílů a konkrétních frází.

V jazykovém rejstříku je také velký rozdíl mezi obyčejným velšským ( Cymraeg llafar ) a literárním velšským ( Cymraeg llenyddol ) - oba existují společně písemně. Ve srovnání se starými stavy jazyka je jazyk mnohem konzervativnější ve své syntaxi a jasně syntetické morfologii , zatímco současná velština se vyvíjí v analytičtějším smyslu . Slovní zásoba je také odlišná, literární velština zachovává mnoho slov z běžného používání, zatímco každodenní velština má mnoho výpůjček z angličtiny (víceméně dobře přijímaných). Dnes, mimo umělecké kontexty, je psaná velština založena hlavně na každodenním jazyce.

Současná situace jazyka

Zeměpisné rozložení a počet řečníků

Velština se používá hlavně ve Walesu . Obecné sčítání lidu z roku 2011 naznačuje, že zde je 562 000 velšů. Průzkumy založené na sebehodnocení dovedností ukazují mnohem vyšší čísla: v roce 2013 787 500 lidí uvedlo, že mluví velšsky, neboli 27% populace. Podle údajů z let 2004-2006 však pouze 317 000 (nebo 16% populace) uvedlo, že hovoří plynně.

Roční průzkum počtu obyvatel provedený Úřadem pro národní statistiku pro rok končící v prosinci 2019 zjistil, že 857 600 obyvatel Welska (28,4%) ve věku od tří let umí mluvit velštinou. Výsledky posledního národního průzkumu pro Wales (2018–2019) naznačují, že 22% populace ve věku od tří let bylo schopno mluvit velšsky, přičemž dalších 16% mělo „určitou schopnost mluvit velšsky“ .

V Anglii žije kolem 150 000 velšských lidí, a to jak kvůli migračním tokům do anglických průmyslových center, tak kvůli existenci domorodých komunit, někdy ve většině, po dlouhou dobu, například v Oswestry , městě hraničícím se zemí ( týdenní Y Cymro , „velšský“, vycházel dlouho).

K dispozici je malá komunita velštiny v Argentině , dědictvím osídlení Welsh v XIX th  století ( y wladfa ) v údolí řeky Rio Chubut , zejména v Trelew a Puerto Madryn v Patagonii . Asi 5 000 lidí tam stále mluví tímto jazykem.

V důsledku mezinárodní migrace mají anglosaské země malý počet velšských obyvatel: například USA , Kanada , Austrálie , Nový Zéland .

Nedávný vývoj

Používání velštiny výrazně poklesla XX -tého  století v důsledku tlaku z angličtiny. Opatření na revitalizaci jazyka přijatá ve Walesu tento vývoj zpomalila: podíl velšských mluvčích se dokonce zvýšil mezi obecnými sčítáními v letech 1991 a 2001. Sčítání lidu z roku 2011 však ukázalo obnovení pomalého úpadku jazyka, zejména v klíčových regionech sever a západ, kde velština zůstává společným jazykem, kvůli rostoucímu osídlení lidí ze zemí mimo Wales. Tato eroze není vyvážena mírným nárůstem počtu Welsů v jižních oblastech, které jsou z velké části poangličtěné.

Oficiální stav

Od Deddf Iaith Gymraeg („zákon o velštině“) v roce 1993 se místo velšských institucí v institucích zvýšilo: správní orgány musí být schopny nabízet své služby v obou jazycích.

Tyto dvojjazyčné dopravní značky je standardizován ve Walesu, a Welsh je uznáván jako regionálního jazyka ze strany Evropské charty regionálních či menšinových jazyků .

Vzdělání

Ve vzdělávání má velština pozoruhodné místo, přičemž přibližně 20% dětí ve Walesu je vzděláváno ve velštině jako první jazyk a studium je pro všechny školáky povinné až do šestnácti let. Logickým důsledkem je, že v nejmladších věkových skupinách najdeme nejvíce velšských mluvčích.

Literatura

Je to velšská poezie, která zůstala nejblíže srdcím waleských od středověku. Na Národní Eisteddfod ( Eisteddfod Genedlaethol Cymru ), hlavní každoroční soutěži, jazykovém festivalu a přehlídce velšské kultury, je bardický trůn udělen hlavnímu vítěznému básníkovi. Striktní formy velšské poezie vyžadují formální aliteraci v jádru veršů, princip zvaný cynghanedd .

Jedním z nejslavnějších waleských příspěvků k západní literatuře je Mabinogion (slovo jasně odvozené od waleské mab , „syn“), sbírka příběhů vztahujících se k keltské mytologii .

Média

Ve velštině je národní rozhlasová stanice: BBC Radio Cymru , která vysílá na FM a na internetu. Existuje také mnoho regionálních řetězců.

Ve velštině je také televize: Sianel Pedwar Cymru ( v překladu čtyři kanály ve Walesu , S4C logogramu). Jeho nejoblíbenější show je telenovela, která trvá déle než 20 let: Pobol y Cwm (Lidé z údolí).

Psaní a výslovnost

Tónový přízvuk

Velština je jazyk s tonickým přízvukem , který obvykle naráží na předposlední slabiku víceslabik a jedinou slabiku lexikálních jednoslabiček . Existuje však řada víceslabičných slov s důrazem na poslední slabiku - mezi nimi i samotný název jazyka, Cymraeg . Hovorová velština má tendenci eliminovat nepřízvučné počáteční samohlásky ve výslovnosti ( aferéza ): slova jako afalau „jablka“, esgidiau „boty“, yfory „zítra“ se pak vyslovují [ 'vɑːlɛ ], [ ' skɪd͡ʒɛ ], [ 'voːrɪ ].

Souhláska

Velština má následující souhlásky , které jsou přepsány do mezinárodní fonetické abecedy  ; na odpovídající graphemes z Welsh abeceda následovat tučně.

	Ret			Zubní	Alveolární		Postalveolární	Palatal	Velární	Globální
	bilabiální	labiodentální	labio-velar		centrální	postranní
Okluzivní	[ p ] ‹p› [ b ] ‹b›				[ t ] ‹t› [ d ] ‹d›				[ k ] ‹c› [ g ] ‹g›
Nosní	[ m̥ ] ‹mh› [ m ] ‹m›				[ n̥ ] ‹nh› [ n ] ‹n›				[ N ] <ngh> [ ŋ ] <ng>
Složitý							[ t͡ʃ ] ‹tsi, tsh, ts› [ d͡ʒ ] ‹j›
Frikativní		[ f ] ‹ff, ph› [ v ] ‹f›		[ θ ] ‹th› [ ð ] ‹dd›	[ s ] ‹s›	[ ɬ ] ‹ll›	[ ʃ ] ‹si, sh, s›		[ x ] ‹ch›	[ h ] ‹h›
Válcované					[ r̥ ] ‹rh› [ r ] ‹r›
Spiranta			[ w ] ‹w›			[ l ] ‹l›		[ j ] ‹i›

Poznámky:

• Pokud pole obsahuje dvě znaménka, první označuje neslyšící souhlásku a druhé odpovídající zvukovou souhlásku .

• Hluché zastávky a nasály jsou prováděny aspirací a zvukové zastávky mají tendenci být tlumené na konci slova a po s v kombinacích sb a sg .

• Neslyšící nasals objevují především v důsledku mutace u Nasalization neslyšících zastávek.

• Zvuk [ ʃ ] se obvykle objevuje před samohláskou, kde je napsán, pokud  : např. siarad [ ʃɑːrad ) „mluvit“, siop [ ʃɔp ] „nakupovat“; na ostatních pozicích se transkripce sh používá pro výpůjčky nebo dialekt. V Jižní Welsh, S je zasyčel [ ʃ ], když je v kontaktu s i  : například dát „měsíc“ nebo pane „kraj“ je tu [výrazná miːʃ ] a [ ʃiːr ] (oproti [ MIS ] a [ SIR ] na severu ).

• Affricates [ t͡ʃ ] a [ d͡ʒ ] se nacházejí ve slovech vypůjčených z angličtiny; přepis není zcela pevný a někteří jej používají k nahrazení zvuku [ ʃ ]. Dialekticky tyto afrikáty existují také v nativních slovech jako rozšíření kombinací [tj] a [dj] (psaná ti a di ).

• U neasimilovaných výpůjček se můžeme setkat se zvukem [ z ], který je často nahrazován [s].

• Písemné hluchý alveolar postranní fricative souhlásky ll je často popisován jako zvlášť typické jazykem velšského; Anglické reproduktory často aproximovat jako THL nebo fl ve jménech velšského původu, jako je Lloyd (od Llwyd „šedá, hnědá“), o čemž svědčí Floyd variantě .

Samohlásky

Moderní Welsh má šest nebo sedm základních monophthongs , se liší v množství , stejně jako četné dvojhlásky . Množství monofongů je do značné míry spojeno s fonetickým prostředím a akcentací podle poměrně složitých pravidel, ale v některých pozicích existují opozice délek, které odlišují určitá slova (např. Protože „auto“ / auto „přítel, rodič“, vaše „ vágní “/ tôn „ melodie “). Kvantita má vliv na zabarvení: dlouhé samohlásky jsou obecně vyslovovány více uzavřené než krátké. John Morris-Jones popsal začátek XX tého  století tři veličiny (krátký, středometrážní, dlouhý), podle následujícího systému:

• všechny nepřízvučné samohlásky jsou krátké.
• v poslední slabice jsou samohlásky dlouhé, když jsou zdůrazněny a následují je pouze souhlásky [ b ], [ d ], [ g ], [ f ], [ θ ], [ s ], [ x ], [ v ] , [ ð ] nebo jakákoli souhláska. Následují [ l ], [ r ], [ m ], [ n ] a mohou být krátké nebo dlouhé. Za nimi následuje [ ɬ ], jsou dlouhé na jihu, ale krátké na severu Walesu. Následuje další souhláska nebo skupina souhlásek, jsou struční.
• v předposlední slabice jsou samohlásky napůl dlouhé, když jsou zdůrazněny a následovány stejnými jedinými souhláskami jako dlouhé v poslední slabice - kromě [ s ] a [ ɬ ]. Jinak jsou krátké.

Novější popisy označují pouze dva stupně délky: v jednoduchosti střední délky popsané Morris-Jonesem odpovídají dlouhým v jižním Walesu, ale krátkým na severu; samohláska [ ə ] je obvykle všude krátká. . Severní velština proto zachovává dlouhé samohlásky pouze ve zdůrazněných jednoslabičkách; prodlužuje tuto délku na monosyly končící skupinou souhlásek, z nichž první je [ s ] nebo [ ɬ ] .

Tyto přejatá slova Nedávné mohou existovat výjimky z těchto pravidel.

Tabulka monophthongs v severní velštině

Jednonožky	Předchozí	Centrální	Zadní
Zavřeno	já ː i	ɨ ː u, y	u ː w
Předem uzavřeno	ɪ i	ɨ u , y	ʊ w
Polovina zavřená	e ː e	ə y	o ː o
Napůl otevřený	ɛ e		ɔ o
Otevřeno	a a		ɑ ː a

Tabulka dvojhlásek v severní velštině

Dvojhlásky	Druhý prvek
První prvek	předchozí	centrální	zadní
Zavřeno		y ɨ wy	ɪ u iw ɨ u uw , YW
způsob	ə i ei ɔ i oi	ə ɨ eu,ey Ɔ ɨ oe,nebo	e u ew ə u yw
otevřeno	mají i mít	a ɨ au ɑ ː ɨ ae	a u aw

Jižní velština ignoruje samohlásky [ ɨ ] a [ ɨː ] a realizuje je jako [ ɪ ] a [ iː ]. To platí také v případě, že tyto samohlásky tvoří prvek dvojhlásky. Rovněž zaměňuje realizaci dvojhlásek ae a au v [ a i ] (severní velština tyto dvojhlásky odlišuje pouze v závěrečné slabice). Další redukce vokálního systému existují dialekticky.

Pravopis

Ačkoli jsou konvence pro francouzského mluvčího někdy překvapivé, velšský pravopis naznačuje výslovnost docela věrně. Hlavní rozdíly jsou následující:

• existují dvě možné hodnoty, [ ɨ ] poslední slabika ( "clear") a [ ə ] jinde ( "tmavá")
• u dnes má stejnou hodnotu jako „clear y“. Ve středověké velštině však byl rozdíl: u se tehdy vyslovovalo [ ʉ ], což bylo zabarvení blíže k francouzštině nebo bretonštině u (ale formulované dále dozadu).
• i a w znamenají oba Samohlásky a spiranty, které mohou vytvářet nejasnosti, zejména v WY skupině . Všimněte si, že w je často [w] v počátečních kombinacích gwl-, gwn-, gwr-  ; slova jako gwlad "country", gwneud "to do", gwraig "manželka, manželka" jsou jednoslabičná: [ 'gwlɑːd ], [ ' gwnəɨd ], [ 'gwraig ].
• v monosyllables vyvíjí koncová r nebo l po souhláse podpůrnou samohlásku, jejíž zabarvení se odráží od poslední samohlásky psaného slova: llyfr „livre“ se vyslovuje [ 'ɬɨvɨr ], pobl „gens“ se vyslovuje [ ' pɔbɔl ]. V hovorovém stylu lze tuto samohlásku napsat určitými slovy: pobl se tak stane pobol . Na druhou stranu, v polyslabičkách má r nebo l v těchto pozicích tendenci klesat: ffenestr „okno“ se stává [ „feːnɛst ], perygl „ nebezpečí “se stává [ „ peːrɨg ].
• finále -f často padá do výslovnosti aktuálního: tref „město“ je vyslovován [ TRE ]. Známý styl si opět může všimnout této změny v hláskování a psaní tre .
• každodenní jazyk má tendenci redukovat dvojhlásky na nepřízvučné konečné slabiky, s různými výsledky v závislosti na dialektu. Zejména časté množné zakončení -au se stává [a] na severu, [ ɛ ] na jihu.
• některá gramatická slova mají nepravidelnou výslovnost.

Gramatika

Velšská gramatika sdílí mnoho společných rysů s ostatními keltskými jazyky ostrova  :

• převážně Inflectional morfologický typ s analytickými tendencemi
• komplex morphophonology zahrnující souhláskové mutace v počáteční a vnitřně ( lenition , Nasalization , spirantization plus provection a aspiraci jen interně), stejně jako samohlásky střídání (o apophony a metaphony ), jejich použití pro účely gramatických
• organizace věty typu sloveso-předmět-objekt
• organizace jmenné skupiny podle určujícího pořadí - podstatné jméno - přídavné jméno přídomek nebo doplněk podstatného jména
• zásah slovesných částic do artikulace věty
• důležitá role, kterou hraje slovesné podstatné jméno vyjadřující svůj předmět prostřednictvím přivlastňovacího zájmena , podílející se na tvorbě mnoha perifrastických časů
• existence specifické neosobní formy v konjugaci
• že předložky „konjugované“, to znamená brát různé podoby v závislosti na osobě
• dva paralelní systémy gramatického čísla (charakteristické pro brittonské jazyky), protikladné na jedné straně jednotné a množné číslo, na druhé straně kolektivní a jednotné číslo
• gramatické rozlišení pohlaví mezi mužským a ženským do značné míry zajištěno výraznými souhláskovými mutacemi
• vigesimal- typ číselnou soustavu .

Mezi severními a jižními dialekty existují určité gramatické rozdíly: podrobnosti morfologie a některé konkrétní konstrukce, zejména ta pro „mít“. Tyto rozdíly jsou však zanedbatelné ve srovnání s mnohem ostřejšími, které oddělují obyčejnou velštinu od literární velštiny:

• systém počátečních konsonantických mutací je přísněji aplikován v literární velštině, tekutější v plynné velštině, kde některé mutace mizí nebo jsou nahrazeny nejčastějšími z nich, lenition
• slovní systém je zřetelně odlišný: plynulá velština zjednodušila časování, snížila počet časů a některé změnily hodnotu; zároveň se zvýšila role perifrastických časů
• literární velština má konjunktiv, který běžná velština udržuje pouze v ustálených výrazech
• plynulá velština vyvinula speciální zákazovou perifrázi , zatímco literární velština používá negaci imperativu . Příklad: literární Na chysgwch! ~ aktuální Peidiwch â chysgu! / Peidiwch cysgu! "Nespi!" "
• literární velština používá částice na začátku věty k vyjádření výslechu a popření , které plynulá velština elides (při zachování souhláskových mutací, které spouští); paralelně plynně velšsky vyvinul novou negační částici umístěnou za slovesem. Příklad: literární Ni chysgaf ~ aktuální Chysga / Gysga i ddim „nebudu spát“.
• Literární Welsh používá osobní předmět zájmena pouze pro zdůraznění, zatímco plynulý Welsh obvykle vyjadřuje jim. Příklad: literární Cysgaf ~ aktuální Cysga i „Budu spát“
• obdobně každodenní velština vyjadřuje osobní zájmena po konjugované předložce, což literární velština ne. Příklad: literární arena ~ současná arna „na mě“
• plynně velšsky ignoruje některé archaické pronominální formy spisovného jazyka.

Slovní zásoba

Prvky lexikonu

Základna velšského slovníku je keltského původu, úzce souvisí se základem ostatních brittonských jazyků, vzdáleněji od základů gaelských jazyků, jak je znázorněno v následující tabulce, která představuje řadu příbuzných slov ve velštině, kornštině a bretonštině (brittonštině) ) stejně jako irština (gaelština).

význam	velština	cornwallský	Breton	irština	význam	velština	cornwallský	Breton	irština
hlava	pero	penn	penn	ceann	vysoký	uchel	ughel	uhel	uasal "ušlechtilý"
Dům	tŷ	chi	ti	učit	nízký	isel	isel	izel	Iseal
syn	mab	mab	mab	mac	vysoký	mawr	zemřít	zemřít	mór
bratr	rvačka	vyšívat	hořák	bráthair	malý	bach, bychan	Bian, Byghan	bihan	beag
sestra	chwaer	hwor, hwoer	c'hoar	siúr	Bílý	gwyn	gwynn	gwenn	fionn "blond"
muž, člověk	dyn	doupě	doupě	duin	Černá	z	z	z	dubh
pastýř	bugail	bugel	bugel "dítě"	„chlapec“ buachaill	živobytí	byw	bew	bev	beo
Pes	tento	ki	ki	cú	mrtví	marw	marow	marv	marbh
léto	haf	hav	hañv	samhradh	velký	llydan	ledan	ledan	Leathan
zima	gaeaf	gwav, gwoav	goañv	geimhreadh	starý	slepice	slepice "stará  "	slepice "stará"	sean
oheň	opálení	opálení	opálení	hrot	Mladá	tjuanc, ifanc	yowank	jo	óg
žehlička	učit	roh	houarn	iarann	Nový	newydd	nowydh	neve	Nua
list	Dalen	delen	delienn	jehla	slyšet	clywed	klewes	Klevout	cluin
moře	môr	mor	mor	muir	plavání	naff	Nový	neuñv	snámh
řeka	afon	avon	aven (ve věku)	abhainn	zpívat	můžeš	kana	kanañ, kaniñ	umět

Navzdory zjevnému příbuzenství s Cornishem a Bretonem vedlo sekulární oddělení mezi těmito třemi jazyky k výrazným rozdílům i v základní slovní zásobě: například v částech těla velšská slova trwyn, clust, llaw „nose, ear, hand „nebyl nalezen ve Breton, který využívá pá, skouarn, Dorn místo, Cornish hrát roli jazykového mostu mezi těmito dvěma, protože ví, že formy frigow (původně množné Frig “ nozdry „) a tron pro“ nos“, skovarn pro „ucho“, lev a dorn (což znamená také pěst) pro „ruku“. Toto poslední slovo, které se rodilo v Cornish a Bretonštině, ilustruje další typ divergence, falešných přátel , kvůli vývoji různých významů v příbuzných slovech: Velština skutečně zná slovo dwrn, ale ve smyslu „pěst, manipulace“ A Cornish ví to s dvojím významem „pěst“ a „ruka“. Všimneme si, že Welsh se obecně vzdálil od ostatních dvou brittonských jazyků, Cornish a Breton, které tvoří užší skupinu.

Velština sdílí velké množství starověkých lexikálních výpůjček z latiny s ostatními bretonskými jazyky . To se týká mnoha běžných slov, která přešla do slovní zásoby v době římské Bretaně , např. zeď „zeď“ (od mūrus ), ffenestr „okno“ ( fenestra ), most „most“ ( pons , genitiv pontis ), ffynnon „fontána, zdroj“ ( fontāna ), cannwyll „svíčka“ ( candēla ), ffrwyth „ovoce“ ( fructus ), FFA „fazole“ ( faba ), Pysgod „fish“ ( piscātum ), Gwin „víno“ ( Vinum ), CAWS „sýr“ ( cāseum ), llaeth „mléko“ ( jezero , genitiv lactis ), carchar „vězení „( Carcer ), saeth „ arrow “( sagitta ), perygl „ danger “( periculum ), parod „ ready “( parātus ). Jiné mají spíše knižní charakter, který souvisí s významnou rolí latiny ve středověku  : llyfr „kniha“ ( liber ), llythyr „písmeno“ ( littera ), gramadeg „gramatika“ ( grammatica ), erthygl “ článek "( artikulum ), ysgrifennu " psát "( scrībere ), dysgu " učit se "( disere ). Podobně je náboženský slovník přirozeně latinský: eglwys „kostel“ ( ecclēsia ), mynach „mnich“ ( monachus ), pregeth „kázání, kázat“ ( praedicātiō ), pechod „hřích“ ( peccātum ), uffern „peklo“ ( infernus ) . Význam určitých slov by se mohl jasně vyvinout: mynwent tedy z monumenta „monumenty“ znamená „hřbitov“ a swydd ze sēdēs „sídlo“ má dnes význam „pošta, funkce, zaměstnání“.

Velšané si později vypůjčili různá slova z jazyků Britských ostrovů , například starý irský ( cnocc → waleský cnwc „butte“, dorus → waleský drws „dveře“), stará norština ( garðr → waleský gardd „zahrada“, jarl → velština ( iarll „hrabě, hrabě  “), ale především angličtinu , jejíž vliv byl od anglosaského dobytí Anglie stálý a od níž si Welsh vypůjčil a nadále vypůjčuje značné množství slov.

Nejstarší výpůjčky z angličtiny pocházejí z nejranějších dnů anglosaské přítomnosti , o čemž svědčí určitá slova, která zachovávají tvary charakteristické pro starou angličtinu  : např. cusan „polibek“ (staroanglický cyssan , moderní polibek ), crefft „profese“ (va cræft , moderní řemeslo ), betws „kaple“ (va bedhūs ). Půjčky se týkají všech subjektů a všech registrů; mnohé jsou zjevné, i když je psaní do jisté míry maskuje důsledným uplatňováním konvencí velšského pravopisu. Poměrně často však podléhají změnám lexikalizací , které se mohou vztahovat k jejich výslovnosti (např. Cwpwrdd „skříň“, skříň  ; siacedovaná „bunda“, bunda ) nebo jejich významu (např. Tocyn „lístek“, token, který má obecnější význam "brand"; smwddio "na žehlení (oděv)", od smoothe, což znamená "na hladký").

V ústním jazyce lze výpůjčky z angličtiny provádět po částech, aniž by byly lexikalizovány: jedná se o formu střídavého jazykového kódu . Psaný jazyk inklinuje k více purismu a snaží se vyhnout příliš nápadným anglicismům různými způsoby:

• z vrstev , které jsou pro obnovení zahraniční strukturu s místními prvků: ex. rhan "part" + amser "time" → rhan amser "part-time" (srov. anglicky na částečný úvazek ); Pél „míč, míč“ + troje „noha“ → peldroed „fotbal“; arch- „super-“ + marchnad „market“ → archfarchnad „supermarket“
• of neologismy  : ex. cyfrifiadur "computer", od cyfrif "účtu"; cymdeithaseg "sociologie", z cymdeithas "společnosti"; peiriannydd "inženýr" z peiriantního "stroje"
• pouhým poskytnutím výpůjček ve velštině: např. bywgraffiad „biography“, (after byw „living“); „televize“ teledu ; twristiaeth "turistika" (s abstraktní příponou -aeth ).

Slovotvorba

Procesy tvorby slov jsou srovnatelné s procesy ve francouzštině a dalších evropských jazycích:

• konverze  : slovo mění svou povahu bez změny formy; jde především o substantivizaci adjektiv a sloves (např. drwg „špatný“ → y drwg „zlo“, gwyrdd „zelená“ → y gwyrdd „zeleň“, dechrau „začít“ → y dechrau „začátek“ )
• odvození pomocí přípon  : přípony (např. iach „zdravé, dobře“ → iechyd „zdraví“, dyn „člověk“ → dynol „člověk“, cwsg „spánek“ → cysgu „spánek“) nebo předpony ( calon „srdce“ → digalon „odradit ", pwys " váha "→ gwrthpwys " protizávaží ", lladd " zabít "→ ymladd " boj ")

• složení  : složená slova jsou středně častá. Ve velšské gramatice je obvyklé rozlišovat správné sloučeniny sestavené podle determinantu + určeného pořadí, obvykle s mutací souhlásky na začátku druhého prvku (např. Dŵr „voda“ + ci „pes“ → dwrgi „vydra“, llyfr “ kniha „+ buňka „ skříňka “→ llyfrgell „ knihovna “, uchel „ haut “+ gŵr „ muž, manžel “→ uchelwr „ ušlechtilý, gentleman “) a nevhodné sloučeniny, v obvyklém syntaktickém pořadí určené + determinant a bez mutace, které jsou ve skutečnosti jednoduché fráze zhuštěné do jediného slova (např gwr „muž, manžel“ + Cath „cat“ → gwrcath „Matou“ pero „hlava zadek“ + výstřel „země, země“ → pentir „mys“). Nevhodné sloučeniny jsou zastoupeny zejména v místních jménech: Aberystwyth „ústí Ystwyth  “, Cwmtwrch „hřeben kance“, Pentraeth „konec pláže“.

Velšština také vytváří mnoho lexikálních frází na modelu podstatného jména + epiteta . Příklady: tŷ bach „toalety“ ( tŷ „dům“ + bach „malý“), safl bws „autobusová zastávka“ ( bezpečná „poloha, stanice, poste“ + bws „bus“), peiriant golchi llestri „myčka nádobí“ ( peiriant „ stroj "+ golchi " mytí "+ llestri [pl." "nádobí, nádobí"), válečkový "kapesní nůž" ( válec "nůž" + špičatá "kapsa"), ystafell gysgu "noclehárna" ( ystafell "pokoj, ložnice" + cysgu „spánek“).

Variace dialektu

Kromě výše uvedených rozdílů ve výslovnosti existuje mezi velšskými dialekty řada lexikálních rozdílů v základní slovní zásobě. Níže uvedená tabulka uvádí některé příklady typických rozdílů mezi severem a jihem.

Význam	Severní velština	Jižní velština
dědeček	taid	tad-cu
Babička	trpaslík	mam-gu
ženy	dynes	benyw
mléko	llefrith	Leth
stůl	bwrdd	okraj
mimo	Allan	já mám
Nyní	rŵan	nawr
chtít	eisiau	prům
vypadat jako	edrych yn debyg	disgwyl yn debyg
on	o, fo	e, fe
s	gan, efo	gyda
Mám auto.	Mae gen i gar.	Mae car 'da fi.

Někdy je to spíše otázka rozdílů v sémantické rozšíření určitých slov: Takto Jižní Welsh používá merch pro „dívku (na rozdíl od syna)“ a „dívka (na rozdíl od chlapec)“, zatímco Welsh du Nord má geneth se v druhý smysl; naopak, severní velština používá agoriad „otevření“ ve smyslu „klíče“, zatímco jižní velština používá k tomu konkrétní slovo allwedd .

Příklady

Slovo	Překlad	Standardní výslovnost v API	Bretonský ekvivalent
Země	Daear střelba	[ 'daiar ] (S) / [ ' daɨar ] (N), [ 'tiːr ]	douar, střelba
nebe	awyr, wybr	[ 'ɪwɪr ] (S) / [ ' awɨr ] (N), [ 'ʊibɪr ] (S) / [ ' ɨbɨr ] (N)	aer, oabl
voda	dŵr	[ 'duːr ]	zarputilý
oheň	opálení	[ 'tɑːn ]	opálení
muž	dyn, gŵr	[ 'diːn ] (S) / [ ' dɨːn ] (N), [ 'guːr ]	den, ty
ženy	menyw, gwraig	[ 'meːnɪu ] (S) / [ ' mɛnɨu ] (N), [ 'gwraig ]	maouez, gwreg
jíst	bwyta	[ 'bʊita ] (S) / [ ' bʊɨta ] (N)	debriñ, boueta
pít	yfed	[ 'ɛvɛd ]	evet, evañ
vysoký	mawr	[ 'maur ]	mrtvá ruka
malý	bach, bychan	[ 'bɑːx ], [ ' bəxan ]	bac'h, bihan
noc	náš	[ 'neːs ]	noz
den	dydd	[ 'diːð ] (S) / [ ' dɨːð ] (N)	dez, deiz

• Vrtat da → Ahoj (ráno)
• Da bo chi (formální), Hwyl (hovorový) → Sbohem
• Os gwelwch yn dda → Prosím (litt. Pokud to vidíte správně)
• Diolch → Děkuji
• Iechyd da! → Pro vaše zdraví!
• Shwmae? / S'mai? → Jste v pořádku?
• Da iawn, diolch. → Velmi dobře, děkuji.
• Cymru → Wales

Texty ve velštině

• Hen Wlad fy Nhadau ( stará země mých předků ), (neoficiální) velšská národní hymna.
• Calon lân , tradiční píseň.

Anekdoty

• JRR Tolkien byl z velké části inspirován Welshem, aby vytvořil Sindarin , jazyk, kterým mluví někteří elfové v některých jeho dílech, včetně Silmarilionu .

Poznámky a odkazy

1. (en) Ystadegau Gwladol = národní statistika, „  Sčítání lidu 2011: První výsledky ve velštině  “ [PDF] , na Llywodraeth Cymru = velšská vláda ,11. prosince 2012(zpřístupněno 31. srpna 2014 )
2. (en) UNHCR, „  Světový adresář menšin a domorodého obyvatelstva - Spojené království: velština  “ , na Refworld ,2008(zpřístupněno 31. srpna 2014 ) .
3. (en) Velšská vláda, „  Wales a Argentina  “ , na Wales.com ,2014(zpřístupněno 31. srpna 2014 ) .
4. 2452 pro období 2006-2008. (en) Burza pro sčítání lidu Spojených států , „  Tabulka 1. Podrobné jazyky, kterými se doma hovoří a schopnost mluvit anglicky pro populaci 5 let a více pro USA: vydání 2006–2008  “ , Burza pro sčítání lidu Spojených států ,dubna 2010(zpřístupněno 31. srpna 2014 ) .
5. 1255 v roce 2011. Statistics Canada , „  2011 2011 Census of Canada: Tematické tabulky - podrobný mateřský jazyk (232), podrobný jazyk používaný nejčastěji doma (232), ostatní jazyky, kterými se pravidelně mluví doma (9) a pohlaví (3) pro obyvatelstvo bez obyvatel institucionálního zařízení Kanady, provincií, teritorií, metropolitních oblastí sčítání a aglomerací sčítání lidu, sčítání lidu 2011  “ , o statistice Kanada (přístup k 31. srpnu 2014 ) .
6. 1430 v roce 2011. (en) Department of Immigration and Border Protection, "  The People of Australia  " [PDF] ,2014(přístup k 31. srpnu 2014 ) , s.  33.
7. 1077 v roce 2006. (en) Statistics New Zealand , „  Quickstats about Culture and Identity Table (Table 16)  “ [xls] , on Statistics New Zealand ,2006(zpřístupněno 31. srpna 2014 ) .
8. „  cymric  “ , Národní centrum pro textové a lexikální zdroje
9. Podle Cymru , velšského jména pro Wales, jehož původem by byl keltský výraz combroges nebo cumbrogi, což znamená „krajané“. Viz také Cambrie .
10. (in) „  Průzkum použití velštiny je financován velšskou vládou společně a velšským komisařem pro jazyk  “ na gov.wales , velšská vláda,26. listopadu 2015(zpřístupněno 27. ledna 2019 ) .
11. (in) Llywodraeth Cymru = waleská vláda , „  Roční odhad počtu obyvatel u osob ve věku 3 a více let uvádí, kdo mohou mluvit velšsky místními orgány a měřit  “ na StatsWales ,2013(zpřístupněno 31. srpna 2014 )
12. (in) Bwrdd yr Iaith Gymraeg = Welsh Language Board, „  The Welsh Language Use Surveys of 2004-06  “ [PDF] na byig-wlb.org.uk ,2008(zpřístupněno 31. srpna 2014 ) .
13. Ball & Fife 2002 , s.  302
14. jižní výslovnost; sever by raději měl [ 'vala ], [ ' skɪd͡ʒa ], [ 'vɔrɨ ].
15. Morris-Jones 1955 , str.  65
16. Některé gramatické monosyly jsou výjimkou a mají tmavé y : y (r) „le, la, les“, dy „ton, ta“, yn „en, dans“.
17. Ball & Fife 2002 , s.  295 a 297-8
18. Morris-Jones 1955 , str.  17-18
19. Standardní písemná forma hláskování .
20. jednotným hláskováním ( fearunvan ).
21. JRR Tolkien ( překlad  z angličtiny), Letters , Paris, Christian Bourgois EditorŘíjna 2005, 711  s. ( ISBN  2-267-01788-1 )

Dodatky

Bibliografie

 : dokument použitý jako zdroj pro tento článek.

• (en) Martin J. Ball (ed.), Nicole Müller (ed.), The Celtic Languages , London, New York, Routledge , coll.  "Routledge Language Family Descriptions",2009, brožovaná verze ( ISBN  978-0-415-28080-8 a 0-415-28080-X , číst online ) , kap.  7 a 12 („Velština a sociolingvistika velštiny“) , s.  XI-682Syntetická kniha o keltských jazycích jako celku.
• (en) Gareth King, Modern Welsh: a obsiahle grammar , London, Routledge , coll.  "Routledge grammars",1993( dotisk  1996), brožovaná verze ( ISBN  0-415-09269-8 ) , s.  VIII-340Gramatika v současné současné velštině.
• (en) David A. Thorne, Komplexní velšská gramatika = Gramadeg Cymraeg cynhwysfawr , Oxford, Blackwell, kol.  "Blackwell reference grammars",1993, vázaná kniha ( ISBN  0-631-16407-3 ) , s.  X-491Podrobná gramatika založená na literárním jazyce s vhledy do aktuálního jazyka.
• (en) Stephen J. Williams, velšská gramatika , Cardiff, tisk University of Wales,1991, brožovaná verze ( ISBN  0-7083-0737-X ) , s.  XI-184Gramatika použití spisovného jazyka.
• (en) Kenneth H. Jackson , Jazyk a historie v rané Británii: chronologický přehled brittonských jazyků 1. až 12. století. A. D , Dublin, tisk čtyř soudů,2000( ISBN  1-85182-140-6 ) , str.  XXVI-752Dějiny brittonských jazyků a historická fonetika staré a střední velštiny.
• (en) John Morris-Jones , Velšská gramatika, historická a srovnávací: Fonologie a accidence , Oxford, Clarendonův tisk,1955, str.  XXVIII-478Historická velšská gramatika (fonologie a morfologie).
• Alain Rouveret , Syntaxe du welsh: obecné principy a typologie , Paříž, CNRS vydání , kol.  "Jazykové vědy",1994, 460  s. , brožovaná verze ( ISBN  2-271-05216-5 )Typologický přístup velštiny mezi jazyky SVO, z generativní perspektivy .
• (cy) RJ Thomas a kol. (eds.), Geiriadur Prifysgol Cymru: Slovník velšského jazyka , Caerdydd, Gwasg Prifysgol Cymru, 1950–2002.

Související články

• jazykové
  • seznam jazyků
    • jazyky podle rodiny
      • Indoevropské jazyky
        • keltské jazyky
          • ostrovní keltské jazyky
            • brittonická skupina
• další brittonické jazyky:
  • Breton
  • cornwallský
  • Kambrijský
• Velšská keltská literatura
• Velšská angličtina
• Wales

externí odkazy

• (cy) (en) Geiriadur Prifysgol Cymru Historický slovník velšského jazyka University of Wales.
• (cy) (en) Geiriadur ar-lein Klasický online slovník.
• (cy) (fr) Geiriadur sylfaenol Základní slovník] Základní francouzsko-waleský slovník.
• (cy) (fr) Cymraeg Lexicon z velšského tematického slovníku.
• (en) Seznam zdrojů na jazykovém portálu Lexilogos .
• (en) Prezentace jazyka a seznamu zdrojů na webu Omniglot .
• (in) Gwybodiadur - Velšský informační adresář zdrojů ve velštině.
• (cy) (en) Canolfan Uwchefrydiau Cymreig a Cheltaidd Prifysgol Cymru - Centrum pro pokročilou velštinu a keltská studia University of Wales na University of Wales.
• (en) Introduction to Welsh: Welsh Language and Literature , Stefan Zimmer, 2009