Jiro Taniguchi

Jiro Taniguchi Popis tohoto obrázku, také komentován níže Jirō Taniguchi na festivalu komiksů v Lucce 2011.

谷口 ジ ロ ー

Klíčové údaje
Narození 14. srpna 1947
Tottori ( prefektura Tottori , Japonsko )
Smrt 11. února 2017
Tokio ( Japonsko )
Státní příslušnost japonský
Autor
Přidružený redaktor
Mistr Kyūta Ishikawa

Primární práce

První práce  : Kareta heya
Hlavní díla  :

Jiro Taniguchi (谷口ジロー, Taniguchi Jiro ) Je autor Japanese z Manga Seinen a gekiga , narozen14. srpna 1947v Tottori ( prefektuře Tottori ) v Japonsku a zemřel dne11. února 2017v Tokiu .

Životopis

Jirō Taniguchi se narodil v rodině „v dluhu, docela chudý“ . Dítě s křehkým zdravím trávilo spoustu času čtením a kreslením. Jeho otec je krejčí, jeho matka provádí různé obchody, jako je uklízečka, zaměstnankyně trhu nebo pachinko . Má dva starší bratry. Ve věku 4, on je velmi výrazný u krbu v rodinném domě, k němuž došlo během velkého požáru Tottori (鳥取大火, Tottori Taika ) On April 17 , 1952, kterého se bude týkat později v Le Journal de mon père .

Čtenář v mládí shonen manga se začal zajímat o seinen a gekiga od konce 60. let pod vlivem Yoshihiro Tatsumi a časopisu Garo . V 18 letech opustil rodinný dům a našel si kancelářskou práci v Kjótu. Po několika měsících si uvědomí, že především miluje kreslení mangy: v roce 1969 se rozhodne stát se umělcem manga a poté odejde do Tokia, kde se na pět let stane asistentem Kyūty Ishikawy . V roce 1970 vydal svůj první komiks: Kareta heya , reagoval na několik objednávek erotické mangy a poté se stal asistentem Kazuo Kamimury . To bylo v tomto okamžiku on objevil evropské komiksy , pak neznámé v Japonsku, a jehož styl (ostrost a rozmanitost kresby), zejména styl jasné linie , by ho silně ovlivnil.

Nakonec se osamostatnil a v 80. letech spojil síly se scenáristy Natsuo Sekikawa  (ja) (také novinář) a Caribu Marley , s nimiž publikoval mangu v různých stylech: dobrodružství , detektiv , ale především historická manga, doba Botchana , literatura a politika v Japonsku v období Meidži . V této době se rozhodl omezit své redakční výlety, přestože stále pracoval „osm až devět hodin denně“ .

Od 90. let se v rámci The Walking Man a Land of Dreams zaměřil na věci každodenního života a na vztahy mezi lidmi, ale také mezi lidmi a zvířaty . Následovat budou L'Orme du Caucase , Le Journal de mon père a Quartier lointain , publikované ve Francii ve sbírce Ecritures vydavatele Castermana .

Kolem tématu vztahu člověka a přírody se zaměřuje zejména na horolezectví , s K , Le Sauveteur , Le Sommet des dieux a s povídkou La Terre de la promesse (ve sbírce Země snů ).

Japonská veřejnost, uznávaná ve Francii, ji objevila v roce 2012 díky adaptaci televizního seriálu Gourmet solitaire .

Jeho dílna se nachází v okrese Kumegawa (久 米川 ) Města Higashimurayama (západní předměstí Tokia ).

Jirō Taniguchi umírá dál 11. února 2017ve věku 69 let, v Tokiu, po dlouhé nemoci. Právě dokončil první díl nového díla, které mělo být tři, La Forêt millénaire .

Pohledy na práci

Ve svých počátcích, Jiro Taniguchi byl inspirován Natsuo Sekikawa  (ja) podle amerického noir román , s cílem učinit z humorné komické verzi tom , bez valného úspěchu. Byl také ovlivněn zvířecími romány, zejména romány Ernesta Thompsona Setona, z nichž se inspiroval pro Blancu (pojmenovanou po jednom ze psů v Lobovi, králi Currumpawovi ), a kterému vzdá poctu v Setonu .

Jeho novější příběhy se zabývají univerzálními tématy, jako je krása přírody, připoutání k rodině nebo návrat do dětství . Inspiruje ho také jeho osobní život: vzpomínky na dětství v Tottori v Le Journal de mon père a Quartier lointain , prázdniny se svými prarodiči v L'Homme de la tundra , začátky mangaky v Tokiu v zoo, v zimě nebo vztahy se svými domácími zvířaty v Zemi snů . Místo zvířat a přírody v lidské existenci je otázka, která je středem jeho stvoření. Podle něj je navíc „jedním z mála autorů manga, který kreslí zvířata, což mě povzbuzuje k tomu, abych prosazoval své myšlení a svou práci na tomto tématu . “ O své přitažlivosti ke každodenním věcem říká Jirō Taniguchi:

„Pokud chci vyprávět maličkosti o každodenním životě, je to proto, že přikládám důležitost vyjádření rovnováhy, nejistot, které lidé denně zažívají, jejich hlubokých pocitů ve vztazích s ostatními. [...] V každodenním životě často nevidíme lidi křičet nebo plakat, když se válejí po zemi. Pokud je v mé manga něco asijského, možná je to proto, že se snažím co nejvíce přiblížit každodenní realitu pocitů postav . Pokud se do toho ponoříte hluboko, může se příběh objevit i v těch nejmenších a nejprostějších událostech každodenního života. Z těchto drobných okamžiků vytvářím svoji mangu. "

Přestože je jeho kresba charakteristická pro mangu, je přístupná čtenářům, kteří znají pouze západní komiksy . Taniguchi říká, že mezi japonskými autory nachází jen malou inspiraci a je více ovlivňován evropskými autory, jako je Jean Giraud , s nímž vydal Icare , François Schuiten , blízký jako on La Nouvelle Manga , hnutí iniciované Frédéricem Boiletem , propagátorem autorova manga ve Francii, a zejména Tito , podle samotného Taniguchiho. Nakonec ve Francii vydal v roce 2007 titul ve formátu komiksu La Montagne Magique , který byl předem vydán v Japonsku v r.prosince 2005v klasickém formátu, pak série čtyř svazků s názvem Můj rok odlistopadu 2009, ve spolupráci se scenáristou Jean-Davidem Morvanem , čeká na předběžné vydání v Japonsku. V knize rozhovorů z roku 2013 se svěřil Benoitovi Peetersovi:

"Paradoxem je, že i když jsem umělec manga , můj styl je docela blízký evropským komiksům a že do každého obrazu vkládám spoustu prvků." Pravděpodobně jsem z tohoto pohledu někde mezi komiksy a mangou. A to je možná to, co dělá moji mangu obtížně čitelnou pro některé japonské čtenáře ... “

Říká se, že Jirō Taniguchi je ovlivněn také filmařem Yasujirō Ozu , u kterého najdeme stejný rytmus a stejnou jednoduchost:

"Je to přímý vliv." Byl jsem poznamenán Travel to Tokyo a Late Spring . Viděl jsem je jako dítě, ale aniž bych ocenil jejich plný význam. Opravdu mě to zaujalo, když mi bylo 30 let. Miluji univerzálnost a nadčasovost jeho příběhů a efektivní jednoduchost, s jakou je vypráví. Dnes na to myslím vždy, když nakreslím mangu. "

Kromě Cesta do Tokia , jeho oblíbené filmy jsou Barbarossa od Akira Kurosawa a The Return of Andrei Zviaguintsev . A pro něj jsou Osamu Tezuka , Utagawa Hiroshige , Edward Hopper , Vincent van Gogh a Gustav Klimt pět největších karikaturistů v historii.

Funguje

Spolupráce

Artbook a ilustrace

Domov jeho práce

Práce Jira Taniguchiho si ve Francii získala velké publikum. Sám říká, že je překvapen zájmem francouzské veřejnosti o jeho práci: „V Japonsku jsou mé příběhy často shledávány příliš střízlivými, příliš literárními, zatímco ve Francii cítím svou práci, zejména text, velmi hlubokou pozornost. . » Když v roce 2017 zemřel, prodal Quartier lointain ve Francii více než milion kopií.

Autor získal určitý úspěch u evropských čtenářů, zejména díky svému stylu mezi komiksy a mangou. V Japonsku je málo známo; po Pierre-Alain Szigeti, s nímž v 90. letech pracoval pro časopis Morning of Kodansha : „Neprodalo se nic, možná 60 000 výtisků, což je pro Japonsko směšné. Jeho práce je hlavní, ale nikdy neprorazil. V očích Japonců to zůstalo příliš intimní. "

Výstavy

Jeho tvorba byla předmětem monografické výstavy ve Francii: „Éloge du Détour“, kterou v roce 2012 produkovalo opatství Fontevraud pod uměleckým vedením Xaviera Kawy-Topora , kurátora Ilana Nguyena. Tato výstava byla představena na různých místech ve Francii, včetně Cité internationale de la Bande Dessinée et de l'Image v Angoulême .

Jiro Taniguchi je jedním z hlavních hosty 42 -tého Mezinárodního festivalu Angouleme komiksu , který probíhal od29. ledna na 1 st 02. 2015. Při této příležitosti je mu věnována velká monografická výstava s názvem „Taniguchi, muž, který sní“, „první z této škály věnovaná mu v Evropě“ . Tato výstava je převzata z12. března na 15. května 2016 ve Versailles.

Po jeho smrti se na pařížském knižním veletrhu 2017 koná výstava organizovaná vydavateli Rue de Sèvres, Kana, Futuropolis a Casterman a konference s Benoît Peeters, Jean-David Morvan a Corinne Quentin .

Ocenění

Adaptace

Poznámky a odkazy

Poznámky

(ja) Tento článek je částečně nebo zcela převzat z japonského článku Wikipedie s názvem „ 谷口 ジ ロ ー “ ( viz seznam autorů ) .
  1. Toto první dílo je někdy zmiňováno ve francouzštině pod názvem Un été desséché nebo Une chambre fanée .
  2. 酒hôtel lze také číst sakamise , saketen nebo sakadana .
  3. Byly také přetištěny v této antologii Blanca a Kami no inu Blanca II , každý v jednom svazku.

Reference

  1. Sabrina Champenois, „  Trait très sensible  “, Osvobození , 22. listopadu 2010.
  2. Peeters 2012 , s.  16

    „- Jaké bylo zaměstnání vašeho otce?
    - Byl to krejčí, jako v Quartier lointain . "

  3. Peeters 2012 , s.  14
  4. Peeters 2012 , str.  15
  5. Un monde manga , dokument Hervé Martin-Delpierre a Jérôme Schmidt, Francie, 2004. Výňatek věnovaný Jirovi Taniguchimu na Dailymotion .
  6. Peeters 2012 , str.  27
  7. Jérôme Briot , "  Taniguchi, univerzální mangaka  ", ZOO , n o  56,Leden-únor 2015, str.  8-9.
  8. Stéphane Jarno , "  Le croqueur d'ordinaire  ", Telerama , n O  3014,21. října 2007( číst online ).
  9. Jirō Taniguchi ( překlad  z japonštiny), The Magic Mountain , Brusel / Paříž, Casterman ,2005, 66  s. ( ISBN  978-2-203-00322-4 , online prezentace ) , předmluva.
  10. Karyn Nishimura-Poupée, „  Jirô Taniguchi, mangaka, který sní o Západu  “, Le Point.fr, 12. února 2017
  11. (ja) Frédéric Boilet, „ 写真 で 見 る ヌ ー ベ ル ま ん が5  “ , na boilet.net/ ,6. srpna 2004(zpřístupněno 3. července 2009 ) .
  12. (ja) Fuhō: Taniguchi Jirō-san 69sai = mangaka „Kodoku no gourmet“ (訃 報 ： 谷口 ジ ロ ー さ ん ６９ 歳 ＝ 漫画家 孤独 の の グ ル メ 」 ) , Mainichi Shimbun, 11. února 2017 .
  13. Manga: Jirô Taniguchi vzal své „vzdálené pokoje“ , AFP na Le Point.fr, 12. února 2017
  14. Vincent Bernière , „  Les Contemplatifs: Jirô Taniguchi  “, Beaux Arts hors-série , n o  2H,Listopadu 2008, str.  144 ( ISSN  0757-2271 ) :

    "Svou kariéru zahájil s obtížemi [...] povídkami ovlivněnými americkými natvrdo . Jeho scenárista Natsuo Sekikawa to shrnuje docela dobře: "Těch několik příznivých recenzí vždy klasifikovalo naše výtvory do žánru thrilleru. Pochopili jsme, že tyto recenze k nám nebyly nepřátelské, nemohli jsme protestovat, ale náš záměr nebyl 'nikdy dělat thrillery. Ne, měli jsme ambici psát humorné příběhy. “ "
  15. Jirō Taniguchi ( trad.  Z japonštiny), Blanco , sv.  1, Brusel / Paříž, Sakka ,11. března 2009, 1 st  ed. , 280  s. ( ISBN  978-2-203-02092-4 ).
  16. Peeters 2012 , str.  19
  17. Aurélia Vertaldi, „  Jirô Taniguchi:„ Nikdy jsem se nemusel cenzurovat  “,“ Le Figaro.fr, 27. ledna 2015.
  18. Jean-Philippe Toussaint a Corinne Quentin , "  Reveries solitární chodec  ", Castermag , n o  23,léto 2008, str.  4 ( číst online ).
  19. (ja) Tim Lehmann , Manga: Mistři umění [“マ ン ガ マ ス タ ー ―12 人 の 日本 マ ン ガ 職 人 た ち”], Japonsko, Bijutsu shuppansha,ledna 2005, 256  s. ( ISBN  4-568-50273-X ) : „ 日本 で 一番 影響 を 受 け て い る ん じ ゃ な い か “ .
  20. Arnaud Vaulerin, „  V Japonsku byl považován za„ příliš intimního “,  „ Osvobození, 12. února 2017
  21. (Ja) „  Historie Young Jump - rok 2005-2006  “ , Young Jump , Shueisha (přístup k 14. prosinci 2009 ) .
  22. Laurence Le Saux, „  Jean David Morvan, více francouzsko-japonský než kdy dříve  “ , na Bodoï ,7. prosince 2009(zpřístupněno 14. prosince 2009 ) .
  23. „  Můj rok - jaro  “ , Dargaud (přístup 14. prosince 2009 ) .
  24. Peeters 2012 , str.  66
  25. Arnaud Bordas , "  Jiro Taniguchi - Japonský v Paříži  ", Le Figaro Magazine , n o  801,1 st 08. 2009, str.  68 ( ISSN  0184-9336 , číst online ).
  26. Romain Brethes, „Exkluzivní: poslední desky Taniguchi“, Le Point 2322, 9. března 2017
  27. „  Taniguchi Jirô, chvála objížďky  “ , na citebd.org (přístup k 5. prosince 2014 ) .
  28. „  taniguchi in Angoulême  “ , na bdangouleme.com (přístup 5. prosince 2014 ) .
  29. Jirô Taniguchi, muž, který sní , město Versailles
  30. Pocta Taniguchimu , kniha Paříž, 16. března 2017
  31. Přednáška Pocta Taniguchimu , kniha Paříž
  32. „  Pan Frédéric Mitterrand se zúčastnil 14. července v Koriyamě  “ , na francouzském velvyslanectví v Japonsku (přístup 21. července 2011 ) .
  33. Prezentace vyznamenání paní Keiko KISHI (velitelka Řádu umění a literatury), paní Reiko KRUK (důstojnice Řádu umění a literatury), pan Jiro TANIGUCHI (Rytíř Řádu umění a literatury) , Manželé Shin a Yuko KIBAYASHI , ministerstvo kultury a komunikace, 15. července 2011.
  34. „  Quartier Lointain  “ o současném divadle (přístup 28. září 2011 ) .
  35. „  Quartier Lointain  “ , na allociné (přístupné 2. listopadu 2010 ) .
  36. Le Gourmet Solitaire adaptovaný jako drama , Manga-news.com, 19. prosince 2011.
  37. Francouzský 3D animovaný film pro Le Sommet des Dieux! , Manga News, 22. ledna 2015.
  38. První snímky filmu Summit bohů (Folivari a Patrick Imbert z Taniguchi) , Catsuka, 4. března 2016
  39. Po „Made in France“, Nicolas Boukhrief přizpůsobuje Jira Taniguchiho , Výzvy, 30. září 2016
  40. „  The Walking Man od Jira Taniguchiho adaptovaný do televizního seriálu  “ , 9. umění ,30. března 2020(zpřístupněno 31. března 2020 ) .
  41. (ja) „ 谷口 ジ ロ ー「 歩 く ひ と 」NHK で ド ラ マ 化 、 井 浦 新 演 じ る 主人公 が さ さ や か な 冒 険 楽 し む “ , na Natalie ,30. března 2020(zpřístupněno 31. března 2020 ) .

Podívejte se také

Bibliografie

Články:

Rozhovory:

externí odkazy