Hymna mrtvým

Dies irae ( „Den hněvu“ v latině ), také volal Próza of the Dead , je středověký zpívaný sekvenci (nebo prózu ) , přičemž tvar liturgického hymnu. Inspirace pro báseň je částečně apokalyptická . Počátky této sekvence se objevily na počátku XI -tého  století , aktuální verze pochází z XIII th  století . Právě v této době a z tohoto hlediska byl integrován do gregoriánského korpusu. Tyto Dies irae byl pak zpívané po staletí v zádušní mši (to ještě může být, ale není povinné, kromě případů, kdy za použití mimořádné formy římského ritu ).

Hymna mrtvým

Napsaná latinsky na téma hněvu Božího v poslední den ( poslední soud ), báseň evokuje návrat ( Parousia ) Krista k „ úžasnému zvuku trumpety“, která vrhne stvoření na noha jeho trůnu, aby bylo možné soudit každý čin. Je to součást středověkého trendu (spojeného s dobou křížových výprav ), který Jean-Charles Payen nazval „kázání strachem“. Ale je to také z velké části báseň slabosti lidské bytosti a pochybností: „Kterého ochránce poprosím, když si spravedliví budou sotva jistí?“ »( Quem patronum rogaturus, cum vix justus sit secus? ). A dále: „Pamatujte si, velmi dobrý Ježíši, že jsi pro mě přišel, neztrat mě v ten den“ ( Recordare, Jesu pie, quod sum causa tuæ viæ; ne me perdas illa die ).

Je to jedna z nejslavnějších básní středověké latinské literatury . Texty tohoto období se liší od klasických latinských básní distribucí tonického akcentu a rýmem . V Dies irae sekvence , je přístroj trochejský (jednou zdůraznit, slabika, jeden nepřízvučnou slabikou). Zpívá se ve stylu gregoriánského chorálu (nebo plainsong ).

Jeho vývoj začal na začátku XI -tého  století (tedy asi jeden tisíc) a tropů (nebo vývoj) v responsoria Libera me, Domine ( „Set mi, Pane, z věčné smrti“), který také zpívá v Requiem mších a kde jsme najděte slova Dies illa, dies iræ  : „Ten den bude dnem hněvu“). Báseň kritické z Dies irae se zdá být ve tvaru v polovině XII -tého  století (text a hudba). Již dlouhou dobu je přičítán bratr františkánský italské of XIII -tého  století , Thomas z Celano ( Tomaso da Celano , 1200 - 1260 ). Ale zdá se, že tento autor se přešlo na příští generace jako mírně upraven a rozšířen verze kratší a více starověké báseň, uchovaný v rukopise XII -tého  století  : v roce 1931, Dom Mauro INGUANEZ, knihovník Mt. -Cassin , objeven v Caramanico Terme , v blízkosti Neapole , tento rukopis pocházející z konce XII tého  století , který dává Dies irae verzi nepatrně kratší než my: končí s sloka Oro Supplex . Chybí také sloka Just Judex . Celano mohl nanejvýš provést pouze několik úprav již existujícího textu, bezpochyby s cílem jeho integrace do mše za mrtvé.

Po tom, Dies irae staly, po dlouhou dobu, je sekvence ( Sequentia ) v pohřební liturgie (ke kterému Requiem Mass patří ). Z tohoto důvodu byl předmětem mnoha hudebních skladeb; mezi nejznámější patří ty, které nalezli v mše za mrtvé W. A. ​​Mozarta a Giuseppe Verdiho (které neobsahují žádný prvek plainsong , ale pouze celý text). Nicméně masy Requiem nemusí nutně mít irae umírá  : chybí například Requiem v Gabriel Fauré , která je držitelem více nápadů odpočinku a ráj (viz In Paradisum kterým konce Mass) této myšlenky strachu.

V rituálu schváleném v roce 1969, po Druhém vatikánském koncilu , papežem Pavlem VI. , Sekvence zmizela z mší zemřelých (což nevede k jejímu úplnému zmizení: přesto zůstává přítomna v podobě ritu z roku 1962. , toto lze stále použít). Sekvence také se objeví v latinském znění Úřadu čtení, v 34 th  týden mezidobí ( Liber Hymnarius , Solesmes , 1983 XVI. - 622 p).

Původ a zdroje básně

Báseň obsahuje údaj o zdrojích, které ji inspirovaly, s veršem prohlašujícím Teste David cum Sibylla , „David to dokazuje se Sibylou“. Král David je zde zmiňován jako biblický autor, zejména žalmů . Biblická pasáž, která nejjasněji inspirovala složení Dies iræ , se však nachází v první kapitole Knihy Zephaniah . Verše 14 až 18 skutečně evokují „den hněvu“, „den, kdy zazní trubka [ tuba v latinském textu], a den křiků“, ve kterém bude celá země pohlcena v ohni Božího hněvu. (1,14-18):

„  Dies iræ, dies illa, dies tribulationis et angustiæ, dies calamitatis et miseriæ, dies tenebrarum et caliginis, dies nebulæ et turbinis, dies tubæ et clangoris super civitates munitas a super angulos excelsos.“  "

- Kniha Sefanjáš, 1, 15.

Sibyla uvedeno v Dies irae je tento znak od starověku do nichž byly přičítány věštci. Někteří z těchto věštců interpretovali antičtí spisovatelé jako křesťanská proroctví , zejména Lactantius . Ten napsal na začátku IV -tého  století knihu s názvem Božího hněvu , ale především v sedmé knize Divine institucí , které popsal v den svého hněvu na základě proroctví Sibylou z Eritreje . Tyto věštci obsahují řadu témat obsažených v Dies iræ  : den Božího hněvu, konečný soud, otevření hrobek, zničení světa, oznámení tohoto dne za zvuku trubky, strach, který se zmocní každého, volání po milosti:

"... A aby toho nebylo málo, podle svědectví Sibyly uslyšíte trubku, která bude znít z vrcholu oblohy." Nebude srdce, kde tento smutný zvuk nezasílá strach a třes. Potom bude na muže, kteří neznali jeho spravedlnost, vybito železo, oheň, hladomor a nemoci sloužící jako služebníci Božího hněvu. Ale obavy, s nimiž budou rozrušeni, je trápí krutěji než jakékoli jiné zlo. Budou prosit o milost a nebudou vyslyšeni; zavolají smrt a nedostanou její pomoc; nenajdou odpočinek; v noci se jim spánek nepřiblíží; budou postiženi nespavostí a neklidem těla; aby se rozplakali, křičeli, skřípali zuby, bědovali nad stavem živých a záviděli nad těmi mrtvými. Množství těchto zel a mnoho dalších znetvoří a zpustoší Zemi, jak předpověděla Sibyla, když řekla, že svět bude bez krásy a člověk bez útěchy. "

- Lactantius, Božské instituce, VII, XX, 3-4.

Ve svých prvních verších Dies iræ pojednává o tématech přítomných v Zephaniahovi a Lactantiovi , ale perspektiva, ve které jsou tato témata využívána, je u každé práce velmi odlišná. V knize Sefanjáš předchází vyvolání Božího hněvu výzvu k obrácení. V Lactantiovi je oznámení dne Božího hněvu oznámením konečného vítězství, bez vady a bez volání po spravedlnosti Boží. Tato spravedlnost vede k extrémním mukám pro ničemné, jejichž volání po milosti bude neúčinné. Lactantius je fatalistický , obrácení ničemných ho nezajímá, je jen nutné, aby bylo spravedlnosti dosaženo poslední den. The Dies irae se nenacházejí v této perspektivě. Poskytuje velmi velké místo pro žádosti o milost ze strany spravedlivých, kteří si nejsou jisti, že skutečně byli spravedliví. Kromě toho Dies irae neříká, že bezbožní budou nevyhnutelně půjdou do pekla, ani nepopisuje muka a trápení, které Lactantius se velmi intenzivně podrobně. Tyto Dies irae spíše evokuje Umučení Krista, který trpěl za spásu hříšníků, ale také připomíná, že odpuštění poskytnutou Máří Magdalény a skončí s výzvou k milosrdenství vůči hříšníkům.

Báseň

Původní text v latiněDies iræ, dies illa, Solvet sæclum in favílla, Vyzkoušejte Davida cum Sibýlla! Kvantový třes je futúrus, když judex je ventúrus, Přísná cuncta discussúrus! Tuba mirum spargens sonum per sepúlcra regiónum, coget omnes ante thronum. Omráčený bit a Natúra, cum resúrget creatúra, judicánti responsúra. Liber scriptus proferétur, v quo totum continétur, unde Mundus judicétur. Judex ergo cum flow, quidquid latet apparébit, nihil jinoultum remanébit. Quid sum vsadit tunc dictúrus? Quem patrónum rogatúrus, cum vix justus sit secúrus? Rex treméndæ majestátis, qui salvándos salvas gratis, Salva mě, Fons pietátis. Recordáre, jezuský koláč, quod sum causa tuæ viæ; neztrácej mě, umři. Quærens me, sedísti lassus, redemísti crucem passus, tantus labor non sit cassus. Just Judex ultiónis, donum fac remissiónis ante diem ratiónis. Ingemísco, tamquam reus, culpa rubet vultus meus, prosí, protože Deus. Kdo Maríam absolvísti, a latrónem exaudísti, mihi quoque spem dedísti. Preces me ... non sunt dignæ, sed tu bonus benígne univerzita, ne perénni cremer igne. Inter oves locum præsta, a ab hædis me sekvestrovaný, státuens in parte dextra. Confutátis maledíctis, flammis ácribus addíctis, voca me cum benedíctis. Oro supplex a acclínis, cor contrítum quasi cinis, spravovat curam mei finis. Lacrimósa umírá illa, qua resúrget ex favílla judicándus homo reus. Huic ergo, protože, Deusi. Pie Jesu Dómine, dona eis requiem. Amen . Doslovný překladDen hněvu, ten den Zredukuje svět na popel, David o tom svědčí a Sibyla. Jaký teror přijde, když se objeví soudce přísně zkoumat všechno! Trubka překvapivě šíří své zvuky, mezi hroby všech zemí, shromáždit všechny muže před trůnem. Smrt bude ohromena, jako příroda, když tvor vzkřísí, podle jeho odpovědí bude souzen. Bude vytvořena písemná kniha, ve kterém bude vše obsaženo; podle kterého bude svět souzen. Když bude soudce sedět, vše, co je skryté, se objeví, a nic nezůstane nepotrestáno. Co, chudák ode mě, tedy řeknu? O jaké ochránce budu žádat, kdy bude spravedlivý v bezpečí? Král hrozného majestátu, kteří spasíte, ty, kteří mají být spaseni, vaší milostí, zachraň mě, zdroj zbožnosti. Pamatuj, tak milý Ježíši, že jsem příčinou vaší cesty; neztrácejte mě v tento den. Při pohledu na mě jsi seděl unavený vykoupí mě křížem, vášní, možná tolik práce nebude marné. Jen posuďte svou pomstu, dej mi odpuštění před soudným dnem. Sténám jako viník, chyba mi zrudne obličej, Prosebníkovi, odpusť Pane. Vy, kdo jste zprostil Marii (-Madeleine), a dobrému zloději udělil přání, také mi vracíš naději. Moje modlitby nejsou hodné (bude zodpovězeno), ale vy, tak dobře, udělejte svou laskavostí že nikdy nebudu hořet v ohni. Mezi ovce mě umístit, mohu být oddělen od koz? položením mě po vaší pravici. Zmatený, prokletý, k přiřazeným hořkým plamenům, zavolej mi požehnaný. Modlím se a žebrák srdce kajícně jako popel, postarej se o můj konec. Den slz ten den, kde prach opět vzroste k soudu viník. Tak tomu odpusť, Bože. Sladký Ježíši Pane, dej jim odpočinek. Amen. Více literárního překladuDen hněvu, že tento den Kde bude svět přeměněn na popel, Podle věštců Davida a Sibyly. Jaký teror nás ovládne když se objeví soudce soudit vše přísně! Úžasný zvuk trubky, šíří se přes hrobky, nás spojí na úpatí trůnu. Smrt, překvapení a příroda uvidí všechny muže povstat předstoupit před soudce. Kniha bude poté otevřena, kde jsou registrovány všechny naše činy; vše bude podle něj souzeno. Když soudce sedí, všechna tajemství budou odhalena a nic nezůstane nepotrestáno. Co tedy v mém tísni mohu říct? Jakého ochránce mohu požádat? když jsou spravedliví stěží v bezpečí ... Ó králi impozantního majestátu, vy, kteří zachráníte vyvolené milostí, zachraň mě, zdroj lásky. Pamatuj, velmi dobrý Ježíši, že jsi přišel pro mě; Neztraťte mě v tento den. Snažil jsi se mě najít Svou vášní jsi mě zachránil. Kéž taková práce nebude marná! Jen bys mě odsoudil ale odpusť mi když musím dát účet. Podívej, sténám jako viník a hřích mi zčervená obočí; Pane, odpusť těm, kteří tě prosí. Zbavil jsi Marie-Madeleine a odpověděl zloději; také jsi mi dal naději. Moje modlitby nejsou hodné, ale ty, tak dobře, udělej to ze soucitu že se vyhýbám nekonečnému ohni. Umíst mě mezi tvé ovce Drž mě dál od koz tím, že mě dáte napravo. Když prokletý, pokrytý hanbou, bude odsouzen k požáru hlodavců, zavolej mě mezi požehnané. Skláním se, prosím srdce rozdrcené jako popel: postarej se o mé poslední chvíle Den slz ten den, kde z prachu znovu povstane hříšník, který má být souzen! Deign, můj Bože, odpusť mu. Dobrý Ježíši, náš Pane, dej mu odpočinek Amen.

Báseň by měla být úplná na konci předposledního odstavce. Někteří vědci si kladou otázku, zda je pokračování dodatkem, který vyhovuje liturgickým účelům, protože poslední sloka rozbíjí uspořádání tří plochých rýmů ve prospěch dvou rýmů, zatímco poslední dva řádky rým pro upuštění vynechávají a jsou v katalektice .

Zde je parafráze ve verši básně převzaté z posmrtných děl Jeana de La Fontaine  :

Parafrázovaný překlad prózy Dies iræ Bůh zničí století v den jeho hněvu. Předchůdcem bude obrovská požár, Důsledky dlouhého hříchu a spravedlivých mezd. Oheň postupně zpustoší vesmír. Země a nebe pominou a tentokrát hněv Naposledy porodí den. Tato poslední Aurora probudí mrtvé. Anděl sbírá pozůstatky našich těl; Půjde a bude je citovat na dně jejich azylu. Za zvuku trumpety roztroušené všude Všechny druhy se rozběhnou. David & la Sibille. Předpovídali jsme tento skvělý den a oznámili nám to. Jaké vzrušení uvidíme, jak jsme se zmocnili! Kdo si uvěří pro počet vyvolených? Rejstřík srdcí, přesná rovnováha Objeví se za cenu přísného soudce. Hrobky se otevřou a jejich smutné ticho Brzy ustoupí výkřiku nešťastníků. Příroda a smrt plná úžasu Uvidí se strachem vyjít z pomníku Ti, které svět z jeho kolébky uvidí naživo. Mrtví všech dob budou překvapeni Čtení jejich tajemství v Annals of a Book, Kde se dokonce budou psát myšlenky. Vše odhalí tato fatální Kniha: Nic nezůstane nepotrestáno. Soudce seděl u Tribunálu Označí jeho nejvyšší vůli na čele. Za koho se dnes budu modlit, aby byl mým obhájcem? Bude to spravedlivé? Bude se bát sám sebe, A bude usilovat o podporu nějakého přímluvce. Králi, díky kterému se všechno třese před tvým Veličenstvím, Kdo zachrání vyvolené pouze díky vaší laskavosti, Zdroj neškodných činů a naplněný milostí, Pamatujte, že pro mě jste sestoupili z nebe; Pro mě tě zbavuji tvé nesmírné síly, Jako jednoduchý smrtelník se nám zjevil. Měl jsem tvůj průchod, ztratíš ovoce? Odsoudíš mě na věčnou noc, Já, pro koho se vaše laskavost vynaložila na toto pozoruhodné úsilí? Odpočíval jsi jen unavený hledáním mě: Trpěl jsi jen Křížem, abys mě byl hoden Štěstí, které se k vám může připoutat. Můžete mě snadno ztratit a sníst. Nedělej to, Pane, přijď si raději ulevit Břemeno, pod kterým cítím, že moje duše podlehne. Zajistěte moji záchranu z tohoto nejistého světa. Navzdory sobě chraňte mé srdce před pádem A donutte se konečně sejmout ruku. Před dnem počítání můj úplně vymaže. Slavný Pecheresse tím, že představil svůj vlastní, Vše muselo předat jeho extrémní láska. Zloděj, který se k vám modlil, jste slyšeli: Modlitba a láska mají svrchované kouzlo. Přiměl jsi mě doufat ve stejnou milost pro mě. Je pravda, že se při této lichotivé naději červenám: Škoda vidět mě nevěrného a lháře, Stejně jako můj hřích lze číst na mé tváři. Trvám však na tom a nepřestanu, Ať vaše laskavost využije vše, Nepostavte se v můj prospěch a neodpovídejte mi. Umístěte mě napravo mezi ovce. Odděl mě od vyčítaných a prokletých koz. Vidíš mé zkroušené srdce a moji pokornou modlitbu. Nech mě vytrvat v této jen výčitce: Nechávám tě péči o moji poslední hodinu; Neopouštěj mě, když jdu k Mrtvému.

Použití motivu v hudbě

První sloka v pneumatické notaci  : Melodie Dies Irae ve čtyřřádkové neumatické notaci chorálu.

A v houslovém klíči v 5řádkovém zápisu:

\ relative c '{\ cadenzaOn f8 efdec d4 d \ dýchat f8 f ([g)] f ([e)] d ([c)] efe d4 \ dýchat a8 c (d) dd (c) efed \ bar "| . “ } \ addlyrics {Di - es i - rae di - es il - la, Sol - vet __ sae - clum __ in fa - vil - la: Tes - te __ Da - vid __ cum Si - byl - la}

Hudební téma Dies iræ nebo některé z jeho prvků byly znovu použity v různých původních skladbách, včetně:

Až do XVIII -tého  století

XIX th  century

První polovina XX -tého  století

Druhá polovina XX -tého  století

XXI th  century

Moderní použití, ale bez data:

První řádek Dies iræ je citován slovy další písně Michela Sardou  : Musica („Za zvuku svatebního pochodu - učinil jsem triumfální východ - Dies iræ dies illa - Jaký špatný den toho dne -“) .

Použití motivu v kině

Hudební téma Dies iræ se opakuje v nesčetných kinematografických dílech, z nichž první je Metropolis od Fritze Langa . Někteří tvůrci a skladatelé, jako je Wendy Carlos pro film The Shining of Stanley Kubrick , neváhají silně předložit.

Dirigent a rozhlasový producent Alain Pâris produkoval od 13 do17. května 1991, o kultuře Francie , řada programů s názvem: Le Dies iræ, deset století metamorfóz, pro které byli pozváni Dom Angelico Surchamp a François Turellier. Tato vysílání navázala na další sérii, vyrobenou před několika lety (1979), stejným tématem.

Použití motivu ve hrách

Kromě citací a vývoje různých melodických motivů Dies iræ ve výše uvedené hudbě existovaly skladby specifické pro určité videohry, zejména:

Poznámky a odkazy

  1. Klasický význam: „jako bouřka“.
  2. Viz Jean-Charles Payen, The Middle Ages , od počátků do roku 1300 , v „francouzské literatury“, Arthaud, 1970, str.  331 .
  3. V Irae Lisovadla z Jean-Baptiste Lully je velký moteto a není připojen k hmotnosti Requiem .
  4. Emile Osty ve své poznámce k překladu Zephaniaha 1,14–18 uvádí: „Slavný kus, který způsobil, že se generace třásla a který vznikl u Dies iræ , obdivuhodné sekvence, kterou dlouho přisuzoval Tomáš z Celano. » , La Bible Osty , Paříž, Seuil, 1973, s.  2034 . ( ISBN  2-02-003242-2 ) .
  5. Lactantius , Božské instituce , kniha VII , kap. XX.
  6. La Fontaine, Jean de (1621-1695). Posmrtná díla Monsieur de La Fontaine
  7. Arnaud Merlin, "  Le Dies Irae  " , na France Musique ,31. října 2015(zpřístupněno 26. prosince 2019 )
  8. Angèle Leroy, „  Le Dies irae, de Jean-Baptiste Lully à Shining  “ , na philharmoniedeparis.fr ,9. října 2017(zpřístupněno 26. prosince 2019 )
  9. Mše za dvojitý sbor, sólové hlasy, flétny, smyčce a basso continuo
  10. Sekvence ( Sequentia ) pro sólisty, dvojitý sbor, smyčce a basso continuo. Připomeňme, že slovo Prosa se zdá být původně pouze zkratkou výrazu: Pro Sequentia .
  11. (in) https://books.google.fr/books?id=kiK0yEnw4_kC&pg=PA49 Poznámka 4
  12. (en) http://www.gramophone.co.uk/review/delalande-sacred-choral-works Works sborový posvátný Delalande
  13. http://www.mus.ulaval.ca/roberge/srs/04-sourc.htm
  14. Koncert a moll op. 99 (během 1 st Nocturne  pohybu se 1 st  zkreslené, na housle, stejně jako v orchestru).
  15. Město hudby. Knihovna médií
  16. (in) Edward Gregson, Skladatel: Věk králů , 2015 .
  17. Crescendo časopis . 10. března 2021. „Jediný, Louis Andriessen“  ; France Music. 19. května 2021. Z éteru na Zemi . Koncert mezioborového souboru pod vedením Matthiase Pintschera
  18. Léopold Tobisch , „  Historie slavného gregoriánského chorálu„ Dies Irae “a jeho vliv na populární kulturu  “ , na France Musique ,17. dubna 2020(zpřístupněno 4. dubna 2021 )

Dodatky

Bibliografie

externí odkazy