Tyto úpravy arabské abecedy pro jiné jazyky jsou velmi četné. Je to skutečně druhý segmentový systém psaní, který se ve světě používá po latinské abecedě . Tato abeceda se používá v arabštině , různých odrůdách arabštiny , perštiny a mnoha dalších jazycích Středního východu. Turci používal před reformou z Atatürka . Kromě toho je arabština také jazykem islámu . Muslimské země to používaly nebo stále používají. Jelikož se však jedná o souhláskovou abecedu (abjad), není nutně přizpůsobena fonologiijazyky, které se rozhodly jej použít, které také nejsou systematicky semitskými jazyky . Bylo proto nutné přistoupit k úpravám, zejména prováděním přidáním diakritiky (nejčastěji bodů) na již existující písmena. V mnoha dotčených zemích, protože arabština zůstala praktikovaným liturgickým jazykem, došlo k dvojímu použití abecedy:
Mezi jazyky, které jej používají nebo které jej používaly, jsou hlavně:
Pravopis je třeba číst následovně: každé písmeno je zaznamenáno nejprve ve své izolované formě a poté se opakuje třikrát, aby se odhalila počáteční, střední a konečná podoba. Samotná uvedená písmena nemění tvar nebo nejsou nikdy spojena s písmenem, které následuje. Fonetické přepisy sledují použití API . Použité znaky Unicode nejsou nejčastější, některá písma je neobsahují, jiná neví, jak je zobrazit v kontextu; v druhém případě by displej mohl vést k mylnému přesvědčení, že nejsou písemně propojeny. Nakonec je tradiční přepis označen kurzívou, když se odchýlí od fonetického přepisu.
Vytváření nových písmen v řadě nesemitských jazyků ukazuje racionální přístup založený na někdy přesné znalosti fonetiky: například arabština obvykle nemá zvuk [g] (v praxi písmeno ج ججج ǧim bere na vědomí foném / g /, který lze v některých arabských dialektech realizovat [g] ), což je zvuková verze zvuku [k] (tj. [k] doprovázená hlasovými rezonancemi ); [k] je sám napsán kāf ككك ك v arabštině, což je jazyk, ve kterém představuje úplný foném (viz „ výslovnost arabštiny “). Perština, která má [g] , právě upravila písmeno kāf pro přepis zvukové varianty: گگگ گ . Na druhou stranu arabská písmena zaznamenávající fonémy chybějící v jazyce, který si vypůjčuje abecedu, přirozeně sloužila k zaznamenání podobných zvuků, které arabština nezná: wā the و [w] note [v] v osmanské turečtině, jazyk, který ignoruje / w / as foném (ale má některé irelevantní [w] ).
Hlavním problémem při přizpůsobování arabské abecedy zůstává skutečnost, že se jedná o abjad , který proto nezaznamenává samohlásky; Pokud však gramatická struktura arabštiny umožňuje jejich obnovení, v ostatních jazycích tomu tak není. Způsobů, jak se k překonání této obtížnosti rozhodnout, je mnoho: mezi nejběžnější postupy patří tvorba nových písmen, použití matres lectionis (souhlásky s uvedením prodloužení samohlásek) nebo dokonce „zbytečné“ arabské dopisy pro výpůjční jazyk. Mnoho nejasností však zůstává.
A konečně, posvátným jazykem, kterým je arabština v Koránu , se zachovaly „zbytečné“ dopisy, které umožňují přesnou notaci náboženských textů a souvisejících výrazů, aniž by však byly vyslovovány jako v arabštině: ve většině nesemitských jazyky, neexistují žádné důrazné souhlásky ; jsou proto vyrobeny jako jednoduché: je tomu tak v Urdu, kde ṭā ' ططط ط (arabsky [t] ) je jednoduše [a] , a v perštině, kde je ḥā' ححح ح [ħ] vyslovováno [h] (nebo nic) . Výsledkem je, že arabská abeceda používaná v jiných jazycích je často nadbytečná.
Tento článek neposkytuje úplné abecedy pro každý jazyk, pouze uvádí hlavní inovace a nejvýraznější rozdíly. Detail je samozřejmě složitější.
V některých arabských dialektech se objevují zvuky bez ekvivalentu ve výslovnosti doslovné arabštiny : používají se hlavně pro zápis převzatých slov (například z francouzštiny ). Abychom je mohli psát arabskou abecedou, museli jsme vymýšlet nová písmena. Dotčené zvuky jsou [g] , [p] , [v] a [ʒ] .
V tuniském a alžírském jazyce jsou hlavními inovacemi:
V marockém se potkáme spíše:
V egyptštině jsou hlavní inovace:
Ve skutečnosti je Chleuh jediný berberský jazyk v Maroku, který má pevnou tradici napsanou arabskou abecedou .
Vzhledem ke své poloze v zemích s úředním (nebo spoluúředním) arabským jazykem si berberské arabské abecedy mohou všimnout i další Berbeři v Maroku , Alžírsku , Libyi , Mali , Nigeru , Tunisku nebo dokonce v Mauritánii .
Kabylský jazyk (historicky jediný berberský jazyk vedle Chleuh , který těží z pevné písemné tradice) byl od sedmdesátých let výhradně přepisován latinskou berberskou abecedou .
Adaptace abecedy pro čínské jazyky se obecně označuje jako xiao'erjing . Je to podobné jako arabská abeceda používaná pro ujgurský jazyk , včetně písmen pro určité samohlásky . Je to tedy spíše abeceda než abjad .
Obsahuje většinu dopisů z arabštiny, několik z perštiny a vlastní dopisy.
To je obecně používáno čínskými Hui muslimy v některých mandarínských dialektech , pro které je použití arabského písma snadnější než u čínských znaků .
Dotčenými jazyky jsou perština , paštština , kurdština a balúčština , všechny indoevropské jazyky . Perský je výchozí model, z něhož byly inspirovány ostatní jazyky.
Hlavní inovace:
Hlavní inovace:
V Turecku je kurdština psána také latinkou; v zemích bývalého Sovětského svazu, v azbuce . Kurdština je napsána arabskými znaky v Iráku a Íránu . Arabská abeceda zůstává literárním a náboženským písmem.
Hlavní inovace:
Všechny samohlásky jsou zaznamenány:
Sindhi je Urdu je Kashmiri a Punjabi (hlavně v Pákistánu za poslední tři) používat arabskou abecedu. Případ urdštiny je pozoruhodný: s hindštinou tvoří jeden a stejný jazyk, kromě několika lexikálních odlišností (arabismy a persianismy v urdštině, sanskritismy v hindštině); jejich hlavní rozdíl spočívá pouze v jejich psaní. Arabská abeceda použitá pro Urdu je převzata z perské varianty.
Hlavní inovace:
Model je urdský; notace samohlásky je však mnohem přesnější, protože ví, že ty krátké jsou často pouze diakritikou. Ve skutečnosti, oni jsou psány pouze v plně vokalizoval textu pomocí značek vypůjčené z arabštiny, ale také originální značení (například ve tvaru vlny Hamza : ٲ ).
Takzvaná varianta Shahmoukhi používaná pro pandžábštinu je obdobou urdské arabské abecedy.
Téměř tisíciletí byla turečtina psána arabskými znaky podle vzoru blízkého perštině; pak mluvíme o „ osmanské turečtině “ ( osmanlı türkçesi ). Jiné turecké jazyky, kterými hovoří muslimské národy , také dříve (nebo stále) používaly arabskou abecedu, zejména ázerbájdžánský , baškirský , čaghataijský , kazašský , kyrgyzský , ujgurský , uzbecký , tatarský nebo turkmenský .
Od XIII -tého století , zintenzivnění obchodu mezi arabským světem a Indii vedl k zavedení islámu v Malay světě . Mnoho abeced tam již existovalo (zejména skripty Batak , Javanese , Rejang nebo Lontara ), ale jsou velmi odlišné a některé jazyky je neměly.
Arabské písmo, které se již používá v liturgii, bude poté obohaceno o několik fonémů specifických pro malajštinu, aby se stala franca lingua psaní (malajské jazyky jsou již ústně velmi blízké) až po moluky . Tato varianta se nazývá jawi . Nejstarší známý nápis napsaný v Jawi je „kámen Terengganu “ ( Batu Bersurat Terengganu ). Datováno1303, nese fragment legálního textu v malajštině .
Na mnoha místech, jako je Java nebo Malajsie , postupně nahradí všechny již existující spisy. Na XVI th století , christianizace souostroví u portugalštině a španělštině , a kolonizace ze strany Nizozemí a Velké Británii povede k úpadku Jawi ve prospěch latinské abecedy .
Dnes je jawi stále jedním ze dvou oficiálních skriptů platných v Brunejském sultanátu . A ačkoli islám je v Indonésii a Malajsii stále většinou a značná část populace v této souvislosti čte arabštinu, již se nepoužívá k psaní místních jazyků.
Historické stopy (hrobky, pohřby, starobylé osady) také svědčí o použití arabské abecedy k psaní Vaynakh (čečensko-ingušských) a adyghejských jazyků.
The Moors , krypto-Muslimové žijící ve Španělsku mezi pádem Al-Andalus a jejich vyhnání v roce 1609 , ve velké míře používají arabské znaky psát texty v Castilian . Literatura, kterou produkují, je v zásadě náboženská, ale existují i romány, léčivá díla a příběhy všeho druhu. Tento španělský jazyk psaný arabskými znaky se nazývá aljamiado .
Arabská abeceda byla příležitostně používána asijskými nebo muslimskými skupinami, zejména Cape Malays , k zapsání toho, co bylo pod nizozemskou správou úředním jazykem Cape Colony v době, kdy ji vlastnila Nizozemská východoindická společnost .
Běloruský a bosenský těžil zejména z adaptaci arabské abecedy.