Veni Creator Spiritus je píseň , považován za jeden z nejvýznamnějších prostředků podle tohoto žánru. Práce byla složena z autora kvalita IX -tého století, a to je vynikající ovoce karolinské renesance . Formálně se používá v katolických církvích, ale také ve většině západních církví.
latinský | francouzština |
---|---|
Veni, tvůrce Spiritus, Qui diceris Paraclitus, Tu septiformis munere, Zvýšená citlivost lumenu, Hostem repellas longius Per te sciamus da Deo Patri sit gloria, (Vatikán 2015) |
1) Pojď, Stvořitelský duchu, 2) Vy, kteří jste nazýváni Poradcem, 3) Jste Duchem sedmi darů, 4) Zapněte své světlo v nás, 5) Odveďte nepřítele od nás, 6) Poznejme Otce, 7) Sláva Bohu Otci, (Vatikán 2020) |
Velmi starý text, existují určité varianty veršů, dokonce i ve vatikánských spisech, které byly vydány dříve.
Stejně jako ostatní velmi staré hymny zůstává původ Veni creator spiritus nejasný kvůli nedostatku spolehlivého rukopisu. Pokud jde o autora, John Julian, který v roce 1892 publikoval Slovník hymnologie , dospěl k závěru, že skutečný autor zůstal neznámý, a představil kandidáty, které šířili další badatelé: sv. Ambrože z Milána († 397), sv. Řehoře Velkého († 604), Charlemagne († 814) a Raban Maur († 856). Toto téma dále zkoumal v roce 1924 Dom Henri-Marie-André Wilmart, specialista na středověké práce.
V současné době proto nebyl objeven žádný rukopis uvádějící jméno autora. A pokud se výzkumníci zmínil o existenci rukopisného datovaných X -tého století, je v současné době v archivech, že rukopisy z doby kolem roku 1000, podle přesného datování. Po složení by tedy existovalo více než 150 let absence rukopisu.
Jisté je, že se jedná o opravdové mistrovské dílo liturgie středověku. V roce 2019 Jessica Ammer při zveřejnění své studie o tvůrci Veni sdílela názor britského historika Frederica Jamese Edwarda Rabyho (1953): „Pokud však nelze prokázat, že tato nádherná hymna je dílem Rabana, je jisté, že patří do devátého století a je výsledkem karolínské renesance. „(Ale i když my nemůžeme potvrdit, že tento krásný chvalozpěv je dílem Raban, určitě je přiřazen IX th století a ovoce karolinské renesance.) To je závěr odborníků.
I když připouštíme, že pro Rabana Maura vždy existuje potvrzení, jako Benoît Patar (2006), je stále nutné objevit starší a spolehlivější rukopis. Encyklopedie revidovaná v roce 2017 zařadila tuto hymnu mezi anonymní díla. Národní knihovna Francie zůstává opatrný. Toto vyjadřuje svůj názor, aniž by použil slovo autor , oddanému Adoro te, o jehož autorovi se také hovořilo: Přisuzováno Tomáši Akvinskému . Naopak, pokud jde o toto téma, národní knihovna neposkytuje rady tvůrcům Veni ani Rabanovi Maurovi.
Nejstarší hudební notace Veni creator spiritus se nachází v rukopisu, který byl zkopírován kolem roku 1000, říká Kemptener Hymnenbuch z opatství Reichenau . Tento rukopis Rh83, původně používaný v Kemptenu (Allgäu) , je v současné době uložen v ústřední knihovně v Curychu . Toto je jedno z nejstarších svědectví. Melodie tohoto se podobá melodii velikonoční hymny Hic est verus . Podobnost lze nalézt také v tradici ambrosiánského ritu :
Dom Prosper Guéranger ve Svazku liturgického roku III zdůraznil důležitost praxe hymnu Veni creator spiritus v kanceláři třetího po celý rok, ale zejména ve prospěch toho, kdo předchází slavnostní mši Letnic . Ten ovlivnil vznik této praxe v XI th století a St. Hugh Cluny . Studie týkající se reformy Cluniac, která byla zahájena kolem roku 1030, toto připisování řádu Cluny potvrzuje . Reforma určená pro řádové kláštery však měla toto doporučení svůj vliv, a to postupně. Rada Remeše , která se konala v 1049 za přítomnosti Leo IX , byl podrobně mnich z opatství Saint-Remi de Reims , Anselme, který napsal, že ke dni uzavření, hymnus Veni Creator Spiritus byl sung, nahradit Antiphon Exaudi nos Domine : „sed ad ejus Adventum clerus decentissime cecinit hymnum, Veni creator Spiritus. Jedná se o nejstarší citaci mezi spolehlivými dokumenty, která byla napsána v letech 1067 až 1071.
Před XII. Stoletím kopií rukopisů nebylo mnoho. Nicméně, existuje několik rukopisy XI -tého století, který obsahuje hymnu Veni Creator Spiritus , ti, kteří informují nám některé důležité vlastnosti tohoto hymnu. Vyskytují se v Německu, Anglii, Španělsku, Francii, Itálii a Švýcarsku:
Pokud jde o nejstarší zaznamenaný rukopis, text není k dispozici online:
V některých rukopisech jsou uvedena první slova, která celebrant ohromil:
Tyto rukopisy naznačují, že text původně sestával ze šesti slok a doxologie byla přidána pozdě, protože sloka VI není nic jiného než formální doxologie. Pro tuto doxologii VII existuje velké množství variant, zatímco pro sloky I - VI je malá modifikace. Tyto rukopisy vyjadřují to, že v tomto století nebyl opraven ani text, ani použití; Nic bylo připojeno k XI -tého století. Nepochybně ani melodie.
Latinský rukopis 103 Francouzské národní knihovny je velmi důležitým svědkem. Ve foliu 154v je hymna Veni tvůrce doprovázena francouzskými neumes-akcenty, což byla charakteristika v Saint-Denis. To znamená, že XI th století, to hymna byla v použití v opatství Saint-Denis . V XIII -tého století, rukopis byl již umístěn v knihovně, takže k ničemu. Analýza repertoáru nám umožňuje zjistit, že rukopis byl podle galikanského obřadu věrný místní liturgii Saint-Denis . Otázkou, která stále přetrvává, je, že hudební notace byla přidána pouze k tomuto dílu, navzdory dnes známé melodii. Navíc to nebyl zpěvník. Zdá se tedy, že dříve existovala ještě další hudební verze a že po přijetí nové verze, jejíž melodie je totožná s Ambrosianskou hymnou, musela být tato melodie anotována. Tato hypotéza Suzana Boyntona zůstává docela možná, protože v rukopisu D'Orville 45 Bodleianské knihovny (původně 1067 nebo 1068) byla hymna k rukopisu zcela přidána, trochu pozdě. Jeho použití bylo v tomto dodatku specifikováno pro úřad Třetí strany Letnic. To naznačuje, že by šlo o nové přijetí. Je třeba také poznamenat, že tento rukopis pochází z opatství Saint-Pierre de Moissac, které v té době a od roku 1048 zůstalo pod vlivem Cluniac reformy . Cluny samozřejmě tuto praxi doporučila.
Z XII tého rukopisy století se stal tolik, že se můžeme domnívat, že nyní použití bylo běžné. Veni creator spiritus skutečně nalézt v mnoha breviáře , hymnaries a zbytek, ve využití všech západních kostelů, bez ohledu na obřadu.
Pokud jde o hudební kompozici, stále existují některé velmi staré rukopisy. To Philippe de Vitry († 1361) je považován za nejstarší. Originál tohoto rukopisu byl zničen ve Štrasburku požárem francouzsko-německé války v roce 1870 , přepisy jsou však uloženy v knihovně Královské konzervatoře v Bruselu . Několik rukopisů Johna Dunstableho († 1453), britského skladatele, se dokonce nachází v italských archivech ( Aosta , Modena a Trento ), což potvrzuje jeho autentičnost a nepochybně jeho popularitu. Jde o konkrétní dílo tohoto skladatele, ve kterém dva hlasy ze čtyř zpívají text hymnu Veni Sancte Spiritus : I - sekvence Veni sancte spiritus ; II - trope podle Veni sancte spiritus ; III (tenor) - hymnus Veni creator spiritus jako cantus firmus ; IV (countertenor) - Veni creator spiritus .
V XV th století, dva důležité skladatelé Burgundian školy , Guillaume Dufay a Gilles Binchois , který se skládá také jejich Veni creator v polyfonii .
Veni creator byla zpívána během kapitulace Bordeaux do francouzštiny . Bylo to29. června 1451že arcibiskup Pey Berland a všechny městské příkazy uvítaly u městské brány francouzskou armádu vedenou Jean de Dunois . Hymnus symbolizoval jak děkování, tak procesí řeholníků
Hymnus byl a je vyhrazen také pro zakládání církevních zařízení. 26. června 1472, během slavnostní inaugurace univerzity v Ingolstadtu , která byla první bavorskou univerzitou a kanonicky ji postavil v roce 1459 papež Pius II. , Vyslovil Martin Mayr první sloku Veni creator spiritus mentes tuorum visita v uprostřed jeho řeči.
Stejně jako Te Deum byl i duch tvůrce Veni synonymem míru. V návaznosti na smlouvu Cambrai , která byla uzavřena a podepsána Louis XII v 1508 Nicaise Ladame publicista Maximilian I er , napsal The faicte CHAMBRAY mír mezi císařem [a] velmi crestie francouzského krále s jejich Aliez [ číst on-line ] . Třetí báseň měla incipit v latině: Veni creator spiritus vytvořil a složil v Chambray pro mír výše uvedeným snílkem . A autor vložil své vlastní verše ve francouzštině mezi texty hymnu. V této práci byly rýmy přesto respektovány (spiri tus v latině a Ver tus ve francouzštině), což vyjadřuje talent tohoto spisovatele:
(I) Veni creator spiritusChvalozpěv byl slavnostně zpíván 13. prosince 1545 v Tridentské katedrále během inaugurace slavného Tridentského koncilu .
Av rámci tohoto protireformace se římský breviář přijala v roce 1570 aktuální doxology Deo Patri sednout Glorie .
Je normální, že to bylo zpíváno v lednu 1579 s modlitbou na počest Ducha svatého, kdy byli prvními rytíři řádu Ducha svatého jmenováni králem Jindřichem III .
Během renesance tam byli někteří z nejdůležitějších skladatelů té doby. Jsou to Adrien Willaert , Roland de Lassus , Tomás Luis de Victoria a Carlo Gesualdo . Publikace Victoria v roce 1581 specifikovala její liturgické použití In pentecoste . Nepochybně jde o nejstarší oddíl, který toto použití označuje.
Pokud jde o Luthera , ten přijal v roce 1535 pro svůj obřad vysvěcení hymnickou Veni tvůrce v překladu s Veni Sancte Spiritus .
Použití hymnu bylo ilustrováno v době korunovace francouzských králů v Remeši . Tak, 16. října 1610, v předvečer korunovace Louis XIII je královská kaple zazpíval Veni Creator Spiritus , na konci slavnostní služeb nešpory .
Vláda Ludvíka XIII. Měla stále několik svědectví. Po slavení nedělní mše 18. října 1618 v kostele Saint-Germain-d'Auxerre v Navarrenxu se král vrátil do Pau , aby tam biskup obnovil katolickou bohoslužbu. 20. října se Ludvík XIII. Zúčastnil průvodu do malé kaple, která uchovávala Nejsvětější svátost před mší v katedrále. Chvalozpěv zazněl na začátku tohoto slavnostního průvodu.
Používání bylo někdy denně. V Ceremoniálu jeptišek v opatství Notre-Dame de Monter-Villers Řádu svatého Benoita (Paříž, 1626) byla uvedena píseň na konci mše: „Ke konci mše bude zapálit svíčky, ... začne zpívat, Veni Stvořitel, kterého bude sbor pronásledovat na kolenou, a zvony zazvoní během zmrzliny. "
Je třeba poznamenat, že od té doby se hymna často zpívala střídavě, a to unisono a v polyfonii. Nebo jsme zpívali střídavě mezi hlasem a varhanami. Například rukopis Vma Rés 571 Francouzské národní knihovny obsahuje pouze sloky I, III, V a VII. Toto střídání bylo doporučeno liturgickou reformou podle protireformace , která byla specifikována zmíněným Slavnostem Klementa VIII., Který opustil Vatikán v roce 1600, s cílem zajistit muzikálnost liturgie, na rozdíl od kalvinismu, který potlačoval veškerou hudbu .
Nakonec to bylo za vlády tohoto krále, kdy Antoine Boësset († 1643) začal ve Francii skládat Veniho stvořitele do polyfonie . Práce Jehana Titelouze (1623) pro varhany usnadnila praxi střídavě. Složil pouze čtyři sloky ze sedmi [101] .
Tento duchovní text inspiroval mnoho skladatelů. Tento fenomén si všimneme zejména v královské kapli za vlády Ludvíka XIV. , Což naznačuje preference tohoto krále Slunce. Marc-Antoine Charpentier složil pět, pokud neměl u soudu tohoto krále žádnou oficiální funkci. Nastala doba romantické hudby, určitý počet velkých katolických skladatelů neváhal, v XIX . Století, převzít tento text, například César Franck , Anton Bruckner , Camille Saint-Saëns .
Hymnus Veni creator spiritus byl vybrán Gustavem Mahlerem pro jeho Symfonii č. 8 , zkomponovanou v roce 1907. Práce byla věnována Meiner lieben Frau (moje drahá manželka) Almy Mahlerové , což vysvětluje, proč si Mahler vybral tuto hymnu pro 1. hnutí, po komplikovaném manželství. Původně byla práce koncipována jako banální symfonie, ale nakonec se vylepšila hymnou a textem Johanna Wolfganga von Goetheho . První část se vyznačuje dvěma motivy, motivem Veni creator spiritus a motivem Imple superna gratia . Že z Accende lumen citlivosti , který se používá pro vývoj v souladu s pravidlem sonáty , se vloží zpět do druhé věty. Existuje tedy kontrast mezi sestupným motivem tvůrce Veni a vzestupným motivem Accende lumen , v závislosti na směru textu.
Polský skladatel Karol Szymanowski mezitím napsal své dílo v polštině v roce 1930. Jednalo se o zvláštní skladbu, zatímco volba Szymanowského nebyla náhodná. Práce byla skutečně provedena 7. listopadu na podporu inaugurace Varšavské hudební akademie , jejíž organizace byla v tomto roce reformována. Skladatel byl jmenován prvním rektorem této akademie. Je pochopitelné, že text, opravdu slavnostní a duchovní, byl zvláště vhodný pro tuto významnou oslavu. Po události následovalo od 29. listopadu listopadové povstání .
Liturgická reforma podle Druhého vatikánského koncilu přisoudila hymnu při slavení důležitější roli. Od nynějška to druhé začíná hymnou, která reflektuje motiv nebo charakteristiku slavnosti. Především hymnus Veni creator spiritus je vyhrazeno pro nešpory z velikonočního času (rok II) stejně jako o Letnicích , stejně jako předtím.
Tradice od XI -tého století nebo dříve, stále si zachovává. Chvalozpěv se zpívá ve prospěch kněžské vysvěcení kněží. Kromě toho je to vyhrazeno pro mši prvního kněze po této vysvěcení.
Je nezbytné, aby tuto oslavnou píseň potřebovaly významné oslavy, například při vstupu do konkláve , oslav synod a koncilů , věnování církví. Tímto hymnem tak začal II. Vatikánský koncil také 11. října 1962. Ať je slavnost jakákoli, její použití se přizpůsobuje vážnosti, kterou potřebuje. Na církevní mši konané 14. ledna 2015 se tedy v Colombu zpíval tvůrce Veni . Jednalo se o oficiální cestu papeže Františka za účelem návštěvy Srí Lanky a Filipín . Chvalozpěv zazněl pouze jednou v Colombu, během první mše těchto papežských misí.
Vzhledem k tomu, že představení bylo a je vyhrazeno pro tyto zvláště významné oslavy, doprovod zvonu nebo nástrojů není od středověku neobvyklý s cílem posílit důstojnost. Na svátek Letnic je to často trubka, která symbolizuje Ducha svatého . V liturgickém kontextu se proto zpívá během přípravy novény k Letnicím a přeje si dary Ducha svatého.
Další důležitou funkcí je vyslovit sliby řeholníků a řeholnic. Jedním z nejdramatičtějších svědectví jsou svědectví karmelitánů z Compiègne popravená 17. července 1794.
Je třeba poznamenat, že existuje mnoho varhanních parafrází jak tvůrce Veni, tak Komma Gotta Schöpfera , složeného méně známými varhaníky.