Albánský Shqip | ||
Země | Albánie , Severní Makedonie , Řecko , Turecko , Kosovo , Itálie , Srbsko , Černá Hora | |
---|---|---|
Počet reproduktorů | 5 877 100 | |
Jména mluvčích | Albánci | |
Typologie | SVO , inflexní , zvýrazněné | |
Klasifikace podle rodiny | ||
|
||
Oficiální stav | ||
Úřední jazyk |
Albánie Kosovo Severní Makedonie (společná) Černá Hora (společná) |
|
Kódy jazyků | ||
ISO 639-1 | čtvereční | |
ISO 639-2 | alb (B), sqi (T) | |
ISO 639-3 |
čtv
|
|
IETF | čtvereční | |
Linguasphere | 55-AAA-a | |
Glottolog | alba1267 | |
Vzorek | ||
Článek 1 Všeobecné deklarace lidských práv ( viz text ve francouzštině ) Neni 1 Të gjithë njerëzit lindin të lirë dhe të barabartë në dinjitet dhe në të drejta. Ata kanë arsye dhe ndërgjegje dhe duhet të sillen ndaj njëri tjetrit me frymë vëllazërimi. |
||
Jídelní lístek | ||
Odrůdy albánštiny | ||
Albanian ( Shqip / ʃ CC i p / Albánec) je jazyk , který je sám o sobě větev rodiny z Indo-Evropan , výsledek jazyků Paleo-balkánské .
To je mluvené téměř 5,9 milionu lidí a zahrnuje odrůdy z arbërech , na arvanitique , jejichž Gheg a Tosk .
Nejvíce lingvisté dnes zvážit Albanian patřit k Thraco-ilyrské set z Indo-evropské jazyky . Albánština je již dlouho považována za izolovaný indoevropský jazyk, protože starověký jazyk, ze kterého pochází, nebyl znám a jeho fonologie a gramatika jsou v atypické fázi vývoje indoevropštiny. Albánština má však mnoho společných charakteristik s geograficky sousedícími jazyky, s nimiž tvoří balkánskou jazykovou unii . Stejně jako v řečtině jsou některé výrazy předindoevropské, například kok („hlava“), sukë („kopec“), derr („prase“), které paleolingvista a baskolog Michel Morvan srovnávají s pre-okcitánským kuk, suk („výška“) Nebo baskické zerri (nebo txerri , „vepřové“).
Tato sada je spíše geografická než jazyková a albánština, jazyk satemu , obsahuje prvky ze dvou větví, Illyrian („satem“) a Thracian („ centum “), mrtvé jazyky jsou velmi málo zdokumentovány a neumožňují jeho polohu v celku je stanovena s přesností. K určení vazeb, které albánština udržuje s ostatními indoevropskými jazyky, bylo nutné rekonstruovat historii její fonetiky, aby bylo možné izolovat její starodávné lexikální pozadí od výpůjček ze sousedních jazyků. Na tomto základě bychom mohli jasně prokázat zvláštní indoevropský charakter albánštiny.
Podle práce lingvistů Waltera Porziga , Eqrem Çabeja , Erica Hampa , Petro Zhejiho nebo Bernarda Sergenta existence lexikonu, který je společný pro arumunštinu , rumunštinu ( východní románské jazyky ) a albánštinu, stejně jako toponymické pobřeží Albánie, navrhla částečně thrácký (možná karpský ) původ předků Albánců , kteří by se původně vyvinuli dále na východ než dnes, v současné republice Severní Makedonie a jižním Srbsku , v kontaktu s ilyrskými a thráckými jazykovými oblastmi. ““
Jelikož však Illyrian patří do stejné indoevropské jazykové skupiny jako albánština (klasifikovaná jako samostatná skupina indoevropských jazyků mezi dnešními indoevropskými jazyky), protochronističtí filologové usuzují, že albánština sestupuje „přímo a výlučně“ „od Illyrianů. Spojení mezi albánskými a ilyrského byl vyroben v roce 1709 tím, Gottfried Wilhelm Leibniz , který volá albánský „jazyk starých Ilyrové“. Později lingvista Gustav Meyer ( 1850 - 1900 ) prohlásil: „Nazvat Albánce novými Ilyrové je stejně správné, jako nazývat současné Řeky„ moderními Řeky “. Albánský jazyk byl pro něj poslední fází jednoho z ilyrských dialektů.
Na druhou stranu moderní indoevropané se stěží hlásí k hypotéze okamžitého původu. Mnoho současných lingvistů tvrdí, že albánština pochází z ilyrštiny a přímý vztah mezi těmito dvěma jazyky je také připuštěn v různých historických dílech. Někdy je dokonce rozšířena hypotéza, že jazyková hranice mezi dialogy Guegue a Toss by našla svůj původ v hranici mezi doménami epirotských a „illyrijských“ dialektů Illyrian. Na podporu těchto teorií se uvádí, že se zdá, že i současná albánská antroponyma mají svého ilyrského korespondenta: albánská pomlčka („beran“) by tedy odpovídala ilyrskému Dassiovi, Dassovi, podobně by odpovídal albánský bardhi („bílý“) Bardusovi, Bardullisovi, Bardyllisovi. Některá etnonyma ilyrských kmenů by také měla mít svého albánského korespondenta: jméno Dalmatinů by tedy odpovídalo albánské delmë („ovce“) a jméno Dardanianů by odpovídalo albánskému dardhë („hruška, hruška“) "). Ale hlavní argument ve prospěch této práce, oficiální během komunistického období , je geografický: oblasti, kde se mluví albánsky, odpovídají východnímu konci „ilyrské“ oblasti.
V souladu s těmito protochronistickými pozicemi studie New York Times klasifikuje albánštinu v roce 2012 jako jeden z nejstarších jazyků v Evropě, objevila se současně s řečtinou a arménštinou a dochází k závěru, že albánský a ilyrský jazyk vznikl od „přímo“ od sebe navzájem. Skutečnost, že Albánci a Ilýrané patří do jazykové skupiny „satem“, tuto hypotézu zřejmě posiluje.
Tři a půl milionu Albánců žije v Albánii . Další řečníci jsou v Kosovu , Srbsku v údolí Preševo , Severní Makedonii , Turecku , Černé Hoře , Itálii a Řecku .
V Řecku jsou Arvanité ortodoxní křesťanští Albánci, kteří mluvili toskánským dialektem , ale všichni mluví řecky. V Turecku se počet domorodých Albánců odhaduje na zhruba 5 milionů, ale většina z nich nyní mluví turecky. Jedná se o muslimské Albánce z Makedonie , Kosova nebo Řecka, kteří byli po smlouvě z Lausanne a v souladu s jejími ustanoveními násilně vysídleni do Turecka . Vyskytují se hlavně v Istanbulu , Burse , Izmiru a na pobřeží Egejského moře.
K dispozici je také katolický albánská komunita distribuován ve čtyřiceti vesnicích v Itálii je na jih a na Sicílii , v Arberèches , sestupující z albánských emigrantů v XV -tého století (po invazi z Balkánu pohovkami).
Konečně o něm mluví několik malých skupin v Bulharsku , Rumunsku , na Ukrajině , stejně jako velká diaspora ve Spojených státech , Švýcarsku , Německu a Austrálii , Švédsku .
Albánština je úředním jazykem v Albánii, Kosovu a Severní Makedonii. V Itálii je albánský jazyk a kultura chráněna (stav jazykové menšiny).
Albánský byl během osmanské okupace zakázán.
Nejstarší dochované texty pocházejí ze 14. století. Jedná se o první křestní formuli z roku 1462. Současný standardní psaný jazyk ve znakech latinské abecedy byl vyvinut na základě toskánského dialektu.
Přepis se řídí zvyky mezinárodní fonetické abecedy .
NA | B | VS | VS | D | Dh | E | E | F | G | Gj | H | Já | J | K. | L | Ll | M | NE | Nj | Ó | P | Q | R | Rr | S | Sh | T | Čt | U | PROTI | X | Xh | Y | Z | Zh |
na | b | vs. | vs. | d | dh | E | E | F | G | gj | h | i | j | k | l | ll | m | ne | nj | Ó | p | q | r | rr | s | sh | t | th | u | proti | X | xh | y | z | zh |
[ a ] | [ b ] | [ t͡s ] | [ t͡ʃ ] | [ d ] | [ ð ] | [ ɛ ] | [ ə ] | [ f ] | [ ɡ ] | [ ɟ͡ʝ ] | [ h ] | [ i ] | [ j ] | [ k ] | [ l ] | [ ɫ ] | [ m ] | [ n ] | [ ɲ ] | [ ɔ ] | [ p ] | [ c͡ç ] | [ ɾ ] | [ r ] | [ s ] | [ ʃ ] | [ t ] | [ θ ] | [ u ] | [ v ] | [ d͡z ] | [ d͡ʒ ] | [ y ] | [ z ] | [ ʒ ] |
Tato abeceda se oficiálně používá od standardizace roku 1908 . Používá digrafy a dvě diakritiky , přehlásku i cedillu (lze také spočítat háčkovaný přízvuk použitý v guégu, který je v lingvistických dílech často nahrazen vlnovkou ). Digrafy a dvojitá písmena se počítají jako nezávislé grafémy, nikoli jako varianty (což je případ francouzštiny ‹é›, ‹è›, ‹ê› a ‹ë›, varianty ‹e› pro abecední klasifikaci ). Albánština byla dříve známá různými originálními abecedami, jako je například písmo Todhri , Elbasan , buthakukye a argyrokastron, řečtina , cyrilice nebo upravená latinská abeceda odlišná od dnes používané.
Aktuální abeceda je téměř fonologická: v absolutních číslech jsou všechna písmena čtena a vždy stejným způsobem, s výjimkou zastaralého e . Realizace písmen ve standardní výslovnosti jsou uvedena v tabulce výše. Existují varianty dialektu.
Albánská abeceda má 36 písmen: sedm samohlásek (A, E, Ë, I, O, U, Y) a dvacet devět souhlásek (B, C, Ç, D, Dh, F, G, Gj, H, J, K, L, Ll, M, N, Nj, O, P, Q, R, Rr, S, Sh, T, Th, U, V, X, Xh, Y, Z, Zh).
SamohláskyPokud má guégue stále nasalizované samohlásky, zaznamenané háčkem nad odpovídající samohláskou, tosque je ztratil. Reprezentace albánského hlasového systému je pak docela jednoduchá.
Samohláska ë [ə] (jako e „ já “) je ve výslovnosti často vynechána, když je v konečné poloze a po jedné souhláse je pomalá: [ ə ] [- přízvuk ]> Ø / C_ #.
SouhláskaPřepis albánských fonémů podle standardizace zavedené v roce 1908 se může zdát poněkud matoucí. Ve skutečnosti je ve hře několik pravopisných tradic:
Palatalization souhlásek je označován následným <-j> (<J> pouze berouce v úvahu / j / ): <GJ> = / ɟ͡ʝ / (srovnatelné s maďarštině <Gy> v Magyar ) a <nj> = [ ɲ ] ( Francouzsky ‹Gn› in gnon ). Když je nutné reprezentovat / g j / a / n j / , nahradíme ‹j› znakem ‹i›, abychom se vyhnuli nejednoznačnosti: / g j a / je proto psáno ‹gia›, ‹gja› již upozorňujeme / ɟ͡ʝ a / .
Hluchý palatal afrikáta souhlásky / cc / je označen <Q>. Spirantization mohou být označeny a <-h> následující, což je případ <dh> [ ð ] (anglicky <th> v A ), a <th> [ θ ] (anglicky <th> v tenké ), ale ne pro ‹sh› [ ʃ ] (francouzsky ‹ch› u psa ), ‹xh› [ d͡ʒ ] (přibližně francouzsky ‹dj› v Džibuti ) ani ‹zh› [ ʒ ] (francouzsky ‹j› v je ). V tomto případě ‹-h› označuje postalveolární charakter souhlásek.
Pískající afrikáty jsou označeny ‹c›, / t͡s / (francouzsky ‹ts› v caru ), pro neslyšící, a ‹x›, / d͡z / (italsky ‹z› v nule ), pro zvuk; syčící afrikáty od ‹ç›, [ t͡ʃ ] (jako v českém jazyce ‹tch› ) a ‹xh› [ d͡ʒ ].
Jiné pozoruhodné případyExistují další dva digrafy, které si musíte pamatovat: ‹ll› [ dark ] ( tmavá L angličtiny v plném rozsahu ) a ‹rr› [ r ] (r převrácené na několik úderů jako ve španělském perru ), které jsou proti ‹l› [ L ] a ‹r› [ ɾ ] (krátké r jako ve španělštině v pero ).
Můžeme najít počáteční ng- sekvenci , která není digrafem. Hra kombinační variace znamená, že taková sekvence je pravděpodobně vyslovována [ ŋ g ] (jako ng v angličtině finger ).
Překlad | Albánec | Standardní výslovnost (fonémy) |
---|---|---|
Země | toke | / tɔk / |
nebe | qiell | / tento / |
voda | uje | / uj / |
oheň | zjarr | / zjar / |
muž | burrë | / bur / |
ženy | grua | / gɾua / |
jíst | Ha | / Ha / |
dřevo | pi | / ft / |
vysoký | madh | / i mað / |
malý | já vogël | / i vɔgəl / |
noc | natë | / nat / |
den | ditë | /řekl/ |