Ave verum corpus je katolická modlitba vyjadřuje transsubstanciaci na mši . Tato hymna byla původně vyhrazena pro elevaci . Navíc tím, že prohlásí skutečnou přítomnost v Krista v posvěcené chleba a vína, tento text je zpívaný ve prospěch Nejsvětější svátosti a jeho zbožňování, zejména na Corpus Christi .
latinský | francouzština |
---|---|
Ave verum Corpus natum of Maria Virgine: |
Zdravas, pravé tělo zrozené z Panny Marie, |
Kus bez identifikace autora, původ Ave verum corpus zůstává nejasný. Jeden z nejstarších rukopisů, že ke konci roku XIII th století nebo později, je italský book, který byl používán františkánů . Píseň tohoto breviáře - antifonální , v polyfonii , se skládala ze dvou slok , z nichž druhá se jinde nenachází. Někteří vědci přiřadili hypotetického autora Pope Innocentovi IV († 1254), jako je Helmut Hoping, katolický teolog (2019).
Je docela pravděpodobné, že čtvrtý lateránský koncil , který se konal v roce 1215 pod pontifikátem Inocenta III , podpořil vytvoření tohoto textu. Právě tento koncil určil dogma transsubstanciace , představené v Ave verum corpus : „ hostitel se stává zcela tělem Kristovým v době posvěcení chleba, od nynějška poznamenána povýšením . „Praxe převýšení skutečně zahájena v XII th století ve Francii a byl především prosazuje biskup Paříže Eudes de Sully († 1208).
Na melodie v plainchant (skóre výše), byla by Parafrázování trope z Sanctus VIII, původně složený v XI th a XII th století. Guillaume Dufay bude takto napodobovat později svého papežského Sancta .
Po dlouhou dobu zůstala píseň výškou v mši a používal se pouze jeden text. Tělo Božího těla bylo jistě ustanoveno, nejprve v Liège v roce 1246, poté papež Urban IV. V roce 1264 pro univerzální církev. Oficiální složení Thomase Akvinského ( Lauda Sion a ostatní) však bylo zpochybněno pracovníky Liège, kteří si chtěli ponechat díla Saint Julienne de Cornillon . Ani Řád kazatelů , jehož mnichem byl sv. Tomáš Akvinský, přijal Boží Tělo až v roce 1318 nebo později. Jeho praxe nebyla v římském obřadu zavedena, dokud nebylo potvrzeno Sixtus IV († 1484). To je důvod, proč Ave verum corpus zůstal neobyčejně zpěv mše a to bylo vzácné, že misál může obsahovat text Boha-Day a zpívat až XIII th století.
Poté až do XV -tého století, hymnus Ave verum corpus zůstal víceúčelový píseň. S ohledem na hmotnost , v římském ritu , to byla otázka společné písně, obvyklé a především jedinečný, ve prospěch vyvýšení na hostitele . Hlavní využití je jak v misálu v knize liturgie hodin (přesně v elevatione corporis Christi , BNF , latinský rukopis 13295, XV th století). Rukopisy uvádějí toto použití, jednodušeji, jako oratio , pozdrav hostis nebo corpore Christi . Tyto zápisy v knihách XV -tého století ukazují, že první, Pope John XXII byl vyhlášen znění Duše Kristova do Avignonu v roce 1330, a že nahradí jej se Ave verum byla popsána tím, Inocenc VI († 1362), pod vlivem františkánů. Také další vědci připisují autora tomuto papeži.
Mezi rukopisy doby, rukopis 36 Reichnau ( XIV th století) byl nazván (Franz Joseph Mone 1853): „Salutationem sequentem composuit Innocentius Dad: HAEC oratio habet tres annos Indulgentiarum dom. táta Leone. ( Následující pozdrav složil Pope Innocent; tato modlitba byla od lorda papeže Lva přijata na tři roky shovívavosti ). Tento název však nepomůže identifikovat autora. Při absenci definitivního dokumentu jsou názory odborníků rozděleny: Innocent III , Innocent IV , Innocent V nebo Innocent VI .
Pokud bylo použití tohoto textu stanoveno ve prospěch povýšení, modlili se věřící osobně s Ave verum , aby vyjádřili svou oddanost.
Krok za krokem, tento důležitý píseň znal jeho nejrůznější postupy, až do XV -tého století. To bylo nyní zpívané během průvodu k Nejsvětější svátosti . Byl to zejména svátek Božího těla , oslavovaný v červnu 1462 ve Viterbu , který líčil správné použití Ave verum corpus . Tomuto slavnostnímu svátku předsedal papež Pius II. , Který v paláci Viterbo napsal Commentarii rerum memorabilium . Tento papežský spisovatel proto v knize VIII upřesnil použití písně pro průvod.
V případě, že postup tohoto průvodu může vrátit do XIII -tého století, která expozici Hi Nejsvětější svátosti , která byla původně spojena s tímto zvykem, byl zmíněn jen v roce 1452, kdy zemský rada v Kolíně nad Rýnem, které předsedal kardinál Nicolas de Cues , který vydal své první předpisy. Od nynějška byla Ave verum udělena jako posloupnost tomuto požehnání spásy. Použití se stále nachází v pravidlech opatství Saint-Michel d'Hildesheim (1493), nyní pro kancelář kompliců .
Pokud jde o hudební skladbu, nejstarší rukopisy nepřímo naznačují, že i první kusy byly díla výškové. Nejstarší skladba se nachází v kodexu Las Huelgas Ave verum corps natum (před rokem 1400). Jsou to tropy vzhledem k verši Hosana excelsis části Sanctus . Dílo Guillaume Dufaye také trope jeho papežského Sanctus , integrovaný jako poezie Aleluja . Takže to ještě nebyly volitelné a nezávislé kousky. Nyní můžeme pochopit, že to byl původ volitelného moteta pro elevaci. Zdá se, že Dufayovo dílo vzniklo v letech 1428 až 1433, kdy sloužil v papežově kapli pod pontifikátem Martina V. nebo Eugena IV . Stále existují některé rukopisy XV -tého století, zachované v Bologni a Mnichově .
Po renesančním hnutí se katolická liturgie začala stále více přizpůsobovat novému lidskému duchu. Kolem roku 1570 v Miláně se Ambrosian obřad měl část odříkává hmoty upravených v této perspektivě. Mottetti Missale kolekce tedy obsahoval určitý počet motets , vyhrazený pro převýšení ( ad elevationem ), texty, z toho bylo O Salutaris Hostia a Adoramus te, Christe .
Když byl v Evropě vynalezen tisk, byl Ave verum corpus stále velmi důležitým textem pro liturgii. V roce 1503, Ottaviano Petrucci publikoval v Benátkách zpěvník věnovanou motet , Motetti de Passione podle Cruce, Sacramento, Beata Virgine a Huiusmodi B, z nichž National Library of France udržuje kopii. Díky této publikaci najdeme díla Josquin des Prés a Gaspar van Weerbeke . Je docela zvědavé, že existuje další skladba, kterou složil jistý Grégoire, o které není známo téměř nic, kromě další světské písně [ online notace ] . Tento dokument byl první knihou, ve které bylo vytištěno Ave verum .
Ave verum corpus již zůstala jediným text Nejsvětější svátosti. Začali jsme používat několik textů: Anima Christi , Adoro te , Panis angelicus , Pange lingua , Salva sancta caro Dei . Ve skutečnosti byla Anima Christi upřednostňována před XVI. Stoletím . V knize liturgie hodin v XV th století ( BNF , latina rukopisu 13300), přičemž všechna znění byl přidělen konkrétní liturgického aktu. Převýšení hostitele byl doprovázen naší Ave verum corpus . Text Ave vere sanguis byl přidělen výšce kalicha . Když celebrant rozdělí hostitele, během přijímání byla zpívána Anima Christi a Salva sancta caro . Navíc v Grégoireově motetu, který je uveden výše, každá část zpívá jiný text: Ave verum corpus od sopranistky, Ecce panis angelorum od violy, Bon pastor, panis vere od tenora a O salutaris Hostia od basy. Tito poslední tři pocházejí od Thomase Akvinského , veršů sekvence Lauda Sion ( sloky XXI a XXIII) a hymnu Verbum supernum prodiens (sloka V). Po Tridentském koncilu se používání těchto textů stane obvyklým a oficiálním.
Přesto Ave verum a Duše Kristova byli oni vyhrazena v jiném knihy liturgie hodin (BNF, latina rukopisu 1329 XV th století) použitý v Paříži na konci vyznání ( po confessionem ). Stručně řečeno, během renesance byl text diverzifikován ve prospěch elevace a Nejsvětější svátosti.
Po Tridentském koncilu se úřad Spasení Nejsvětější svátosti stal v rámci protireformace velmi důležitým . Za účelem boje proti protestantismu byl Corpus Christi skutečně povýšen do hodnosti Velikonoc a Letnic . Motet Ave verum corpus dobře brání jedno z dogmat katolicismu, skutečnou přítomnost Ježíše Krista v hostiteli . Z tohoto pohledu se však soutěžemi staly výňatky ze tří hymnů Tomáše Akvinského vyhrazených pro liturgii hodin . Ve Francii byl O salutaris Hostia preferován již za vlády Ludvíka XII . Díky pověsti tohoto dominikána se často používaly také Panis angelicus a Tantum ergo . K tomu je třeba přidat extrakt Ecce panis angelorum ze sekvence Lauda Sion od stejného autora.
Pokud v té době skladeb v polyfonii nebylo mnoho, zůstala některá díla svědkem této protireformace. Ve Velké Británii, skladatel William Byrd , chráněný tolerancí Elizabeth I re , byl schopen vydat svou knihu zpěv znovu v roce 1605 v Londýně. Poté se Ave verum corpus of Peter Philips a Richard dering , v exilu, musel být zveřejněna v Antverpách .
Po protireformaci zůstala hudební skladba na rozdíl od jiných malých motet skromná. Marc-Antoine Charpentier , který si kvůli nedostatku královské funkce užíval svobody, složil alespoň tři moteta Ave verum pro Nejsvětější svátost s dostatečnou rozmanitostí. Jeho dílo H329 ze Božího těla bylo napsáno v roce 1683 pro úložiště , které zůstává jedinečné. Pokud jde o motet Alessandra Stradelly , šlo o sólový hlas, který je v tomto repertoáru vzácný. Zvláštním dílem Guillaume-Gabriel Nivers je i dílo určené mladým sirotkům v Royal House of Saint-Louis, který byl založen v Saint-Cyr, kde byl pověřen Ludvíkem XIV., Aby sloužil jako hudební režisér.
Repertoár klasické hudby ilustruje labutí píseň . Wolfgang Amadeus Mozart napsal krátce před svou smrtí motet Ave verum corpus KV618 . Ten, jehož žánr byl v Mozartových dílech vzácný, měl premiéru v Badenu 18. června 1791, v den Božího těla . Pro jeho vytvoření bylo předloženo další odůvodnění. Mozart, který obdržel v dubnu právo na přístup do stanice sbormistrem v katedrále svatého Štěpána ve Vídni , za předpokladu, že Leopold Hofmann († 1793) opouští svou pozici, by prokázali svůj talent v tomto složení. Ať už je motiv jakýkoli, tento dokonalý klenot se podle muzikologa Michaela Steinberga vyznačuje svou jednoduchostí, ale také plnou harmonií. Žádná Mozartova práce nepřekoná tento koncentrovaný dar sebe sama ve čtyřiceti šesti barech.
Mozartova práce se obzvláště zajímala o Piotra Ilitcha Čajkovského , který litoval, že Mozartovy kousky zůstaly nerozpoznané. Použil přepis z Ave verum klavír Franze Liszta skládat Suite No. 4 s názvem Mozartiana (1887, 100 th výročí Don Giovanni ). Tato sada, napsaná jako pocta Mozartovi, je inspirována čtyřmi díly rakouského skladatele. Ave verum je parafrázoval pro sladění 3 th pohybu Preghiera . Pokud jde o Liszta, napsal v roce 1862 Evokaci do Sixtinské kaple , která byla založena na dvou skladbách, Miserere od Gregoria Allegriho a Ave verum corpus od Mozarta. Jeho práci bezpochyby ocenil, protože existuje několik verzí: pro varhany (LW E15), pro klavír (LW A217), pro klavír čtyřruční (LW B26) a pro orchestr (LW G26). Slyšíme také vliv Mozartova Ave verum v mši Franze Schuberta F dur D105 (1814).
V XIX th století, modlitba Ave verum corpus inspirovaný různých francouzských skladatelů Charles Gounod a Camille Saint-Saëns . Léo Delibes ve svém rukopisu poznamenal: „zpívat na můj pohřeb.“ »Mezi skladateli je určitý počet řeholníků nebo varhaníků, kteří chtějí obohatit repertoár své farnosti.
Později bude Ave verum corpus znovu inspirovat, spolu s Ave Maria a Salve Regina , skladatelem Francisem Poulencem , pro jeho operu Dialogue des Carmélites (1957). Tyto tři písně fungují, v díle složeném ze tří aktů představují tyto tři písně hlavní motiv aktu, který charakterizuje náboženský předmět.
Na začátku XX -tého století, katolická liturgie podstoupil masivní centralizaci, které zavedlo papeže Pia X. , který učinil zrušit místní liturgie. Pokud jde o Ave verum corpus , zůstala tato reforma nejednoznačná. The motu proprio mimo pastoralis officii sollicitudines (1903) sice připustil volitelný motet po Benedictus (článek III-8). V této souvislosti byla píseň Ave verum zcela legitimní pro elevaci v mši. Reforma s Vatikánským vydáním však zabránila povzbuzení současných hudebníků, kteří byli spokojeni s harmonizací gregoriánského chorálu . Od této chvíle byla skladba svěřena varhaníkům ve prospěch jejich farnosti. Jména velkých skladatelů již nejsou v repertoáru.
Druhá polovina XX -tého století, se vyznačuje nedostatkem kompozice. Po Druhém vatikánském koncilu byla oslava v latině omezena na speciálně schválená zařízení a praxe vulgárního jazyka omezila použití Ave verum corpus v katolickém uctívání. Motu proprio Summorum Pontificum publikoval papeže Benedikta XVI dne 7. července 2007 pomohl oživit toto velmi staré texty a někteří katoličtí skladatelé začali znovu psát nové kousky. Pokud se dnes u O salutaris Hostia , Panis angelicus a Tantum ergo zpívá hymna ve prospěch Spásy Nejsvětější svátosti , je obvykle nahrazena Tantum ergo v gregoriánštině, která se používá, když věřící zpívají latinsky .
Skladba zůstává na koncertech v oblibě, zejména verze Mozarta, jejíž význam oznámil již v roce 1916 Camille Saint-Saëns, když napsal svému žákovi Gabrielovi Faurému : „Your Pie Jesu is the ONLY Pie Jesu, like Mozart's Ave verum corpus je POUZE Ave verum. "
Mše konané ve Vatikánu udržovaly tradici zpěvu Ave verum corpus . Během půlnoční mše v bazilice svatého Petra , které slavnostně předsedá papež, je to obvykle poslední antifona vyhrazená pro přijímání , než Svatý otec recituje postkomunii. Toto použití však zůstává volitelné, jak připomíná jeho zrušení v roce 2019.