Hláskování Breton se zpočátku způsob přepisu tohoto jazyka v latince . Pak byla předmětem několika postupných reforem a standardizací a někdy soutěžit: XVIII th století se jezuité a XIX th století. Hláskování navrhuje XX th století, mají tendenci, aby splňovaly požadavky někdy protichůdné jediné dobře definovanou pravopisu a dodržování dialekty jazyka.
Nejstarší přepis do Breton byl nalezen uvnitř sarkofágu v kapli u obce Lomarec v obci Crac'h nedaleko Auray : irha ema v ri (nebo v moderní Breton: Aman Eman ar kola ), což znamená " zde král spočívá “. Nápis datovaný do století krále Waroc'ha zpochybňuje možnost, že zde byl pohřben. Tato interpretace však byla zpochybněna objevem bodů mezi písmeny INRI v roce 2000, které naznačují „Ježíše Nazaretského, krále Židů“, a který by z tohoto nápisu udělal křesťanské věnování.
Následující stopy byly nalezeny ve dvou různých formách:
Lesky studoval zejména Léon Fleuriot
Ze stejného období pochází i Leydenský rukopis , ve skutečnosti fragment latinskoamerického pojednání o medicíně a botanice s 30 bretonskými slovy, který je uchováván na univerzitě v Leydenu . To je datován 590 ( VI th století), dva a půl století před přísahy Strasbourg ( 842 ), považován za první text staré francouzštině .
Stejně jako většina jazyků západní Evropy byl i bretonský jazyk nejprve přepsán latinkou.
Stejně jako u francouzštiny však nelze všechny bretonské fonémy psát latinskými písmeny. Autoři středověku proto museli použít digrafy nebo trigramy k reprezentaci určitých zvuků Bretona. Tak byl například zaveden pravopis -ff k označení nasalizace nebo kvazi-tichá souhláska dnes poznamenala -v . Například jméno Henaff (moderní hláskování Henañ a význam Elder ) by se mělo vyslovovat [ ( h ) e n ã ] . Další příklad, jméno Goff (moderní hláskování Gov a význam Blacksmith ) by mělo být vyslovováno [ g o ] , jak je tomu někdy u určitých místních jmen, jako je okres Brest v Kerangoff .
Původně (ve starém bretonštině a středním bretonštině ) se změny v bretonštině stěží zapsaly.
Od XVIII th století, nicméně, jezuité hodil evangelizační kampaně. V Dolním Bretani však velká většina obyvatel nemluvila francouzsky, s výjimkou přístavů Brest a Lorient . Jezuité se tedy museli naučit Bretona. Pro usnadnění výuky psali gramatiky, metody atd. Při této příležitosti je představeno několik nových funkcí (přisuzovaných Julienovi Maunoirovi, ale jejichž použití se začalo šířit již dříve):
Zatímco jsme tedy v minulosti systematicky psali tat („otec“), i když se výslovnost tohoto slova měnila podle kontextu, nyní se píše mutovaná forma :
Někdy (obvykle pro vlastní podstatná jména) napíšeme zmutované písmeno před nemutované písmeno, abychom usnadnili rozpoznání slova. Příklad: Itron v Maria „panenská Marie“, emaon o va da g Kemper „Jdu do Quimperu“.
Právě v této době obvykle začínáme období moderního Bretona a vidíme, že se pravopis rozchází: zatímco starý pravopis (reformovaný jezuity) se de facto stává standardem pro tři biskupství v Cornwallu , Tregoru a Leonu , další graf se zobrazí na konci XVIII th století přepsat dialektové Vannes Breton (který má gramatiku a zejména relativně vzdálené od druhé výslovnosti).
Existovaly tedy dva psané automobilové jazyky , Leonardo a Vannes .
Dom Louis Le Pelletier napsal v roce 1716 svůj slovník bretonského jazyka (vydaný v roce 1752), kde navrhl standardizovat w in gw a k před samohláskami e a i .
Když Jean-François Le Gonidec vyvinul v letech 1800 až 1840 svou keltsko-bretaňskou gramatiku a francouzsko-bretaňský slovník , také upravil pravopis. Jeho cílem je foneticky zaznamenat jazyk (přesněji Leonův dialekt), co nejvíce se osvobodit od vlivu francouzštiny a být jednoduchý a konzistentní. Tak, on zobecňuje dopis K naznačovat zvuk / k / dříve označený c nebo qu , používá písmeno g naznačovat zvuk / g / i před i a e ...
Tento přístup založený výhradně na fonetice Leonarda má za následek odstranění určitých etymologických značek z pravopisu: takto se z používá k zaznamenávání všech zvuků / z /, zatímco dříve si všiml pouze / z / ze starého / θ / nebo / ð / (zvuky odpovídající anglickému th v tenkém a tomto pořadí, uchovávány ve velštině, kde jsou psány th a dd ), písmeno s označující ostatní zvuky / z / pocházející ze starého / s / intervocalic a hláskování ss nebo c nebo ç označující / s / intervocalické zvuky moderního jazyka, jako ve francouzštině.
Během XIX th století , hláskování Gonidec a její revidovaná verze ze strany slovníku Troude , bude použit spolu s tradičním hláskování: nejprve váhavě, pak většinou poté, co přijal bude na církev . Rovněž budou použity anarchické směsi.
V XIX th století, nicméně, hláskování použité lišily docela ostře, jako rodiště spisovatele (a tím i jeho barva dialekt), protože autor byl vzdělaný nebo ne ... Na jedné straně, stejné slovo vidí několik hláskování objevit. Na druhou stranu jsou některé texty psány foneticky; přepis se liší od jednoho autora k druhému, podle toho, zda ví také francouzsky nebo ne. Absence ústředního orgánu, který by rozhodoval o pravopisných volbách, jako je tomu u francouzštiny, ponechává úplnou svobodu této rozmanitosti hláskování.
Spisovatelé se také pravidelně pokoušeli napravit tento stav tím, že vylepšili pravopis, aby bylo možné vyjádřit všechny dialektové barvy pomocí stejného písemného standardu. Cílem je dosáhnout maximálního počtu variant dialektu se stejným pravopisem. Toto úsilí se nakonec podařilo na počátku XX -tého století postupným přidáváním „stopy“ o výslovnosti nářeční.
V roce 1908 gramatik François Vallée a lingvista Émile Ernault vytvořili Bretonskou spisovatelskou dohodu, která navrhla společný pravopis založený na Leonově psaní, jak jej vylepšil Le Gonidec. Většina autorů se dohodly na standardu (který bude později zvaného KLT v odkazu na tři biskupství Bretani se to týká: v Breton kerne , Leon , Treger ). Jelikož dohodu nebylo možné uzavřít s autory Vannesových, velká většina z nich pokračovala v přepisování svých textů starým Vannesovým písmem. Inovace představené v roce 1908 zahrnují:
V letech 1910 až 1930 byly předloženy nové návrhy s cílem spojit kouzla KLT a Vannes.
Zejména v roce 1911 navrhl Canon Pierre Le Goff , gramatik z Vannes, Françoisovi Valléeovi a Émile Ernaultovi v Saint-Brieuc syntetický pravopis. Hlavní novinkou byl digram zh používaný tam, kde se KLT dialekty vyslovovaly / z / (nebo nic) a kde lidé Vannes vyslovovali / h /; tedy Breizh „Brittany“ se vyslovuje jako Breih ve Vannes a Breiz jinde. ( Zh obvykle odpovídá starému / θ /) Tato věta je neúspěšná kvůli sporu o c'h transkripci fonému / x /.
Bodadeg Veur Emglew ar Brezhonegerien (Grand shromáždění Entente des Bretonnants) se konala dne28. prosince 1936v Hotelu Terminus v Lorientu , z iniciativy Xaviera de Langlaise , tajemníka Emglew ar Brezhonegerien KLTG (Entente des Bretonnants KLTG) a pod záštitou Ar Brezhoneg er Skol (Le Breton ve škole) „za účelem zlepšení k jedinému hláskování pro celou Bretani “ .
Tyto principy budou shrnuty v návrhu Xaviera de Langlaise z roku 1936 . Skládají se z použití následujících hláskování:
Tyto návrhy byly původně odmítnuty většinou autorů, zejména Roparzem Hemonem .
V roce 1938 v Lorientu dohoda opět selhala, tentokrát o nových inovacích navržených autory Vannes, zejména Auguste Guillevic , Loeiz Herrieu a Xavier de Langlais .
V roce 1941 se Vichyův režim prohlásil za připravený tolerovat výuku bretonštiny (zatímco bretonský jazyk byl do té doby ve školách tvrdě potlačován), ale „litoval“, že to není možné kvůli existenci několika hláskování. Mezitím bylo povoleno používat bretonštinu pouze v bretonských jednojazyčných kantonech, aby se usnadnilo vyučování.
The 8. července 1941se setkala komise spisovatelů ( Roparz Hemon , Loeiz Herrieu , Frañsez Kervella , l' bbé Perrot , Bourdelles, Uguen, Abeozenn , kánon Le Goff, Gwilherm Berthou , Loeiz Ar Floc'h ...) a přijala jednotný pravopis potřeby povolit výuku Bretona. Po skončení roku byla nepovinná výuka bretonštiny povolena až na jednu hodinu týdně mimo běžnou školní dobu. Toto hláskování bylo postupně přijímáno od roku 1941 do roku 1942 .
Toto hláskování se někdy nazývá KLTG (odkazem na sjednocení mezi hláskováním KLT a Vannes - Gwenedeg v bretonštině). Nazývá se také „zcela sjednocený“ strach nebo psaní „zh“, přičemž digraf zh byl považován za symbol sjednocení pravopisu Vannes a dalších dialektů.
Den po osvobození pan Mayer, děkan Fakulty dopisů v Rennes, veřejně oznámil své odmítnutí připustit ke zkouškám, z nichž bude mít univerzita kontrolu nad tímto hláskováním, které označil za „vědecky odsouzeníhodné“ a „improvizované „8. července 1941na popud okupanta. Toto hláskování přesto následovala více než polovinu Breton mluvících autorů, ať už jsou starší, například Loeiz Ar Floch , Youen OLIER , Marsel Klerg , per Denez , Abanna a Goulven Pennaod nebo nejmladší generace. UDB, jako Erwan Evenou nebo Yann-Ber Piriou , nebo po nich Kergoat nebo Alan Botrel .
V roce 1958 byla vytvořena federace Kuzul ar Brezhoneg , federace, která sdružuje bretonská sdružení bojující za sjednocenou hláskování bretonů.
Návrh vývoje souhlásek ve finále (2009)Možný vývoj Fearunvanu, který navrhl Jean-Claude Le Ruyet , lze předpokládat úpravou souhlásek na konci, což je jeden z hlavních bodů debaty o pravopisu Bretona. Všechny by byly psány bez výjimky podle pravidla odvození s neutrální příponou. Přídavné jméno bras by tedy bylo psáno braz kvůli derivátům brazig nebo brazez a ne podle derivátů brasañ , brasoc'h car -añ a -oc'h jsou zatvrzovací přípony. Toto pravidlo najdeme ve slově pesked, které je psáno s d ne kvůli derivaci pesketa (protože toto -a je také tvrdící přípona), ale podle derivace peskedus, kde -us je neutrální přípona.
Po válce někteří autoři Odmítli použít pravopisný strach jako text pro psaní pod záminkou zapojení některých jeho promotérů do spolupráce .
Na druhé straně byl kontext nový. V 50. letech došlo k „bretaňskému zázraku“, přechodu od zemědělství založeného na využívání malých pozemků k kvaziprůmyslovému zemědělství (mechanizace, sloučení malých farem do větších, konsolidace , rozvoj družstev atd.). Současně došlo k jazykovému posunu: starší mluvili Bretonci navzájem, ale francouzsky svým dětem, aby jim ušetřili ponížení, kterým sami v mládí trpěli (například symbol ), a usnadnili jim přístup ke kultuře ... a francouzská technika, považovaná za výhodnější, přijetím jazyka vnímaného jako moderní jazyk (francouzština, jazyk měst a buržoazie) místo znehodnoceného jazyka (bretonština, jazyk, který byl po celé století proškolován vzděláním, jazyk rolníků, chudých atd.). Není tedy neobvyklé vidět ve městech střední Bretaně lidi narozené před rokem 1950 mezi sebou Bretonci, ale francouzsky s těmi, kteří se narodili po roce 1950, nebo s cizinci.
Emgleo Breiz sdružení omezený na podporu bretaňského jazyka navrhla v roce 1953 , nový pravopis, která měla pomoci těm, kteří se chtěli naučit Breton zvládnout jeho výslovnost, přijetím pravopisu blíže k francouzským konvencí. Rozchod s dřívějšími verzemi písem byl minimalizován skutečností, že Církev po několik desetiletí téměř opustila Bretona ve výuce . Písemný Breton se už vůbec neučil, ale jazyk se přenášel ústně.
Emgleo Breiz poté prohlašuje:
" V roce 1951 jsme získali výuku našeho jazyka." Dnes činíme nový krok: máme „univerzitní“ pravopis. Pan Falc'hun , profesor keltské a experimentální fonetiky na univerzitě v Rennes , obdržel od ministra národního školství úkol vyvinout bretonský pravopis. Shromáždil základní prvky a dva roky je podroboval studiu světských a svobodných bretonských učitelů. Každý z nich, který obětoval své koncepce v této věci, vám Bretonská kulturní nadace s potěšením představí zásady tohoto pravopisu, o nichž rozhodl tento výbor se souhlasem učitelů, texty přihlášek a lexikony a gramatiky v " univerzitní "pravopis., jediný nyní oficiálně přijímaný v učebnicích a zkouškách. Kéž vám jejich odhodlání a disciplína poslouží jako příklad v krocích, které ještě musíme podniknout pro zachování a rozvoj jazyka, který je naším exkluzivním dědictvím. Překročíme je, ujištěni, že jsme v soutěži horlivé mládeže keltských kruhů, Bagadoù, sborů atd . Seskupených kolem Kendalc'ha . Bretonská kulturní nadace “
Tento pravopis, vytvořil Canon François Falc'hun , se nazývá „university psaní“ (v bretaňském skolveurieg ), protože to bylo správou přijata na univerzitách. Také se tomu říkalo „Brestské psaní“, protože po mnoha spisovatelích toto psaní dávalo pýchu místu leonardovi , který byl v oblasti KLT již dlouho standardem vozidel. Také druhý univerzitní pravopis vytvořený pro Vannes. Určité principy to dělají tak, že se oba spojili.
Jeho charakteristické rysy ve vztahu k Fearunvanu jsou následující:
Toto hláskování bylo kritizováno za určité nevýhody:
Univerzitní hláskování použije pouze regionalistická tendence Bretonského hnutí , která spojí osobnosti blízké lidovému republikánskému hnutí nebo gaullismu , praktikující katolické křesťanské laiky, ať už jsou či nejsou zapojeni do církve, církve a řeholníků z diecéze Quimper a Léon se členy, sympatizanty nebo „společníky na cestách“ Francouzské komunistické strany nebo jejích satelitních organizací. Jeho kritici toto pravopisné jméno přezdívali ar falc'huneg , podle jména jeho tvůrce.
Na konci šedesátých let se za účelem překlenutí propasti mezi jednotným a akademickým psaním opakovaně setkali příznivci obou systémů (stejně jako lidé nespokojení s oběma, včetně Léona Fleuriota ), aby se pokusili najít kompromis. Během těchto setkání byly vytvořeny základy „etymologického“ nebo „interdialektálního“ pravopisu.
Projekt však neuspěl. Někteří Odmítli zh (zachovaný novým systémem) kvůli jeho nacionalistické (dokonce „nacistické“) symbolice. Pokud jde o Per Deneza , prostě nechtěl změnit strach.
V roce 1975 však na žádost Bretonské demokratické unie a zveřejnění jeho metody Assimil v Bretonu navrhl Fañch Morvannou nový pravopis založený na těchto základech.
"Po dobu 5 let se scházeli členové většiny bretonských pravopisných škol, aby porovnali hlediska a navrhli řešení." Výsledkem bylo hodně práce. Tyto práce a navrhovaná řešení nepochybně umožňují pokročit směrem ke sjednocení psaného bretonského jazyka. Pravopis použitý v této práci představuje aplikaci řešení navržených během schůzí výboru. "
- Fañch Morvannou, Le Breton sans grief, Tome 1, Assimil, Chennevières sur Marne, 1979, str. XV.
Interdialektální pravopis (v bretonštině etrerannyezhel ) má pro své obránce následující výhody:
Někteří Zjistili, že je to „za cenu určité tíhy a komplikací“ .
Celkově přebírá zásady strachu z toho, že provádí určité změny:
Toto hláskování se v počátcích setkalo s určitým úspěchem. Skol Vreizh byl jediným nakladatelstvím, které souhlasilo se zveřejněním interdialektálně.
Interdialectal se používá zejména:
Vědeckější verzi tohoto hláskování navrhl v roce 2003 Albert Deshayes ve své bretaňské slovní etymologii, protože byla více založena na etymologii. Opravuje několik bodů:
Ve své knize History of the Breton language, Evolution of the spelling publikované v roce 2013, Albert Deshayes pokračuje ve svých úvahách a navrhuje další vylepšení, nejpozoruhodnější je:
Takže slovo barzh se stává bardh, tarzh → tardh, mezeg → medheg atd. ; evezh se stane eweth , on zi se stane thi atd.
Celkově si povšimneme, že tento systém nevymýšlí nová znamení, ale naopak se vrací ke starým bretaňským etymologickým grafémům a dává smysl, pokud jde o vytvoření stejného slova pro čitelnost a interdialektivní výslovnost s Vannesem; otevírá dveře možnému návratu k původním bretonským zvukům ([θ] a [ð]) prostřednictvím grafém th a dh, aby bylo možné čelit ztrátě přízvuku ve prospěch francouzštiny a zároveň dokonale sladit současné dialektové výslovnosti. V tomto ohledu je zajímavé poznamenat, že Le Roux v roce 1927 poznamenal, že zvuk [ð] se tam ve Vannesu, v zeměpisném trojúhelníku tvořeném Cléguérecem, Pluvignerem a Saint-Allouestrem, stále ještě velmi pravidelně používal, a příležitostně v Prsa a Belle-Ile.
Je také možné zaznamenat možné zlepšení výslovnosti u studentů díky Bubenovu efektu. Toto hláskování, stejně jako verze 2003, pomáhá reprezentovat škálu zvuků, které tvořily bretonský jazyk minulého století, jak je uvedeno v různých dílech sbírek, které se zabývají fonetikou ( Atlas linguistics de basse-Bretagne de Pierre Le Roux, Slovník současného dvojjazyčného bretona od Francise Favereaua atd.), Jakož i permeability mezi nimi; umožňuje zvýraznit rozsah zvuků specifických pro bretonské jazyky, pokud vezmeme v úvahu současné rozsahy velštiny porovnáním slov. Podílí se tak na opětovném obohacení bretonských zvuků, které bývají značně ochuzeny ve prospěch standardizace výslovnosti po vzoru francouzštiny během čtení, jakož i převahy Leonardovy výslovnosti v určitých sociálních kruzích (univerzitní, intenzivní kurzy, atd.), kde Bubenův efekt spíše snižuje tonální bohatství bretonů.
Unified Peurunvan (1941) |
Skolveurieg University (1956) |
Interdialektální
etrerannyezhel (1975) |
Interdialektální
etrerannyezhel (2003) |
Interdialektální
etrerannyezhel (2013) |
francouzský překlad |
---|---|---|---|---|---|
gla v | gla o | gla w | gla w | gla w | déšť |
pi v | pí nebo | pi w | pi w | pi w | SZO |
v r | o r | v r | v r | v r | doručeno |
e v to | e v id | e w id | e w id | e w id | pro |
gan t | gan d | gan t | gan t | gan t | s |
ane zh i | ane z i | ane zh i | ane z i | ane dh i | to |
nebo zh penn | nebo s penn | nebo zh penn | nebo zh penn | nebo th penn | Dále |
podprsenka v añ | podprsenka v a | podprsenka w añ | podprsenka v añ | podprsenka v añv | Superlativ odvážný , krásný |
pele c'h | pele h | pele c'h | pele c'h | pele c'h | nebo |
Pravidelně se objevují spory ohledně volby pravopisu, matoucího pravopisu , jazyka a politiky , ačkoli v každé citlivosti existují Bretonští zrození a neo-Bretonci.
Existují dva druhy polemik: ty, které rozdělují Bretonanty mezi sebou kvůli jejich jazykovým možnostem a které existují v jakékoli jazykové komunitě (včetně ve frankofonním světě), a ty, které jsou vyprovokovány nebo umocněny oponenty Bretona.
V bezprostředním poválečném období došlo k rozkolu ve výběru pravopisu:
Politická změna v roce 1981 umožňující vytvoření bretonské licence, poté CAPES a DEUG, upřednostňovala výuku bretonštiny a školení na univerzitě Haute Bretagne v Rennes, kde je Fearunvan jediným pravopisem univerzity .
Sociologické změny oslabily další trend a rozdíly jsou otevřeny i University of Western Bretany v Brestu.
Většina bretonantů obou tendencí vždy praktikovala otevřenost.
Od konce 80. let je situace jasnější.
Situace není úplně stejná jako v roce 1975 a soupeření hodně utichlo. Staré argumenty sotva vyšly, s výjimkou panovníků, kteří se obecně stavěli proti Bretonovi. Dokonce vidíme některé autory, jako Goulc'han Kervella nebo plodný Mikael Madeg, publikovat své texty ve dvou hlavních hláskováních.
Skrivadeg (Diktát v jazyce Breton) je každoroční diktování konkurence ze 4 až 84 let a má například sešli 400 účastníkůBřezen 2006 ; používá hláskování fearunvan.
Algoritmus řazení je (stejně jako ve francouzštině ) víceúrovňový v souladu se specifikací standardizovaných plánovacích algoritmů UCA ( Unicode ):
Bretonský pravopis používá všechna základní písmena bretonské abecedy (na zeleném pozadí níže) a jejich varianty (na bílém pozadí) a oddělovače pravopisu (žlutě, včetně mezery; ostatní symboly interpunkce jsou považovány za mezeru); matematické a peněžní symboly (na oranžovém pozadí) jsou uvedeny před čísly. Čísla jsou psána arabsko-evropskými desetinnými číslicemi (na modrém pozadí).
Níže uvedená tabulka (odpovídá výchozí plánovací tabulce Unicode, přizpůsobená pouze pro základní bretonskou abecedu a speciální případy písmen c , q a x ) uvádí pouze písmena v rozšířené abecedě. Další vypůjčené z francouzštiny; objevují se na červeném pozadí: lze také použít jiné specifické znaky, jako jsou čistě typografické ligatury, které nejsou rozlišeny abecedně a ortograficky, různé technické symboly, další interpunkční znaménka a písmena vypůjčená z jiných jazyků než francouzštiny. Znaky ignorované během prvních úrovní třídění (nebo považované za tuto úroveň, jako by to byly jiné znaky označené kurzívou a považovány za tuto fázi jako tyto samostatné znaky), jsou pro tyto fáze označeny šedým pozadím.
Primární třídění | - | - | - | , | ; | : | ! | ? | . | ... | '' | " | ) | [ | ] | { | } | § | ¶ | ||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Sekundární třídění | |||||||||||||||||||||||||||||||
Terciární třídění | _ | „ | `` | ˆ | ˜ | ¨ | . . . | ... | '' | '' | '' | " | " | " |
Pokračování tabulky:
Primární třídění | @ | * | / | \ | & | # | % | ° | + | ± | ÷ | × | < | = | > | | | $ | £ | € | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Sekundární třídění | |||||||||||||||||||||||||||||
Terciární třídění |
Pokračování tabulky:
Primární třídění | na | ae | b | ch | to | vs. | d | E | ||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Sekundární třídění | na | na | na | … | vs. | vs. | E | E | E | E | E | |||||||||||||||||||||
Terciární třídění | na | NA | na | NA | na | NA | … | Æ | b | B | ch | Ch | CH | to | Tento | C'H | vs. | VS | vs. | VS | d | D | E | E | E | E | E | E | E | E | E | E |
Pokračování tabulky:
Primární třídění | F | G | h | i | j | k | l | m | ne | Ó | oe | p | r | s | t | |||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Sekundární třídění | i | „ | ï | ne | ne | Ó | Ach | - | ||||||||||||||||||||||||||||||
Terciární třídění | F | F | G | G | h | H | i | Já | „ | Î | ï | Ï | j | J | k | K. | l | L | m | M | ne | NE | ne | NE | Ó | Ó | Ach | Ó | - | Œ | p | P | r | R | s | S | t | T |
Pokračování tabulky:
Primární třídění | u | proti | w | y | z | q | X | |||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Sekundární třídění | u | kde | û | ü | y | ÿ | ||||||||||||||||
Terciární třídění | u | U | kde | Ù | û | Û | ü | " | proti | PROTI | proti | Ž | y | Y | ÿ | Ÿ | z | Z | q | Q | X | X |