Souhláska mutace

Gaelštině má následující změny:

• lenition , nesprávně nazýván jako sání , odpovídá obecné oslabení kloub: okluzivní a m stát fricatives , f s' amuït , to se stává H , n a L jsou vyrobeny s méně napětím
• zatmění , také nesprávně volal nasalization , transformace hluchý zastaví do zvuku , zvuk se zastaví do nasals a zvuky f . Zatmění je specifické pro irštinu .

Hláskování z Irů přesně popisuje jeho mutace, s výjimkou n a l  ; každá psaná souhláska odpovídá ve fonologii dvěma fonémům , protože irská praxe rozlišuje palatalizaci pro téměř všechny její souhlásky, což je naznačeno v hláskování psaním okolních samohlásek. Následující tabulka uvádí psané mutace, nejprve v jejich pravopisné formě, poté ve fonologické podobě ( fonetická realizace se liší podle dialektů). Uvedený foném odpovídá fonálu ne-palatalizované souhlásky.

Scottish se řídí stejnými zásadami pro označení lenition.

Tyto Brittonic jazyky prezentovat následující mutace:

• lenition , známý také měknutí nebo oslabení , což je v gaelštině obecné oslabení kloubu. Ale vytvořené efekty jsou různé:
  • transformuje hluché zastávky na zvukové zastávky na jedné straně,
  • zvuk se zastaví a m ve zvukových frikativech;
  • ve velšských kapalinách se také mění;
  • v pozdní kornštině a v mnoha bretonských dialektech také pozorujeme novoluci pozdější ústavy, která transformuje neznělé frikativy ve zvuk, ale ne vždy ve stejných kontextech.
• provection , také volal kalení či posílení transformace hluchý v vyjádřenými zastávkami:
  • zpočátku je specifický pro bretonštinu a korejštinu, ale všechny bretonské jazyky to znají jako vnitřní morfologickou alternaci.
• spirantization , průchod neznělé fricative (hluchý na začátku, ale může být slyšitelné od neo-lenition)
• nasalisation , průchod okluzivní nosní;
  • je obzvláště produktivní ve velštině, stopy po něm jsou v bretonštině a cornwallštině.

Tabulka počátečních mutací ve velštině:

Jižní Paiute

Tento indiánský jazyk prožívá tři souhláskové mutace, které jsou způsobeny různými předponami  :

• spirantization  ;
• gemination  ;
• prenasalized souhláska  :

Například přípona (v absolutní konečné podobě ) -pi se objevuje v různých formách, v závislosti na názvu, ke kterému je přípona:

• / movi- ppi / „nos“
• / sappɪ- vi / „břicho“
• / aŋo- mpi / „jazyk“

Peul

Gombeho dialekt Fulani , kterým se mluví v Nigérii , má mutace způsobené třídami deklinace . Vyskytují se dva typy mutací: kalení a prenasalizace .

Například radikály / r im- / „svobodný člověk“ a / ɣ im- / „osoba“ mají následující formy:

• / r imɓe / (třída 2), / d imo / (třída 1), / nd imon / (třída 6)
• / ɣ imɓe / (třída 2), / g imɗo / (třída 1), / ŋg imkon / (třída 6)

Finština

Ve finštině (stejně jako v příbuzných jazycích, jako je estonština a později samština ), finální souhlásky stonků mutují (což se v anglosaské literatuře obecně označuje jako gradace a ve francouzštině souhlásková alternace ). Existuje pouze jeden typ mutace, oslabující , týkající se zastavení ptk (a v menší míře jejich vyjádřených korespondentů gab).

Například podstatná jména a přídavná jména v genitivu jednotného čísla vidí oslabení středních souhlásek:

• la pp u „kousek papíru“ (nom.), la p a (gen.)
• hal p a „levný“ (nom.), hal v an (gen.)
• ko t a „laponský stan“ (nom.), ko d an (gen.)
• su K je "kartáč" (podstatné jméno.), Suan (gen.)
• pu k u "zvyk" (podstatné jméno), pu v un (gen.)

Dholuo

Dholuo (nazývaný také luo nebo Iwo ) je mluvený Luo ve východní Africe. Tento jazyk ve finále prochází mutacemi mezi neznělými a vyjádřenými souhláskami. Když se odvozuje od zkonstruovaného stavu (forma podstatného jména po dokončení: „kopec“, „klacek“ atd.), Upravuje se hlas závěrečné souhlásky (často se vyskytují i ​​změny samohlásek, které jsou nezávislé na souhláskových mutacích ).

• / gɔ t / „kopec“ (abs.), / go d / (konst.)
• / lʊ θ / „stick“ (abs.), / lu ð / (konst.)
• / kɪ d o / „vzhled“ (abs.), / ki t / (konst.)
• / tʃo g o / „os“ (abs.), / tʃo k / (konst.)
• / bu k / „kniha“ (abs.), / bu g / (konst.)
• / kɪta b u / „kniha“ (abs.), / kɪta p / (konst.)

Angličtina

Staroanglický voisait na fricatives ve finálové skupiny, které ještě pozorován v moderním jazyce, ve jménech páry, sloves a při výcviku jmen množném čísle anglicky:

Fonetické modifikace při tvorbě množného čísla bývají ztraceny; mezi níže uvedenými modifikacemi zná mnoho řečníků pouze mutaci f - v , která je také napsána  :

Moderní hebrejština

Hebrew moderní má několik mutací, které způsobují spirantization některých souhlásek. Týkají se počátečních, středních nebo konečných souhlásek radikálů.

Některá slovesa například mutují; porovnat:

• / k atav / „píše“, / yi x tov / „napíše“
• / ti b a / „to teče“ (ne tranzitivní), / ta v a / „to teče“ (tranzitivní)

Některá podstatná jména také mutují podle toho, zda jsou mužská nebo ženská, jednotná nebo množná nebo po předložkách:

• / mele x / „král“, / mal k a / „královna“
• / do v / „medvěd“, / du b im / „medvědi“
• / B ayit / „dům“, / BE v ayit / „v domě“

Ale ne všechna slova mutují:

• / až v / „dobrý“, / vy v im / „dobrý“
• / x atav / „he hash“, / ya x tav / „will hash“ (zvuk / x / zde odpovídá písmenu Het (ḥ))
• / zi k ef / „pózoval“, / za k af / „trénoval“ (zvuk / k / zde odpovídá písmenu Qof (q))
• / k ibuts / „a kibbutz“, / be- k ibuts / „v kibucu“ (zvuk / k / zde odpovídá písmenu Qof (q))

japonský

Malajština / indonéština

V malajštině a indonéštině je aktivní forma slovesa začínající stopkou nebo frikativem tvořena předponou meN- , kde N je nosní souhláska se stejným bodem artikulace jako iniciála stonku .

• garuk → mě ng garuk (= poškrábání), hitung → mě ng hitung (= počet),
• beri → me m beri (= dát), fitnah → me m fitnah (= neprávem obvinit),
• cari → mi n Cari (= hledat), dapat → mi n dapat (= získat), * jangkau → mi n jangkau (= na dosah)

Když je počáteční souhláska neznělá zastávka nebo s , zmizí a zůstane pouze asimilovaný nos .

• k andung → me ng andung (= obsahovat / být těhotná),
• p utih → me m utih (= bělit),
• s atu → me ny atu (= sjednotit),
• t ulis → me n ulis (= psát).

Když dřík začíná samohláskou, provádí se nazální ng ([ŋ]) .

Když je stonek monosyllabický, dochází k epentéze samohlásky a předpona se stává menge- .

• bor (= vrták) → me nge bor (= vrták).

Když dřík začíná nosem, předpona se sníží na me- .

Příklady adaptované z anglického Wikibooku týkající se indonéštiny.

Sindarin

Sindarin , jazyk fantazie vytvořený JRR Tolkien , inspirovala mutace Welsh .

První písmeno jména obecně mutuje, když je toto jméno silně spojeno se slovem, které mu předchází (článek, předložka atd.). Takže máme / c erth / (runa), ale / i g erth / (runa). Druhý prvek složeného slova a přímý doplněk objektu také mutují.

Korsika

Fenomén mutace počáteční souhlásky najdeme na Korsice.

V severní části ostrova je iniciála slova označena mechanismem konsonantického střídání silné a slabé polohy. Slabé pozici předchází pomalá samohláska. Silná pozice se týká všech ostatních případů: předchází tonická samohláska, pauza, souhláska.

Mutace a sandhi

Mutace počáteční souhlásky by neměla být zaměňována s sandhi , které označuje systematické změny iniciály slov podle jejich fonetického prostředí, na rozdíl od mutací, které jsou spouštěny jejich morfologickým nebo syntaktickým prostředím .

Zde je několik příkladů sandhi:

• Španělsky  : [b, d, g] , které se objevují po nazální nebo okluzivní souhláse , se střídají s [β, ð, ɣ] , které se objevují po samohlásky nebo tekuté souhláse . Příklad: [a b arco] „loď“, [mi β arco] „moje loď“.
• Skotská gaelština : Occlusives v stresované slabiky se vyjádřil po nasals, například cat [ K at] „kočka“, cat [ən g at] „kočka“.
• Nivkhe  : zastávky se stanou frikativy po samohláskách nebo se zastaví před jinou frikativou. Příklady:
  • [ q͡h os] „krk“, [c͡holŋi χ os] „krk sobů“
  • [ χ a-] „střílet“, [c͡hxəf q͡h a-] „střílet medvěda“
• Moderní řečtina  : neznělé (neznělé) zastávky se stanou vyjádřenými (vyjádřenými) po nasální (ν [n]); nosní sám nemusí vyslovovat:
  • např. ο παράδεισος [ɔ pa'raðisɔs] „ráj“, ale στον παράδεισο [stɔ (m) ba'raðisɔ] „v ráji“.
  • je to tento mechanismus, který umožňuje zaznamenat zvuky [d] a [b] pomocí digrafů včetně nosních: ντ a μπ (v moderní řečtině pravopisná slova β a δ nyní označují zvuková frikativa [v] a D]). Př. Μπορώ [bɔ'rɔ] „síla“.

Tyto sandhi (a další podobné fonetické transformace) jsou historickým původem souhláskových mutací.

Například výše popsaná mutace anglických frikativ vyplývá ze změny, kterou ve staré angličtině provedl sandhi  : zazněla frikativa vyjádřená mezi dvěma samohláskami (nebo jiné vyjádřené souhlásky), hluchá frikativa se objevila na začátku, ve finále nebo vedle hluchá souhláska byla hluchá. Na infinitiv Old English končily / - (i) / a množné číslo podstatných jmen in / -as /. Takže / hūs / „dům“ má [s] , zatímco / hūsas / „domy“ a / hūsian / „doma“ mají [z] . Jakmile byla většina finále v angličtině a kontrast mezi zdravými a neslyšícími frikativy se stal fonologickým (částečně pod vlivem francouzštiny ), objevila se mutace.

Podobně se zdá, že mutace v keltských jazycích pocházejí ze starodávného sandhi, které se po pobavení starých zakončení postupně přesouvají z čistě fonetické role na roli gramatickou .

Poznámky a odkazy

1. (en) Tato informace je založena na dokumentu Předpona „já“ v indonéském jazyce Wikibooks English.
2. Marie-José Dalbera-Stefanaggi, korsický jazyk , kolega Que Sais-Je,2002

Bibliografie

• francouzsky :
  • François Falc'hun, Studies on the Breton language: consonantal system, mutations and accentuation , Label LN, 2005, ( ISBN  2-915915-06-7 )
• v angličtině :
  • DW Arnott, The Nominal and Verbal Systems of Fula , Oxford, Oxford University Press, 1970.
  • Martin J. Ball a James Fife (ed.), Keltské jazyky , Londýn / New York, Routledge, 2002.
  • Juliette Blevins, „Gilyak Lenition jako fonologické pravidlo“, Australian Journal of Linguistics , 13, 1993, s. 1–21.
  • Michael Branch, „finský“, ve společnosti The World's Major Languages , s. dir. Bernard Comrie, Oxford, Oxford University Press, 1987, str. 593-617.
  • James Fife a Gareth King, „Celtic (indoevropský)“, v The Handbook of Morphology , s. dir. Andrew Spencer a Arnold M. Zwicky, Oxford, Blackwell, 1998, str. 477–499.
  • L. Glinert, The Grammar of Modern Hebrew , Cambridge, Cambridge University Press, 1989.
  • Ekaterina Gruzdeva, „Aspekty nivkh morfofonologie: počáteční střídání souhlásek po sonantech“, Journal de la Société Finno-Ougrienne , 87, 1997, s. 79–96.
  • Edward Sapir, „Southern Paiute Language (část I): Southern Paiute, Shoshonean Language“, Proceedings of the American Academy of Arts and Sciences , 65, 1930, str. 1–296.

Související články

• Souhláskové střídání
• Druhá souhláska mutace
• Lenition
• Bretonské změny
• Rendaku
• Seznam fonetických úprav