Aristoteles v Mont Saint-Michel

Aristoteles v Mont Saint-Michel
Autor Sylvain Gouguenheim
Země Francie
Druh Historická esej
Editor vydání prahu
Místo vydání Paříž
Datum vydání 2008
Chronologie
Předchozí Řád německých rytířů Pohledy na středověk Následující

Aristoteles v Mont-Saint-Michel: Řecké kořeny křesťanské Evropy je esej od Sylvain Gouguenheim , jefrancouzský medievalist historika. Autor se rozhodl přehodnotit přínos muslimského světa při přenosu starořeckého kulturního dědictví na středověký západ. Vezmeme-li opačný pohled na historiografii své doby, chtěl by ukázat, že křesťanský západ vděčí za většinu tohoto přenosu a asimilace svým vlastním překladatelům a překladatelským dílnám, zejména Mont Saint-Michel .

Práce, kterou ocenil filozof a novinář Roger-Pol Droit, ale kritizována mnoha odborníky, vedla k intenzivním debatám, zejména v obecném a politickém tisku, stejně jako v několika publikovaných dílech od té doby. Středověký Jacques Le Goff lituje „prudkosti“ kritiky adresované Sylvainovi Gouguenheimovi, zatímco jeho tezi hodnotí „zajímavou, ale diskutabilní“.

Prezentace knihy

Kniha používá název studie Colomana Violy publikované v roce 1967.

Aristoteles v Mont Saint-Michel je podle jeho autora esej určená pro širokou veřejnost, a ne pro odborníky, jejímž cílem je nejprve zmírnit příspěvek islámu v logice debaty: „Je to tento„ důkaz “, který považuji za možný diskutovat “ . Podle autora arabsko-muslimská civilizace ve skutečnosti poznala jen povrchní helenizaci: „Muslimští Arabové se nikdy nenaučili řecky; dokonce al-Farabi , Avicenna nebo Averroes to ignorovali “ . Pro srovnání s tím, co napsal Raymond Le Coz  : „Musíme si uvědomit, že všichni učenci islámu nikdy neměli přístup k původním starým textům, veškerá jejich práce byla provedena z překladů. " .

Tolik z této starobylé dědictví byla ochráněna východními křesťany, Syriac , mezi IV th a VII tého  století; a na druhé straně nebyl Západ ve středověku nikdy odříznut od svých helénských filosofických zdrojů (ať už prostřednictvím vazeb udržovaných mezi latinským světem a Konstantinopolem ), prostřednictvím díla Boethia nebo díla evropských překladatelů kteří nikdy nepřestali konfrontovat původní texty. Alain de Libera, nicméně trvá na tom, proti Řecké podstatě moci v Konstantinopoli: „Byzantinci byli anti-Hellenic a muslimové byli Philohellenic, protože oni byli anti-Ibyzantines“ .

Gouguenheim proto jde proti několika středověkářům, včetně Alaina de Libera, který „připisuje islámu, že provedl„ první konfrontaci helenismu a monoteismu “- zapomněl na řecké otce! " . Rovněž zpochybňuje jiné úhly pohledu, například D. Jacquarta, F. Micheaua a znovu: „přijatý postoj vede pana Detienna k pochybným úsudkům“ . Použil mnoho děl a vysvětluje, že několikrát, včetně na straně 184 své knihy „neochota dělat samostatnou práci, charakteristickou pro středověké křesťanství“, mohlo vést některé myslitele „k umlčení jejich originality a připisování jejich objevů ostatním“ .

Podle Gouguenheima Západ dluží arabskému přenosu řeckých znalostí jen málo nebo vůbec nic, protože existuje konkurenční kanál latinských překladů z řečtiny. Jelikož „našimi“ znalostmi je řečtina, snaží se Gouguenheim podle Auréliena Roberta ukázat, že Západ nepotřeboval žádné arabské zprostředkování, ale také to, že Arabové nebyli schopni pro nedostatek jazykových nástrojů a vhodných konceptů toto asimilovat Znalost řečtiny.

Tato teze, totiž že řecké znalosti zavlažovaly Evropu dlouho před konfrontací s islámem, je odborníky méně uznávána. Výsledkem je, že Gouguenheim upozornil na opisující mnichy z Mont Saint-Michel, a zejména na postavu Jacquesa z Benátek , který půl století před překlady z arabštiny provedl v Salernu na Sicílii a přeložil Aristotela přímo z řečtiny do latiny . a Toledo nebo jinde. Gouguenheimovi odpůrci však nezapomněli zdůraznit, že zmínky o Jacquesovi z Benátek jsou mezi moderními historiky četné a že jeho příspěvek nebyl záměrně minimalizován.

Gouguenheim trvá na autarchii Západu a na přirozenosti řecké a křesťanské kultury; omezená - dokonce zmeškaná - helenizace arabského světa (Arabové by pasivně přijímali znalosti řečtiny, které nebyli schopni asimilovat). Tyto dva aspekty jsou spojeny pro Gouguenheima, který nás ujišťuje, že právě proto, že rozum je výsadou Řeků a křesťanů, nemůže islám ani helenizovat, ani se stát racionálním. Ale pro Marwana Rašeda „arabsko-muslimský svět nedostal pasivně řecké znalosti, protože znalosti tam již byly konstituovány, přičemž velká část z nich navíc ještě neměla ekvivalent na Západě (například algebra a medicína) . Potřebu překladů řeckých textů do arabštiny lze tedy vysvětlit pouze touhou vyvinout nové znalosti schopné odpovědět na otázky, které již kladou arabští myslitelé. Pokud jde o filozofii, od IX tého  století racionální teologové (dále jen mutakallimun) byla formulována, jak je uvedeno Rashed, velmi složité teorie přemýšlet o slučitelnosti svobody a předurčení, hranice možného v metafyziky a konstituce světa v fyzika stvoření. Marwan Rashed připomíná, jak důležité byly mezi teology z Kalamu diskuse o tom, co definuje jako pojem atomu . “ Aurélien Robert napsal víc „je zarážející - Rashed nebude daleko - jak latinský atomismus ze XIV th  století se blíží Arabů těchto IX th a X tého století: Římané věděli tuto arabskou atomismus z několika zdrojů přeložených z arabštiny , včetně Průvodce zbloudilých podle Maimonides (Jewish mediace je podivně nepřítomný z knihy Gouguenheim) [...] " .

Druhá teze je vyvrácena Gouguenheim srovnání světla islámu s Enlightenment z XVIII -tého  století, porovnání zahrnující středověku západní by éra tmářství. Vyvrací také mýtus o Andalusii , tedy o mýtu harmonie, kde údajně žila tři monoteistická náboženství v Al-Andalus pod arabsko-muslimskou vládou. Formuluje otázku: proč Arabové, kteří měli přístup k řeckému dědictví, jej nevyužívali stejně jako Evropané?

Je také jasné, že teze, že řecké dědictví nebyl předán do západní Evropy světem muslimské již pokročila v minulých stoletích některými autory jako Petrarch , kdo v XIV tého  století protesty proti podpalubí arabských autorů na myšlence na jeho současníci nebo Leonhart Fuchs, který nás v roce 1535 ujišťuje, že Arabové nevymysleli nic jiného, ​​než že vyplenili Řeky.

Mediální kontroverze

Práce je publikována v Březen 2008publikoval Le Seuil ve sbírce „L'Univers historique“.

Publikaci poprvé přivítal článek novináře a filozofa Roger-Pol Droita : „Co kdyby Evropa nezavděčila své znalosti islámu? »V Le Monde des livres du4. dubna 2008 : „Úžasné napravení předsudků hodiny, tato práce Sylvaina Gouguenheima vzbudí debaty a kontroverze.“ Pak v Le Figaro littéraire du17. dubna 2008Stéphane Boiron, profesor na univerzitě v Rouenu a specialista na kanonické právo

Určitý počet akademiků a vědců poté zareaguje v tisku. The25. dubna„ Le Monde zveřejňuje dopis zaslaný historičkou řecké a arabské matematiky Hélène Bellostovou a podepsaný čtyřiceti vědci, včetně Alaina Boureaua . Gabriel Martinez-Gros , arabista a historik muslimského Španělska, a Alain de Libera , historik středověké filozofie, ho obviňují z popírání úlohy, kterou ve středověku při přenosu znalostí hrají arabští intelektuálové ve středověku. , který ho vede k psaní „nesmyslů“ , a obviňuje ho, že vypracoval tezi, která vyživuje údajnou střet civilizací .

The 30. dubna, Osvobození dává slovo 56 akademikům nebo vědcům CNRS ), včetně Barbary Cassinové , Alaina de Libera a Jacquesa Chiffoleaua : „Ano, křesťanský západ je zavázán islámskému světu“, vzhledem k tomu, že autorův přístup neměl „nic vědeckého“ a že byl jen „ideologický projekt s nepřijatelnými politickými konotacemi“ .

The 28. dubnaVýzva je zahájena 200 „učitelů, výzkumníků, pracovníků, posluchačů, žáků a bývalí žáci“ v ENS-LSH (kde Gouguenheim vyučuje) s žádostí o vyšetřování. Tvrdí zejména, že „práce Sylvaina Gouguenheima obsahuje určitý počet hodnotových soudů o islámu; v současné době se používá jako argument pro xenofobní a islamofobní skupiny “ . Historik Patrick Boucheron shrnuje svou knihu také myšlenkou, že „Arabům nic nedlužíme“, a to v kontextu po 11. září .

Jean-Luc Leservoisier , dvacetiletý kurátor knihovny Avranches a od roku 1986 podílející se na ochraně a zdokonalování 199 středověkých rukopisů Mont Saint-Michel, včetně pojednání o Aristotelovi, píše: „C 'je čistý román! ... O Jacquesovi z Benátek nevíme třikrát nic. Jeho jméno je zmíněno pouze ve dvou liniích latinské kroniky otce Roberta de Torigni mezi lety 1128 a 1129, kde údajně přeložil díla Aristotela. Ale v žádném případě nebyl schopen přijít do Mont Saint-Michel na konci dvacátých let 20. století, období extrémních nepokojů, které vyvrcholily spálením opatství obyvateli Avranches v roce 1138. “

Naopak spisovatel Paul-François Paoli vidí v těchto útocích na Sylvaina Gouguenheima „intelektuální terorismus“ pocházející z francouzského „ pravicově levého  “ , zatímco otázka by v jiné zemi vzbudila pouze „naučené debaty odborníků“ . Jejich cílem je podle něj vidět autora „podezřele označeného horkým železem“ a zdiskreditovat jeho nápady. Sylvain Gouguenheim má za to, že petice proti němu byly zahájeny „lidmi, kteří si knihu nečetli a poté o ni požádali“ . Nicméně tato kontroverze, ne méně než dílo, byla předmětem článku Johna Vinocura v Herald Tribune . Esejista Jean Sévillia se domnívá, pro jeho část, která Gouguenheim je „obětí cabal pro poznámky, které nejsou v souladu s dobou . “

Podle L'Express du15. května, považuje medievalista Jacques Le Goff tezi vypracovanou Gouguenheimem za „zajímavou, ale diskutabilní“ . Litoval „prudkosti“ útoků proti svému mladému kolegovi a poznamenal, že petici proti němu podepsalo pouze „několik hlavních středověkých“ . Le Goff ho jako podporu pozval2. června 2008, ve svém programu Les Lundis de l'Histoire o kultuře Francie o německých rytířech .

4 000 výtisků prvního vydání bylo poté vyprodáno. Někteří arabisté se skutečně postavili na stranu Sylvaina Gouguenheima. The5. listopadu 2008, v Le Figaro , filozof Christian Jambet a historik Rémi Brague podporují Gouguenheima, druhý se však zajímá o „nekritické převzetí stereotypu„ řeckého rozumu ““ . Navíc Rémi Brague, o volbě Gouguenheim k zastavení vyšetřování na počátku XIII tého  století, řekl, že „celková prezentace bude mít lepší rovnováhy asi“, protože „třináctého století a na začátku čtrnáctého století představuje v každém případě apogee vliv, který na evropské myslitele mají arabští myslitelé a především filozofové. “

A konečně, měsíčník Causeur věnuje článek zkoušce záměru a odsuzuje metody použité k diskreditaci autora: pokus blokovat jeho profesionální kariéru, zastrašování jeho hierarchie a ředitele sbírky, který přijal jeho knihu, organizace kolokvia na jeho knize, aniž by ho pozval  atd. . Pro novinářku Eugénie Bastié du Figaro jde o proces, který znamená, že vědci, kteří se nepřipojí k určité levicové vizi v oblasti migrace, jsou systematicky diskvalifikováni určitými univerzitními vědátory (zejména trojicí Pierre Rosanvallon , François Héran a Patrick Boucheron ).

Univerzitní recepce

V roce 2008 byly zveřejněny velmi kritické recenze práce, zejména Jacques Verger , Sylvain Piron a Max Lejbowicz. Pro Vergera Gouguenheim, který „není ani helénista, ani arabista“ , nepředstavuje originální výzkum a privilegovaná díla jdoucí jeho směrem, aniž by odhalil opačné teze. Představuje určitý počet „výhrad“ , zejména pokud jde o absenci srovnání mezi šířením řecko-latinských překladů a arabsko-latinských překladů, a vysvětlení týkající se úspěchu výkladů Gérarda de Crémone a Michela Scota . Ten popírá zájem latin pro helénismu na základě skutečnosti, že středověcí orgány jako Abelardovi , Oresme , Albert Veliký nebo Tomáše Akvinského nenaučili Řekovi, teologů XIII th  století s ‚neustále protikladu k pravoslavné církvi a že křižáci neváhal se zmocnit Konstantinopole v roce 1204. Rovněž popírá, že křesťané nebo Židé, kteří překládali z řečtiny do arabštiny, patřili k „úplně jinému kulturnímu vesmíru než arabsky mluvící muslimové, kteří byli v každém případě hlavními příjemci“ .

V článku nazvaném „O Aristotelovi a Mont Saint-Michel: čtení poznámek“ si otec Louis-Jacques Bataillon, dominikán a člen Leoninské komise , všímá různých chyb, kterých se dopustil Gougenheim v souvislosti s latinskými překlady Aristotela. Věky a, pokud jde o Mont-Saint-Michel, jeho závěr je kategorický: „Pokud by v Mont-Saint-Michel došlo k překladům z řečtiny, měly by zůstat alespoň jejich stopy, ale nejsou tam žádné“ ( str.  333 ).

Na začátku roku 2009 vyšla sbírka vědeckých příspěvků s názvem Středověký islám v křesťanských zemích: věda a ideologie . Jeho cílem je vyvrátit Gouguenheimovy teze bod po bodu.

O několik měsíců později se další kolektivní dílo The Greeks, the Arabs and Us: Investigation of Learned Islamophobia , na kterém spolupracuje Alain de Libera , vydává za účelem lepšího porozumění metamorfózám islamofobie v akademickém světě, která pochází od Fernanda Braudela v Gougenheimu prostřednictvím Rémi Brague , Marie-Thérèse Urvoy a Dominique Urvoy a Benedikta XVI . V přehledu této práce Aurélien Robert, který hovoří o Gougenheimově knize „historiografie identity“ , odsuzuje „prokázanou historickou falešnost mnoha ústředních tezí“ Gougenheimovy práce, ve které vidíme „reflexi problémů, které jdou daleko za hranice hádka vědců “ , a konstatuje, že se autor staví do verze islamofobie, která „ má v úmyslu zaujmout opačný názor na znalosti již vytvořené odborníky, aniž by jim byla určena “  :

"Nejen, že v každé dobré (a dokonce i špatné) encyklopedii lze najít upozornění na Jacquesa de Venise, ale kritici opomněli konec knihy, v níž se objevují esencialistické teze o islámu (civilizace neschopná asimilovat znalosti řečtiny a otevřený jiným kulturám) a arabský jazyk (neumí překládat řečtinu a přednášet filozofický diskurs). Média se tak postavila ve prospěch izolovaného a obětovaného historika a opakovala klišé o představitelích univerzitní doxy a jejích mandarínkách. "

Gouguenheimovo dílo pro něj polemickým způsobem zapadá do „diskurzu o„ řeckých kořenech křesťanské Evropy “, zvláště když tento zahrnuje komparativní úsudek o hodnotách a výhodách Evropy a Evropy. „Křesťané a muslimové, semitské jazyky a indoevropské jazyky“ .

Pro jeho část, Thomas Ricklin , profesora Ludwiga Maximiliana univerzitě v Mnichově , věříKvěten 2011ve francouzsko-německém online časopise Trivium uvádí, že „drtivá většina vědecké komunity“ považuje Aristotela v Mont-Saint-Michel „za takového, to znamená za vědecky nepoctivé dílo“ . Ricklin také zdůrazňuje, že „málokdy současný historik tak málo dodržuje základní pravidla naší profese“ .

Postoj, který zdaleka nesdílí španělský akademik, profesor arabské literatury Serafín Fanjul , který naopak uvádí v recenzi La Nouvelle Revue d'histoire , recenzi esejisty Dominique Vennera  : „Kniha Gouguenheim je vynikající, dobře strukturované, krásně zdokumentované, a to bolí. Vzhledem k tomu, že je obtížné jí odporovat historickými argumenty, uchýlíme se k osobnímu útoku “ .

V roce 2008 dílo získalo Cenu Victora Cousina, kterou uděluje sekce filozofie Akademie morálních a politických věd .

Poznámky a odkazy

  1. „Le Goff hájí Gouguenheim“ , lexpress.fr, 15. května 2008.
  2. Coloman Viola, „  Aristote au Mont Saint Michel  “, v Raymonde Foreville ( ed. ), Millénaire monastique du Mont Saint-Michel , sv.  2: Monsův život a intelektuální vliv , Paříž, P. Lethielleux, kol.  "Library of Christian history and archeology",1967( dotisk  1993), 497  s. ( ISBN  978-2-283-60072-6 , upozornění BnF n o  FRBNF35591136 ) , s.  289–312.
  3. Marc Riglet , „  Gouguenheim je vysvětlen  “, Číst ,Červenec-srpen 2008( číst online ).
  4. Gouguenheim 2008 , str.  11 ..
  5. Gouguenheim 2008 , s.  85.
  6. R. Le Coz, The Nestorian Doctors, Masters of the Arabs , Paříž, L'Harmattan, 2003, s.  90.
  7. Helenismus, pod podmínkou, že mu bude dán pouze omezený význam „pohanství“, je ve skutečnosti oficiální mocí odmítán nejen v Konstantinopoli, ale stejně tak v současných křesťanských společnostech západního středověku. François Masai , Pléthon et le platonisme de Mistra , Paříž, Les Belles Lettres, 1956, s.  34  : „Byzantská říše ve skutečnosti již nebyla jako její předchůdci obráncem helénismu, byla dokonce jejím prvním prohlášeným nepřítelem. Dějiny právem považují uzavření aténské školy Justiniánem za symbolické. Dokud byzantská řecká říše skutečně trvala, její postoj k helenismu, tedy k filozofickým, náboženským a morálním koncepcím řecko-římského starověku, by se nikdy nezměnil. Romaine “ a tamtéž , s.  35  : „Ve skutečnosti - a co by mohlo být významnější? - tento prestižní termín „helenismu“ se stal v Byzanci předmětem opovržení a zavržení: je to termín, který se tam používal k označení pohanství. A to natolik, že i v 15. století byl neústupný pravoslavný, například Scholarios, odmítnut být nazýván „Hellenes“ “ .
  8. S ohledem na tento „antihelenismus“ je kromě oficiálních mocenských pozic a nekompromisního pravoslaví třeba připomenout nejen dlouhé přežití pohanství v elitách východní římské říše, kde se sekulární vzdělávání udržovalo až do pád říše v roce 1453, ale také zachování velké úcty vůči „helénským dopisům“, Homérovi, Pindarovi, Sapfó, Euripidovi, Sofoklovi, Aristotelovi, Platónovi, z nichž byly rukopisy až do konce znovuzískány, a z nichž malá část přenášená na Západ stačila k vytvoření renesance a humanismu díky exilům Konstantinopole . ( François Masai , Plethon et le platonisme de Mistra , Paříž, Les Belles Lettres, 1956, str.  296  : "společenské elity zde byla zvýšena obdivem starých dopisů" , tamtéž , str.  296-297  : bude „L Greek humanismus být proto hlavní odpovědnou za nevěru v Byzanci, protože od „odpadlíka“. [...] Byzantský východ udržoval mezi jinými tradicemi tradice starověké školy. [...] V důsledku tohoto dědictví a potřeb Byzantská říše od počátku věděla o pluralitě učení, která byla trvalou hrozbou pro duchovní jednotu pravoslaví. “ , Ibidem , s.  298  : „ Někteří zjistili, že je naléhavé vyměnit křesťanskou víru za dřívější náboženství, které se objevilo autentičtěji národní. Vše, co mohl helenismus v Byzanci pokrýt svým jménem, ​​bylo považováno za nerozpustné a vážené dobrou částí dobré společnosti “ ). Připomeňme pokus Gemist Pletho (1355-1452) v Mistra oživit kult starých bohů, dát novou sílu k říši. To se málo podobá antilénismu. Přečtěte si také: Chuvin.
  9. Interview s Alainem de Libera od Patricie Brielové, „Kulturní dědictví si nevyžádá předchozí dary ani poručitele“, v: Le Temps , 5. května 2008: „Nezapomínejme ani na to, že Byzantinci byli antiheleničtí muslimové byli filoheleničtí, protože byli antibyzantinci “ [1] .
  10. Gouguenheim 2008 , s.  184.
  11. Aurélien Robert, L' islamophobie déconstruite, laviedesidees.fr, 16. dubna 2010.
  12. Büttgen a kol. 2009 .
  13. Atomismus pozdně středověké filozofie a teologie , Leiden-Boston, Brill, 2009.
  14. Lejbowicz 2009 .
  15. Thierry Leclère , „  Kontroverze kolem eseje o kořenech Evropy  “, Télérama ,2. května 2008( číst online ).
  16. Roger-Pol Droit : „  Co kdyby Evropa nezavděčila své znalosti islámu?  », Svět knih ,4. dubna 2008( číst online ).
  17. Stéphane Boiron , „  Soužení řeckých autorů v křesťanském světě  “, Le Figaro littéraire ,17. dubna 2008( číst online ).
  18. Gabriel Martinez-Gros a Julien Loiseau , „  Podezřelá demonstrace  “, Le Monde des livres ,25.dubna 2008( číst online ).
  19. Mezinárodní kolektiv 56 badatelů historie a filozofie středověku „  Ano, křesťanský západ je zavázán islámskému světu  “, Liberation ,30.dubna 2008( číst online ).
  20. Petice od École normale supérieure Lettres et sciences sociales , Télérama , 29. dubna 2008.
  21. Eugénie Bastié , „Tribalat, Guilluy, Smith, oběti univerzity správné? », Le Figaro , 22. – 23. Prosince 2018, s. 1. 13.
  22. Jérôme Cordelier , "  Tajemství Mont-Saint-Michel  ", Le Point , n o  1872,31. července 2008, str.  44 ( číst online ).
  23. Paul-François Paoli , „  Historik, který má být zabit  “, Le Figaro ,15. července 2008( číst online ).
  24. Emmanuel Lemieux , „  Anti-Gougenheimova univerzitní křížová výprava pokračuje,  “ na Idee-jour.fr , 31. srpna 2009.
  25. (in) John Vinocur , „  Dluh Evropy vůči islámu vzhledem k skeptickému pohledu  “ , International Herald Tribune ,28.dubna 2008( číst online ).
  26. Jean Sévillia , „  Portrét liberála jako vedoucí ženy  “, Le Figaro Magazine ,30. srpna 2008, str.  70 ( číst online ).
  27. „  Le Goff brání Gougenheima  “, L'Express ,15. května 2008( číst online ).
  28. „  Křesťané a muslimové: jaké společné místo setkání?  ", Le Figaro ,5. listopadu 2008( číst online ).
  29. Rémi Brague, „Řek, Arab, Evropan: návrhy nedávné diskuse“, in Commentary , sv.  31, n o  124, Winter 2008-2009, str.  1181–1190 .
  30. Gil Mihaely, „  Prah intolerance  “ , na Causeur.fr ,29. března 2009.
  31. Jacques Verger , „  Sylvain Gouguenheim, Aristote au Mont Saint-Michel: řecké kořeny křesťanské Evropy  “, Cahiers de civilization medievale , sv.  51,2008, str.  182–184.
  32. Sylvain Piron, „  O historiografickém padělání  “, Revue de Synthèse , sv.  129,2008, str.  617-623 ( číst online )
  33. Lejbowicz 2008 .
  34. Publikováno v Revue des sciences philosophiques et théologiques , sv.  92, 2008, s.  329-334 .
  35. Přetištěno na str.  105–114 sbírky Středověký islám v křesťanských zemích: níže uvedená věda a ideologie .
  36. Lejbowicz et al. 2009 .
  37. Viz například článek dánského filologa Stena Ebbesena o Jacquesovi de Venise.
  38. Viz k tomuto tématu Marc Riglet , „  Otázky à Sylvain Gouguenheim  “, Lire ,září 2009( číst online ).
  39. Thomas Ricklin , „  Le cas Gouguenheim  “, Trivium: francouzsko-německý časopis společenských a humanitních věd ,2011( číst online ).
  40. Serafín Fanjul, údržba, "the" mýtus Al-Andalus, " New History Review , n o  62, září-říjen 2012, str.  34 .
  41. Cena Victora Cousina

Bibliografie

Kniha

Na knize

Ke kontroverzi

Interní odkazy

externí odkazy