Stupeň srovnání

V gramatice jsou stupně srovnání nebo stupně významu vlastností adjektiv a příslovcí popisujících intenzitu vyjádřeného pojmu. Mluvíme také o gradaci adjektiv a příslovcí. Vyjádření stupňů srovnání může být syntetické a poté provedeno inflexí nebo analytické a bude provedeno pouze syntaxí . Mnoho jazyků používá smíšený systém, ve kterém jsou některé stupně vyjádřeny synteticky a jiné analyticky, nebo ve kterých existuje několik výrazových prostředků stejného stupně podle volby mluvčího nebo podle typu přídavného jména nebo příslovce.

Jednoduché srovnání

Z gramatického hlediska lze srovnání vyjádřit různými prostředky, například: podřízenost: podřízená klauze srovnání, nazývaná také komparativní, pak hraje identickou roli jako komplement srovnání, který může být věcný nebo ekvivalent podle jména. Povaha vztahu (vztah podobnosti) nicméně neumožňuje, aby byl považován striktně za nepřímého podřízeného . Vztah může být tedy podobnost: „sklidíš jak jste zaseli“ , rovnosti: „Jejich štěstí bylo krátké, jak hodně jak to bylo vzácné“ , nebo naopak z rozdílu „On je méně bohatý , než jsem si myslel“ , konečně v poměru: „On je víc zajímá , než si myslíte“ .

Některé jednoduché srovnání založená na elipse verbální jako v „ Tento otec, jako syn“

Rozsah gramatických prostředků je široký, jednoduché srovnání lze označit také:

že korelační slova jako: as ... as , více ... více , jako je ... atd.
of předložkových frází jako: příklad ... , jako ... , ve srovnání s , atd.
z adjektiva líbí, podobné , podobné , liší , rovné , atd.
ze sloves jako: vypadat jako , zvukem , napodobit , zvuk , atd

Různé stupně

Obvyklé rozdíly

Klasicky rozlišujeme:

pozitivní , neoznačený základní tvar: silný
srovnávací který zavádí hierarchii mezi dvěma prvky. Existují tři odrůdy:
- srovnání nadřazenosti : silnější
- srovnání mužů : i silná
- srovnávací méněcennosti : slabší
superlativ , který vyjadřuje nejvyšší stupeň kvality, v nadřazenosti nebo méněcennosti. V závislosti na tom, zda odkazuje na třídu prvků, rozlišujeme:
- relativní superlativ : čím silnější (nadřazenost), slabší (méněcennosti)
- absolutní superlativ : velmi silný (nadřazenost), velmi slabá (méněcennosti).

Gradační systém může mít synkretismy, to znamená, že některé jeho formy pokrývají několik stupňů, v závislosti na kontextu. Například :

Latin má syntetické formy srovnávací nadřazenosti, která může mít také hodnotu intenzivní či nadměrný ( doctior „Nejvíce se naučil docela chytrý, příliš chytrý“) a převaha superlativ, který může být relativní nebo absolutní ( doctissimus „čím více se dozvěděl, velmi se naučil“ )
v arabštině mají adjektiva zvláštní formu zvanou elativ, která pokrývá různé hodnoty komparativní a superlativní nadřazenosti. Například kabīr كبير „great“ má elativní akbar أكبر, který lze podle kontextu přeložit „větší“ (srovnávací) nebo „největší“ (superlativní).

V mnoha indoevropských jazycích existují syntetické formy komparativní a superlativní nadřazenosti, ale žádné odpovídající formy podřadnosti, které jsou vyjádřeny pouze syntaxí. Nespecifikované výrazy „srovnávací“ a „superlativní“ pak používá synecdoche k označení syntetických forem vyjadřujících nadřazenost.

V keltských jazycích termín ekvativ často nahrazuje pojem „srovnání rovnosti“.

Další nuance

Vyjádření jiných odstínů ve stupni kvality je běžné, ale často se neuznává jako součást samotného klasifikačního systému. Například :

intenzivní : dost silný
maličký : trochu silná
nadměrný : příliš silný
progressive : ještě silnější
regresivní : ještě méně silný
locative-temporální progressive : ještě jinde , ještě další část , dosud se nepodařilo , stále dobré , zase zítra (jsme v porovnání s minulostí)

Některé útvary nelze systemizovány a poněkud vystupují z lexikální derivací : například ve francouzštině, zdrobněliny jako Blondin, grandet, staromódní .

Zvláštnosti gradace

Přídavná jména bez titulu

Některá adjektiva svým významem poměrně zřídka připouštějí gradaci. Jedná se zejména o:

přídavná jména vztahu, která jsou ekvivalentní s doplňkem podstatného jména : francouzský , středověký , solární , prezidentský , fiskální atd.
přídavná jména v absolutním smyslu, která nelze kvantifikovat: dvojitá , čtvercová , nemožná , nepřítomná , stejná , celková atd.
přídavná jména, která již sama o sobě vyjadřují stupeň: starší , hlavní , první , další , poslední atd.

Jedná se však o sémantické a nikoli morfosyntaktické omezení , protože gradace zůstává formálně možná a lze ji efektivně použít:

když jsou tato adjektiva brána v přeneseném smyslu : Thierry je hranatější než Marcel
jak intenzivní, s využitím superlativu: je to nej totální nedůvěra , nic není méně nemožné , velmi francouzský styl
ve srovnání kvalit: paráda méně prezidentská než královská , záře lunární než sluneční , více mrtvá než živá
jako efekt stylu , právě kvůli neobvyklému charakteru takového použití: Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější než ostatní. ( George Orwell , Farma zvířat ).

Interakce s negací

Negace ze srovnávacích může vést k účinkům významu, které nejsou těmi, které by byly předpovídal logickou negací . Například ve francouzštině :

popření výsledků srovnání rovnosti vede k pocitu méněcennosti: Peter není tak silný jako Paul znamená, že Peter je méně silný než Paul
popření srovnání nadřazenosti nebo podřízenosti vede k pocitu rovnosti: Peter není o nic silnější než Paul a Peter není o nic méně silný než Paul, což znamená, že Peter je stejně silný jako Paul .

Srovnání mezi dvěma prvky

Pokud jde o porovnání dvou prvků, které se tvoří společně, je použití komparativu nebo superlativu sémanticky ekvivalentní. Řešení přijaté v praxi závisí na uvažovaném jazyce:

v latině je zvolena konstrukce srovnávací: validior manus est dextra .
ve francouzštině , to je vynikající, která se používá: nejsilnější ruka je ta správná
v angličtině se používá srovnání: pravá ruka je silnější

Příklady v různých jazycích

Francouzsky

Francouzský mají v podstatě analytického systému třídění na základě použití příslovce stupně. Srovnávací a relativní superlativy používají stejná příslovce, přičemž druhé použití se kromě definitivního článku vyznačuje použitím :

vyjádřit nadřazenost: více . Více zřídka, více ( silnější ) a jinak ( jinak silné ) může signalizovat komparativní nadřazenost, druhá v afektivním registru.
vyjádřit podřadnost: méně
vyjádřit rovnost: také , vzácněji tolik ( jak silný ), také pokud a tolik v negativním kontextu ( ne tak silný, ne tak silný ), také kladně v určitých regionálních zvycích nebo archaismem ( tak silný, tak silný ).

Absolutní superlativ je vyjádřen poměrně širokou škálou příslovcí a frází souvisejících s vyjádřením množství :

nadřazenosti, velmi je nejběžnější, ale také používá nahlas , dobře , docela , a mnoho intenzivní příslovce v -ment jako velmi, velmi, drsně, damnly atd. Příliš mnoho a nadměrně obvykle označuje nadměrné množství, ale v některých registrech se používá jako jednoduché intenzivní, použití se často jeví jako nevhodné ( příliš silné, příliš silné ).
pro podřadnost se používají zejména málo , velmi málo , těžko , těžko .

Francouzština zachovala z latiny některé syntetické formy komparativní a superlativní nadřazenosti:

nejlepší pro přídavné jméno dobrý ; jeho použití je nejčastěji povinné, lépe se připouští jen v několika vzácných konstrukcích, jako je srovnání kvalit ( více dobrých než špatných )
lepší pro příslovce dobré ; jeho práce je také stálá
horší pro adjektivum špatný , tentokrát soutěžící s nejhorším analytickým trikem
horší a horší pro příslovce špatné , v soutěži s více špatnými
menší pro adjektivum malý , hlavně v udržovaném registru ; aktuální registr obecně používá menší
plus a minus také slouží samy o sobě jako komparáty (a superlativy s článkem) příslovců, které kvantifikují hodně a málo .

V napodobování latiny a italštiny používá francouzština někdy příponu -issime k vytvoření intenzivních výrazů : riche → richissime . Jeho použití je však vzácné a často ironické : viz například nesmírně důležité .

V latině

Latin má specifickou ohybu stupeň adjektiv dvěma způsoby:

komparativní in -ior (mužský-ženský) / -ius (střední), označující nadřazenost, průměrný stupeň a přebytek: doctus „ savant “ → doctior „více naučený, spravedlivě naučený, příliš naučený“;
superlativ in -issimus (mužský), -issima (ženský), - issimum (kastrovat), s hodnotou relativního nebo absolutního superlativu nadřazenosti: doctus „učenec“ → doctissimus „nejučenější, velmi naučený“. Koncovka -issimus může být asimilována v určitých adjektivech v -lis a -er : facilis „easy“ → facillimus , acer „akutní“ → acerrimus .

Výraz srovnávacího výrazu je:

v komparativu ablativním případem ( doctior Petro „více se učil než Peter“) nebo podřízeným výrokem zavedeným quam ( doctior quam Petrus „více se učil než Peter“);
v superlativu genitivem ( altissima arborum „nejvyšší ze stromů“) nebo předložkou e, ex následovanou ablativem ( altissima ex arboribus „nejvyšší ze stromů“).

Mezi běžnými adjektivy je malý počet nepravidelných tvarů, včetně:

Smysl pozitivního	Studna	špatný	vysoký	malý	četné	zavřít
Pozitivní	bonus	trest	magnus	parvus	multus	propinquus
Srovnávací	melior	pejor	hlavní, důležitý	Méně důležitý	více	propior
Superlativ	optimus	pesimus	maximus	minimus	plurimus	proximus

Pro některá adjektiva, zejména pro inius nebo -eus, se používá paralelní systém analytického typu . Skládá se z použití příslovců magis pro srovnání, maxima pro superlativ: např. idoneus „vhodný“ → magis idoneus „vhodnější“ → maxim idoneus „nejvhodnější“. Srovnávací opis stal zobecnit v evoluci latiny směrem k románských jazyků , někteří zachování derivát příslovce Magis ve stavebnictví ( portugalských mais , španělských Más , Occitan května , rumunský května ), jiní jej střídá jednu další derivát ( francouzsky a navíc , Italské più , Occitan hnis ).

Pro komparativní a superlativní (relativní nebo absolutní) podřadnosti je možná pouze perifráze s příslovcemi minus a mimime : minus doctus „méně naučený“, minimální doctus „méně naučený“. Rovnost je vyjádřena dvojicí korelativů tam ... quam ... : tam doctus quam Petrus „jak se naučil jako Peter“.

V němčině

Německá má podobný systém k tomu latiny, se syntetickými formami vyjádřit nadřazenost: srovnání je označen příponou -er , superlativ příponou - (e) st , oba pak pravidelně užívat značek skloňování adjektiva . Superlativ se používá spolu s určitým článkem ; jako příslovce se také zavádí předložkou an (která se uzavírá s definitivním kastrátem článku v dativu ve tvaru am ). např. : . : stolz "hrdý" ~ stolzer " hrdější " ~ der stolzeste " nejpyšnější " / am stolzesten " nejpyšnější ";

Stejně jako v latině ( senior rule erat et loquacior : byl docela starý a docela upovídaný), i v němčině existuje relativní srovnání, které naznačuje průměrný stupeň kvality: eine längere Zeit , poměrně dlouhá doba; ein älterer Herr , muž určitého věku.

U řady jednoslabičných přídavných jmen je přidání přípon doprovázeno přehláskou samohlásky stonku . např. : . : lang "long" ~ länger "delší" ~ der längste "nejdelší"; groß "big" ~ größer "větší" ~ der größte "největší".

Existují také některá nepravidelně odstupňovaná přídavná jména nebo příslovce.

Smysl pozitivního	takže	mnoho	málo	vysoký	rád
Pozitivní	střevo	starý	wenig	hoch	gern
Srovnávací	pusa	mehr	pečovatel , weniger	höher	Lieber
Superlativ	beste	meiste	mindeste , wenigste	höchste	lež

Doplněk srovnání uvádí als : stolzer als dieser Junge „ pyšnější než tento chlapec“. Superlativ je vytvořen jako doplněk ke jménu : der stolzeste dieser Jungen / der stolzeste von diesen Jungen „nejpyšnější z těchto chlapců“.

Superlativ lze použít v relativním, ale také absolutním smyslu: bester Freund! "Výborný příteli!" ". Srovnávací někdy také bere absolutní hodnoty, což naznačuje průměrný stupeň vyjádřené kvality: eine ältere Dame „dáma určitého věku“ (ve srovnání s eine alte Dame „stará dáma“).

Na druhou stranu neexistují žádné syntetické formy pro rovnost nebo podřadnost, které jsou vyjádřeny perifrázemi. Porovnání rovnosti používá korelaci tak ... wie ... : so stolz wie dieser Junge „tak hrdý jako ten chlapec“. Podřadnost vyjadřuje weniger ... als ... : weniger stolz als dieser Junge „méně pyšný než tento chlapec“ nebo jako ve francouzštině negace srovnání rovnosti: nicht so stolz wie dieser Junge “není také hrdý na to, že tento chlapec “.

V holandštině

Nizozemsko má dvojitý systém třídění pro nadřazenosti: přípony použité er pro srovnávací a -ST k superlativ: jong „mladý“ ~ jonger „mladší“ ~ jongst „nejmladší“ mooi „pěkně“ ~ mooier „hezčí“ ~ mooist " nejkrásnější ". Termín srovnání zavádí dan (než v angličtině): ouder dan haar leraar „starší než její učitel“. V ostatních případech můžete také použít více „plus“ ( více v angličtině, více v němčině), ale je to mnohem vzácnější.

Existuje také řada nepravidelných tvarů:

Smysl pozitivního	Studna	málo	mnoho	četné	rád
Pozitivní	šel	Weinig	veel	menige	Graag
Srovnávací	lepší	pečovatel	více	více	lež
Superlativ	beste	podle minste	od meeste	od meeste	podle liefste

Superlativ se často používá v absolutním smyslu: Mijn beste vriend! " Můj nejlepší přítel! ". Srovnávací někdy také bere absolutní hodnoty, což naznačuje průměrný stupeň vyjádřené kvality: een oudere muž „starší muž“ (ve srovnání s een oude muž „starý muž“).

Srovnávací a superlativ méněcennosti používají pouze perifrázi, konstruovanou stejným způsobem jako pro nadřazenost, ale s pomocnými příslovci „méně“ pro srovnávací ( minder hoog dan ... „less high than ...“, minder schoon dan. .. „méně krásný než ...“) a minst „nejméně“ pro superlativ ( od minst hoge „méně vysoký“, od minst schone „méně krásný“). Rovnost je vyjádřena korelací zo ... als ... ( anderův zo hoog als „stejně velký jako ten druhý“).

V některých vzácných případech, konečně dan lze nahradit tím, ALS , jak v němčině, obzvláště v mluveném jazyce.

V angličtině

English mít dvojí systém třídění pro nadřazenosti:

jeden, velmi podobný tomu v holandštině, používá přípony -er pro srovnání a - (e) st pro superlativ: vysoký " vysoký (ve velikosti)" ~ vyšší "větší" ~ nejvyšší "nejvyšší", pěkný "joli "~ hezčí " hezčí "~ nejhezčí " nejhezčí ". Termín srovnání je zaveden než : vyšší než jeho bratr „větší než jeho bratr“.
druhý je perifrastický a používá kvantifikátory více „plus“ pro srovnávací a nejvíce „nejvíce“ pro superlativ: drahý „drahý“ ~ dražší „dražší“ ~ nejdražší „nejdražší“, správný „správný, přesný "~ správnější " nejsprávnější "~ nejsprávnější " nejsprávnější ". Termín srovnání se zavede z : nejvyšší ze tří bratrů „je nejvyšší ze tří bratrů.“

Použitý systém je spojen s délkou adjektiva v kladném čísle: monosyllable a dissyllables končící na „-y“ používají přípona, ostatní adjektiva perifrázi. Stručně řečeno, přípona se používá pouze v případě, že výsledné adjektivum má (maximálně) dvě slabiky.

Existuje také řada nepravidelných tvarů:

Smysl pozitivního	Studna	špatně	mnoho	četné	trochu	ne mnoho	daleko
Pozitivní	dobrý	špatný	hodně	mnoho	málo	málo	daleko
Srovnávací	lepší	horší	více	více	méně , méně , Littler	méně , méně	dále , dále
Superlativ	nejlepší	nejhorší	většina	většina	nejmenší, nejmenší	nejméně	nejdále , nejdále

Přídavné jméno starý starý má kromě běžných starších a nejstarších forem obvyklých pro srovnání i reliktní tvary, které zachovávají přehlásku: starší a nejstarší , dnes používaný bez srovnávacího výrazu ve smyslu „starší“.

Superlativ lze použít v relativním, ale i absolutním smyslu, zejména v trvalém registru : nejkrásnější žena „žena velké krásy“. Srovnávací se snadno používá bez doplňku, pokud jde o označení jednoho z doplňkových výrazů dvojice v opozici: např. Velké Antily " Grandes Antilles " ~ Malé Antily " Malé Antily ", starší Edda " Poetická Edda (doslova stará Edda )" ~ Mladší Edda " Edda de Snorri (doslova nedávná Edda )".

Komparativní a superlativ méněcennosti používají pouze perifrázi, konstruovanou stejným způsobem jako pro nadřazenost, ale s příslovci méně „méně“ pro srovnávací ( méně vysoký „méně vysoký“, méně nákladný „méně nákladný“) a nejméně „nejméně „pro superlativ ( nejméně vysoký „ nejmenší “, nejméně drahý „ nejméně nákladný “). Rovnost je vyjádřena korelací jako ... jako ... ( vysoký jako jeho bratr „vysoký jako jeho bratr“).

V moderní řečtině

Moderní Řek vyznačuje tři stupně tvoří v nadřazenosti komparativní superlativního relativní a absolutní superlativ. Mohou být vytvořeny perifrasticky nebo synteticky, dvě metody existující paralelně.

Pozitivní	Porovnání více ...		Nejvíce ... relativní superlativ		Absolutní superlativ velmi ...
Pozitivní	Opisný	Syntetický	Opisný	Syntetický	Opisný	Syntetický
highηλός "vysoký"	πιο ψηλός	ηλό τερος	ο πιο ψηλός	ο ψηλό τερος	πολύ ψηλός	ηλό τατος
βαθύς "hluboký"	πιο βαθύς	βαθύ τερος	ο πιο βαθύς	ο βαθύ τερος	πολύ βαθύς	βαθύ τατος
επιεικής "shovívavý"	πιο επιεικής	επιεικέσ τερος	ο πιο επιεικής	ο επιεικέσ τερος	πολύ επιεικής	επιεικέσ τατος

V baskičtině

Baskické má ohýbací přídavná jména v závislosti na stupni, který obsahuje vedle stupňování (nadřazenosti) speciální formu nadměrné.

Stupeň	Baskičtina	francouzština
Pozitivní	handi	"vysoký"
Srovnávací	handiago	"větší"
Superlativ	handien	"Největší"
Nadměrný	handiegi	" příliš velký "

Poznámky a odkazy

Superlativ by dal validissima manus est dextra .
Maurice Grevisse , Dobré využití, 13 th edition přepracována André Goosse , Paříž - Louvain-la-Neuve, DeBoeck-Duculot,1993( ISBN 2-8011-1045-0 ) , str. 1394-1409
Maurice Grevisse , Dobré využití, 13 th edition přepracována André Goosse , Paříž - Louvain-la-Neuve, DeBoeck-Duculot,1993( ISBN 2-8011-1045-0 ) , str. 1409-1419
Maurice Grevisse , Dobré využití, 13 th edition přepracována André Goosse , Paříž - Louvain-la-Neuve, DeBoeck-Duculot,1993( ISBN 2-8011-1045-0 ) , str. 551-857 a 1381-1382
Lexikografické a etymologické definice pojmu „důležité“ z počítačové pokladnice francouzského jazyka na webu Národního střediska pro textové a lexikální zdroje , kde je superlativní důležitý výraz označen jako „příjemný“.
Occitan zachovala jak pokračovatelem Magis a to více , což je situace, která se také, že ze staré katalánštině (srovnej článek hnis z Diccionari Catala-Valencia-Balear ).
Pierre Bec , Praktická příručka pro moderní Occitan , Paříž, edice A. & J. Picard, kol. "Znalost jazyků",1973( ISBN 978-2-7084-0089-4 ) , str. 128
Jean-Marc Pastré, Nová německá gramatika , vydání OPHRYS, 1998, s. 150.