Walscheid | |||||
Radnice | |||||
Erb |
|||||
Správa | |||||
---|---|---|---|---|---|
Země | Francie | ||||
Kraj | Velký východ | ||||
oddělení | Moselle | ||||
Městská část | Sarrebourg-Château-Salins | ||||
Interkomunalita | Komunita obcí Sarrebourg Moselle Sud | ||||
Mandát starosty |
Michel Schiby do roku 2020 -2.026 |
||||
Poštovní směrovací číslo | 57870 | ||||
Společný kód | 57742 | ||||
Demografie | |||||
Pěkný | Walscheidois | ||||
Městské obyvatelstvo |
1 515 obyvatel. (2018 ) | ||||
Hustota | 40 obyvatel / km 2 | ||||
Zeměpis | |||||
Kontaktní informace | 48 ° 39 ′ 17 ″ severní šířky, 7 ° 09 ′ 03 ″ východní délky | ||||
Nadmořská výška | Min. 294 m max. 986 m |
||||
Plocha | 38,35 km 2 | ||||
Typ | Venkovská komuna | ||||
Oblast přitažlivosti |
Sarrebourg (obec koruny) |
||||
Volby | |||||
Resortní | Kanton Phalsbourg | ||||
Legislativní | Čtvrtý volební obvod | ||||
Umístění | |||||
Geolokace na mapě: Grand Est
| |||||
Připojení | |||||
webová stránka | http://walscheid.com/ | ||||
Walscheid je francouzská obec nachází na Mosely oddělení , v na velký Est regionu .
Toto město se nachází v historické oblasti Lotrinsko a je součástí země Sarrebourg .
Vesnice Walscheid se nachází 15 km jihovýchodně od Sarrebourgu a 67 km od Štrasburku na západním svahu Vosges v údolí Bièvre . Obec, která vede téměř 40 km 2 do Vosgesských výšek , je velmi rozsáhlá - 9. největší obec v Moselle ze 725. Centrální část Walscheidu, která se nachází v blízkosti obcí Troisfontaines na západě, Hommert na severu a Harreberg na východě je nejlidnatěji osídlen. Je také nutné spočítat mezery, které se rozprostírají v poměrně hustě osídlených oblastech, v Saint-Léon a Eigenthal, na silnici vedoucí na jih do Abreschvilleru . Osada Beimbach je na silnici, která vede na městské území Dabo , ležící o něco dále na východ a severovýchod.
Tato místa jsou obklopena pohořími a údolími Vogéz, dnes pokryta lesy. Městské území Walscheid s rozlohou 3 835 hektarů, včetně 3 258 hektarů lesů, zahrnuje vrcholy Hengst kulminující ve výšce 891 ma především Grossmann, který se v nadmořské výšce 986 m ukládá jako nejvyšší bod departementu Moselle. Tato hřebenová linie procházející ruskou cestou tvoří spojení s Alsaskem . Ve městě pramení tři řeky, Bièvre, žlutá Zorn, která teče v obrovské jihovýchodní části města, a bílá Zorn . Bennack proud přicházející z Monacker která teče z části na území obce je přítokem řeky Zorn .
Obec je obsluhována sjezdem z dálnice Phalsbourg East a vlakovým nádražím TGV v Sarrebourgu. Jedná se o jednu hodinu od letiště Strasbourg Entzheim , Nancy-Metz letiště a Saarbrücken letiště .
Jazykově je město umístěno etnolingvisty v oblasti Rýnského franku (Lotrinsko). Ale vzhledem k zeměpisné poloze Walscheidu je místní dialekt docela blízko Dolního Alemanniku (Alsaska).
V minulosti byly mezery a lokality Hertzuhal, Warteville (Domaine de la garde), Wackermuhl (mlýn těžební síly), ruiny Altropff (hrad?), Diertersberg (důl doložen v roce 1722), Oberzon (důl) ... a známé hory Blonis, Monacker (na hranici Abreschvilleru ), Martelsberghoff, Sonnenberg nebo Sonnberg a Strinkopf.
- hrad Dürrenstein a převorství Dürrenberg, bývalá závislost kláštera Obersteigen , majetek hrabat z Dagsburgu a dnes již ne.
Vstup do Walscheidu
Vstup do Sitifortu
Základem hor, ale také základem pod kvartérní naplaveninou údolí Bièvre, jsou vrstvy permských červených pískovců a permských jílů. Horní část pohoří je tvořena vrstvami vosgesského pískovce z období triasu , které jsou nejčastěji mikrozlomené nebo dokonce někdy zlomené v monumentálním měřítku, nestabilní poblíž útesů nebo ruiniformní na větrných vrcholcích. Tyto dvě různé geologické formace opouštějí hlavně písek dešťovou nebo větrnou erozí . Částečně živcový písek pískovců Vosges, na náhorních plošinách nebo plochách hor, suchých půdách a nevhodných pro pěstování kvůli pomalé a nenapravitelné evakuaci vody v triasových vrstvách. Lužní ložiska údolí jsou jílovitě písčité povahy a v posledních vrstvách písků obsahují červený pískovec a růžový pískovec z Vogéz.
Původně bažinaté a / nebo rašelinové půdy jsou studené a mokré.
Na polích mají písčité půdy, silně zbarvené červeně oxidem železitým , sedící na červených pískovcích, dokonce posypané oblázky a malými prameny, různé vlastnosti díky jílům a minerálům, které jsou někdy rozptýleny. Teplý, stejně ressuyées a krmena, mohly by po stání XVIII -tého století a XIX th století dávat dobré úrody brambor , z žita , z ovsa , zelí, ředkvičky, tuřín a výjimečně na nejlepších půdách, z ječmene a pšenice .
Walscheid je venkovská obec, protože je součástí obcí s malou nebo velmi malou hustotou ve smyslu mřížkové hustoty obcí INSEE .
Kromě toho je obec součástí přitažlivé oblasti Sarrebourg , jejíž součástí je obec v koruně. Tato oblast, která zahrnuje 87 obcí, je rozdělena do oblastí od 50 000 do méně než 200 000 obyvatel.
Wolscheid a Walsched označují město v Lorraine Francique . To bylo obyčejně nazýváno Walsch , zkratkou Walschey, horskými lidmi Vosges, ať už německy nebo římsky.
Zde jsou některá hláskování původně spojená s toponymem Walscheid uvedeným v průběhu staletí v roce 880: Walterescett ; v roce 1050: Ecclesia Valscheidt , že je možné přepsat ecclesia Walscheidt ; XV tého století se zdá, pod názvem villicus z Walschit v Obituary Collection Sarrebourg; v roce 1589 Walschult v soupisu panství Phalsbourg; při sčítání lidu Lorraine v roce 1594: Waschedt pravděpodobně pro Walschedta ; v soupisu latinského a romanizujícího panství Rosières v roce 1595: Valcheys poblíž Salbourg / Walscheys prope Salbourg ; v roce 1786: Wahlschutt ; v roce 1793: Valschied .
Vesnice - opevněná stanice - je v přihlášené listině uvedena pod jménem „ Walterescett “Července 880císařem Karlem III . Naivní interpretace ve „Walterově lese“ není příliš důvěryhodná. Několik pseudovědeckých interpretací , které se přesto staly populárními, založené na současném názvu, navrhuje Walch Eid , roh národů Welsches ; nebo dokonce Welch Scheid, což znamená hranici s Welches , to znamená římsky mluvící mluvčí , klamně asimilovaní k mluvčím moderní francouzštiny .
Věrohodná interpretace „walterescett“ prochází hypotetickou gallo-římskou formací vallātaērectatĭo, která označuje chráněné místo v nadmořské výšce nebo postavenou sadu nebo ukazuje stále vyšší stavby, je kvalifikována radikální předponou vallātus, a, um , asimilovatelnou s participiem klasického latinského slovesa vallo, vallǎre , což znamená opevnit, chránit, bránit, obklopen výcvikem nebo opevněním jámami a zdmi. Hlavní slovo označující nadmořskou výšku, výšku svahu a / nebo po sobě jdoucích domů, které ji stoupají k vysokému ochrannému útesu, je ērectĭo , dokonce ērectat danso v gallo-římském sabiru. Původní slovo je keltské .
Výše uvedený toponymický seznam je převážně tvořen v moderní době germánských duplikátů, které jsou poznamenány myšlenkou ochrany útesu nebo strmého svahu zvoleného údolí.
Die Esel (osli), dříve bylo použití tohoto zvířete ve Walscheidu téměř obecné, staré používání těchto zvířat a pověstná hloupost obyvatel, považovaná za zbytky Vosgeského lesa ospravedlňující původ kruté přezdívky. Historická studie a dokonce i lotrinská rolnická tradice jsou proti této kruté interpretaci, vynálezu kritické buržoazie, zejména ze Sarreburgu, v současné době. Vyšetřovatel Lorraine Charles-Joseph Pariset , jemuž byl tento nesmysl sdělen, zaznamenal početní slabost oslů a mezků, která v roce 1863 činila necelých dvacet pro 2 150 obyvatel.
Neolitické památky z doby bronzové poznamenáné plodnou civilizací Vogézských výšin, neindoevropské kultury, ale také galského a gallo-římského světa svědčí o velmi dávné historii.
Terroir je z velké části vyvinut v období posledního Tene pod záštitou východních Belgičanů, později Římany kvalifikovaný pro dobytí Galů , zejména Caesara , Mediomatric nebo Mědĭŏmatrĭci: v údolích dna již jsou zavlažovací louky , místně poskytující zimní zásoby krmiva ( seno a následky) a četná pole vyvinutá na okrajích pobřeží a na lépe vysušené zemi. Chov skotu a domácích prasat je spojen s komplexním přesunem do výšin v létě a na lotrinskou pláň na začátku zimy, pěstování zelí nebo jiné zeleniny na polích umožňuje vytvářet kysané zelí nebo jiné zásoby. zelenina vložená do sudů , konzumovaná kyselými sledě odebranými ze sudů, které se zvedly na Rýn a Mosely, a přebytečná prasata poražená rituálně v zimě.
Vesnice svou pozemní strukturou patří do fiskální oblasti císařů Druhé římské říše, později udělena oficiálně Foederati nebo konfederovaným národům Impéria, Burgundians odpovědným za spisy na Rýně předtím, než Alamanové s neochotou připustili, pak Frankové vynořující se po bitvě u Tolbiaca .
Merovejští králové zde uchovávají obrovské starobylé domény spravované v lesích . Ty jsou částečně reformovány Ludvíkem Pobožným, poté jsou uchovány ve specifických lesích karolínskými a othonidskými panovníky.
Starobylé stanoviště uprostřed vesnice, opevněné, je zakořeněno na horské straně nad pískovcovými útesy Vosges. Některá obydlí jsou vytesána do skály na útesu, který slouží také jako lom na sutiny a vápenec. Z IX th století , kdy je jazyk hranice uložením jazyka instalací kázal , panovník oblast je pod dohledem počtů Dagsburg nebo Dabo .
Na konci XIV th století , Walscheid je hlavním městem farní farnosti Dabo County .
Předložený obecní přináší XVI th století různých venkovských komunit víceméně v blízkosti starého „Foresta“, které jsou spojeny s Walscheid samotné společnosti jako Eigenthal Nonnenbourg, komunitní Beimbach severu Hohwalsch malé společenství ve výškách, jako například „Saint- Léon ", nazývaný také Kaltenberg, Munichshof, Diedersberg, Batishof, Kuhbett ... nebo dokonce horního údolí Bièvre nebo Sinterthalu a několika malých bočních údolí. Jedná se o populace pastevců, kteří využívají východní a jižní část současné obce jako tolik strnišť na místě (adretu) označeném prameny, dřevem ze sousedních šíření, zatímco ponechávají na exploatační zimu stále šetrnou pro „dřevo Holandska“ "rozsáhlých lesů na zadní straně (ubac) nebo na silných svazích.
Užívací práva v lesích jsou spojena s právy na bydlení. Komunita jsou ve skutečnosti zastoupena pouze obyvateli nebo podle úmluvy připustila jejich rodinná sdružení, bez statusu zákazu nebo společného řádu. Hospodářská zvířata na pastvě , páření prasat, vydávání dřeva nebo parohů pánem nebo princem nebo později peněžní kompenzace za odporné využívání dřeva jsou stále nominální realitou nebo „rodinným vůdcem“. Rostoucí využívání XVIII th století, narušuje rovnováhu rolníka, populace se zvyšuje s příchodem dělníků a řemeslníků a skla, které posilují, a to i v případě, že se nepřipojí, tradiční uhlí nebo ucpat tvůrci, ještě často kočovník.
Konec XVII th století a počátku XVIII tého století schválila mutaci v zemědělské půdy obývané velkým farnosti Walscheid. V této zemi černého chleba se často kupovalo žito a někdy nekvalitní. Požadavky na žito byly přes 140 liber na obyvatele. Ale vznik brambor, nejprve v meziplodinách, poté na polích, umožnil vymazat přízrak smrtících hladomorů. Zemědělský rozmach je v tomto smyslu příčinou výše zmíněného lesního rozmachu a lesnického průmyslu.
Walscheid léčíV roce 1779 se hrabství Dabo sjednotilo v knížectví Linange , stále v rámci Svaté říše .
V roce 1793 republika násilně připojila knížectví, které se nemohlo bránit, a kanton Walscheid byl de facto součástí okresu Sarrebourg , předchůdce okresu Sarrebourg , v departementu Meurthe . Tento kanton zahrnuje kromě Walscheidtu také obce Dabo, Garrebourg, Harreberg, Haselbourg, Hommert a Hultenhausen.
Ale to nebylo až do smlouvy Lunéville v roceÚnor 1801že tato část bývalého hrabství Dabo je oficiálně podle diplomatických pravidel připojena k Francii a departementu Meurthe .
17. ročník Frimaire X (Prosinec 1801), kanton Walscheid je rozpuštěn a obec Walscheid připojena k kantonu Sarrebourg , druhé město zůstává hlavním městem okrsku.
Walscheid je krátce po začátku současného období od roku 1801 obcí departementu Meurthe na hranicích departementu Bas-Rhin .
Navrácení přineslo oddaný převzetí náboženských záležitostí a zajišťuje rámec a monopol svaté katolické církve a drobné hon na devianty či více kacířů, která pokračovala po dlouhou dobu v odlehlých a chudými vesničkami. Farář z Walscheidu, který jmenuje vychovatele nebo učitele, je zdaleka nejdůležitějším mužem ve městě. Neustále zkrášluje svůj presbyterální dům , který je dobře umístěn u jeho oken a nabízí vrhající se výhled na údolí a modravé výhledy na stupňovité vrcholky pohoří Vosges, stejně jako jeho nádherné terasovité zahrady, předehra k „ráji“ pro obdivující rolníky, kteří mohou navštívit je. Farní kostel je umístěn v horní části vesnice, je zdobený a upravený, ale i přes nové stánky a nedávný design interiéru se ukazuje, že je příliš malý pro skromné farníky z Walscheidu od 30. let 20. století . Existují tedy dvě nedělní mše svázané až po okraj. Na konci padesátých let 19. století již neexistují oficiálně nevěřící, obřady následuje s dychtivostí celé populace. Farář má nad chudou komunou velkou morální autoritu.
Strategie ukládající dobré katolické povinnosti uložila během několika desetiletí přísný korzet autorizovaného a morálního chování germánským populacím. Skutečná kontrola úctyhodných manželství je organizována touto mocí, odbory ve farnosti jsou oceňovány a posilují germánskou identitu, zatímco svobodnější populace v minulosti byla skutečně plodem multietnických a multikonfesních směsí. Tato špatná manželství s cizincem jsou stigmatizována na kazatelně a ve vzácné autorizované literatuře zaplaví záplavy vyvrácení dřevorubců, kteří prodávají svobodomyslné myšlenky, které stále kolují v chatrčích hořáků na dřevěné uhlí a v táborech těžby a těžby dřeva .
Bez souhlasu faráře není možné provést sociální šetření. To je případ bývalého notáře Charlese-Josepha Pariseta z let 1862 až 1863, který raději poškrábe špatné vedení obce, které kvůli absenci obecních pozemků a zejména lesních statků nedisponuje žádnými skutečně stabilními a fundovanými finančními zdroji. , a dokonce i nedbalost státních úředníků, kteří jsou primárně zodpovědní za lesy, a odhalují ideální katolický život se zbožným a odpovědným obyvatelstvem, s příkladnou morálkou a bez hříchů masa. Vyšetřovatel souhlasil, že bude přidělen zbožný a model pár, soucitný, mladí čtyřicet let mluvit jen Lorraine germánské, François a Madeleine, vybral kněze pro své děti zdravé tělo a mysl, a téměř reprodukovány obšírněji popisu dobré nebo předpis oddaných způsobů navržených lotrinským duchovenstvem. Ale i když opatrně postupuje, že jeho pěstounská rodina, která se každé ráno modlí, je špatně vzdělaná, sotva schopná číst a podepisovat, s velmi omezenou plynulostí psaní, inteligentní pozorovatel nemůže pomoci. Vůči svému přátelskému ochránci, protože chce pokračovat své studium dlouhodobě a obává se odvetných opatření. To není případ bohatých buržoazů ze Sarrebourgu, kteří si jsou vědomi moci místního duchovenstva, kteří vytrvale vštípili „farního ducha“, někdy politujícího a odporného jako nacionalistický mor, a otevřeně se smějí diktatuře učených. kurátorské animorum tím, že popisuje své věrné farníky jako zabalené a flegmatické osly.
Snaha vzdělávat od třicátých let 19. století přináší ovoce během dobrých let říše. Milý pár, který studoval vyšetřovatel Pariset, má pět dětí a v roce 1862 čeká šesté. Malý Georges, 8letý nejstarší chlapec, je první generací mužů, kteří navštěvují pravidelné školní docházky s vysoce kvalitním učitelem, chápe , dokonale mluví a čte francouzsky, vysvětluje základní pravidla gramatiky a ukazuje skvělé zvládnutí mentální aritmetiky. Ale její starší sestra Marie-Anne, která jen částečně navštěvuje dívčí školu svěřenou sestře Providence of Saint-Jean, francouzštině sotva rozumí, k velkému zděšení ani nemluví, ani ji nečte. De Pariset, který si všimne, že všichni mladé dívky ve vesnici vypadají v tomto bodě jako on. Je pravda, že obdržela pouze krátké vyučování němčiny nebo Moselle Francic, obecného jazyka, který není ani její rodnou lidovou mluvou. Učitel rodiny, malý Georges, je po ukončení školy již malým farmářem. Jelikož jeho otec François, dřevorubec i dělník, je často na dřevařských pozemcích ve všech ročních obdobích, malý kluk bude sekat a nosit trávu pro krávu ve stáji, ví, jak vést na pastvinu. stejně jako dobytek farmáře, s nímž je rodina spojena; má na starosti otevírání a zavírání kanálů umožňujících zavlažování seno luk, účastní se, jak jen může, na hlavních polních pracích pomáhá své matce Madeleine co nejlépe a je si jistý, že je ovládá. jemnosti mnohem lepší než buržoazní vyšetřovatel, bývalý právník, právník a úředník.
V padesátých letech 19. století bylo centrum města jen 14,5 kilometrů od města Sarrebourg po pěších stezkách. Území obce s odhadovanou rozlohou 3 834 hektarů se rozprostírá na šířce 5 až 7 kilometrů a délce 15 až 18 km. Rozloha státních lesů je kolem 3000 ha. Je zde 500 ha orné půdy, hlavně v úzkých polích vyrovnaných na svazích ve stejné nadmořské výšce, produkujících hlavně brambory , žito a oves , 200 ha úzce rozptýlených a asi 100 ha luk zavlažovaných na dně údolí, nutné pro krmení skotu. Požehnaní jsou skromní obyvatelé, kteří mohou vlastnit krávu a po mnoho měsíců produkují mléko. V letech 1846 až 1856 se příchod choroby brambor, plísní , rozšířil přízrak hladomoru a bídy . Bylo nutné být schopni pracovat a koupit si nutně drahé jídlo na trhu, nejchudší obyvatelé, ale také nejmladší a nejstarší podvyživení, poté zemřeli na utrpení, které prožíval přetrvávající hlad a chronické nemoci oslabující jejich těla.
Město s více než 350 plně obydlenými domy má 2005 obyvatel v roce 1858 a 2 150 obyvatel v roce 1863. Vysoká míra porodnosti , navzdory vysoké kojenecké úmrtnosti, zajišťuje většinu populačního růstu. Hlavní městská část, která se také nazývá Walscheid, má pětinu sedminy obyvatel města, protože je zde také několik obydlených rozptýlených osad. Třetina deklarovaných obyvatel nevlastní dům a / nebo zemědělskou půdu, tito obyvatelé bez půdy pronajímají buď část nebo část domu, nebo malý venkovský majetek. Mezi nimi jsou nejchudší, ale také určití oráči s těžkým chováním dobytka nebo ještě skromnější farmáři, kteří čekají na dědictví nebo mají status farmáře nebo vlastníka půdy. Mezi nejskromnějšími obyvateli jsou ti, kteří mají jen jednu nebo několik koz, nebo dokonce ti, kteří si berou krávu k pronájmu, za drsné lichvářské sazby a dlouhé a náročné podmínky vykoupení, řádově trojnásobku vysoké tržní ceny, a představují šestinu obyvatel obce. Krmit vzácný krávu, nebo není-li, že jejich kozy (s), většina obyvatel, kromě shromažďování různých plevelů travní porosty v otevřených podešví a trávy na okrajích cest a silnic, zachoval právo, jako toleranci lesní správy, vytrhávat trávy a sbírat vřes a suché listí z lesů na konci dobré sezóny pro použití jako smetí . Část tohoto špatného krmiva vyrobeného ze třtiny nebo špatné tvrdé slámy, svázaná do svazků, se však někdy zneužívajícím způsobem prodává těm nejchudším, kteří si chtějí na zimu vybudovat skromné zásoby.
Skromná řeka Bièvre kromě přívodů vody potřebných pro hlavní kanály zavlažovacích systémů zásobuje různými odbočkami sedm aktivních pil na železo a tři mlýny na mouku. Většina obyvatel jsou skromní zemědělci. Ale často mají dvojí činnost spojenou s lesním světě poskytovatelem pracovních míst v polovině XIX th století , přibližné sčítání provádí Charles Joseph Pariset 123 pracovníků manévry používané při zpracování dřeva, 95 ševce , 84 lesní dělníci , 60 kádě , dvacet komorníci , deset mistrů mudrců . Nezapomeňte však na železné řemesla (kováře, podkováře, zámečníky a pět nástrojů ) a řemeslné sklo, které zaměstnává 60 pracovníků včetně dvaceti brusičů hodinářského skla a dělníků na sklo , nebo bydlí v blízkém Sitifortu a ráno odjíždí do továrny po proudu od Vallerysthalu .
Od roku 1871 do roku 1918, město bylo součástí Lorraine připojeného prostřednictvím Německa , po Treaty Frankfurt .
Během první světové války , během bitvy o Lotrinsko , byla vesnice Walscheid jedním z posledních bodů postupu francouzské armády na německé území. Po překročení a sestoupení Dononu zaujaly francouzské jednotky pozici na místě zvaném Saint-Léon a na západ od vesnice,18. srpna 1914. Německá armáda se pohybovala na východ a pocházela ze Saverne údolím Zorn. The19. srpna 1914od 5 hodin ráno bitva Walscheid začal s dělostřeleckou souboj nad vesnici, následovala rvačka s bajonety, když bavorské lovci, procházející horských stezkách, vzal pluku v zadní části. koloniálních v Saint-Léon. Letadla vrhala šrapnelové bomby. Za dva dny bylo zaznamenáno 800 mrtvých (asi 400 na obou stranách) a 1 200 zraněných vojáků. Po porážce Sarrebourgu a Morhangee, pod hrozbou obklíčení, musela francouzská armáda ustoupit k francouzským hranicím směrem k Rambervillers, kde se přední strana stabilizovala.
Doba | Identita | Označení | Kvalitní | |
---|---|---|---|---|
Březen 1977 | Březen 1989 | Alphonse Gerard | ||
Březen 1989 | Březen 2001 | Gabriel Spahn | ||
Březen 2001 | Probíhá | Michel Schiby | ||
Chybějící údaje je třeba doplnit. |
Městské obyvatelstvo je 1515 obyvatel, včetně přístavby Sitifort, Eigenthal, Saint Léon, Nonnenbourg, Beimbach, Rotstein, Batishof, Munichshof, Engelsbach. V dialektu se obyvateli říká Walschter.
Walscheid byl na jazykové hranici , dříve místní odrůda franského dialektu nebo dokonce „germánský jazyk Lorraine“, dnes nazývaný „platt Lorraine“, byla ve většině komunálních oblastí. Dále na jih od města nebo osady Eigenthal byly mateřským jazykem různé lotrinské románské nebo vosgeské dialekty . Tyto etnolingvistické hranice mezi románskými a germánskými dialektovými prostory mají smysl pouze v rámci rolnické civilizace a vytvářejí posloupnost několika jazykových kontinu na více než tisíciletí. Hodně z Lorraine elit byla bilingvní a dřevo obchodník s odpovídajícím prostorem Mosely nutně mluvit „lingua franca“ Rýna nebo francouzském jazyce XVII th století se specializuje na řece obchodu a dopravní technologie tohoto materiálu.
Francouzský dopravní jazyk se začal šířit mezi různými rolnickými populacemi Walscheidu ve škole od 60. let 19. století, zejména mezi mladými chlapci ve škole, kteří již umí číst a psát, zatímco mladé dívky se epizodicky svěřily několika. Saint-Jean se v praxi učí pouze Francique Lorraine z oblasti Sarrebourg, údajně ušlechtilejší než idiom Walscheid. Německý jazyk, kterým je vysoká němčina (hoch deutsch), velmi odlišný od Platt Lorraine, převzal vládu po roce 1871 a až do roku 1919. Poté se francouzština znovu začala rozvíjet od roku 1919, a to navzdory nacistické politice germanizace totalitní mezi lety 1940 a 1944. Vzestup tyto dva pojízdné jazyky značně snížily vitalitu rolnických národních jazyků, zejména konkrétního germánského dialektu Walscheid.
V návaznosti na jazykovou politiku uplatňovanou ve školách z meziválečného období a zejména po roce 1945 se všude mluví a rozumí francouzskému jazyku . Částečně jednotná „Lorraine platt“ nemusí být posledními germánskými mluvčími Walscheidu nutně dobře zvládnuta.
Vývoj počtu obyvatel je znám pomocí sčítání lidu, která se v obci provádějí od roku 1793. Od roku 2006 zákonné populace obcí každoročně zveřejňuje Insee . Sčítání je nyní založeno na každoročním shromažďování informací, které se postupně týkají všech městských území po dobu pěti let. U obcí s méně než 10 000 obyvateli se každých pět let provádí sčítání lidu zahrnující celou populaci, přičemž legální populace v uplynulých letech se odhadují interpolací nebo extrapolací. Pro obec byl první vyčerpávající sčítání podle nového systému proveden v roce 2008.
V roce 2018 mělo město 1515 obyvatel, což je o 5,08% méně než v roce 2013 ( Moselle : -0,32%, Francie bez Mayotte : + 2,36%).
1793 | 1800 | 1806 | 1821 | 1831 | 1836 | 1841 | 1846 | 1851 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
1023 | 1157 | 1071 | 1615 | 1764 | 1852 | 1 937 | 1970 | 1958 |
1856 | 1861 | 1871 | 1875 | 1880 | 1885 | 1890 | 1895 | 1900 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
1841 | 2,005 | 1891 | 1774 | 1854 | 1727 | 1746 | 1803 | 1834 |
1905 | 1910 | 1921 | 1926 | 1931 | 1936 | 1946 | 1954 | 1962 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
1935 | 2032 | 1912 | 1781 | 1696 | 1710 | 1694 | 1646 | 1683 |
1968 | 1975 | 1982 | 1990 | 1999 | 2006 | 2007 | 2008 | 2013 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
1709 | 1742 | 1676 | 1624 | 1621 | 1642 | 1645 | 1648 | 1596 |
2018 | - | - | - | - | - | - | - | - |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
1515 | - | - | - | - | - | - | - | - |
Soukromý domov důchodců Saint-Christophe pojme 62 lůžek.
Vesnice je lázeňským městem a má mnoho značených stezek po horách a údolích; jsou tam vidět jeleni z volného výběhu a daňci.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Kaple na černý kašel.
Saint-Nicolas Chapel.
Marie-Médiatrice kaple Eigenthal.
Socha Panny Marie.
Kaple domova důchodců Saint-Christophe.
Kaple Vzkříšeného Ježíše.
Hřbitovní kaple.
Nová kaple Saint-Léon.
Pozůstatky staré kaple Saint-Léon.
Chapelle Saint Léon (informační leták).
Erb | Od písku po porážku zlatých jelenů. | |
---|---|---|
Detaily | Oficiální status erbu zbývá určit. |