Michael Scott

Michael Scott Obrázek v Infoboxu. Životopis
Narození 1175
Skotsko
Smrt Po 1232
Pohřbení Opatství Melrose
Pseudonym Theobaldus Anguilbertus
Výcvik University of Oxford
University of Paris
Durham School ( in )
Činnosti Překladatel , matematik , filozof , astrolog , spisovatel , lékař
Jiná informace
Náboženství katolický kostel
Výslovnost

Michaelus Scotus (nebo Michael Scot ) (narozen asi 1175 ve Skotsku - zemřel po roce 1232) byl středověký akademický filozof , lékař, alchymista a astrolog .

Dante Alighieri o něm mluví jako o tom, kdo znal klamné čarodějnické hry. Stal se známý tím, že překládají Averroes " komentář k Aristotleových díla z arabštiny (c. 1220).

Životopis

Mládež a školení

Michael Scot se narodil ve Skotsku. Přesné místo a datum jeho narození však dnes zůstávají neurčeny. Některé nedávné zdroje hovoří o roce 1175 v Balwearie v pobřežní oblasti východního Skotska mezi ústí Forth (Firth of Forth) a Tay (Firth of Tay), Fife - což není ověřitelné - v každém případě do konce z XII -tého  století . Jeho osnovy jsou rovněž neznámé, nedávné zdroje hovoří o School of Cathedral of Durham a University of Oxford a nakonec University of Paris , ale jeho formace musí být diverzifikovaná, a protože se později obecně nazýval Michael Scot magister (mistr), může také dojít k závěru, že učil na univerzitě. Víme však, že vyrůstal u svého strýce, který poslal na univerzitě v zahraničí: do XV -tého  století , byly tam nikdo ve Skotsku. Kdy odešel z Britských ostrovů nebo do Skotska, je to opět záhadou, ale víme, že se nevrátil, alespoň ne za svého života.

Než odešel do Toleda pracovat jako překladatel a astrolog, učil už latinský jazyk a literaturu. Velmi brzy projevil velký zájem o označení, jména, definice a etymologie, když si přečetl knihu „Etymologies (Etymologiæ)“ od Isidora ze Sevilly . Tato encyklopedie byla nejčtenější z raného středověku a mezi skotskými současníky se stále těšila velké úctě . Jeho použití naznačuje, že měl prospěch z rozsáhlého výcviku v rámci základního duchovního a latinského výcviku.

Jeho činnost překladatele v Toledu

Díky své blízkosti k muslimskému Španělsku bylo Toledo jedním z nejdůležitějších kulturních měst. Pracovali zde známí překladatelé, jako například John ze Sevilly , Herman z Korutan , Adélard z Bathu , první student z Velké Británie, a Gerard z Cremony , překladatel Almagest z Ptolemaia a De caelo et mundo d " Aristoteles ." Nejdříve jisté datum v životě Michaela Scotta je18. srpna 1217když dokončil překlad arabského astronomického díla, Kitab fi l-hai'a od Alpetragia, který v té době ještě žil na španělském poloostrově.

Není známo, jak dlouho žil Michael Scot v Toledu před rokem 1217. Nedávná studie o pasáži, kterou napsal Michael Scot na několika duhách , což je velmi vzácný optický jev, kterému rozumí pouze moderní fyzika a nedávná pozorování, naznačuje, že Scot by znal lidi Tuaregů , kteří žijí v saharské poušti. Na druhou stranu víme, že ještě před rokem 1220 přeložil tři díla Aristotela v jejich arabském vydání Kitāb al-hayawān, který sestavuje tři díla zoologie přisuzovaná Aristotelovi , díla, která měla následně velký vliv díky tomuto Albertovi Veliký je použil pro svůj De animalibus . Ačkoli Guillaume de Moerbeke dokončil23. prosince 1260překlady přímo z řečtiny, přesto použity ty, Michael Skotem v XV -tého  století na univerzitách.

Nicméně, jeho pověst jako překladatel zbytků především na jeho překladů komentářů podle Averroes na Aristotelovy spisy, jako je De anima, De sensu et sensato , De caelo et mundo , Physica a Metaphysica . Dostalo se k nám čtrnáct překladů Averroesových komentářů, z nichž některé byly pravděpodobně dokončeny na dvoře Fridricha II. (1194-1250). Tyto překlady z arabštiny předpokládaly nejen velmi dobré jazykové znalosti, ale také podrobné zvládnutí obsahu, protože arabské písmo nedokáže přepsat samohlásky, což může vést k významným nedorozuměním. Podle Renana mu pomáhal Žid André. Z jeho velmi dobré znalosti jazyků a skutečnosti, že nepřekládal přímo z řečtiny, máme také svědectví papeže Řehoře IX. (1227–1241), který vysoce ocenil znalost Michaela Scotuse v arabštině, hebrejštině a latině, nemluvě o řečtině.

Minulé roky

Kolem roku 1220 odešel Michael Scot z Toleda do Bologny, kde upadl zpět k malé lékařské činnosti. Podaří se mu uzdravit nádor. V letech 1224 až 1227 se zdá, že Michael Scot je ve službách papeže Honoria III (? -1227) a jeho nástupce Řehoře IX. The31. května 1224, byl jmenován arcibiskupem v Cashelu v Irsku . Musí se však tohoto místa vzdát, protože s irštinou nezvládá dobře. The9. května 1227ve Skotsku a Anglii dostává další prebendy. Zdá se, že to vše naznačuje, že Michael Scot patřil ke kléru, ačkoli nebyl žádného náboženského řádu: proto se o něm Albert Veliký a Roger Bacon vyjadřují negativně. Po roce 1227 se již neobjevuje v papežových registrech a lze předpokládat, že krátce poté dorazil na dvůr germánského císaře Fridricha II. V letech 1212 až 1250; pravděpodobně to bylo prostřednictvím Leonarda Fibonacciho , který nazval Michaela Scota „nejlepším filozofem“.

Druhé vydání knihy Liber Abaci - stěžejní dílo středověké matematiky napsané Fibonaccim a publikované v roce 1228 - obsahuje v předmluvě věnování roku 1227 n. L. Michaelovi Scotovi, který se údajně dokonce podílel na prezentaci Fibonacciho sekvence .

Role, kterou Michael Scot hrál jako astrolog na dvoře Fridricha II., Dosud není zcela známa. Je jisté, že ve svých službách pracoval jako překladatel. Na jeho žádost přeložil Abbrevatio of animalibus z Avicenny, které Frederick později použil pro svou knihu o sokolnictví, De arte venandi cum avibus . Kromě toho mu radil v astrologicko-filozofických otázkách a psal lékařsko-astrologické pojednání u soudu. Frederick II se také pokusil využít rady svého dvorního astrologa u příležitosti léčení, které provedl ve vodách Puzzouli v říjnu -Listopadu 1227. Anekdotu, ve které Frederick II testuje svého dvorního astrologa a lékařského poradce, nám předal Salimbene de Parma: požádal ho, aby vypočítal vzdálenost mezi oblohou, o které vždy mluvil, a bodem věže. Astrolog provedl matematiku a dal výsledek císaři. Poté Frederick tajně snížil věž o šířku ruky a požádal Michaela Scotta, aby znovu vypočítal vzdálenost, a tvrdil, že ji zapomněl. Michael Scotus nedosáhl stejného výsledku a dospěl k závěru, že obloha se zvětšila o šířku ruky nebo že kostel padl stejně. Císař poté políbil svého astrologa, aby provedl takový přesný výpočet. Za předpokladu, že tento malý příběh je pravdivý, musel být Michael Scot génius a / nebo ho chtěl Frederick II vyzkoušet, protože byl jeho intimním poradcem.

Smrt Michaela Scotta

Michael Scot zemřel kolem roku 1232, kdy byl pravděpodobně stále ve službách císaře. Přinejmenším to naznačuje báseň Henri d'Avranches, který v té době pobýval na dvoře Fridricha II. A který zpíval své nové manželství. Jeho smrt je vyprávěna stejně anekdoticky jako problém vzdálenosti mezi oblohou a věží, a na toto téma existuje jen málo spolehlivých zdrojů. Francesco Pipino nám říká, že Michael Scot plánoval, že ho zabije malý kámen, a proto si udělal ochranu hlavy, Cerebrerium . Jednoho dne nám to řekl znovu, zatímco Michael Scot chodil na mši, odstranil tento účes tak, jak má být, a v tu chvíli spadl z trezoru malý kámen a lehce si poranil hlavu. Poté, co zvážil kámen, znovu urovnal své záležitosti a brzy poté zemřel.

Liber introductorius

Liber Introductorius Maior v astrologiam (Velká Úvodní si astrologii) je rozdělen do tří různých částí: 1) Liber quatuor distinctionum (rezervace čtyř rozdílů), 2) Liber particularis (singulární kniha), s De mirabilibus mundi (divy světa) a 3) Liberovy fyziognomie (Kniha fyziognomonie). Sada je věnována germánskému císaři Frederickovi II (1194-1250) a byly pro něj dokonce napsány liberské fyziognomie . Přesné datování práce se ukazuje jako obtížné, ale v úvodu hovoříme o svatém Františkovi , který byl vysvěcen na16. července 1228. Tento úvod je přinejmenším po tomto datu. První část práce, Liber quartuor distinguum , k nám přišla neúplná a pravděpodobně byla nedokončená, když Michael zemřel. Tato část, stejně jako Liber particularis, postrádá vnitřní jednotu i pevné uspořádání. Není proto divu, že Liberovy fyziognomie jsou považovány za izolovanou knihu a do asi 1 500 známých ne méně než 20 vydání. První dvě části pojednávají o astronomii , astrologii , meteorologii , medicíně , hudbě a výpočetní technice. K dispozici je také katalog otázek od Fredericka II s odpověďmi od Michaela Scotta. V Liber physiognomiae se věnuje otázkám sexuálního styku, těhotenství, embryologie a fyziognomie.

Jeho nálezy naznačují velké znalosti, ale současnému čtenáři mohou vykouzlit úsměv. Píše tedy, že člověk může žít 140 let, protože v prstech na rukou a nohou je čtrnáct kloubů a každý kloub přináší deset let života. Ale kvůli hříchům je délka života maximálně jen 120 let. Zcela empiricky shledává trochu dále, že ženy žijí déle než muži. Poté doporučuje použít k praní a pití čerstvou pramenitou vodu, protože studenou vodou by se póry uzavřely a bylo by zachováno přirozené teplo. Během horkých letních měsíců radí mužům, aby neměli sex, což by na druhou stranu nemělo pro ženy žádný dopad. Kromě toho zakazuje krveprolití v horkém počasí, pokud to není pro chorobu naprosto nezbytné. Zajímal se ale také o rozdíly mezi lidmi z různých regionů. Zvláště se zajímal o rozdíly ve vzhledu, jazyku, chování, oblečení a chování v době míru a války, rozdíly ve zdraví a nemoci mezi Longobardy , Slovany , Němci , Řeky , Mongoly , Saracény , Skoty , Židy a Egypťany .

Ve svých dalších dílech Ars Alchemiae a Vaticinium se Michael Scot zabývá první transformací kovů a druhou proroctví o italských městech. Následně psal kratší texty o alchymii a medicíně .

Alchymista

Podle Roberta Halleuxa „[alchymistický] korpus Michela Scotta zahrnuje tři hlavní pojednání: Ars Alchemiae , Lumen luminium , Quaestio curiosa de natura Solis a Lunae . Ve svých autentických spisech Scot varuje před podvody alchymistů, ale je běžným rysem adeptů, kteří usvědčují své soupeře. Kromě toho se ukazuje, že si je velmi dobře vědom alchymistických nauk a praktik. Ars Alchemiae je pravděpodobné, že jsou platná. Pokud jde o lumenový hliník , ten se někdy připisuje řeckému Daedalovi a Michel Scot by byl pouze překladatelem. Nakonec se Quaestio curiosa zdá později “(Robert Halleux, Textes alchimiques , Turnhout, Brepols, 1979, s. 100-101).

Funguje

Pseudo-Michael Scot

Poznámky a odkazy

  1. (in) Tony Scott , „  Michael Scot and the Four Rainbows  “ Transversal: International Journal for the Historiography of Science , n o  2červen 2017, str.  204-255 ( číst online [PDF] )
  2. Averroes a averroismus , Maisonneuve a Larose, 2002, s. 157
  3. (in) TC Scott a P. Marketos , „  O původu Fibonacciho sekvence  “, archiv historie matematiky MacTutor , University of St Andrews ,Březen 2014( číst online )

Podívejte se také

Bibliografie

externí odkazy