Jazyk oleje | ||
Různé odrůdy langue d'oïl + půlměsíc podle Atlasu regionálních jazyků Francie ( CNRS , 2020). | ||
Doba | Z IX th století | |
---|---|---|
Dívčí jazyky | Francouzština , normanština atd. | |
Typologie | akcentální flexe SVO | |
Klasifikace podle rodiny | ||
|
||
Langue d'oïl (výslovnost: [ɔjl]) je románský jazyk, který zahrnuje většinu dialektů severní polovině Francie, stejně jako ti na jihu Belgie ( Romance Belgie ), ze francouzsky mluvící části Švýcarska a že ostrovy Anglo-Normans . Bretonština (někdy nazývaná „Breton Breton“ na rozdíl od „Breton Gallo“ nebo jednoduše Gallo , což je forma langue d'oïl) je vyloučena, i když se o nich mluví také v některých částech severní poloviny Francie )., Vlámský , Francique Moselle a Alsacien.
Tento termín pokrývá především název, který ve středověku dostal starý francouzský jazyk, s jeho různými variantami. Lze jej také použít k označení jazykové rodiny blízké francouzštině s jejími současnými místními dialekty ( Berry , Burgundsko , Champagne , Norman , Valon atd.)
Název v množném čísle oïl je název registrovaný a používaný ve Francii pro tyto dialekty považované za regionální jazyky.
Tato severní skupina si zachovala větší keltský substrát a byla více ovlivněna germánskými než její jižní okcitano-románská sestra , langue d'oc , jejíž mluvčí byli blíže k Římu.
Od XII -tého století, jazyk oleje je totožný s tím, co se nazývá stará francouzská a zahrnuje její různé dialekty. Následně se jazyky Oïl budou vyvíjet nezávisle na sobě. Všechny tyto dialekty lze považovat za skupinu gallorománských jazyků .
Historicky lidový po Latinské populární , a nejprve nazvaný „vulgární (nebo vulgal ),“ jazyk neobjeví ropy pod názvem „ nový “ z XII th století. Slovo Romance je však nejednoznačné, protože může označovat všechny románské jazyky a velmi brzy se souběžně objevuje označení Franceis nebo French . Tento termín nakonec zvítězil nad královským jazykem i jeho regionálními variantami, ale dnes musíme říci „ starou francouzštinu “, abychom ji odlišili od pozdějšího vývoje, který vedl ke „ standardní francouzštině “.
Jméno „langue d'oil“, zatím se zdá, že v provozu od konce XIII -tého století. Vychází ze způsobu rozlišování jazyků podle toho, jak se říká „oui“ (z „oïl“ pochází moderní francouzština „oui“), což muselo být v té době běžné. Toto použití se vyskytuje u Danteho , který se staví proti dvěma skupinám jazyků, kterým uznává jednotu pro každý z nich:
Slovo oïl pochází z gallo-římského o-il (tohoto), které sahá až do latinského hoc a ille , oc z latinského hoc (tohoto), a si z latinského sic (tedy).
Avšak stejně jako byl jazyk langue d'oc paralelně vykreslen lingua occitana , jazyk langue d'oïl byl v diplomatické latině nazýván také lingua gallicana .
Množné číslo pro současné jazyky Oïl se objevilo v roce 1982 vytvořením sdružení Obrana a podpora jazyků Oïl .
Oilové jazyky jsou někdy považovány za dialekty francouzštiny, podle nejtradičnější klasifikace románské lingvistiky, která sama vyplývá z převedení středověké jazykové situace do současnosti. Z tohoto pohledu se langue d'oïl používá v jednotném čísle, protože je považován za jazyk, který se skládá ze všech odrůd oïl. Ty lze považovat za dialekty olejů. Tento design je však problematický z několika důvodů.
Na jedné straně se francouzština stává nejednoznačným pojmem, který odkazuje jak na jazyk, langue d'oïl, tak na konkrétní dialekt tohoto jazyka, akademickou francouzštinu. Každá z těchto dvou definic je však v rozporu s právním statusem francouzštiny ve Francii, která se nepovažuje za dialekt, ale pouze za jazyk , s vyloučením ostatních jazykových složek domény Oïl.
Na druhé straně bylo interpochopení definováno jako kritérium pro definici jazyků. A bylo poznamenáno, že vzájemné porozumění nebylo vždy účinné v rámci jazykových složek domény Oïl.
Argument, že odrůdy oleje nemohou tvořit odlišné jazyky, protože tvoří jazykové kontinuum, byl rovněž pokročen. Avšak jazykové kontinuum je ve skutečnosti mnohem větší. Ve skutečnosti se vztahuje na Lisabon a Terst . Toto jednoduché kritérium by tedy umožnilo mimo jiné zahrnout mimo jiné existenci přechodných dialektů , okcitánštiny , katalánštiny , španělštiny a portugalštiny ve stejném jazyce. Lingvistické kontinuum jakožto kritérium pro definování jazyka navíc vyžaduje zohlednění případů jazykových ostrovů patřících do větších jazykových sad a naráží na případy dělení slov ve stejné jazykové sadě.
Klasifikace románských jazyků se tradičně provádí podle geolingvistických kritérií. Ale tato klasifikace má nyní tendenci být prováděna podle přísně lingvistických kritérií.
Podle tradiční klasifikace jsou jazyky oïl klasifikovány do skupiny románských jazyků následovně:
Podle moderní klasifikace jsou jazyky Oïl klasifikovány do skupiny románských jazyků následovně:
Olejské jazyky lze seskupit podle jazykových kritérií. V případě těch, kterými se mluví ve Francii, lze seskupení vytvořit pomocí zeměpisného označení, které umožňuje lokalizovat dotyčnou jazykovou oblast. Tyto jazyky jsou,
V roce 2003 publikoval lingvista Hans Goebl ze Salcburské univerzity svou dialektometrickou analýzu 1421 map z Linguistic Atlas of France. Na úrovni supiarelektivní analýzy (mapa 20) ukazuje, že doména d'oïl je rozdělena do několika skupin: 1 / picard-wallon, 2 / lorrain-franc-comtois-bourguignon-morvandiau, 3 / poitevin-saintongeais , 4 / všechno ostatní. Na podrobnější úrovni, jako je dialektální analýza (mapa 22), jsou skupiny rozděleny: Picard na jedné straně a Valon na druhé straně, Burgundsko-Morvandiau oddělené od Franc-Comtois a Lorraine, Poitevin-Saintongeais zůstává jednotným blokem, zbytek je rozdělen na dvě části: Francie-Jih-Champagne-Berry na jedné straně a Norman-Angevin-Gallo na druhé straně. Všimněte si, že na této úrovni analýzy není skupina Norman-Gallo-Angevin stále rozdělena, ale byla by na ještě jemnější úrovni („mapa“ nebo graf 21), kde by byly rozděleny také ostatní dialekty, s výjimkou Valonska a Poitevina -Saintongeais, který opět zůstává sjednoceným blokem .
Jazyk oleje zahrnuje bývalé francouzské lidem Paříže ze XVII th století, což je předchůdce Evropy francouzštiny a americký francouzštině (s výjimkou ohledně Acadian francouzštiny, viz níže a valonský Wisconsin ).
Acadian francouzština je také přímo souvisí jazyky d'olej, i když se nejedná o regionální jazyk ve Francii. Acadian French, jehož výchozí bod pro první řečníky je geograficky vymezen na několik vesnic v Loudunais , by proto byla odrůda langue d'oïl odvozená z Angevinu, podle některých, ne-li odrůda s poitevinovým substrátem kvůli nádrži. demografická na západě Francie a blízkost přístavu La Rochelle , hlavního východiska.
Odrůdy Normanů ( Jèrriais , Guernesiais a Sercquiais ) se mluví na Normanských ostrovech a vlády těchto ostrovů je uznávají jako regionální jazyky ; Jerry a Guernsey jsou uznány jako regionálních jazyků na britských ostrovech ze strany Spojeného království a Irské republiky v rámci Rady britsko-irský . Jèrriais je vedle angličtiny a francouzštiny úředním jazykem Jersey .
Valonský se Picard je Lorraine román (tzv Gaume ) (existují také dialekty germánský Lorraine ) a šampaňské jsou vykázány v Belgii podle Francouzského společenství jako endogenní jazycích od roku 1990.
Jazyk ropy pochází z Gallo-románek , jazyk, který byl mluvený v Galii V th pro IX th století. Několik gallo-římských rukopisů, které se zachovaly, svědčí o tom, že v tomto období se začala brát v úvahu propast mezi mluveným a psaným jazykem. To znamená, že VIII th století lexikon z Vulgate říká komentuje z Reichenau , doprovází slova představující problémy s porozuměním jejich ekvivalent lidovou mluvu, které naznačují, že psaní se stane nedostupným, počet slov bytí zvláště mimo provoz. Podobně v roce 813 Rada v Tours rozhodla, že kněží by měli kázat v mateřštině, aby jim usnadnili porozumění. A konečně, v roce 842, přísahy ve Štrasburku obsahují dva krátké texty, které byly v té době následovány ve francouzštině (a to samé v tudeském jazyce, tj. V té době v němčině), v rámci příběhu v latině: ve francouzštině, nejstarší texty následovali ve staré francouzštině, kteří k nám sestoupili, a to přísaha Ludvíka Němce přísahající věrnost svému bratrovi Karlovi proti jejich staršímu bratrovi Lothairovi I. a přísaha vojáků Karla Plešatého přísahat, že nebudou podporovat jejich vůdce vzdát se své přísahy uzavřením spojenectví s Lothaireem proti Louisovi; naopak přísaha Karla plešatého a přísaha vojáků Ludvíka germánského, převzatá v té době v němčině ve stejném latinském příběhu, patří mezi nejstarší známé texty v germánském jazyce.
Kus považována za první literární text psaný v jazyce oleje Cantilena sv Eulalia , pochází z konce IX -tého století. X th století, zbývá jen fragmentární poznámky na Jonas , krátkou báseň o umučení a další o životě sv Legier . Poté bylo kolem roku 1050 napsáno důležité dílo, Život svatého Alexise .
Rozdíly v jazyce ropy se objeví velmi brzy a na počátku XIII th století, Robert de Clari a Geoffrey Villehardouin říci oba čtvrté křížové výpravy , ale tahle je Picard, a to Champagne a rozdíly mezi jejich způsoby vyjádření jsou samy o sobě zarážející, do té míry, že není špatné říkat, že Clari píše v ch'ti. O něco později napsal Roger Bacon ve svém Opus majus , napsaném ve středověké latině koncem šedesátých let 20. století: „Ve skutečnosti se idiomy stejného jazyka u jednotlivců liší, jak je tomu u francouzského jazyka s francouzštinou, Picard, Normani a Burgundians se idiomaticky liší. . A správné termíny v jazyce Picardů děsí Burgundany, a dokonce i sousednější Francouze… “ . Zpočátku je tato diferenciace vysvětlena hlavně následujícími způsoby:
Nicméně z XII th a XIII -tého století, zintenzivnění obchodu mezi různými jazykovými terroirs d'oleje generuje zvýšila půjčování mezi různými dialekty. Tyto jevy podporují vzájemné porozumění a udržují relativní jednotu jazyka.
Ve středověku lze langue d'oïl rozdělit dvěma způsoby. Jeho jazyková oblast je ve skutečnosti tvořena čtyřmi nářečními zónami: Armorican, Burgundian, French a Frankish. A jazyk se skládá z devíti dialektů: Angevin (předchůdce Angelvina, Galla a Mainiota), Burgundsko (předchůdce Burgundska-Morvandiau a Franc-Comtois), Champenois, Francien (předchůdce francouzštiny), Lorraine, Norman, picard, poitevin (předchůdce poitevin-saintongeais), valon.
Standardní francouzština:
" Všichni lidé se rodí svobodní a rovní v důstojnosti a právech." Jsou obdařeni rozumem a svědomím a musí jednat vůči sobě navzájem v duchu bratrství. "
Bourguignon-Morvandiau:
„Všichni Janové, kteří se narodili zdarma, a košilky v lot deignetai a v los draits.“ Starší rozum a malé povědomí a před sebou jako osvobození. "
Picard:
„ Ches honmes pis ches fanmes přišel do monne libe, slepý k nejmenším právům a nejmenšímu dingnity. Horší je jejich svědomí v tom, že mají oddanost chovat se interně jako bratři. "
Normand:
„ Všichni muži se rodí svobodní a rovní ve své důstojnosti a v dresech.“ Mají dobrý důvod a důvěrnost a musí se zbavit dvou předřetězců, které jsou pro jejich oči tak malé. "
Franc-comtois:
„Všichni dgensi, kteří se narodili yibres a šlechtické tituly po yote degnetè a yots drèts. És aint d'lai réjon a di s'né a daivant adgi les yünes pro krby c'ment des bratři. "
Poitevin-Saintongeais:
„ Munde trtouts before naeçhu free trtouts parélls in the degnetai e in the drets. Přední strana publika vpředu byla velmi bratrská. "
Sarthois:
" Gâs a fumelles rodí leibres tertous, obklopují, že mají drait a důstojnost daurà moči." Hukot vyslechl a mladý mozek obhájce, který by měl ostatním opravdu pomáhat téměř jako bratr. "
Mayennais a Angevin (mluvíme o západu):
" Trét, všichni muži se rodí svobodní, mají přirozeně parouská práva a stejnou důstojnost." Jako důvod mají sluch a důvod a vždy pomáhají mladým ostatním, jako jsou bratři. "
Gallo:
„ Svět přichází do země liberálně a je ceněn velmi důstojně. Chválil ji, aby měla rezonanci vědomí a aby se zapletla, jak to udělají bratři. "
Tourangeau:
" Tertos niss houms je osvobozen, ale také meguimové, na které se odkazuje v meguim dighnitaiy." Říkalo se jim douniĕson eun antendou e eunĕ riĕson a musí si pomáhat s vyhnanci tření. "
Valonský:
„ Tos les omes vinèt à monde libes et ewals po çou k 'má jejich důstojnost a práva. Leu råjhon a leu consyince elzî fwait na dvwer di s 'kidure inte di zels come des frés. "
Berrichon:
„ Všichni jediní muži se narodili svobodní a ida chytaní důstojnosti a práv. Udržují si radzonovou a oslí lásku a navzájem si pomáhají jako bratři. "
Bourbonnais:
„ Muž vydával svobodné a jakékoli právo a důstojnost. Al'a nezdravá láska a nezdravá radzon a všichni nadaní houmes si navzájem pomáhali keme bratři. "