Gallo

Na východě sousedí Gallo s Normanem , Mayenne a Angevinem , přičemž poslední dva jsou součástí stejné jazykové skupiny jako Gallo a Poitevin . Všechny tyto dialekty jsou součástí jazyků Oïl a sdílejí stejný latinský původ. Není opravdu možné mezi nimi kreslit jiné než historické hranice. Vytvářejí jazykové kontinuum , to znamená, že se prolínají a překrývají v několika regionech, než dosáhnou jazykových hranic, podél nichž narážejí na zcela odlišné jazyky. Kontinuum oilských jazyků sahá například od hranic s Bretonem po Belgii , kde se střetává s nizozemštinou a jejími vlámskými dialekty. Mezitím přejdeme z Galla do Mayenne , Norman , Champagne , Picard atd. Kromě toho existuje zřídka shoda mezi administrativním a jazykovým prostorem.

Příklad „dnes“ je dobrým příkladem překrývání projevů. Ve skutečnosti většina galesantů používá slovo anae , ale na východním konci Haute-Bretagne , podél Mayenne a Maine-et-Loire , mluvčí používají anui , což je termín, který se vyskytuje v Mayenne , Angevin a Norman . Naopak slyšíme podobu podobnou termínu gallo anae v Ernée v Mayenne.

Dialekty umístěné v kontinuu jazyků Oïl se proto překrývají a mluvčí Angevin a Gallésants si mohou do určité míry rozumět a používat stejná slova. Na druhou stranu jazyky umístěné na koncích kontinua si navzájem nejsou srozumitelné. Gallo tedy může být proti Valonsku , který je také langue d'oïl, ale pro galesanta je nepochopitelný. Jazyky, které jsou Gallovi nejblíže jazykově, jsou jazyky Maine , Anjou a jižní Manche (nacházející se jižně od linie Joret a podobné analogii s dialekty extrémního jihu departementu Calvados a západně od jazyka Orne). západní část Normandie).

Regionální variace

Není snadné seskupit regionální variace Galla do dialektů. Ve skutečnosti se v závislosti na zvolených kritériích může geografická definice jakýchkoli dialektů značně lišit. Vezmeme-li například kritérium ukazovacích zájmen, lze rozlišit následující variace:

• Forma "  Ille-et-Vilaine  ": jeho (m.), Siene (f.).
• Forma „  Côtes-d'Armor  “: lu, li (m.), Lë, yelle (f.).
• Forma "  Morbihan  ": ci (m.), The one (f.).
• Jižně od Loiry-Atlantique následuje Poitevinův model: qho-la (m.), Qhelle-la (f.).

Z hlediska fonologie můžeme rozlišit tři další skupiny:

• Sever ( Rennes , Saint-Malo , Saint-Brieuc ), který se vyznačuje redukcí koncových dvojhlásek : [ ɛ w ] z catèo sníženo na [ ɛ ] , [ a w ] z deníku sníženo na [ a ] , [ a j ] mužská slova jako práce v [ a : ] . Tato skupina se také vyznačuje různými dvojhláskami v jednotném a množném čísle  : a chapë, chapiao .
• Střed ( Morbihan Gallo, Guérande , Pays de la Mée ), která je charakterizována vyjadřovat o [ t ] v [ d ] a nahrazuje [ o ] o [ u ] .
• Jih ( Pays de Retz , Nantes vinic ), v blízkosti Poitevin , má příčestí minulé [ j ] namísto [ ə ] . To je také vyznačuje tím, vyjadřovat z [ s ] v [ z ] , se nahrazuje finální [ u ] o [ ø ] , konečné souhlásky jsou zdravé a skupina [ l j ] je vyslovován [  j ] , [ l j ə v ] se proto vyslovuje [  j ə v ] . Nakonec nemá dvojhlásky .

Do těchto skupin lze přidat mnoho regionálních rozdělení na výslovnost. Francouzské „oi“ moi se tedy vyslovuje [ a ] kolem Rennes , ale [ a j ] v Loire-Atlantique a [ m e ] nebo [ ɛ ] podél hranice s Bretonem . Toto rozdělení neplatí pro všechna slova: oblast [ ɛ ] se tak rozšiřuje na východ, aby ji „oi“ viděla , a slova jako soused a pití se obecně vyslovují [ v e j z ɛ̃ ] a [ b e j ʁ ] , nebo [ v a j z ɛ̃ ] a [ b a j ʁ ] .

Infinitiv sloves končících na -er také ukazuje rozdíly ve výslovnosti. Obecně platí, že gallésants vyslovují tento konec s [ ə ] (například: manjë k jídlu ), s výjimkou kolem ústí Loiry a Manche , kde se -er vyslovuje jako ve francouzštině. Kolem Cancale a Corcoué je tento konec vyslovován [ a j ] . Nakonec toto rozdělení neplatí pro minulé příčestí a běžná podstatná jména končící na -e, jako je snědený nebo pšeničný , jejichž výslovnost se řídí jinými regionálními vzory. Na některých místech, jako je Abbaretz , se výslovnost minulého příčestí liší, například podle toho, zda se používá se slovesem být nebo mít . Slovo pšenice může být podle oblasti vyslovováno pšenice, blë, byé, byë, byè, byëy nebo dokonce byayay . Výskyt [ l ] v pšenici je navíc nedávný a ovlivňuje hlavně severní pobřeží a region Rennes . Pravděpodobně se objevil v Gallo díky vlivu francouzštiny, což mělo za následek větší palatalizaci slov.

Rozdíly ve výslovnosti někdy vedou k lexikálním změnám, jako u slova „pták“. V Gallo se vyslovuje oazé, oazéo, oézë, ouézéo nebo dokonce ouéziao , s výjimkou malé oblasti severozápadně od Rennes , kde je na začátku přidáno [ g ] : gaziao . Tento doplněk pravděpodobně slouží k zamezení přestávek a usnadnění výslovnosti a připomíná transformaci keltštiny [ w ] na [ g ] latinskými jazyky (např. Waspa „waste“ dal odpad ). Nakonec kolem Vannes , „pták“ je nazýván Pichon , slovo, které pochází z latinského pipione , což odpovídá francouzskému holuba .

Dějiny

Keltské, latinské a germánské kořeny

Tyto Keltové , kteří přišli ze střední Evropy , usazování v Armorica i v dalších oblastech, často v blízkosti evropského pobřeží (nalezeny ostatky Roquepertuse , Entremontem , Enserune ...) do VIII th  století  před naším letopočtem. AD . Formovalo se tam několik národů, například Riedonové a Namnetové . Mluví odrůdy galského jazyka a mají důležité ekonomické vazby s Britskými ostrovy . Dobytí Armoriky Juliem Caesarem v roce 56 př. AD vede k jisté romanizaci populace, ale latinskou kulturu skutečně přijímá pouze vyšší sociální vrstvy. Galský ještě mluvený v regionu k VI th  století , a to zejména v řídce osídlených venkovských oblastech. Když tedy Britto-Římané , kteří přijeli z Velké Británie , emigrovali do Armorica současně, našli tam lidi, kteří si uchovali svůj jazyk a část své keltské kultury, i když byli křesťany a římskými občany. Integrace Bretonců je proto snadná. První malá království Breton, stejně jako Cornwall a Dumnonia , narozený ve V. th  století .

Na rozdíl od krajiny v západní Armorice jsou města Nantes a Rennes skutečnými římskými kulturními centry. V návaznosti na invaze na V th  století a VI th  století, tyto dvě města a regiony na východ od Vilaine spadají pod nadvládu Frankish . Franks se také usadil v keltské doméně, kde jsou také ostrovy Gallo-římského osídlení, například kolem Vannes a Saint-Brieuc . Populace Armorica během Merovingian období je proto různá, s Bretons z Velké Británie asimilován ke galským kmenům, Latinized měst a germánských kmenů. Konečně hranice mezi královstvími Bretaně a Frankish království se pohybuje a obtížné definovat, zejména proto, že války mezi Franks a Britové jsou běžné mezi VI th  století a IX th  století . Před X -tého  století , Breton je mluvený alespoň části obyvatelstva do Pornic a Roz-sur-Couesnon . Kromě toho je Marche de Bretagne v románském jazyce, zřízený franskými králi a který se po dohodě z Compiègne v roce 867 přesunul na východ zahrnující Avranchin a Cotentin. Navzdory všemu, podle většiny toponymistů, bretaňská toponyma zastavují západně od Couesnonu což zpochybňuje, že by se Bretonem dalo hovořit na východ od této řeky, kde po ní není ani stopy. z bretonské minulosti.

Vznik gallo

Latinizovaná populace v Horní Bretani mluví populární latinou v Galii , což je jazyk, který prošel galskými vlivy, zejména ve slovní zásobě a výslovnosti. Palatalization z [K] do [ʃ], například z cantare do chanter a spirantization o [b] do [V], stejně jako v faba otočil fazole , pravděpodobně data z tohoto období. Mezi Latinské variace a neutrální pohlaví začnou mizet z období Gallo-římské, zatímco výrobky začnou používat. Franks představil nový jazyk, Frankish , ale nevyžadoval Gallo-římské a latina zůstává praktikována až do počátku IX -tého  století . Po tři sta let proto severní Francie zažívala období latinsko-franckého dvojjazyčnosti . Během tohoto období Frankové postupně přijali latinu, psaný a náboženský jazyk. Stejně jako Galové před nimi ovlivňují vývoj jazyka, přinášejí germánská slova a upravují výslovnost. The Vikingové , kteří napadl Británii v X -tého  století také poskytovat některé slovíčka norštinu , kteří se ocitnou v současné Gallo. Ve skutečnosti se tato slova ze starého skandinávského jazyka vyskytují také v normanštině , což je jazyk, který se počítá ještě více. Pokud jde o standardní francouzštinu, je pravděpodobnější, že si ji půjčíte od Normana, protože všechny jsou v tomto jazyce společné, avšak opak není pravdivý. Zaznamenáváme například kytici nebo krabičku „návnada na rybaření“, která je v Normandii také obvyklá, ale nejběžnější formou je návnada , termín ze staré skandinávské beita „pastva, návnada na rybaření“; biter nebo abiter "touch"; bruman „novomanželé“; falle „úroda ptáka“; genotte "earth nuts, earth-nuts", ha "dogfish, dogfish, milandre"; med "písčitá zem, duna"; "mokrý" hlen . Výjimkou je několik termínů používaných pro navigaci a starověké námořní techniky v údolí Loiry, s technikou jsme si slovo vypůjčili. Jedná se o přímé výpůjčky od starého Skandinávce. Jde o gueurde „lano použité ke zvednutí části plachty“, guiroie „korouhvička“ atd.

Jazyky d'olej objeví XI th  století . V té době byly rozdíly mezi regionálními dialekty pravděpodobně méně důležité než dnes. Výpůjčky slovní zásoby mezi dialekty jsou časté a není mnoho písemných záznamů o regionálních varietách, protože zákoníci používají jakýsi interdialektální literární jazyk společný celé severní polovině Francie. Francouzský soud a knihy začne rozlišovat výrazné regionální dialekty od XIII -tého  století . Tyto dialekty také procházejí nezávislými fonetickými změnami a stále více se od sebe vzdalují.

První písemná zmínka o datu Gallo z XII -tého  století . Roman d'Aiquin , která je jedinou Breton píseň gesta , obsahuje několik podmínek příznačných pro současný Gallo, jako s'aroter pro „Začínáme“ a lours pro „jejich“. The livre des Manières d ' Étienne de Fougères také obsahuje mnoho charakteristických rysů Gallo. Zahrnuje pojmy jako obal („poslat“), il deit („musí“) nebo chasteaus („hrady“; v současné době Gallo: chatiaos ).

Text z Letopisů St. Denis napsal XIII th  století zmiňuje „Bretonců Breton.“ Je to první text, který předpokládá existenci Bretonců, kteří nemluví bretonským jazykem. Termín „gallo“ se poprvé používá v roce 1358, a to v aktu vévody Jeana IV. Určeného pro jeho pokladníka Georgesa Gicquela : „nostre general recepveur Bretaigne gallou, pozdrav. „ Jméno“ Bretaň Gallo ”nebo jeho jmenovec“  Horní Bretaň  ”se pak pravidelně setkávají ve středověkých textech.

Bretonský ústup

Až do XIX th  století , Gallo pomalu získávají na bretaňského jazyka, dokud aktuální jazykové hranice. Breton zažil největšího rozmachu za vlády Nominoë na IX -tého  století . Tato sjednocená Bretaň, poté složená z malých království, rozšířila své území nad franské diecéze Nantes a Rennes. Tyto románské regiony poté uvítaly bretonské populace, ale románský jazyk vždy převládal. Breton přesto zůstal ve většině za linií, která vedla ze Saint-Malo do Saint-Nazaire . Gallo se kousek po kousku prosadilo na bretonském a v roce 1500 dosáhlo čáry spojující Saint-Brieuc se vždy Saint-Nazaire . Alain IV , který zemřel v roce 1119, byl posledním bretonským vévodou a jeho nástupci byli všichni římští mluvčí. Od té doby začal Breton ustupovat směrem na západ kvůli prestiži langue d'oïl a sociálním a obchodním vztahům. Nicméně, Breton zpět byla pomalá, a smíšené oblasti Breton / langue d'olej se objevil nejprve na severním pobřeží na Dinan XII th  století , pak se Saint-Brieuc v XVI th  století . Na jihu kolem Guérande a Vilaine , úpadek Breton nebyl před označen XIX th  století . Ve smíšených oblastech byla půjčka od Bretona ke gallu četnější než jinde.

Pokles cvalu

Standardní francouzská , která se vyvíjí v průběhu renesance , je zpočátku sociolect , to znamená, že se používá pouze určitými sociálními třídami. Nařízení z Villers-Cotterêts , odehrála v roce 1539, využívá francouzského povinné v oficiálních dokumentech a je zvláště vzdělání, které se šíří tento jazyk, ze XVII th  století , kdy se užívání latiny klesá na vysoké škole. V roce 1793, během revoluce , se francouzština stala jediným jazykem používaným ve veřejném školství. Následující rok oběžník oznámil, že „v republice, jedné a nedělitelné, jazyk musí být jeden. Rozmanitost dialektů je federalismus; musí to být úplně rozbité. " Od panování Louis-Philippe I st , vzdělání se stává přístupnější, a Jules Ferry dává bezplatné vzdělání, sekulární a povinné v roce 1882. Proto všechny francouzský ve škole a učit se tak francouzštině.

XIX th  století je poznamenáno hlubokými sociálními změnami, které favorizují zmizení regionálních jazyků. Odvod , který byl zaveden v průběhu revoluce, dělal prolíná muže z různých oblastí, kteří musejí používat francouzsky komunikovat, budování silnic a železnic zvyšuje mobilitu lidí a vylidňování venkova a industrializace měst vést k mísení populací. Průmyslový rozmach také zrodil novou buržoazii, která očernila regionální dialekty, a růst tisku pomohl šířit francouzský jazyk. Toto šíření, započaté novinami, pokračuje ve XX .  Století rozhlasem a poté televizí. V Horní Bretani, stejně jako ve zbytku Francie, se dvojjazyčnost zobecnila před častým opouštěním regionálního jazyka.

Použití galo se ocitlo omezeno na neformální situace ve venkovských oblastech. Zatímco v Horní Bretani převládala zemědělská komunita až do padesátých let, poté prudce poklesla, takže příležitosti mluvit Gallo byly vzácnější. Pokles počtu řečníků byl dále umocněn absencí mezigeneračního přenosu, kdy rodiče již nechtějí učit své děti jazyku spojenému s upadajícím prostředím a považují se za brzdu sociálního a ekonomického pokroku. Negativní obraz, který si stát spojil s Gallem a dalšími regionálními jazyky, poté zprostředkují samotní mluvčí.

S poklesem Gallo, pohyby obranné narodilo na konci XIX th  století , než se zvýšila v roce 1970 celé francouzské populace dnes mluví francouzsky a regionálních jazyků, u zániku, jsou již potlačena, jak tomu bylo v rámci třetí republiky . Breton kultury Charta , která byla podepsána v roce 1977 státem a místními úřady Breton, značek pozoruhodné změny ve vnímání jazyků Bretaně. Charta například stanoví, že je nutné „zajistit pro bretaňský jazyk a jazyk Gallo a jejich specifické kultury prostředky nezbytné pro jejich rozvoj, a to i ve vzdělávání a v rozhlase a televizi. » Od začátku 80. let je výuka Galla nabízena v několika strukturách. Přesto je organizací UNESCO zařazena mezi vážně ohrožené jazyky .

Sociolingvistika

Jazyk nebo dialekt

V roce 1878 napsal Paul Sébillot : „Jazykem, který se používá v Gallotské nebo francouzské zemi, je dialekt francouzštiny, který má spřízněnost s dialekty sousedních zemí, zejména s Angevinem, Tourainem a Dolní Normandií: obsahuje velké množství starých slov , velmi malý počet slov vypůjčených z Bretonu, a je, až na poměrně početné místní výrazy, ale s velmi francouzskými obraty, velmi snadno srozumitelný “.

Gallo však nemusí být pro francouzského mluvčího nutně srozumitelný, zejména kvůli konkrétní fonologii a slovní zásobě. Porozumění mezi dvěma mluvčími různých jazyků je také silně podmíněno jejich dobrou vůlí a jejich osobními úspěchy, jako je znalost lingvistiky nebo obecné kultury. Bernard Cerquiglini , současný lingvista, má opačnou vizi než Paul Sébillot . Podle něj nelze Galla, stejně jako ostatní jazyky Oïl, považovat za dialekt francouzštiny, protože rozdíly mezi nimi jsou příliš velké. Přesto podle něj skutečnost, že Gallo pochází přímo z populární latiny , a nikoli regionální zkreslení francouzštiny, také brání tomu, aby byla kvalifikována jako dialekt.

Navíc studium jazyků a dialektů se vyvinula od XIX th  století , a tam je ještě všeobecně přijímané kritéria pro rozlišování dialektem jazyka.

Podle současných teorií Gallo nemůže být jazykem, pokud se vezme v úvahu, že nemá velkou kulturní prestiž ani status oficiálního jazyka . Není to ani důležitý faktor soudržnosti a identity, jak může být Breton nebo Basque . Na druhou stranu lze Gallo považovat za jazyk, protože má určitou standardizaci, systémy psaní a literaturu, i když jsou teprve ve fázi vývoje. A konečně, status jazyka nebo dialektu udělený mluvenému jazyku je často způsoben spíše politickými než skutečnými jazykovými důvody.

Stav a uznání

Mezinárodně gallo nemá kód ISO 639 . Nemá žádný oficiální charakter na národní úrovni, Francie má pouze jeden oficiální jazyk, francouzštinu. Zatímco regionální jazyky byly původně považovány za nepřátele jedné a nedělitelné republiky, stát zahájil proces zohledňování těchto jazyků. Nezvolil však proaktivní jazykovou politiku, která by podporovala uznávání regionálních jazyků, ale spíše benevolentní ústupky.

Od změny ústavy v roce 2008 je Gallo uznáno jako součást francouzského dědictví, protože článek 75-1 stanoví, že „regionální jazyky patří k francouzskému dědictví“ . Gallo je navíc jediným jazykem Oïl, který ministerstvo národního školství uznává jako „regionální jazyk“ , přičemž ostatní se ve škole nevyučují.

Veřejné uznání galo v Bretani je relativně nedávné. Dne 17. prosince 2004 regionální rada Bretaně oficiálně jednomyslně uznala Bretona a Galla jako „jazyky Bretaně vedle francouzského jazyka“. Obecný rada Ille-et-Vilaine také veřejně podporuje Gallo. Na druhou stranu v Loire-Atlantique a Pays de la Loire není oficiální postoj k gallo.

Standardizace

Uznání Galla místními úřady, jakož i jeho výuka ve škole nastolila otázku standardizace. Toto vydání vyvolává důležitou ideologickou debatu, která neposkytla konsensuální odpověď, jak tomu často je u jazyků, které nejsou regulovány vládou. Podobné debaty prožívají i další francouzské jazyky, například Occitan .

Přívrženci normalizace v tom vidí způsob, jak dát galou prestiž a usnadnit její výuku a vzájemné porozumění mezi galésanty. Jeho oponenti se domnívají, že vývoj standardu by ochuzil gallo a že volba jedné odrůdy mezi ostatními by byla libovolná. Standardizace navíc nemusí být nutným krokem ve vývoji menšinových jazyků. Tak Korsičan , který je nabízen v CAPES a dalších vysokoškolských diplomů, je polynomická jazyk bez univerzálním standardem, který zahrnuje mnoho dialektů sjednocený silnou identitou. V případě Korsičana nebyla absence normy překážkou pro její výuku ani pro rozvoj systému psaní. A konečně není možná nutná standardizace nezbytná pro jazyk se slabou viditelností médií, jehož použití správními a vládními orgány se nepředpokládá. Otázka by se přesto mohla stát důležitější, pokud si gallo v budoucnu získá významné mediální pokrytí.

Učitelé se otázce standardizace gallo víceméně vyhýbali. Ty dodávají rozmanitost, kterou se sami naučili, a většinou nechtějí vytvoření standardu, který přesahuje regionální rozdíly. Na druhé straně výukové programy Gallo na sekundární a vyšší úrovni zahrnují dialektologický přístup, který dává studentům globální vizi Gallo a podporuje jejich porozumění odrůdám, které se nenaučily. Tvorba systémů psaní je někdy považována za standardizaci Galla, ale to se týká pouze pravopisu jazyka, a nikoli jeho gramatiky, výslovnosti nebo slovní zásoby. Tyto systémy navíc posilují používání regionálních odrůd, a to buď nabídnutím flexibilního pravopisu, který respektuje tyto odrůdy, nebo vytvořením pevného pravopisu, který nevylučuje rozdíly ve výslovnosti při čtení.

Vztahy s Breton a francouzsky

Brittany , jako Gallo, klesá. Přesto má nezpochybnitelný stav jazyka a důležitou funkci identity. Využívá starodávné obranné tradice a již nepodléhá silným negativním úvahám. Naopak, potvrzuje jedinečnost bretonské kultury, zatímco Gallo je spojován s francouzštinou, tedy mimo ni. Gallo, jako neceltický prvek a jazyk bez prestiže, lze považovat za podřadný vůči bretonskému jazyku. V Loire-Atlantique se tedy hnutí hájící bretonskou identitu departementu spoléhají mnohem více na bretonský jazyk, kterým se tradičně hovoří v malém regionu kolem Guérande , než na Gallo, které má mnohem větší zeměpisné zastoupení a je také spojovacím mezi odděleními historické Bretaně .

Na institucionální úrovni rozdíl v zacházení, který přetrvává mezi těmito dvěma jazyky, také akcentuje snížení Galla, protože Breton má vždy více prostředků na výuku a propagaci. Podle teorie „jeden lid = jeden jazyk“ by byl Breton národním jazykem Bretaně, takže Gallo by v něm neměl místo. Dát Gallovi v bretonské kultuře stejné místo jako bretaňské, také znamená zdůraznit románský charakter této kultury a učinit ji bipolárním, dokonce tripolárním, v případě, že francouzština je také považována za jazyk Bretaně.

Zatímco se zdá, že propagace Bretona vede k popření Galla, francouzština spíše udržuje jeho redukci. Francouzský jazyk je v Horním Bretani skutečně velmi dobře zaveden od 60. let a Gallo mizí především proto, že je stále obtížnější jej procvičovat. Už to není nezbytné pro každodenní život a pro mnoho mluvčích je to jen místní mluvení používané pouze v určitých situacích. Gallo také zůstává připoután k pejorativnímu obrazu a jeví se jako hrubý a zaostalý jazyk, zatímco francouzština má trvalou konotaci. Psaní je také slabostí Galla ve srovnání s francouzštinou. Ve skutečnosti, i když systémy existují, jsou galesantům málo známé a Gallo zůstává ústním jazykem v kolektivním vědomí. Navíc galesanti nemohou vždy číst a psát Gallo bez předchozího učení.

Kvůli intenzivním a trvalým blízkým vztahům byl Gallo hluboce ovlivněn také Francouzi. Velké množství galesantů tedy střídá fráze a slova v Gallo a ve francouzštině ve stejné řeči, aniž by si byli vědomi přechodu z jednoho jazyka do druhého. V opačném směru mohou non-galesanti z Haute-Bretagne používat Gallosovy výrazy, aniž by o tom věděli. Tato „kreolizace“ Galla zdůraznila blízkost mezi těmito dvěma jazyky, a proto oslabila jazykovou autonomii Galla. Také to zesílilo degradaci jazykového povědomí řečníků. Zbídačování gallo může být dobrovolné, zejména u vypravěčů, aby se dostalo širšímu publiku, včetně ne-galesantů.

Počet reproduktorů

Je těžké zjistit počet galantů, protože lidé dotazovaní v průzkumech mohou špatně odhadnout jejich dovednosti. Navíc sociální stigmatizace, jejíž obětí je gallo, pravděpodobně vede k nepravdivým nebo podhodnoceným výrokům, zejména u nejmladších. A konečně, mnoho lidí mluví Gallo pomocí velkého počtu francouzských slov a frází, a proto je nelze nutně považovat za mluvčí.

Během sčítání lidu v roce 1999 odpovědělo na průzkum „Studie rodinné historie“ 49 626 obyvatel historické Bretaně, který zahrnoval otázku jazyků, kterými se mluví s příbuznými. Uvádí 29 060 lidí, kteří používají gallo, z toho 28 300 v regionu Bretaně (nebo 1,3% populace, zatímco Bretonnants představovali 12%). Po extrapolaci na celkovou populaci se počet galesantů nakonec odhadoval na 40 710 lidí v historické Bretani, což je 1% její populace. Gallo tak byl na čtvrtém místě za Francouzi , Bretonci (11,3%) a Angličany (4,3%).

Gallo je živější v Ille-et-Vilaine , kde to podle sčítání lidu z roku 1999 praktikovalo 2,5% populace, poté v Côtes-d'Armor (1,8%), v Morbihan (1,6%) a v Loire-Atlantique (1,5 %). Podle sčítání lidu je navíc Ille-et-Vilaine jediným oddělením, kde je galesantů více než Bretonanců. Průzkum provedený v laboratoři Credilif na univerzitě v Rennes 2 v roce 2008 uváděl 200 000 řečníků. Podle tohoto průzkumu se má toto číslo zdvojnásobit, pokud vezmeme v úvahu lidi schopné porozumět Gallovi.

Průzkum provedený v letech 2004 a 2005 ve všech odděleních Haute-Bretagne ukázal, že pouze 5% rodičů gallésantů přeneslo gallo na své děti. Ukazuje se také, že přenos probíhá spíše od prarodičů k vnoučatům. Průzkum z let 2004–2005 konečně ukázal, že drtivá většina galesantů jsou nebo byli zemědělci. Pouze 23% dotázaných uvedlo, že může psát v Gallo.

Sdružení Bretagne Culture Diversité se v roce 2013 rozhodlo vytvořit barometr bretonského veřejného mínění prováděním průzkumů o stejných otázkách v pravidelných intervalech. První je svěřen institutu TMO Régions, který v období od 9. do 17. prosince 2013 telefonicky vyslechl 1003 osob ve věku 18 a více let v pěti odděleních historické Bretaně . Tento průzkum představuje významný rozdíl ve výsledcích ve srovnání s výsledky INSEE provedeného v roce 1999. Podle průzkumu 5% obyvatel historické Bretaně prohlásilo, že mluví Gallo velmi dobře nebo celkem dobře (zatímco v roce 1999 INSEE odhaduje míru mluvčích Gallo na 1,3% populace Bretaně ve čtyřech odděleních).

Kromě toho 8% obyvatel historické Bretaně tvrdí, že Gallovi rozumí velmi dobře nebo celkem dobře, 8,9% mluví nebo rozumí několika slovům a 83% to vůbec nepraktikuje. Průzkum také pokládá bezprecedentní otázku týkající se budoucnosti jazyka a 42% obyvatel Bretaně na to reaguje tím, že se obává o budoucnost Galla, 18% věří a 28% je jí lhostejná. Tato čísla přibližují dva bretaňské jazyky , přičemž Bretonštinou mluví 6% obyvatel Bretaně a Gallo 5% z nich, a zatímco 9% obyvatel Bretaně Bretonštinu rozumí, je jí 8% gallo. Na druhou stranu jsou pozice mnohem jasnější, pokud jde o budoucnost těchto dvou jazyků, protože 40% Bretonů si o Bretoncích věří a pouze 19% je jim lhostejných. Podobně je podíl lidí, kteří se k této otázce nevyjádří, nižší u Bretona (4%) než u Galla (12%).

Vzdělání

Výuku Galla ve škole poprvé navrhl krátce před druhou světovou válkou Compagnons de Merlin, galská pobočka Bretaňské regionalistické federace (FRB). Výuka Galla ve škole byla pro ně nejen kulturním požadavkem, ale také prostředkem ke zlepšení úrovně vzdělání dětí, zejména zlepšením jejich jazykových dovedností. Tyto požadavky poprvé vyvolaly otázku pravděpodobné standardizace gallo a vytvoření systému psaní. Poté se tyto myšlenky začaly uplatňovat až v 70. letech. V roce 1977 podepsání Bretonské kulturní charty státem umožnilo poprvé ocenit jazyk.

Během školního roku 1981–1982 vytvořil rektor Akademie v Rennes Paul Rollin post chargé de mise pro galský jazyk a kulturu na druhém stupni, který byl svěřen docentovi historie Gillesu Morinovi, a to vytvořením v souvislosti s akademický inspektorát odboru Ille-et-Vilaine, místo Gallo pedagogického poradce na Ecole Normale de Rennes. Christian Leray , učitel, který je držitelem CAEI, byl jmenován CPAEN (asistent pedagogického poradce na normální škole) na začátku školního roku v září 1982, aby tam uspořádal vzdělávací jednotku (UF de Gallo) pro studenty učitelů škol. Ve svých příspěvcích má na starosti organizaci kurzů dalšího vzdělávání pro učitele škol a organizaci výuky Galla ve dvou zónách prioritního vzdělávání na venkově (ZEP de Retiers , ZEP de Tremblay - Antrain ).

Gallo bylo nabízeno jako volitelná možnost pro všeobecné a technologické maturanty od roku 1984. Volitelné kurzy a výzkum gallo byly poskytovány na univerzitě Rennes 2 od roku 1981. Od roku 2008 nabízí univerzita možnost gallo (3 hodiny týdně) rozloženou na tři roky licence .

Galské jazykové a kulturní vzdělávání je nabízeno na základní škole v sektoru Maure-de-Bretagne v Ille-et-Vilaine . Tato výuka se týká přibližně 1 300 žáků. Sdružení Dihun také vytvořilo podobný systém v katolických základních školách ve východním Morbihanu . Na sekundárním vzdělávání jsou hodiny gallo nabízeny jako jedna z možností. Tuto možnost vyučují certifikovaní učitelé na sedmi vysokých školách a na sedmi veřejných středních školách akademie v Rennes . Je to také stále ještě v akademii v Rennes volitelný jazykový test na maturitě .

Na začátku školního roku 2009 chodilo na hodiny gallo 1400 studentů základních škol, 226 studentů středních škol a 233 studentů středních škol. V roce 2011, bez počítání žáků základní školy, bylo 574, což je lepší skóre než v roce 2009. Gallo přesto zůstává jedním z nejméně vyučovaných regionálních francouzských jazyků. Ve stejném roce například Breton studovalo 7 324 studentů středních a středních škol a alsaské 35 855 studentů. Pouze Mosellan ( Francique Lorraine ) je méně vyučován, má pouze 187 studentů.

V Loire-Atlantique , oddělení, které přesto podepsalo Bretonskou kulturní chartu , není výuka Galla nabízena na žádné škole, hlavně proto, že je mimo akademii v Rennes a protože propagační hnutí gallo je tam mnohem nižší než v regionu Bretaně. . Geografická poloha aktivismu ve prospěch gallo často vysvětluje přítomnost gallo ve školách v daném regionu.

Kulturní život

Literatura

První písemná Gallo zpět do XII -tého  století: The Book of Manners z Stephen Fougeres je nejstarší publikace v románském jazyce Británie. Tyto nářeční formy římského Akvinského (nebo The Conqueste z Bretaigne King Charlemagne ), epické z XII -tého  století, ukazují vývoj jazyka ropy v Horním Bretani.

Gallo je především jazykem ústní tradice, bohatý na důležitý soubor příběhů, bajek a legend. Ústní tradice zahrnuje také hádanky (nebo „hádanky“), přísloví, písně a příběhy používané ke konfrontaci s náboženskými vírami. Galské legendy se často týkají opakujících se postav, jako jsou Gargantua , Fairy Morgane a Birou, nebo se pokoušejí vysvětlit formování krajiny.

Orální Legendy gallèses byly odebrány z konce XIX th  století by folklorists a antropologů jako je Paul Sébillot , z Matignon , Adolphe Orain z Bain-de-Bretagne , François Duine z Dole a Amand Dagnet z Coglais který rovněž pracoval v Mayenne . Tito autoři však příběhy nejčastěji přepisovali do francouzštiny. Kromě toho, Paul feval psal některé dialogy v Gallo ve svém románu Châteaupauvre publikované v roce 1876. Amand Dagnet také produkoval hru v Gallo, La fille de la Brunelas , v roce 1901. V roce 1920 , Jeanne Malivel , de Loudéac , staví ve verši A příběh o jeho babičce Les Sept Frères v Gallo , který inspiruje k vytvoření hnutí umělecké obnovy Seiz Breur . Ve 30. letech a za okupace napsal Henri Calindre de Ploërmel monology a humorné hry v Gallo pod pseudonymem Mystringue .

Po druhé světové válce vedly druhou vlnu fundraisingu Simone Morand a Albert Poulain . Investují do ochrany a propagace galské kultury vydáváním a zakládáním sdružení, jako je Bretonská kulturní skupina Pays de Vilaine . V 70. letech 20. století došlo v Bretani k silnému kulturnímu oživení a zrodily se aktivity kolem Gallových příběhů a písní. Sdružení Les Amis du Parler Gallo vzniklo v roce 1976 a začalo v Gallo vydávat texty současných autorů. Antologie současné galské literatury tak uzřela světlo světa v roce 1982 a spojila texty od asi třiceti autorů, mezi nimiž byli zejména Laurent Motrot, Jean-Yves Bauge, Gilles Morin a Pierre Corbel. Albert Meslay publikoval v roce 1983 humoristický sci-fi román La Cosmochérette . Poezii v Gallo napodobují také Jacqueline Rebours a její angažované básně, Christian Leray a Laurent Motrot, které publikovaly básně v recenzi Aneit . Bèrtran Ôbrée , zpěvák skupiny Ôbrée Alie , jejíž písně jsou většinou v Gallo, také píše básně. „Poéteriy“ - současná velšská poezie , sbírka poezie publikovaná v roce 1990 Amis du Parler Gallo, která se od té doby stala Bertègn Galèzz .

Pokud autoři budou i nadále psát v časopisech nebo novinách, samotné vydání Gallo zažije v 90. letech zpomalení , než od začátku dvacátých let 20. století s vydáváním knih velmi výrazně vzroste . Různé možnosti dvojjazyčnosti (v Gallo a ve francouzštině). Symbolické dílo, které znovu uvádí na trh galské jazykové vydání, je napsáno Adèle Denysovou , jeho Paměti stého výročí „aout'fas v zemi Gallo“ se objevily v roce 1999 . Objevují se noví autoři, například Fabien Lécuyer, jehož detektivní román Meliy , publikovaný v roce 2004 , byl pro divadlo upraven společností Tradior a jehož historický román Ene oraïje naïr je také první digitální knihou v Gallo. V roce 2007 vydal André Bienvenu ve třech svazcích vzpomínky z dětství Les Braises de la vie . Hlavními redaktory Gallo jsou edice Rue des Scribes, edice Label LN a Les Emouleriy au Sourgarre . Přes tuto vitalitu zůstává odpor ohledně vydávání knih v Gallo; Takto Serge Richarda Ken Tost je román od Tenzor byl přeložen do Gallo ( Le Naez sus le Tenzor ), ale bez nálezu vydavatele, a to samé platí i pro Farma zvířat od George Orwella a The War of the Buttons od Louis Pergaud .

V roce 2014 se Breton Writers Association oznámila vytvoření cenu za prací v Gallese jazyka.

Komická Gallo rovněž vyvíjí od roku 1980 . Recenze Le Lian , editoval Bertègn Galèzz , vydává první komiksy v Gallo: Les Tois Frëres od Didier Auffray, La Tourneye du René , des gags en une pla, Hubert Goger v kresbě a Mimi Buet v textu, z roku 1984 . Vysokoškoláci z Plenee-Jugon s pomocí karikaturisty Alain Goutal přizpůsobený kreslený seriál z Alberta Poulain v příběhu , Les Troués consaïls , do roku 1996 . Christophe Houzé kreslí Lés Bote na základě povídky André Gorguèse adaptované sekundárními studenty ve třídách Gallo v roce 2007 . Od roku 2011 vydává Louis-France Baslé v Le Plat Gousset pás Piyou le cania cancalais , informační list pro město Cancale . Do Galla byla také přeložena alba Tintina , Asterixe a Jacka Palmera .

První Gallo texty určené pro děti se objevily v Le Lian , recenzi Bertègna Galèzze , produkované Mimi Buet s kresbami Huberta Gogera v roce 1985 . Publikace určená pro děti se vyvíjí od roku 2000 , zejména v asociativním nakladatelství Les Emouleriy v Sourgarre s alby jako Miston, le ptit chutiaù od Michaela Genevée a Romain Ricaud. První Imagier en gallo od Anne-Marie Pelhate se objevil v roce 2014 s více než šesti stovkami ilustrovaných slov v gallo. Podobně byly bajky La Fontaine přeloženy do Galla.

Hudba

Galská hudba je méně známá než keltská hudba v bretonštině nebo francouzštině, ale je sama o sobě součástí rámce bretonské kultury. Nová generace umělců vrací tento jazyk zpět do popředí bretonské scény modernějším způsobem: Bèrtran Ôbrée , Les Vilaïnes Bétes , IMG nebo tradičnějším způsobem: Les Mangeouses d'Oreilles , Girault & Guillard . A tam jsou umělci, kteří přirozeně zpívají ve francouzštině nebo bretonštině a dělají kreace v Gallo: Trouz an Noz ( Tchi queî qui caouse gallo un p'tit ), Tri Yann ( La bonne fam au courti , Pelot d'Hennebont ), Cabestan ( starý muž) od staré ženy ) ...

Kino

Gallo na rozdíl od Bretona stále nemá žádný film natočený ani dabovaný v Gallo. Ale studio Dizale v Quimperu formalizovalo uvedení prvního dubu ( Le Gruffalo od Maxe Langa a Jakoba Schuha ) ve spolupráci s Institut du Galo , film bude uveden v roce 2019 .

Asociativní hnutí a demonstrace

První sdružení na podporu gallo existovalo v letech 1939 až 1944. Byl to Compagnons de Merlin přidružený k Bretaňské regionalistické federaci , který vydal recenzi „Galerne“. Poté asociativní hnutí neexistovalo až do roku 1976, kdy byl založen Amis du Parler gallo , který se později stal Bertègn Galèzz . Rozkol mezi členy vedl ke vzniku sdružení Aneit v roce 1984. Následně byly vytvořeny další sdružení, například La Bouèze, Université du temps libre de Dinan , Maézoe, Vantyé, l'Epille, Soett, Granjagoul nebo Chubri.

Tato sdružení provádějí hlavně sbírání jazyka v celé galské oblasti nebo na místní úrovni. Někteří tak založili databáze, jako je Bertègn Galèzz. Někteří se specializovali, například Maézoe v toponymii a Epille v tradiční písni. La Granjagoul se sídlem v Parcé je sdružení na ochranu nehmotného dědictví, které v regionu Fougères provádí činnosti shromažďování orálního dědictví a které podporuje a organizuje propagaci tohoto dědictví. Nabízí také aktivity v gallo pro děti ve spolupráci se sdružením rodičů studentů Dihun Breizh. Cílem druhého z nich je propagovat Galla a Bretona ve vzdělávacím systému.

Každý rok se v Horní Bretani koná několik kulturních akcí spojených s gallo , jako je Mill Göll v Rennes , který existuje od roku 2003, La Gallésie en fête v Monterfilu , Estourniales v Liffré v La Bogue d'or , což je soutěž vyprávění a písní v Redonu , galerií Assembiés v La Chèze nebo galerií v Saint-Malo . Bretonský a Gallo týden se koná každý rok v březnu / dubnu z iniciativy Regionální rady Bretaně . Činnosti jsou prováděny dohodami jednotlivých zemí na místní úrovni a jejich cílem je propagace těchto jazyků. Bretonský a Gallo týden se také koná v Loire-Atlantique , ale aktivity jsou organizovány sdruženími, nikoli oficiálními orgány.

Média

Některá sdružení publikují nebo upravují recenze, ať už zcela či nikoli, napsané v Gallo: „Pihern“, roční revize upravená Vantyé v Guémené-Penfao a „Druj“, recenze Andon dou Galo v Trémorel , která v průběhu let zaznamenala dvě vydání . Bertègn Galèzz vydává „Le Liaun“, periodikum vydávané od roku 1978 , s mnoha články v Gallo. Recenze „Nostre lenghe aneit“ byla také každoročně publikována v Gallo asociací Aneit v Saint-Nazaire v letech 1984 až 1988 . V prosinci 2014 vytvořil webový týdeník „Runje“, zcela v Gallo, Fabien Lécuyer.

Přesto je Gallo v tradičních regionálních médiích sotva viditelný. Jeho viditelnost sestává z několika článků a sloupců. André Le Coq vydává Caoseries a Matao , kroniky aktuálních událostí, v L'Hebdomadaire d'Armor , publikovaném v Merdrignac , od 90. let . K dispozici je také týdenní sloupec v Gallo v Le Courrier Indépendant de Loudéac s názvem Assis-té, mets du suc! , napsaný mnoha autory. Gallo kronika zpráv Au cul d'la tonne napsaná Hervé Drouard od roku 2006 se objevuje v týdeníku La Mée se sídlem v Châteaubriant . V roce 2013 , Daniel Giraudon psal sloupec v nedělním vydání Ouest-France  ; je to především Gallovo údery na Breizha, které Galla a Bretona staví paralelně. Jeho nová rubrika, Le Galo come on l'caoze, je zaměřena na gallo a je také vysílána na Plum'FM . Bèrtran Ôbrée píše v textu sloupek In gallo , ilustrovaný Vincentem Chassé, ve čtvrtletníku oddělení Ille-et-Vilaine Nous VousIlle od začátku roku 2010 .

Literární časopis Hopala! požaduje vydání děl ve třech jazycích Bretaně, a proto v letech 2001 a 2003 publikoval básně v Gallo . Stejně tak Alain Kervern uspořádal v letech 2001 až 2005 v Hopale čtyři trojjazyčné haiku soutěže ! poté v recenzi Le Peuple Breton v letech 2011 a 2013 . Články napsané v Gallo Régis Auffray, Fabien Lécuyer a Patrick Deriano se objevují v bretonské recenzi Ya! vydané sdružením Keit vimp Bev de Laz od roku 2005 , viditelné také na internetu.

Na internetu web Agence Bretagne Presse publikuje zásilky a články v Gallo. Zpravodajský web 7seizh.info pravidelně publikuje v Gallo články od Fabiena Lécuyera o aktuálních událostech, zejména mezinárodních zprávách a sportu.

Od roku 1996 můžeme slyšet galo na vlnách Francie Bleu Armorique s kronikami Freda le Disou a Rogera le Contou. Navzdory zastávce oznámené v roce 2013 jsou stále ve vysílání (kde v letech 2019 ... převzali dva nové řečníky včetně ženy). Plum'FM je asociativní rozhlasová stanice vytvořená na počátku dvacátých let 20. století v Plumeleci a se sídlem v Sérentu od roku 2009 . V roce 2014 rádio představovalo jedenáct a půl hodiny programů v Gallu týdně s několika programy, které moderovali Matao Rollo a Anne-Marie Pelhate. Plum'FM také spolupracuje s Radio Bro Gwened se sídlem v Pontivy , s nímž si vyměňuje programy v Gallo. Vzhledem k tomu, září 2013 , anténa RCF z Côtes d'Armor vysílá rozhlasovou adaptaci románu Gallo Paul feval , Châteaupauvre . Jednorázové programy v Gallu vysílají další rozhlasové stanice, například Radio Rennes a jeho program Chemins de Terre , který uvádí Loïc Turmel.

Přítomnost galo v televizi zůstává velmi nízká. První televizní pořad v Gallu byl vysílán 24. listopadu 2007 na místním kanálu Armor TV Côtes-d'Armor  ; představuje ji Matao Rollo. Fred le Disou a Roger le Contou jsou také viditelní na anténě místního televizního kanálu Rennes, kde od září 2008 prezentují neobvyklou zprávu o počasí.

Fonologie

Souhláska

Tyto souhlásky v Gallo jsou prakticky stejné jako ve francouzštině. K dispozici jsou místní varianty, jako je například vyjadřovat z [ s ] v [ z ] v Pays de Retz a to [ t ] v [ d ], v Pays de la Mée . Určité kombinace souhlásek jsou také charakteristické pro určité oblasti, jako jsou zastávky [ c ] a [  ɟ ] , to znamená a [ k ] a [ g ] doprovázené mírným [  j ] , a afrikáty [ d ʒ ] a [ t ʃ  ] v západní části Horní Bretaně . Slovo kněz [ k y ʁ e ] se tedy vyslovuje [ t ʃ y ʁ ə ] a vosa , [ d ʒ e p ] . Jinde můžeme slyšet [ c y ʁ ə ] a [  ɟ ə p ] . Což lze vyslovit [ k i ] , [ t ʃ i ] nebo [ c i ] . Tyto úpravy vyplývají z pokroku kloubového bodu na souhlásky palatal . Semi-souhlásky [  j ] je široce používán pro mokré další souhlásky, a to zejména pro [ f j ] , [ t j ] , [ s j ] a [ p j ] . Tato smáčení však nejsou prováděna ve všech regionech a [  j ] je pak často nahrazeno [ l ] . Dešti může být například označen [ p j e ] nebo [ p l e ] .

[ H ] , německého původu, který přestal být vynesen ze XIII th  století . Zůstává zaměstnán v Mené, malé oblasti kolem Merdrignacu a Plémetu .

Samohlásky

Samohlásky gallo pocházejí z latiny. Jsou tedy blízké francouzštině, ale fonetická evoluce se v obou jazycích často vyskytovala odlišně. Gallo proto má francouzsky neznámé jevy, například masivní používání schwy a dvojhlásek .

V Gallo jako ve francouzštině se latinské [ a ] tonikum změnilo na [ e ] nebo [ e ː ] . Tak adsátis dal dostatek [ k y e ] . Přestože si Francouzi zmátli [ e ] a [ e ː ], že si ponechali pouze [ e ] , opozici mezi nimi udržel gallo. V [ e ː ] , což odpovídá například na Latin [ ] tonikum a následně [ s ] , se stal [ e ] nebo dvojhláska , nejčastěji [ e j ] , zatímco [ e ] se změní na schwa ( [ ə ] ) ve většině oblastí. Tato opozice mezi [ e ] a [ e ː ] umožňuje například ústně odlišit minulé příčestky podle pohlaví a počtu. Zatímco ve francouzštině se chassé , chassée a chassés vyslovují stejně, většina galesantů rozlišuje [  ʃ a s ə ] v mužském a [  ʃ a s e ] v ženském a množném čísle. V tomto příkladu ukazuje [ ə ] konečnou polohu é , zatímco [ e ] ukazuje, že za é následuje e nebo s . Podle tohoto pravidla se dost stalo assë [ a s ə ] .

Infinitiv latinských sloves in -are sledoval stejný vzorec, captiáre dali chassë [  ʃ a s ə ] v gallo a chasser [  ʃ a s e ] ve francouzštině. Tento vývoj z [ ] tonikum se liší podle regionů a existují výjimky: pokud v centru Horní Brittany se schwa skutečně nahradil [ e ] v určitých okrajových oblastech, tak se nahradí [ ɛ ] nebo dobře zůstat [ e ] . A konečně, slova se neřídí pravidlem, jako například pátre et mátre, který dal per [ p e ʁ ] a mer [ m e ʁ ] prakticky v celé Horní Bretani , zatímco paer [ p ə ʁ ] a maer [ m ə ʁ ] mohou slyšet jen na středozápadě. Volné [ a ] tonikum před [ l ] také nenásleduje vzorec [ e ] / [ e ː ] a v závislosti na oblasti se vyvinulo velmi odlišně. Sále tedy dal sèl , sel , sé nebo dokonce seu . Schwa se také používá k realizaci [ l ] a [ ʁ ] osnov jako v bertonu [ b ʁ ˌ t ɔ̃ ] .

Stejně jako všechny jazyky olej, Gallo byl podroben Bartsch zákona , podle níž je zajištěn volný [ ] tonikum po kontaktu s předchůdce palatal souhlásky se stane tj , jako v Capra , která se stala chieuvr . V Gallo, stejně jako ve francouzštině, yod zmizel kolem renesance a dal kozu a cheuv a nyní se nachází pouze na Côtes-d'Armor . Ve východní Bretani bylo zmizení jódu silnější než ve francouzštině a někteří mluvčí říkají chen místo chien (z latinského Cáne ).

[ E ] Latin tonikum se rovněž změnil tj Gallo a francouzském, heri vedoucí příkladem včera . V Gallo se samohláska po jodu liší v závislosti na oblasti. Ve většině Horní Bretaně je to schwa a jinde je to [ ɛ ] nebo [ e ] (zeměpisné rozdělení je stejné jako pro [ e ] / [ e ː ] ). [ O ] Open Latin tonic stal eu a má monophthong ve francouzštině a Gallo do XII tého  století , stávat [ œ ] francouzský, [ ə ] Gallo. Cór tak dal srdce . Vývoj latinského pevného toniku je mnohem rozmanitější a původní dvojhláska ei byla nahrazena velkým počtem fonémů, které se liší podle slov a regionů. Vícenásobné výslovnosti moi , odvozené z latinského mé , ilustrují tuto rozmanitost: [ m a j ] , [ m a ] , [ m e ] , [ m ɛ ] atd. Latinská výslovnost [ o ] / [ u ] firm free tonic je autentičtější v Gallo než v jiných Oil jazycích . Gùla tedy dal ghoul in gallo, ale ústa ve francouzštině. Některé výrazy však ovlivňují sousední jazyky Oïl a astour („now“, z latinské hóra ) ustupuje asteurovi ve východní části Horní Bretaně . Na jihu Loiry-Atlantique , v kontaktu s Poitevinem , je [ ɔ ] zobecněn a místo guernouille a všude slyšíme guernol a parto .

Dvojhlásky

Gallo používá dvojhlásky , stejně jako latinu a další jazyky Oïl, stejně jako románské jazyky, jako je španělština a portugalština . French naopak ztratila dvojhlásky ze XVI th  století přinejmenším. Gallo dvojhlásky obecně používají polosamohlásky [ w ] a [  j ] , vzácněji [ ɥ ]  : [ w a ] , [ w ə ] , [ w i ] , [ a w ] , [  j a ] , [  j u ] , [ a j ] , [ e j ] , [ ɛ̃ i ] , [ ɥ i ] , [ ɥ ɛ̃ ] , [ ɥ ə ] atd. Používá se také triphthong [  j a w ] .

Dvojhláska [ a w ] , široce používaná, nejčastěji vyplývá ze zmizení souhlásky, která existovala v latině . Například Fagu ( "  buk  ") se stal FAU a mezera [ f u ] se změnil na dvojhlásce: [ f w ] . U některých slov, jako je talpa , byl [ l ] vokalizován do [ u ] a [ a l ], a stal se tak [ a w ]  : [ t a w p ] , zatímco ve francouzštině se [ a l ] spojil do [ o ]  : taupe [ t o p ] . Na severu Horní Bretaně se dvojhlásky používají k vyjádření množného čísla  : un martë [ m a ʁ t ə ] , des martiau [ m a ʁ t j a w ] . V Loire-Atlantique se používá pouze množné číslo.

Nosní dvojhláska [ ɛ̃ ɔ̃ ] , kterou lze slyšet například v graundu ( [ g ʁ ɛ̃ ɔ̃ ] „velký“), je typická pro západní jazyky Oïl a nachází se v normanštině , v poitevin-saintongeais a v Angevin , někdy v mírně odlišných formách ( [ a ɔ̃ ] v Saintongeais, [ ɛ̃ ɑ̃ ] v Normanu).

Psaní

Problematický

Dosud neexistuje jediný systém psaní, který by byl jednomyslně schválen a znám. Hlavním problémem galo je rozdíl ve výslovnosti mezi regiony. Například, říkat mi , gallésants, v závislosti na jejich oblasti, bude říkat [ m s j ] , [ m epsilon j ] , [ m e j ] , [ m A ] , [ m ε ] nebo dokonce [ m e ] . Při použití francouzského písma by tedy psali stejné slovo mnoha způsoby: maï, maye, maille, mèï, mey, meille, ma, mé, mè ... Vytvoření společného systému je však nutné, aby se zlepšilo porozumění textům a obnovení rozmanitosti výslovnosti, například pro slovníky. Různé systémy psaní, které byly navrženy, lze seskupit do dvou trendů: jeden upřednostňuje jedinečný pravopis, který lze vyslovovat různými způsoby při respektování regionálních odrůd, zatímco druhý nabízí mnoho písmen a kombinací písmen. Písmena ilustrující všechny regionální fonémy, takže řečník může psát podle své výslovnosti.

První snahu o kodifikaci pravopisu galo provedlo sdružení reproduktorů Friends of the Gallo v roce 1977. Navrhlo zachovat francouzský pravopis přidáním konkrétních znaků, jako je lh pro označení smáčení a ë pro reprezentaci schwa . Od té doby se objevily další systémy, jako ELG, MOGA, ABCD, BAP ... Z hlediska pravopisu jsou dvě skupiny proti: určité psací systémy nabízejí složitá hláskování s tichými písmeny a slovy, která ne vždy zvuk, jak jsou psány, zatímco jiné jsou fonetičtější a píšou slova tak, jak jsou vyslovována.

Pravopis ELG

Psaní ELG (zkratka pro „psaní galo“) je nejstarší. Navrhl to v roce 1978 Alan-Joseph Raude a odmítá jakýkoli odkaz na francouzský pravopis. Alan Raude spoléhal na středověké Gallo texty, aby našel originální psaní, jako by Gallo nikdy nepřestal být psán. Použitím středověkých hláskování nám psaní ELG také umožňuje vrátit se k počátkům Galla, v době, kdy rozdíly ve výslovnosti podle regionů byly méně výrazné než dnes.

Tudíž, pokud jde o význam slov prstem , večer nebo mi , které jsou všechny vyslovován rozdílně v závislosti na regionu, najdeme místo oi dlouho e a krátké i z latiny . Tato slova jsou proto psána s ei  : deit, seir, mei , každý je může vyslovit tak, jak jsou zvyklí. Podobně, ruczèu (proud) je vyslovován [ ʁ y s ə w ] ve východní části Horní Brittany , a [ ʁ y z ə w ] na západě, a ae o Bertaeyn (Bretaň), může být Namluvit [ e ] , [ a ɛ ] , [ a ə ] atd. Skupiny písmen oe, cz, tz jsou dalšími charakteristickými prvky tohoto pravopisu.

Kromě toho, jak konec přestala být vynesen z XII th  století Gallo, o několik století dříve, než Francouzi, Alan Raude navrhuje, aby psát. Na druhou stranu jsou zachovány konečné tiché souhlásky, aby se usnadnily odvozeniny: fauc (false), fauchae (mow). Kvůli absenci koncového e je nutné je zdvojnásobit, pokud jsou vyslovovány. Ve francouzštině tedy máme grand a grand e , v gallo ELG, graund a graund d .

ELG má grafický aspekt, který dává gallo výraznou osobnost. Na druhou stranu je obtížné číst a psát bez učení a dokonce ani galesanti si nemusí hned uvědomit, že je to gallo. ELG se například používá pro dvojjazyčné značení French / Gallo ve stanici metra Rennes .

Graphie Aneit

Systém Aneit představil v roce 1984 sdružení Bertègn Galèzz , které vystřídalo Přátele Gallo Talk. Tento text je výsledkem pětiletého výzkumu v Horní Bretani a jeho název vychází z veřejné prezentační brožury s názvem Nostre lenghe aneit („náš jazyk dnes“). Nazývá se také „jednotný pravopis“ a zaujímá etymologický přístup ELG. Tyto Aneit systém se liší od ELG na některých místech: například, každé písmeno musí být cenné, což vede k odstranění H němých a dvojité souhlásky, s výjimkou některých zvláštních případech ( II pro indikaci vlhkosti , atd.). Aneit má stejné potíže jako ELG: musíte znát pravopis slov, abyste je dokázali rozluštit a napsat sami. Kromě toho Aneit používá písmena ó, ú a r překonaná vlnovkou , což jsou znaky, které jsou z francouzské klávesnice obtížně přístupné.

Grafický Vantyé

Pravopis Vantyé byl vyvinut sdružením stejného jména na počátku 80. let. Vyznačuje se touhou po sblížení s Bretonem . Zvuk [k] je tedy reprezentován pouze písmenem k , na úkor q používaného jinými systémy, a [w] je reprezentován w , například: ke pro „that“ a wézyaw pro „bird“. Tichá písmena jsou opuštěna a uživateli je ponechána určitá svoboda. Celkově je pravopis Vantyé na rozdíl od ELG a Aneit spíše praktickým nástrojem než kodifikovaným pravopisem. Ovládání je tedy mnohem snazší, ale přináší určité problémy: je určen především pro reproduktory Mitau a neumožňuje psát všechny fonémy používané v jiných regionech.

Grafika MOGA

Psaní MOGA představili v roce 2007 Bèrtran Ôbrée a sdružení Chubri. Na rozdíl od ELG a Aneit se nezajímá o etymologii slov, jedná se o fonetické psaní. Kromě toho využívá francouzské dovednosti mluvčích. Zvuk [  ɲ ] je tedy vyjádřen gn , jako ve francouzštině, a ne ny nebo nh . Podobně dvojhláska [ a w ] je vyjádřena ao , namísto aù a au předchozích systémů, které nabízejí nejednoznačnosti, protože ve francouzštině je [ w ] reprezentováno w . Protože MOGA je fonetický skript, každé písmeno nebo skupina písmen odpovídá jedinečnému zvuku. Zohledňují se regionální odrůdy a byly vytvořeny skupiny písmen, které představují všechny fonémy Gallo, i když je používá pouze malý počet mluvčích. Tak lh vyjadřuje [ ʎ ] , vzácný foném omezený na střed Côtes-d'Armor .

Stejné slovo může být napsán v různými způsoby v závislosti na místních zvyklostí, jako jsou města Rennes , který je zapsán v Gallo v různých hláskování Moga Renn , Renn , Rein · n nebo Rin · n (psaní a výslovnost nejběžnějších použití proudy k nejvzácnějším). Neexistuje tedy pravopis MOGA, ale pravopis MOGA.

Pravopis ABCD

Písmo ABCD (iniciály jeho vynálezců: Régis Auffray, André Bienvenu, André Le Coq a Patrice Dréano) používá Asociace učitelů Gallo i na University of Rennes 2 . Byl založen v roce 2009 a zahrnuje hlavní principy MOGA: využití francouzských dovedností a fonetické psaní. Přestože MOGA nabízí jeden zvuk na písmeno nebo skupinu písmen, ABCD nabízí několik, což uživatelům umožňuje vybírat. To umožňuje pokrytí regionálních variací a text v ABCD nebude číst všemi gallanty stejným způsobem. ABCD také mnohem více využívá francouzské standardy svými tichými písmeny, například s označením množného čísla. Je velmi snadné číst bez předchozího učení.

Ekvivalence psacích systémů

Na druhou stranu skripty Moga a ABCD používají kombinaci ll ve slovech, která jsou palatalizována některými galesanty. Tedy bllë, které se vyslovuje [ b j ə ] nebo [ b l ə ] v závislosti na oblasti. V ABCD nejsou kombinace mm , nm a nn vyslovovány jako ve francouzštině, první písmeno se používá k nasalizaci a vyslovuje se pouze druhé písmeno: fenme se vyslovuje [ f ɑ̃ m ] a ne [ f e n m ] a Janne se vyslovuje [  ʒ ɑ̃ n ] a ne [  ʒ a n ] . Konečné e a konečné souhlásky obvykle nejsou výrazné. V Moga, [ l j ] je napsán LH a ñ nahradí n ukázat, že tento nesmí být nasalized: (il) diñra se vyslovuje [ d i n ʁ ] , jak ve francouzštině. Při psaní ELG jsou určitá písmena a skupiny písmen umístěny pouze na určitých pozicích, například oey existuje pouze na konci slova. Stejně jako v ABCD jsou konečné souhlásky obecně tiché. Zvuk [ s ] je psán cz , c , ç nebo s podle jeho místa ve slově a písmen, která jej obklopují. Nakonec je jeho tichým ekvivalentem tz .

Gramatika

Determinanty, zájmena a předložky

Články v Gallo jsou prakticky stejné jako ve francouzštině: le, la, les, eun, eune, des . Partitive článek o také existuje. Neutrální zájmeno ce neexistuje, a to může být nahrazeno ECI a ela .

Pořadí doplňujících osobních zájmen ve větě se může lišit od francouzštiny. Ve skutečnosti, pokud jsou v propozici dvě zájmena doplňku, jeden přímý předmět, druhý nepřímý předmět, druhý se umístí jako první. V Gallu tedy říkáme, že jsem to dal „Dal jsem mu to“. Toto pravidlo platí také imperativem: give maï le for „give it to me“.

Ukazovací zájmena pocházejí z latinského ist  : sti-ci, sti-là (mužský rod ), ste-ci, ste-là (ženský rod ). Množné číslo je podobné francouzštině: s (t) eus-ci, s (t) eus-là . Relativní a tázací zájmena jsou podobná těm ve francouzštině (qui / que); liší se hlavně ve výslovnosti, protože většina galesantů používá namísto neznělé velar stop souhlásky afrikáty nebo neznělou palatální stop souhlásku . [ k e ] a [ k i ] se proto stávají [ c ə ] / [ t ʃ ə ] a [ c i ] / [ t ʃ i ] . Kromě toho není rozdíl mezi živým a neživým systematický: qhi qe tu vis? může také znamenat „koho jsi viděl?“ »To« co jsi viděl? Na západě Haute-Bretagne je naopak rozlišení povinné a pro označení neživého předmětu se používá qhaï („co“).

Redundance přivlastňovací se je společné: její chvaos do yeus ( „jeho koně k němu“). Předložka a umístěná před infinitivem vytváří stejný účinek naléhání a může být také použita ve větě, která odpovídá za dvě souběžné akce, když francouzština používá gerund  : il corr a veni („on běží“). Tyto ukazovací zájmena jsou nahrazeny přivlastňovací: jeho Nahrazuje jeden do / WHO /, který / z , například jeho počkat, který prostřednictvím toho, kdo chce .

Francouzština s je v Gallo vyjádřena několika způsoby v závislosti na kontextu. Předložka o nebo o se používá k mluvení o akci spojující věc, člověka nebo zvíře: alae ez cloz d'O sen chaen („jít do polí se svým psem“), nebo v kontextu „a pasivní akce mezi dvěma lidmi: yestr d'assant d'o qouq'un („dohodnout se s někým“). Předložka caunt se používá k mluvení o akci mezi dvěma lidmi: yest a caozae caunt sen bonamein („mluvit se svým přítelem“).

Pohlaví a číslo

Stejně jako ve francouzštině mohou být jména v Gallo mužská nebo ženská, jednotná nebo množná. Pohlaví podstatných jmen je obecně stejné jako ve francouzštině, až na několik výjimek jako aj (věk), boll (mísa), crabb (krab), které jsou ženské a memoèrr a vipèrr, které jsou mužské.

Známka ženského pohlaví se provádí několika způsoby v závislosti na slovech. Pro některé, jako ve francouzštině, se konečná souhláska stává zvučnou: petit se stává petit , veizein se stává veizeinn . Ve slovech končících nazální samohláskou může být denasalized, jako ve francouzštině bon / bonne . Agent jmen odvozený od slovesa a končící na -our jako chantour , přičemž koncovka -ouse , -ouère nebo -resse ( eune chauntouère , zpěvák). A konečně, slova končící v tichých souhláskách, ve dvojitých nebo rozšířených souhláskách (-ch, -sch ...), jsou neměnná.

Na množné číslo se rovněž vztahuje několik různých pravidel. Slova končící na souhlásku zůstávají neměnná, ale slova končící samohláskou ji mohou prodloužit: závorka [kʁoʃɛ], závorky [kʁoʃɛː]. Jiná slova mají množné číslo v dvojhlásku , jako je catéo, které se stává chatiao , nebo v hlasové flexi, jako pommië [pɔ̃mjə], která se stává pommiés [pɔ̃mje]. Množné číslo v dvojhlásce však v Loire-Atlantique neexistuje . Mondd je neměnný a vyjadřuje kolektivní množné číslo, následující sloveso musí být proto konjugováno v množném čísle. Přídavná jména zřídka odlišují jednotné číslo od množného čísla.

Časování

Konjugace je charakterizována důležitostí jednoduchého minulého času v mluveném slově. Tento čas je poměrně složitý, protože slovesa jsou rozdělena do čtyř skupin: většina, jako huchë („plakat“), konjugovaná v -i  : je huchis , tu huchis atd. Existují varianty pro první a třetí osobu množného čísla: -imes or -ites for us, and -ites or -irant for them. Slovesa v -eyr jako beyr nebo cheyr mají zakončení v -ëu  : je chëus, vous chëutes atd. První a třetí osoba množného čísla podléhají stejným variantám jako pro skupinu -i . Nakonec existují i ​​některá slovesa v -u jako veyr a in v jako veni a prandr . Sloveso aveyr je sloveso v -i , ale může mít také zakončení skupin v -ëu a -u . Sloveso být má dvě podoby: Byl jsem / známý kvůli radikální změně.

K zakončení v -i , jak jsem apërchis , sjednotil jsem se , já fixis místo French jsem viděl , přišel jsem , hleděl jsem ukázat nedaleké Gallo s latinou , protože latinské koncovky jsou -i:

Konce těchto sloves v přítomného času jsou jednoduché, protože jsou stejné pro všechny, až na několik výjimek, jako jsou . Pravidelná slovesa jsou konjugována tak, že ponecháme radikál pro singulární osoby a přidáme koncovky -on nebo -om pro nás a -ez pro vás. U třetí osoby množného čísla se použití liší: buď stonek nekončí, nebo musíte přidat -ant nebo -aint .

Nedokonalý je tvořen radikály a konci podobnými těm francouzským, s výslovností, která se může mezi regiony značně lišit, například od je manjë do je manjay nebo je manjéy . Stejně jako v minulém jednoduché, první a třetí osobě množného čísla se vztahují ke změnám: -ionty , -e nebo -iom pro nás, -e , -a , -ay a -yon pro ně. Stará forma -ao pro první dva lidi jednotného čísla ( je manjao ) je doložena Bourseulovi , kde také slouží ke konjugaci podmíněného , a -yain pro první osobu množného čísla je viditelná v příslovích.

Konce budoucího jednoduchého a podmíněného jsou stejné pro všechna slovesa a jsou podobné těm francouzským. Předkládaný spojovacího způsobu je vytvořena s -j .

Podmíněné se používá v podřízených zavedených Si a značení hypotézu, zatímco ve francouzštině je nedokonalý z orientační musí být použit ( „les Si n'iment pas les rai“). V Gallo říkáme například: pokud někdo přijde a odejde . V Gallo podmíněné také nahrazuje spojovací způsob v konečných podřízených zavedených pro .

Imperativ je vytvořen s koncovkami z přítomného času , s výjimkou některých nepravidelných sloves jako VNI (přijít): Atai! (pojď!), atous! (Přijít !).

Otázka je vyjádřena díky částice ti, která je umístěna za slovesem: j'on ti le dreit d'Alae veir? („Mám právo jít se podívat?“). V nepřímé způsobem, QE zasahuje před předmětu: Dan qei qe út sonj? (" Na co myslíte ? ").

Předpona entre , která označuje vzájemnost („pomáhat si navzájem“), je v Gallo skutečným morfémem , lze ji tedy volně používat s velkým množstvím sloves: Les chens s ' ent' taint mordus znamená „psi s“ byli kousnuti mezi je “. Doprovází reflexivní zájmeno a lze jej od slovesa oddělit pomocným nebo doplňkovým zájmem. Pronominální hlas lze použít k označení proces bez agenta nebo interiéru osobě: I s'prënë prostředky „se naučil sám.“

Lexikon

Římské původy

Gallo je langue d'oil , takže jeho lexikon, stejně jako jeho gramatika, pochází z velké části z populární latiny . Lexikon z latiny může být přítomen ve staré francouzštině i v jiných jazycích Oïl a slova byla také exportována do Quebecu , například ferdillouz („chladný“), používaný například na ostrovech Magdalen v zálivu. svatého Vavřince .

Slova z Galla z latiny nemusí mít nutně ekvivalent ve francouzštině, například sicot , který označuje nohu řezané rostliny a pochází z populární latinské ciccotu (srov. Francouzský „chicot“). Jiná slova, například merienne , což znamená „ sieste “, pocházejí z populární latiny (srov. Francouzsky „méridienne“), ale u příslušného francouzského slova tomu tak není („sieste“ je výpůjčka ze španělštiny. ). Nakonec některá slova pocházejí z klasické latiny , například subller , která pochází ze Sibilāre . Francouzský ekvivalent, siffler , pochází z populární latinské sifilāre . Sloveso chomë z latinského caumāre si zachovalo svůj původní význam „postrádat“, ale má i další významy, například „zvednout“, „nakreslit“. Může být použit v reflexní formě, se chomë ve smyslu „vstát“, a přítomné příčestí, ve smyslu chomant „ve stoje“. Chomant také znamená „skelet“.

Příklady výrazů římského původu:

• anae, anet, anui (dnes, latinsky: hodie )
• astoure, asteure (nyní, kontrakce v tuto hodinu , latinsky: hac hōra )
• biqe , biqhe (laň, koza, latinsky: beccus )
• bobia (blázen, hloupý, středověký bob onomatopoeia )
• avette (včela, latinsky: apis )
• chaer (spadnout, latinsky: cadēre )
• cherir (mrtvice, latinsky: carus )
• chomë (trénovat, postavit se vzpřímeně, zvednout, latinsky: caumāre )
• cornë (zpívat, lesní roh )
• crouillë (uzamknout, derivát matice )
• ferzé, féza (sova pálená, latinsky: praesāga )
• frilouz, ferdillouz (chladný, latinsky: frilosus )
• ghoul (ústa, ústa, obličej, latinsky: gŭla )
• grôlle (havran, latinsky : raciŭla )
• guerouë (zmrazit, latinsky: gelāre )
• hane (kalhoty, oblečení, latinsky: habitus )
• huchë (křičet, latinsky: huccāre )
• mézë, demézë, ademézë (dále jen latinsky: magis , prefixy ad a de )
• mitan (prostřední, latinsky: medius )
• malá ovce (ovce latinsky: Ovis ) ( Loire-Atlantique )
• pearchaine (další, latinsky: proximus )
• peirr, pairr (hruška, latinsky: pira )
• pllée (déšť, latinsky: plŏia )
• qhette (noha, stehno, latinsky: coxa )
• soulai, sourai, soulé (slunce, galská latina: * solicŭlu )
• terjou, tourjou (vždy, středověká kontrakce všeho a dne )
• tenant (always, Latin: tenire ) ( Morbihan )
• odvětraný (možná kontrakce ochoty )

Keltský původ

Gallo má důležitý keltský substrát , zejména zděděný po galštině , ale také po bretonštině , což umožňuje odlišit jej od jiných jazyků Oïl. Kvůli podobnostem mezi bretonštinou a galštinou je někdy obtížné určit keltskou etymologii Gallo slov. Bretonské výpůjčky jsou častější kolem jazykových hranic . Termín keltského původu používaný na východním konci Horní Bretaně proto pravděpodobně pochází z galštiny než z bretonštiny.

Slovo pobran („pryskyřník“) se používá pouze kolem pobřeží Atlantiku, od zálivu Morbihan do země Retz přes ústí řeky Loiry , slovo berlu („digitale“) n 'se nepoužívá za hranicemi Saint-Brieuc a Ploërmel „a trinchon („ šťovík “) není slyšet východně od Lamballe , Redonu a Blaina . Pro jeho část, otruby ( „  obilné otruby  “), která není použita po FOUGERES , Rennes a Redon , podobá bretaňský Brenn , ale sestupuje z latiny Brennus , který sám o sobě pravděpodobně pochází z výrazu galské.

Obecně řečeno, bretonština importovala mnohem více slov Gallo než Gallo importovala bretonská slova. Tak brochë („plést“), které pochází z latinského brocca , dalo v bretonštině brochenn („pletací jehlu“).

Příklady výrazů keltského původu:

• balayage (koště, Gaulish: * balagiu , * banatlo nebo * balayageum )
• beroui (spálený, bretonština: berviñ (vařit))
• berlu (digitální, bretonština: brulu )
• boettë (na návnadu, Breton: boued (jídlo))
• bourrië (odpad, galština : * borua )
• cante, cantë, catë, tale (with , Gallic : * cata- )
• cariquelle (vozík, vozík, kolečko, Breton: karrigell )
• pláč (křižovatka, Breton: kroashent )
• cutë (skrýt, galština : * cud- )
• droë (koukol, galský: * drauca )
• groë (led, mráz, galština : * grava )
• margat (sépie, bretonština: morgat )
• telata (místo skotu ve stáji, galština : * nasca )
• oualë (brečet, Breton: gouelañ )
• pobran (pryskyřník, bretonština: pav-bran )
• pyé ( potomek , Gaulish: * pláxa )
• pyëss (pole: galština * pétia )
• trinchon (šťovík, bretonština: triñchon )

Germánské původy

Lexikon germánského původu pochází převážně z francštiny , jazyka franků . Obsadili východní části Bretaně od V. th  století a asimilovali místní obyvatelstvo.

Příklady výrazů germánského původu:

• brou, brao (břečťan, francique: * brŭst- )
• fër (sláma, francique: * fŏdr ) ( Côtes-d'Armor )
• greyë (využít, vybavit, norština: * greja )
• jou, jok, jouk (okoun, francique: jŭk )
• loj, loch (hangár, francique: * laubja )
• ro, rou (vrbové proutí, francique: raus )

Poznámky a odkazy

Poznámky

1. Viz například: Vzpomínka na sté výročí A. Denys, Meliy od F. Lécuyera, Les Embers de la vie d'A. Vítejte nebo kolekce Haote-Bertagne - Parlements e ecrivaijes
2. Viz například: Eugène Cogrel & Yann Mikael, Fables de La Fontaine en dire mitaw , editions de la Découvrance, 2004 - Robert Deguillaume, Fablengallo , editions de la Découvrance, 1997
3. Tuto souhlásku nepoužívají všichni řečníci.
4. Někdy se vyslovuje [r] .
5. Tuto souhlásku nepoužívají všichni řečníci.
6. / ɥ / není ve skutečnosti souhláska; tento foném patří k přibližným (také nazývaným polosamohláskám nebo polohláskám).
7. / w / není ve skutečnosti souhláska; tento foném patří k přibližným (také nazývaným polosamohláskám nebo polohláskám).
8. / j / není ve skutečnosti souhláska; tento foném patří k přibližným (také nazývaným polosamohláskám nebo polohláskám).

Reference

Bibliografické zdroje  :

• Jean-Paul Chauveau , Fonetický vývoj v Gallo , Paříž, Národní centrum pro vědecký výzkum , kol.  "Jazykové vědy",1989, 293  s. ( ISBN  2-222-04281-X , oznámení BNF n o  FRBNF35063635 )

1. Chauveau 1989 , str.  6
2. Chauveau 1989 , str.  15
3. Chauveau 1989 , str.  27 a 29
4. Chauveau 1989 , str.  37
5. Chauveau 1989 , str.  48
6. Chauveau 1989 , str.  40
7. Chauveau 1989 , str.  42
8. Chauveau 1989 , str.  49
9. Chauveau 1989 , str.  61
10. Chauveau 1989 , str.  84
11. Chauveau 1989 , str.  146 a 147
12. Chauveau 1989 , str.  166
13. Chauveau 1989 , str.  285
14. Chauveau 1989 , str.  290

• Christian Leray a Ernestine Lorand , Interkulturní dynamika a autotrénink: příběh života v regionu Gallo , Paříž, L'Harmattan, kol.  "Výcviková výzva",1995, 385  s. ( ISBN  2-7384-3377-4 , upozornění BnF n o  FRBNF35779104 , číst online )

1. Leray a Lorand 1995 , str.  57
2. Leray a Lorand 1995 , str.  37
3. Leray a Lorand 1995 , str.  344
4. Leray a Lorand 1995 , s.  75
5. Leray a Lorand 1995 , s.  82
6. Leray a Lorand 1995 , str.  58
7. Leray a Lorand 1995 , str.  59
8. Leray a Lorand 1995 , str.  86
9. Leray a Lorand 1995 , str.  88
10. Leray a Lorand 1995 , str.  85
11. Leray a Lorand 1995 , str.  73
12. Leray a Lorand 1995 , str.  70

• „  Gallo, románský jazyk Bretaně  “ , Národní středisko pro vzdělávací dokumentaci

1. „  Gallo není stará francouzština  “ (přístup k 17. března 2013 )
2. „  Příběhy a legendy  “ (zpřístupněno 17. března 2013 )
3. „  Historické stopy galo  “ (zpřístupněno 17. března 2013 )
4. „  Obnova příběhu  “ (zpřístupněno 17. března 2013 )
5. „  Moderní literatura  “ (zpřístupněno 17. března 2013 )
6. "  Le Gallo, une langue d'oïl  " (přístup 18. března 2013 )
7. „  Lexikální individualizace  “ (zpřístupněno 18. března 2013 )
8. „  Presentation of the gallo  “ (zpřístupněno 18. března 2013 )

• Nathalie Trehel-Tas , Parlons gallo: Jazyk a kultura , L'Harmattan,2007, 140  s. ( ISBN  978-2-296-03247-7 , vývěsní BNF n o  FRBNF41045853 )

1. Trehel-Tas 2007 , str.  21
2. Trehel-Tas 2007 , s.  22
3. Trehel-Tas 2007 , s.  13
4. Trehel-Tas 2007 , s.  94
5. Trehel-Tas 2007 , s.  96
6. Trehel-Tas 2007 , s.  51
7. Trehel-Tas 2007 , s.  47
8. Trehel-Tas 2007 , str.  62
9. Trehel-Tas 2007 , s.  53

• Hervé Abalain , francouzština a historické jazyky Francie , Jean-Paul Gisserot,2007, 317  str. ( ISBN  978-2-87747-881-6 , číst online )

1. Abalain 2007 , s.  154
2. Abalain 2007 , s.  164
3. Abalain 2007 , s.  156
4. Abalain 2007 , s.  37
5. Abalain 2007 , str.  42
6. Abalain 2007 , s.  166
7. Abalain 2007 , str.  167

• Hervé Abalain , Dějiny bretonského jazyka , Paříž, Jean-Paul Gisserot,2000( 1 st  ed. , 1995), 127  str. ( ISBN  2-87747-523-9 , upozornění BnF n o  FRBNF37109740 , číst online )

1. Abalain 2000 , str.  31
2. Abalain 2000 , str.  32
3. Abalain 2000 , str.  30
4. Abalain 2000 , str.  22

Další zdroje  :

1. „  článek 1 Všeobecné deklarace lidských práv ve všech jazycích  “ , Lexilogos (přístupné 22.března 2014 ) .
2. „  Academiy du Galo  “ (přístup 4. ledna 2017 )
3. Claude Bourel, slovník Gallo , Rennes, Rue des Scribes,2004
4. „  Am Faclair Beag  “ (zpřístupněno 11. dubna 2014 )  : „  Gall: Cizinec, cizinec, zejména rodák z jihu Skotska, zlatý Skot To neumí gaelsky.  "
5. „  Gallo  “ , Poklad francouzského jazyka
6. Henriette Walter, Francouzi odsud, odsud, odsud , kapesní kniha,2000, str.  113
7. André Le Coq a Philippe Blanchet, „  Praxe a reprezentace regionálního jazyka a kultury v Haute Bretagne  “ , Centrum pro výzkum jazykové rozmanitosti La Francophonie,2005(zpřístupněno 17. března 2013 )
8. Peter A. Machonis, Dějiny jazyka: od latiny po starou francouzštinu , University Press of America,1990, 261  s. ( ISBN  978-0-8191-7874-9 , číst online ) , s.  149
9. Henriette Walter, Dobrodružství jazyků na Západě: jejich původ, historie, zeměpis , Robert Laffont,2013, 476  s. ( ISBN  978-2-221-12192-4 , číst online )
10. Walther Wartburg, Hans-Erich Keller a Robert Geuljans, Bibliografie galloromanských dialektových slovníků: 1550-1967 , Librairie Droz, kol.  "Románské a francouzské publikace",1969, 376  s. ( ISBN  978-2-600-02807-3 , číst online ) , s.  28
11. Carmen Alén Garabato a Henri Boyer, Jazyky Francie ve 21. století: sociolingvistická vitalita a kulturní dynamika: [příspěvky z konference konané ve dnech 8. a 9. prosince 2006 pořádané na univerzitě v Paul-Valéry] , Paříž, Harmattan,2007, 304  s. ( ISBN  978-2-296-03767-0 ) , s.  202
12. Marcel Cohen, s pozdravem sur la langue française , Société d'Édition d'Enseignement Supérieur,1950
13. Carmen Alén Garabato a Henri Boyer, Jazyky Francie ve 21. století: sociolingvistická vitalita a kulturní dynamika: [příspěvky z konference konané ve dnech 8. a 9. prosince 2006 pořádané na univerzitě v Paul-Valéry] , Paříž, Harmattan,2007, 304  s. ( ISBN  978-2-296-03767-0 ) , s.  204-205
14. Gabriel Guillaume a Jean-Paul Chauveau, jazykový a etnografický atlas románské Bretaně, Anjou a Maine , CNRS,1975, str.  5
15. Jean-Paul Chauveau, Le gallo: prezentace , sv.  2, Sekce Celtic, Fakulta dopisů v Brestu, University of Western Bretaně,1984, str.  154
16. S. Jouin, „  Komunita a rozmanitost v regionu Gallo  “ , Cahier des Annales de Normandie,1983, str.  165-182
17. Philippe Blanchet, Úvod ke složitosti výuky francouzštiny jako cizího jazyka , Peeters Publishers,1998, 253  s. ( ISBN  978-90-429-0234-3 , číst online )
18. Patrik Deriano , Grammar du gallo , štítek LN,2005, 457  s. ( ISBN  978-2-915915-08-2 ) , str.  8
19. René Lepelley , La Normandie dialectale , Presses Universitaires de Caen, str. 67 - 84 - 85.
20. Patrik Deriano , Grammar du gallo , štítek LN,2005, 457  s. ( ISBN  978-2-915915-08-2 ) , str.  457
21. „Variants“ ( Internet Archive verze 28. září 2007 ) , Maezoe
22. Yannick Pelletier, Historie Bretaně , Jean-Paul Gisserot,1991, 127  s. ( ISBN  978-2-87747-074-2 , číst online ) , s.  14
23. Yannick Pelletier, Historie Bretaně , Jean-Paul Gisserot,1991, 127  s. ( ISBN  978-2-87747-074-2 , číst online ) , s.  16
24. François de Beaurepaire ( pref.  Yves Nédélec ), Názvy obcí a bývalých farností La Manche , Paříž, A. a J. Picard,1986, 253  s. ( ISBN  2-7084-0299-4 , OCLC  15314425 ) , s.  43 - 44
25. Peter A. Machonis, Dějiny jazyka: od latiny po starou francouzštinu , University Press of America,1990, 261  s. ( ISBN  978-0-8191-7874-9 , číst online ) , s.  61
26. Peter A. Machonis, Dějiny jazyka: od latiny po starou francouzštinu , University Press of America,1990, 261  s. ( ISBN  978-0-8191-7874-9 , číst online ) , s.  71
27. Peter A. Machonis, Dějiny jazyka: od latiny po starou francouzštinu , University Press of America,1990, 261  s. ( ISBN  978-0-8191-7874-9 , číst online ) , s.  85
29. Gildas D'Hervé, „  Gallo ve výuce, vzdělávání v Gallo  “ , jazykové okraje,listopadu 2005
30. „  Kulturní charta Bretaně  “ , Bretonská jazyková kancelář,1970(zpřístupněno 17. března 2013 )
31. „  UNESCO atlasu ohrožených jazyků na světě  “ , Unesco (přístup 17. března 2013 )
32. Paul Sébillot , O hranicích bretonštiny a francouzštiny a hranicích bretonských dialektů , sv.  1, Bulletiny antropologické společnosti v Paříži,1878, str.  241
33. Toni Mollà, Manual de sociolingüística , Alzira, edicions Bromera, coll.  "Graella",2005, 2 nd  ed. ( 1 st  ed. 2002), 246  str. ( ISBN  84-7660-733-4 ) , str.  47-50
34. Richard Hudson, sociolingvistika , Cambridge učebnice lingvistiky,1996, str.  35
35. Bernard Cerquiglini, „  Jazyky Francie, zpráva ministrovi národního školství, výzkumu a technologií a ministrovi kultury a komunikace  “ ,Duben 1999(zpřístupněno 20. března 2013 )
36. Toni Mollà, Manual de sociolingüística , Alzira, edicions Bromera, coll.  "Graella",2005, 2 nd  ed. ( 1 st  ed. 2002), 246  str. ( ISBN  84-7660-733-4 ) , str.  55-56
37. Historický slovník francouzského jazyka , Le Robert
38. Louis-Jean Calvet , Lingvistika a kolonialismus: Malé pojednání o glottofágii , Paříž, Éditions Payot,2002( 1 st  ed. 1974), 329  str. ( ISBN  2-228-89511-3 ) , kap.  2 („Dialekty a jazyk“), s. 2  59-79
39. „  PRÁVO Ústavní No. 2008-724 ze dne 23. července 2008 o modernizaci institucí v V. ročníku  republiky  “ , Légifrance,24. července 2008(zpřístupněno 20. března 2013 )
40. „  Jazyky Bretaně, soupis  “ , Generální rada Bretaně (konzultováno 20. března 2013 )
41. „  Podpora galské kultury v Ille-et-Vilaine  “ , Ille-et-Vilaine (přístup k 20. března 2013 )
42. M. H. Offord, čtenář francouzské sociolingvistiky, Applications in French linguistics , sv.  1, Vícejazyčné záležitosti,1996, 213  s. ( ISBN  978-1-85359-343-7 , číst online ) , s.  82
43. Safia Asselah Rahal, Vícejazyčnost a migrace , Vydání L'Harmattan,2004, 266  s. ( ISBN  978-2-296-38209-1 , číst online ) , s.  47
44. Laurence Villard, dominantní jazyky, dominující jazyky , publikace Univ Rouen Havre,2008( ISBN  978-2-87775-752-2 , číst online ) , s.  241
45. „  Situace galo  “ , Credilif,2004
46. Philippe Blanchet a Henriette Walter, „  La situation sociolinguistique de la Haute-Bretagne  “ (přístup k 17. března 2013 )
47. Kolektivní, Vyprávění a zpěv v zemi Redon , L'Harmattan,1992( ISBN  978-2-296-26490-8 ) , str.  98
48. „  Jazyková politika pro Bretani, aktualizovaná zpráva  “ , Regionální rada Bretaně,března 2012(zpřístupněno 20. března 2013 )
49. JP Angoujard, „  Gallo  “ , University of Pau (přístup k 20. března 2013 )
50. „  Breton kulturní identity barometr, výsledky telefonického průzkumu  “ , Bretagne Culture Diversité a TMO regionechLeden 2014(zpřístupněno 24. března 2014 )
51. André Le Coq, „  Výuka gallo  “ ,2009(zpřístupněno 17. března 2013 )
52. Tugdual Ruellan, „  Le gallo: znovudobytí populární identity  “, Poznámkový blok , Rektorát akademie v Rennes,Březen 2002( číst online ).
53. Oficiální Bulletin školství n o  31 , 1 st 09. 2005
54. Marie-Estelle Pech a Nathalie Bougeard, „  Výuka dotyčných regionálních jazyků  “ , Le Figaro,31. října 2011(zpřístupněno 17. března 2013 )
55. Paul Féval, Châteaupauvre , Yves Salmon,1982( 1 st  ed. 1876)
56. Příběhy a příběhy země Gallo , Fréhel, Astoure,2001( ISBN  2-84583-026-2 )
57. Inspirace Seiz Breur , článek Philippe Kleina, 27. září 2013 , na breizhfemmes.fr
58. Henry řekl Calindre Mystringue , článek Gerarda Boulé, 22. února 2003, na istorhabreiz.fr. Zpřístupněno 12. dubna 2014
59. Gallo a Breton komplementarita nebo konkurence? by Gwnendal Chevalier, v "Les Cahiers de Sociolinguistique", n o  12 (2008), str.  75-109
60. digitální kniha , k dispozici na difetis.com
61. Bettonnais André Vítejte publikuje „Embers života“, trilogie ve francouzštině a Gallo , Joelle článek dlužné v Le Petit zpravodaje , 1. st prosinec 2007
62. Rue des Scribes publikační web
63. Web vydávání štítků LN
64. Stránky Emouleriy do Sourgarre
65. Psané e banissaije in gallo , článek Patrika Deriana, 7. března 2014, publikováno ve webzinu Ya! . Zpřístupněno 12. dubna 2014.
66. „Milovník Galla, Patrice Dréano uvádí 2 000 výrazů!“, Článek Ludivine Ageona, 15. března 2016, publikovaný v Ploërmelais. Zpřístupněno 9. dubna 2016.
67. Článek z 18. března 2014 na ouest-france.fr
68. Gallo komiks na cndp.fr
69. Les Troués konzultuje na bretagne-racines.ac-rennes.fr
70. Cac Sud 22 vydání - Center Marc Le Bris
71. Le Plat Gousset , duben 2011 na ville-cancale.fr
72. "  Publikace v Gallo  " , Bertèyn Galèzz
73. Palmer v Bretani: komiks je v Gallo, článek z 29. července 2014, Ouest-France na ouest-france.fr
74. „Bilot a chlouba landesů ve Villegâte“, Mimi Buet a Hubert Goger, Le Lian č. 28, březen 1985
75. Stránky vydavatelství Les Emouleriy v Sourgarre
76. „  With the language, by IMG  “ , on IMG (accessed 25. dubna 2019 )
77. „  CD GIRAULT-GUILLARD - CHANTS DE HAUTE BRETAGNE  “ , Coop Breizh (přístup k 25. dubna 2019 )
78. „  Bretonské tance a hudba - alba  “ , na nozbreizh.fr (přístup k 25. dubna 2019 )
79. TRI YANN / KENAVO TOUR 2020 , „  TRI YANN - La bonne fam au courti [oficiální hudební video]  “ ,11. dubna 2016(zpřístupněno 25. dubna 2019 )
80. Tri Yann - Téma , „  Píseň Pelot d'Hennebont  “ ,10. prosince 2015(zpřístupněno 25. dubna 2019 )
81. „  Cabestan - Femmes de Marins  “ , Discogs (přístup k 25. dubna 2019 )
82. „  Quimper. První animovaný film nazvaný gallo [Video] - Quimper - LeTelegramme.fr  ” , na www.letelegramme.fr (přístup 25. dubna 2019 )
83. „  Cíle  “ , Chubri (přístup k 22. března 2014 )
84. „  The Association  “ , La Ganjagoul (přístup k 15. dubna 2014 )
85. „  Gallo  “ , La Ganjagoul (přístup k 15. dubna 2014 )
86. „  Festival Mill Goll - Mille Goules - Le Gallo: živé dědictví!“  » , Turistická kancelář Rennes (konzultováno 22. března 2014 )
87. „  Semaine du Breton et Semaine du Gallo  “ , Regionální rada Bretaně (přístup k 15. dubna 2014 )
88. „  Bretonský a Gallo týden, v Loire-Atlantique  “ , Ouest-France,1 st 04. 2014
89. DRUJ, druhé číslo satirického časopisu v Gallo je venku! , článek Fabien Lécuyer, 13. července 2011 na agencebretagnepresse.com
90. Le Liaun na bertegn-galezz.com
91. Runje: týdeník v gallo , 15. ledna 2015 na 7seizh.info
92. Jean-Pierre Angoujard, Francis Manzano, „  Kolem gallo: inventář, analýzy a perspektivy  “ , Cahiers de sociolinguistique,6. listopadu 2009(zpřístupněno 22. března 2014 )
93. Chronicle in Gallo, září 2006 , na journal-la-mee.fr
94. Daniel Giraudon, oráč galloismů, článek Jean-Laurent Bras, Ouest-France, 6. ledna 2013 na http://danielgiraudon.weebly.com
95. Le galo den le petit-post , program v gallo od Plum'FM na plumfm.net
96. výpis z NousYouIlle n o  43, říjen-listopad-prosinec 2010
97. Hopala oficiální webové stránky ! , na hopala.canalblog.com
98. Oficiální stránky na gensbreton.net
99. „  Ya!  » , Keit vimp Bev (přístup 22. března 2014 )
100. Gallo články na Ya! na yabzh.com
101. APB v gallo
102. Gallo články na 7seizh.info
103. Rádiové nehody Rogera le Contou a Freda Le Disou , článek Louise Gildase , 13. září 2013 na agencebretagnepresse.com
104. Once Upon a Time ... , historie rádia na plumfm.net
105. Radio Bro Gwened na radiobreizh.net
106. Odkaz na rozhlasové drama na bertegn-galezz.com
107. „  Radio Rennes nahrává program pro smenn du gallo  “ , Ouest-France,15. března 2014(zpřístupněno 22. března 2014 )
108. Jean-Pierre ANGOUJARD, „  Natures schwa in Gallo (nebo„ there schwa, and schwa schwa “)  “ , Nantes Linguistics Laboratory (LLING, EA 3827) (přístup 17. března 2013 )
109. „  Languages ​​of Oïl  “ , Corpus de la parole (přístup k 6. dubnu 2014 )
110. Psaní ABCD , Rennes, Sdružení učitelů Gallo,2009, str.  5
111. „  Čtení a psaní v Gallo pomocí Moga, verze č. 2  “ , Chubri,září 2008(zpřístupněno 20. března 2013 )
112. A. Lefèbvre, Geneviève Vermès, Jazyky domény oïl, ve dvaceti pěti jazykových komunitách ve Francii , L'Harmattan,1988, str.  266
113. Alan Raude, psaní Gallo , Rennes, Bertaeyn Galeizz,1993, str.  13-20
114. Laurence Villard, dominantní jazyky, dominující jazyky , publikace Univ Rouen Havre,2008( ISBN  978-2-87775-752-2 , číst online ) , s.  235
115. [Webový odkaz | url = http://bibliotheque.idbe-bzh.org/data/cle_72/Pihern_Revue_VantyA_nA1_A_11_.pdf ]
116. „  Pravidla pravopisu gallo moga 05 2016  “ , Chubri,Květen 2016(zpřístupněno 11. července 2017 )
117. http://www.chubri-galo.bzh/chubri-galo_dictionary-gallo-francais_ChubEndret-toponymie__fr.htm
118. „  psaní ABCD  “ , Sdružení učitelů gallo,2009(zpřístupněno 20. března 2013 )
119. „normalizovaného hláskování Gallo: souhrnná tabulka“ (verze dne 30. listopadu 2007 o Internetového archivu ) , Maézoe
120. „Gramatika Gallo: Osobní zájmena“ (verze z 16. července 2007 v internetovém archivu ) , Maézoe
121. „  Zájmena  “ , Asociace učitelů Gallo (přístupné 22.března 2013 )
122. „Grammaire du gallo: Le nom“ (verze ze dne 20. listopadu 2007 v internetovém archivu ) , Maézoe
123. „Grammaire du gallo: Le verb“ (verze z 20. listopadu 2007 v internetovém archivu ) , Maézoe
124. „Grammaire du gallo: The interrogation“ (verze z 16. července 2007 v internetovém archivu ) , Maézoe
125. Chantal Naud, Slovník regionalismů Magdalenových ostrovů , Quebec Amerika,2011( ISBN  978-2-7644-1156-8 , číst online ) , s.  135.

Podívejte se také

Bibliografie

• Jean-Paul Chauveau , Le gallo: prezentace , Sekce keltštiny, Fakulta dopisů v Brestu, Univerzita v Západní Bretani,1984, 252  s. (oznámení BNF n o  FRBNF34765919 )
• Jean-Paul Chauveau , Fonetický vývoj v Gallo , Paříž, Národní centrum pro vědecký výzkum , kol.  "Jazykové vědy",1989, 293  s. ( ISBN  2-222-04281-X , oznámení BNF n o  FRBNF35063635 )
• Christian Leray a Ernestine Lorand , Interkulturní dynamika a autotrénink: příběh života v regionu Gallo , Paříž, L'Harmattan, kol.  "Výcviková výzva",1995, 385  s. ( ISBN  2-7384-3377-4 , upozornění BnF n o  FRBNF35779104 , číst online )
• Bertran Ôbrée , Sonantes a slabika v gallo , University of Rennes 2 Haute-Bretagne,1998
• Hervé Abalain , Dějiny bretonského jazyka , Paříž, Jean-Paul Gisserot,2000( 1 st  ed. , 1995), 127  str. ( ISBN  2-87747-523-9 , upozornění BnF n o  FRBNF37109740 , číst online )
• Patrik Deriano , Grammaire du gallo , Ploudalmézeau, štítek LN,2005, 457  s. ( ISBN  2-915915-08-3 , vývěsní BNF n o  FRBNF40045215 )
• Nathalie Trehel-Tas , Parlons gallo: Jazyk a kultura , L'Harmattan,2007, 140  s. ( ISBN  978-2-296-03247-7 , vývěsní BNF n o  FRBNF41045853 )
• Hervé Abalain , francouzština a historické jazyky Francie , Jean-Paul Gisserot,2007, 317  str. ( ISBN  978-2-87747-881-6 , číst online )
• Régis Auffray , Chapè Chapiao: Grammar de gallo , Rennes, Rue des Scribes,2012, 220  s. ( ISBN  978-2-906064-68-3 )
• „  Gallo, románský jazyk Bretaně  “ , Národní středisko pro vzdělávací dokumentaci

 : dokument použitý jako zdroj pro tento článek.

Související články

• jazykové
  • seznam jazyků
    • jazyky podle rodiny
      • Indoevropské jazyky
        • Románské jazyky
          • Gallo-románské jazyky
            • jazyky oleje

externí odkazy

• Autoritní záznamy  :
  • Francouzská národní knihovna ( údaje )
  • Glottocode
• Regionální vzdělávací vzdělávací centrum Akademie v Rennes, Gallo, románský jazyk Bretaně
• Bretaňský region, jazyky Bretaně na denní bázi
• Galo Institute
• Sdružení Bertègn Galèzz
• Sdružení Chubri
• Gallo es École, sdružení učitelů Gallo