Uran

Čistý uran je radioaktivní , jeho specifická aktivita závisí jak na jeho obohacení, tak na čerstvosti jeho chemického čištění.

Pokud vezmeme v úvahu čisté izotopy uranu, 238 U má specifickou aktivitu 12,4  Bq / mg , 235 U 80  Bq / mg a 234 U 230  Bq / µg , nebo 230 000  Bq / mg - čtyři řády nad předchozí.

• Přírodní uran, pokud je chemicky čištěn (v zásadě složený z 235 U a 238 U v rovnováze s jeho potomkem 234 U), má specifickou aktivitu řádově 25  Bq / mg . Proti proudu je pro stejnou hmotnost uranu radioaktivita rudy, kde je v rovnováze se všemi radioaktivními prvky jejího rozpadového řetězce , přirozeně 3 (pokud může radon uniknout) až 7krát větší.
• Obohacený uran je aktivnější, částečně kvůli vyšší aktivitě 235 U (6,33krát více radioaktivní než 238 U), ale především kvůli rozdílné koncentraci 234 U (10 000krát více radioaktivní jako 238 U), vždy přítomné ve stopových množstvích v řetězci rozpadu izotopu 238 . Obvykle dosahuje 2 500  Bq / mg při 90% obohacení (tzv. Uran pro vojenské účely). U obohacení řádově 3%, určeného pro jaderné elektrárny, je specifická aktivita řádově 60  Bq / mg .
• Naopak ochuzený uran je téměř úplně osvobozen nejen od svého podílu izotopu 235, ale také od jeho potomka izotopu 234 . Ihned po obohacení má jeho specifická aktivita tendenci přiblížit se 238 U čisté, to znamená řádově 12,5  Bq / mg (v praxi o něco více kvůli přítomnosti rezidua 235 U). Rovnováhy mezi 238 U a jeho prvními dvěma potomky ( thorium 234 s periodou 24 dnů a protactinium 234 ) je však dosaženo rychle, za 2 měsíce. Specifická radioaktivita v rovnováze (s prvními dvěma potomky) je již 41,5  Bq / mg .

Tepelné neutrony, s:
σ a = absorpční průřez (= zachycení + štěpení, pokud existuje)
σ f = štěpný průřez

Při 20  ° C  :
233 U: σ a = 585,9 stodoly  ; σ f = 532,8 stodoly
235 U: σ a = 676,1 stodoly; σ f = 568,4 stodoly
238 U: σ a = 2,72 stodoly

Při 240  ° C  :
233 U: σ a = 587,3 stodoly; σ f = 534,9 stodoly
235 U: σ a = 647,0 stodoly; σ f = 543,1 stodoly
238 U: σ a = 2,60 stodoly

Při 300  ° C  :
233 U: σ a = 588,9 stodoly; σ f = 536,1 stodoly
235 U: σ a = 642,4 stodoly; σ f = 538,8 stodoly
238 U: σ a = 2,58 stodoly

Chemické vlastnosti

Se symbolem U, uran je poslední přírodní element v periodické tabulce . Každý atom uranu má 92  protonů a mezi 125 a 150  neutrony .

V čistém stavu je pevný uran šedý až bílý (až stříbřitý) radioaktivní kov , který připomíná barvu niklu . Je tvrdý a velmi hustý . Kromě toho je uran nejtěžší atom (který obsahuje nejvíce nukleonů ) přirozeně se vyskytující na Zemi .

Díky své afinitě ke kyslíku se uran spontánně vznítí na vzduchu při vysoké teplotě, dokonce i při pokojové teplotě, když je ve formě mikročástic. Je to samozápalné .

Uran má čtyři možné valence (+ III až + VI ), valence IV a VI jsou nejběžnější v rudách. Podmínky pro změnu z valence IV na valenci VI závisí na oxidačně-redukčním potenciálu média.

V přírodě se tedy prvek uranu vždy nachází v kombinaci s dalšími prvky, jako je kyslík , dusík , síra , uhlík ve formě oxidů , dusičnanů , síranů nebo uhličitanů . Zjistilo se například, že v kombinaci s kyslíkem v uraninitu a smolině , dvou hlavních uranových rudách, sestávajících z oxidu uraničitého ( UO 2).

Nakonec uranylové ionty UO 2 2+velmi dobře se rozpouští ve většině kyselin , například v kyselině dusičné HNO 3nebo kyselina fluorovodíková HF dává uranylu soli, jako je například dusičnan uranylu UO 2 (NO 3 ) 2. Rovnice pro rozpuštění uranylového iontu na uranylovou sůl v kyselině dusičné je následující:

Organo-uranové deriváty

Jako většina kovů má uran organokovovou chemii a je známo mnoho organokovových komplexů , jako je uranocen .

Aplikace

Historické využití

Uranová ruda se používá jako pigment ve skle , keramice a kameniny ve formě diuranátu sodného nebo amonného . Ve skle se uran obvykle používá v koncentracích od 0,1% do 2% hmotnostních k výrobě uranového skla , pevné fluorescenční žluté nebo světle zelené barvy, kterou lze snadno identifikovat. Používá se k barvení dentální keramiky při velmi nízkých koncentracích. Při nízkých koncentracích vytváří žlutou pigmentaci, poté se zvyšuje koncentrace krémově, oranžově, hnědě, zeleně nebo černě.

Používá se také jako katalyzátor v některých specializovaných chemických reakcích a ve fotografických filmech.

Pro tyto fyzikálně-chemické úlohy se také používá ochuzený uran. Ve formě uranyl-acetátu a zinku (Blanchetièrovo činidlo) poskytuje fluorescenční žlutozelené krystaly s ionty sodíku Na + . Umožňuje tedy snadno charakterizovat tento kov během analýz anorganické chemie.

V metalurgii se používá jako legovací prvek při výrobě rychlořezných ocelí . Významné množství ferrouranu bylo vyrobeno v letech 1914 až 1916. Na konci padesátých let vzbudil ve Spojených státech vznik velkých zásob ochuzeného uranu oživení výzkumu výroby a použití uhlíkových slitin. Oceli obsahující uran, ale žádný významný trh není. identifikováno.

Jaderný průmysl

Historicky prvním použitím uranové rudy v jaderném průmyslu byla těžba radia pro lékařské aplikace.

Hlavním současným využitím uranu je využívání jeho jaderných vlastností.

• U-235 je jediný štěpného izotopu přírodní, což umožňuje využívání uranu v jaderných reaktorů (po případném obohacení ) a pro výrobu jaderných zbraní (po silném obohacení).
• Uran-238 je jak štěpný v rychlých neutronů reaktorů , a úrodnou podle záchytem neutronu , ale nakonec se změní na plutonium-239 , štěpitelných. Plánuje se využít tuto dvojí možnost v cyklu jaderného paliva pro cykly založené na spalování plutonia.
• Uranu 233 , který může být uměle vytvořený ozářením thorium , je také štěpný tepelnými neutrony . Tato možnost je základem chovatelského cyklu založeného na thoria.

Nukleární medicína

Kontrola jaderných materiálů

Uran je jaderný materiál, jehož držení je regulováno ( článek R1333-1 obranného zákoníku ).

Ochuzený uran

Ochuzený uran , je vedlejší produkt z obohacování uranu , je pozoruhodný pro jeho tvrdost a hustotu .

Ochuzený uran se nepoužívá pro svůj radioaktivní aspekt, ale pro své mechanické vlastnosti. Je samozápalný , používaný jako protitanková zbraň se silnou pronikavou a zápalnou silou: při velmi vysoké rychlosti snadno perforuje pancíř a při nárazu se zapálí a způsobí požár, který detonuje zasažené vozidlo. Během války v Zálivu ( válka v Kuvajtu a válka v Iráku ) a v Kosovu se tedy používalo střelivo vyrobené z ochuzeného uranu (náboje 20 až 30  mm nebo stíhače tanků vrtulníků ) . Z ochuzeného uranu se také vyrábějí pancéřové desky.

Pokud jde o jeho toxicitu, Světová zdravotnická organizace stanoví, že „V konfliktních zónách, kde byl použit ochuzený uran, není nutné podrobovat populace screeningu nebo obecné kontrole možných účinků na lidi, kteří si myslí, že byli vystaveni nadměrným dávkám, by měli vidět svého lékaře, který je vyšetří, ošetřuje, pokud mají příznaky, a zajistí následnou kontrolu. Pokud jde o armádu, následné studie veteránů zraněných fragmenty ochuzeného uranu, stále obsažených v jejich tělech, odhalily „zjistitelné koncentrace ochuzeného uranu v moči, ale bez zjevných nepříznivých účinků na zdraví“. Více než 95% uranu vstupujícího do těla není absorbováno a je vylučováno stolicí a močí (u uranu v krvi do 24 hodin).

Ochuzený uran je jaderné palivo zvané „  palivo MOX  “, je-li doplněno plutoniem . Používá se jako úrodný prvek v reaktorech, kde se 238 U transformuje ozářením na štěpný 239 Pu . MOX tak přispívá k recyklaci plutonia.

Ochuzený uran byl kdysi používán jako protizávaží v letectví, například na prvních Boeingech 747 , McDonnell Douglas DC-10 , Lockheed L-1011 TriStar , což představuje problém recyklace těchto letadel, která pro mnohé končí. život. V této práci je postupně nahrazován wolframem . Kýl některých soutěžních jachet obsahoval ochuzený uran, než předpisy zakázaly jeho použití. Nakonec se používá pro obrazovky radiační ochrany, kde je také účinnější než olovo.

Pokud jde o jeho toxicitu, „nadměrná expozice odborníků ochuzenému uranu požitím je nepravděpodobná, pokud byla na pracovišti přijata bezpečnostní opatření“ . "Dlouhodobé studie profesionálů vystavených uranu uvádějí určité poruchy funkce ledvin v závislosti na intenzitě expozice." Z některých údajů však vyplývá, že tyto poruchy mohou být přechodné a funkce ledvin se po odstranění zdroje nadměrné expozice vrátí k normálu . “

Impregnace lidské populace

Je apriorně vyšší v regionech těžby uranu a mezi pracovníky v jaderném průmyslu (zejména v těžbě, rafinaci, výrobě jaderného paliva a jeho přepracování). Někteří vojáci (vystaveni výparům nebo částicím munice s ochuzeným uranem byli také potenciálně vystaveni, protože věděli, že například 20 261 francouzských vojáků se účastnilo vnějších operací v Perském zálivu v letech 1990 - 1991 ), u nichž je pravděpodobné, že vyvinuli „  syndrom války v Perském zálivu  “; v letech 1990–2000 si autoři při tomto syndromu často zvlášť nezachovali roli ochuzeného uranu

Tito lidé jsou více vystaveni riziku začlenění uranu, zejména vdechováním, požitím nebo následkem zranění . Snažíme se zpětně rekonstituovat úroveň jejich expozice čistému uranu a / nebo následujícím sloučeninám: NU ( uranylnitrate ); UF6 ( hexafluorid uranu ); UF4 ( tetrafluorid uranu ); U - TBP ( tributylfosfát uranu); DAU ( diuranát amonný ); UO2F2 ( Uranyl fluorid ); UO2 ( oxid uraničitý ); UO3 ( oxid uranitý ); UO4 ( tetraoxid uranu ); UF6 ( hexafluorid uranu ); Odpadní vody z kyselého uranu; U3O8 ( seskrixid uranu); UO2F2 ( Uranyl fluoridu ...).

V polovině let 2000–2010, pokud již byly účinky vnějšího ozáření dobře prozkoumány prostřednictvím rozsáhlé epidemiologie, budou účinky (zejména z hlediska rizika rakoviny) vnitřní expozice vyvolané začleněním částic uranu (a dalších alfa emitující prvky) jsou stále špatně hodnoceny. S ohledem na to AREVA ve Francii vytvořila v sobě projekt rizika Alfa. Kouření a požívání alkoholických nápojů jsou také zdrojem integrace uranu.

V roce 2018 ve Francii zveřejnila „  perinatální složka  “ národního programu pro biomonitoring hodnocení impregnace těhotných žen, včetně uranu (a dalších 12 kovů nebo metaloidů a některých organických znečišťujících látek). Test uranu byl proveden v moči 990 těhotných žen, když dorazily do porodnice. Všichni byli součástí „  Elf Cohort  “, panelu složeného pouze z žen, které porodily ve Francii v roce 2011, s výjimkou Korsiky a TOM . Pouze 28% z těchto 990 žen mělo detekovatelné množství uranu v moči ( 95 th percentil distribuce: 20,8 mg / l až 29,5 mg / g kreatininu ). Tato množství evokují stejné řády jako jiné studie prováděné ve Francii i v zahraničí u dospělých žen (kvůli nízké míře kvantifikace tohoto prvku studie z roku 2018 nehledala determinanty „impregnace“.

Toxicita

Chemická toxicita

Je ve stejném pořadí jako olovo (další těžký kov ). Smrtelná dávka pro člověka se zdá být několik gramů.

U dospělého zdravého člověka trávicí systém obvykle absorbuje mezi 0,2 a 2% uranu přítomného ve vodě a potravě.

Rozpustné sloučeniny tohoto kovu se vstřebávají snadněji než nerozpustné sloučeniny. Více než 95% požitého uranu není absorbováno střevní sliznicí vylučovanou stolicí . Poté bude asi 67% uranu procházejícího do krve filtrováno ledvinami a vyloučeno močí (do 24 hodin). Dvě třetiny zbývajícího uranu bude organismus integrován; akumulací v kostech a 16% v játrech , 8% v ledvinách a 10% v jiných tkáních .

Podle WHO je očekávaný obsah uranu v lidském těle v rovnováze s jeho prostředím kolem 90 až 150  μg uranu. Vyplývá to z denního příjmu kolem 1 až 2  µg / den tekoucí vodou a jídlem.

Ledvina je kritickým orgánem z hlediska chemické toxicity . Sledování kohort profesionálů vystavených uranu odhalilo poruchy ledvin ( nefritidu ), jejichž závažnost závisí na dávce.

Ve vysokých dávkách uran vyvolává těžkou nefropatii v důsledku degradace proximálních tubulů a poškození glomerulárních struktur . Na histologické pozorování a morfologické architektura ukazuje, že epitelové struktury glomerulární je narušena. Potom se proximální tubulární epitel nekrotizuje . Po určitou dobu existovaly důkazy, že tyto poruchy byly pouze přechodné, protože zkušenosti zvířat ukázaly návrat ke zjevně normální situaci ledvin po odstranění zdroje nadměrné expozice. Poškozený epitel se může skutečně regenerovat po zmizení zásob uranu, včetně několika injekcí uranylfluoridu UO 2 F 2(při 0,66 nebo 1,32  mg U / kg tělesné hmotnosti (u zvířat); nicméně histologické pozorování ukázalo (u potkanů), že mrtvé nebo poškozené buňky jsou nahrazeny strukturně abnormálními buňkami a postrádají určité funkční kapacity.

Prahová hodnota renální chemické toxicity se odhaduje na 70  µg / kg tělesné hmotnosti nebo 16  µg / g ledviny ( pro ochranu zaměstnanců limit 3  µg / g ledviny). Letální dávka 50 (LD 50 ), orální cestou, je 204  mg / kg v laboratorních potkanů (myš je trochu odolnější vůči němu s 242  mg / kg jako letální dávky (LD 50 ), orální cestou, v roce 1959 , Mezinárodní komise pro radiační ochranu (ICRP) doporučila nepřekračovat 3  μg / gv ledvinách, ale tato prahová hodnota je dnes kontroverzní, protože k vyvolání poškození v proximálních tubulech postačují mnohem nižší dávky. (s proteinurií a enzymurií, například pro 0,7 až 1,4  μg uranu na gram ledviny.

Úhyn zvířete ve všech případech způsobuje chemická toxicita pro ledviny (akutní tubulární nefritida). Toxický mechanismus je vysvětlen následovně: uran, který není vylučován ledvinami, se tam reabsorbuje a hromadí se tam, připojí se k proximálním tubulárním buňkám, kde se kvůli kyselosti média komplex uran-uranyl disociuje, aby se případně spojil s určité složky luminální membrány. Uranylové ionty pak mohou vstoupit do buňky. Hromadí se zejména v lysozomech. Tvoří tam uranylfosfátové jehly, stejně jako v mitochondriích . Rovněž bylo prokázáno in vitro, že vysoká dávka uranu může vyvolat apoptózu (sebevraždu buněk) aktivací určitých enzymů ( kaspázy 3 a 9, cysteinové proteázy) prostřednictvím vnitřních signálů z mitochondrií. Příznaky nefropatie jsou doprovázeny funkčními abnormalitami ( polyurie , enzymurie , proteinurie , zvýšená hladina kreatininu v krvi a močovina . Léze jsou stále méně reverzibilní, pokud je nízká hladina uranu v ledvinách a nízká doba uranu. Krátká expozice.

Endokrinní disrupce  : nedávné experimenty (na zvířecích modelech ) ukázaly, že chronická expozice nízkým dávkám ochuzeného uranu (proto zde není příčinou radiotoxicita) vede ke snížení hladiny 1, 24,25 (OH) 3 D 3 (nebo 1,25-trihydroxyvitamin D 3 , je hormonálně aktivní forma z vitamínu D ).

Tento pokles byl doprovázen molekulárních změn z enzymů typů cytochromu P450 (CYP), velké proteinové enzymy pro metabolismus, přítomný v téměř všech zvířat, rostlinných, houbových a hrají důležitou roli v detoxikaci organismu. Pozorovány jsou také změny v přidružených jaderných receptorech. Stejná studie jako výše ukázala, že ochuzený uran a - podobně - obohacený uran ovlivňují expresi VDR ( receptor vitaminu D ) a RXR α ( retinový X receptor alfa ), což znamená, že uran (obohacený či nikoli) může narušit expresi cíle geny pro vitamin D (podílející se na transportu vápníku do ledvin).

Radiotoxicita

Na rozdíl od radioaktivity, která se měří v becquerelech , se radiotoxicita uranu (tj. Účinek jeho ionizujícího záření na člověka) měří v mikrosievertech (μSv).

Bez ohledu na jeho obohacení je radioaktivita uranu vždy typu alfa, řádově 4,5  MeV . Jeho radiotoxicita proto závisí na jeho specifické aktivitě a slabě na jeho složení. Je to řádově 0,6  µSv / Bq (F) až 7  µSv / Bq (S) při inhalaci, 0,05  µSv / Bq (F) až 0,008  µSv / Bq (S) při požití, plíce a kosti jsou potom kritické orgány.

Radiotoxicita uranu by být stejného řádu jako to chemické toxicity: převládá pro obohacení větší než 6%, chemická toxicita je jinak převládající.

Reprodukční účinky

Uran je také toxický pro reprodukci, zejména díky škodlivému účinku na reprodukční orgány; buď kvůli své radioaktivitě, nebo kvůli své chemotoxicitě a možná obojí.

Uran prokázal účinky u zvířat; na reprodukčním systému  : u laboratorních hlodavců může být hematoencefalická bariéra (nebo BHT), o které se tvrdí, že chrání varlata, překročena plutoniem , americiem a poloniem alespoň díky transferinu .

• Uran byl významně nalezen ve varlatech potkanů, kteří dostali uranový implantát do svalu jedné z nohou. Receptory transferinu přítomné v lidském semiferním epitelu by proto mohly vysvětlit přítomnost uranu ve spermiích vojáků zraněných municí s ochuzeným uranem.
• Krysy se subkutánními uranovými implantáty a myši krmené vodou obsahující uran produkují pozměněné Leydigovy buňky , které narušují produkci steroidních hormonů a vedou k degradaci spermií (méně spermií, četné a méně pohyblivé), což vysvětluje pozorování poklesu v roce 1949 počet vrhů a počet potomků na vrh u několika druhů zvířat, která pravidelně přijímala nízké dávky dusičnanu uranylu .

Vývojové účinky

• Indukuje fetální a embryonální toxicitu u myší, kterým byl uranový implantát umístěn do svalu nohy.
• Je teratogenní při vyšších dávkách, přičemž smrt embrya je vystavena koncentraci 50  mg · kg -1 · d -1 po dobu 9 dnů, o 20% nižší než smrtelná dávka pro dospělé.
• Gravidní myš napojená vodou odpovídající požití 25  mg uranu / kg denně vyprodukuje méně mláďat. Ty pak mají problémy s vývojem a přežitím.

Většina studií a předpisů vychází z účinků na zvířata, ale první studie ex vivo povolené novými technikami buněčných kultur naznačují, že lidské pohlavní žlázy jsou citlivější na uran než hlodavci používané v laboratoři. Varlata lidského plodu může být také citlivější než u laboratorních hlodavců.

Standardy

Neexistuje shoda ohledně standardů nebo NOAEL ( dávka bez pozorovaného škodlivého účinku ) uranu, někteří věří, že škodlivé účinky radioaktivity mohou existovat bez ohledu na dávku.

Pro pitnou vodu stanovila WHO maximální hladinu 1,4  mg · l -1 , přičemž ve svých pokynech doporučuje stokrát vyšší koncentraci uranu, méně než 0,015  mg / l pro tekoucí pitnou vodu. V Kanadě má pitná voda maximální přijatelnou koncentraci 0,02 miligramu uranu na litr (mg / l).

Cena

Cena uranu klesla v 80. a 90. letech z několika důvodů:

• politiky energetické ekonomiky pomohly omezit spotřebu elektřiny;
• byly objeveny ekonomicky využitelné ložiska uranu;
• Zásoby vojenského uranu vytvořené v souvislosti se studenou válkou byly po uvolnění napětí mezi USA a Sovětem převedeny na civilní zásoby a použity v jaderných reaktorech.

Cena uranu klesla na minimum Leden 2001na 6,40 $ za libru U 3 O 8 .

Cena uranu se od roku 2001 postupně zvyšovala a dosáhla maxima 135  USD v rocečerven 2007. Tento vrchol lze vysvětlit poklesem zásob, mírným zvýšením produkce a jednorázovými událostmi, jako je zaplavení kanadského dolu na jezeře Cigar Lake a požár v australské dolu Olympic Dam.

Uran klesla zpět na $ 46.50  vsrpna 2010. vledna 2011bylo to kolem 63  $ . Očekává se vzestupný trend v důsledku vyčerpání vojenských zásob očekávaného kolem roku 2015.

v března 2017cena uranu je nejnižší: kolem 24 $ / lb U 3 O 8 . To se vysvětluje nízkými výrobními náklady dolů v Kazachstánu a nabídkou, která převyšuje poptávku.

Cena nákladů za kWh není příliš citlivá na cenu uranu. Je pravda, že náklady na palivový cyklus představují asi 20% z nákladové ceny za kWh, ale tento cyklus zahrnuje všechny fyzikální a chemické transformace, které musí být podrobeny přírodnímu uranu, aby se stal použitelným palivem. Náklady na jaderné palivo představují přibližně 5% konečné ceny za kWh jaderné energie v roce 2014. Ekonomické studie však ukazují, že cena uranu začíná významně ovlivňovat náklady na kWh jaderné elektřiny od 50 do 100 eur za knihu U 3 O 8 .

Obchod

Francie podle francouzských zvyklostí dováží více, než kolik potřebuje uran, který potřebuje, a své přebytky vyváží v různých formách. V roce 2014 byla průměrná vývozní cena za tunu 36 000 EUR.

Poznámky a odkazy

Poznámky

1. „Na téma uranitidy, nový metaloid  “.
2. Před objevením radioaktivity lord Kelvin odhadl stáří Země na přibližně 20 milionů let, za předpokladu, že jediným zdrojem energie, který je schopen bránit chlazení, bylo odpadní teplo, původně produkované během formování Země. Geologové považovali věk pouhých několika desítek milionů let za příliš krátký a mezi geology a fyziky následovala vášnivá debata. To mělo skončit až dvacet let po objevení radioaktivity, příliš pozdě na to, aby to Kelvin napravil. Později byli fyzici schopni poskytnout geologům absolutní metody datování hornin založené na radioaktivitě a současném množství určitých radioelementů a jejich produktů rozpadu (viz Radiochronologie ).
3. Uran je na Zemi přítomen hlavně ve formě oxidů, a proto je obsažen v horninách a velmi málo v kovovém jádru. Ale teplo uvolněné v plášti zpomaluje chlazení jádra.
4. Viz Jaderné štěpení .
5. „Teoreticky“ úplné štěpení 1  kg uranu uvolňuje teplo 80  TJ . Ale v jaderném reaktoru pouze asi 1% (až několik%) původně přítomného uranu skutečně prochází štěpením, než bude vyměněno.

Reference

• (en) Uranium 2014: Resources, Production and Demand , str.  18-19 , Nuclear Energy Agency (OECD) and International Atomic Energy Agency , 2014.

1. p.  18
2. str.  19
3. str.  33
4. str.  62

• Další reference

1. (en) David R. Lide, CRC Handbook of Chemistry and Physics , CRC Press Inc,2009, 90 th  ed. , 2804  s. , Vázaná kniha ( ISBN  978-1-420-09084-0 )
2. (in) Beatriz Cordero Verónica Gómez, Ana E. Platero-Prats, Marc Revés Jorge Echeverría, Eduard Cremades, Flavia a Santiago Barragan Alvarez , „  Covalent radii revisited  “ , Dalton Transactions ,2008, str.  2832 - 2838 ( DOI  10.1039 / b801115j )
3. (in) David R. Lide, CRC Handbook of Chemistry and Physics , CRC,2009, 89 th  ed. , str.  10-203
4. Záznam „Uran, prášek“ v chemické databázi GESTIS IFA (německý orgán odpovědný za bezpečnost a ochranu zdraví při práci) ( německy , anglicky ), přístup ke dni 30. června 2018 (je vyžadován JavaScript)
5. „  Uran  “ v databázi chemických látek Reptox z CSST (quebecká organizace odpovědná za bezpečnost a ochranu zdraví při práci), přístup k 25. dubnu 2009
6. (in) Argonne National Laboratory , Uranium Facts
7. (in) J. Korenaga, „  Rozpočet zemského tepla: jasnovidná geoneutrinos  “ , Nature Geoscience , sv.  4, n o  9,2011, str.  581–582
8. Erwin Erasmus Koch ( přeloženo  André Pougetoux), Uran , Paříž, André Bonne Paris, kol.  "Člověk a vesmír",1960, 225  s. , str.  15
9. Jean Talbot, Chemické prvky a muži , EDP ​​Sciences ,1995, str.  92
10. Michel Dumoulin, Pierre Guillen a Maurice Vaïsse, Jaderná energie v Evropě , Lang,1994, str.  11
11. Technický průvodce: energie , Presses polytechniques et universitaire romandes, 1993.
12. Courrier International , n o  1168 od 21. března do 27. 2013, str.  46 .
13. Některé publikace (s openlibrary.org )
14. Uranová ložiska prostorově spojená s neshodami (disertační práce), 1983, v sérii Geologie a geochemie uranu , dokument představený na semináři Centra pro výzkum geologie uranu (Cregu, 26. až 28. října 1982), nahraný IAEA
15. Ochuzený uran: zdroje, expozice a účinky na zdraví - celá zpráva WHO, Ženeva 2001 (WHO / SDE / PHE / 01.1)
16. CNDP Zvláštní výbor pro veřejnou debatu Nakládání s radioaktivními odpady: Veřejná debata o radioaktivním odpadu; Odpovědi na otázky
17. Studie o původu značení uranu v aluviální vodní hladině Tricastinské pláně , IRSN, září 2010
18. „  Uran: hojnost na schůzce  “ ( Archiv • Wikiwix • Archive.is • Google • Co dělat? ) (Zpřístupněno 25. března 2013 ) Výzvy CEA  ; Prosinec 01 2002 n o  94 p.  4-5 , Olivier Donnars.
19. Studie o původu značení uranu v aluviální vodní hladině Tricastinské nížiny , IRSN , 2010.
20. Když spadneme do energetické propasti ( str.  46 ): Uran do kdy? - Revue du Réseau Sortir du Nucléaire n o  37. prosince-leden 2008.
21. (in) „Supply of Uranium“ , World Nuclear Association (přístup k 31. červenci 2016).
22. (in) „Údaje o produkci uranu, 2004–2014“ , Světová jaderná asociace , červenec 2015.
23. Těžební průmysl se přizpůsobuje nízkým cenám uranu , Les Échos , 10. listopadu 2017.
24. (in) World Uranium Mining Production , World Nuclear Association , 19. května 2016.
25. (in) Světová těžba uranu , Světová jaderná asociace
26. zpráva OECD, Globální dodávky uranu dlouhodobě zabezpečené  ; Tiskové středisko NEA / COM (2012) 5 Paříž / Vienne, 26. července 2012
27. Superphénix , Connaissance des energies (přístup k 5. července 2016).
28. Uran v mořské vodě: skutečný zdroj energie nebo mýtus? , Revue des ingénieurs , leden 2003.
29. P. Doremus a J.-P. Pierre (IRSN), Zpětná vazba z intervencí IRSN - Prezentace některých případů (kotelna, metalurgický průmysl, sklářský průmysl, minerální voda) [PDF]
30. Perlivá minerální voda, příliš nabitá uranem? , Principy zdraví, 3. března 2010.
31. (en) Pokyny pro kvalitu pitné vody , 3 th  ed.
32. (en) Pokyny pro kvalitu pitné vody , 4 th  ed.
33. Jason Nolan a Karrie A. Weber, „Přirozená kontaminace uranu v hlavních vodonosných vrstvách v USA spojená s dusičnany“ , přibližně. Sci. Technol. Lett. , 2015, 2, 215-220.
34. Údaje citované Světovou jadernou asociací.
35. (in) „  Strategický význam australských uranových zdrojů  “ ( Archiv • Wikiwix • Archive.is • Google • Co dělat? ) (Přístup k 25. březnu 2013 ) , australská parlamentní debata.
36. Kosmický původ uranu , Světová jaderná asociace.
37. Izotopy uranu , globální bezpečnost.
38. Pan Greg Brennecka, „  Zkoumání mechanismů, které způsobují frakcionaci izotopů uranu, a důsledky pro jadernou forenzní analýzu  “ ( Archiv • Wikiwix • Archive.is • Google • Co dělat? ) , Arizonská státní univerzita,17. dubna 2010(zpřístupněno 25. března 2013 ) .
39. „  Uran, vlastnosti a toxicita.  » ( Archiv • Wikiwix • Archive.is • Google • Co dělat? ) (Přístup 25. března 2013 )
40. (in) Marshall Cavendish Corporation, How It Works: Science and Technology , Marshall Cavendish,2003, 2880  s. ( ISBN  0-7614-7314-9 , číst online ) , s.  2548
41. [PDF] (in) James CO Harris , Mineral Yearbook ,1960( číst online ) , s.  631-632
42. ochuzený uran: zdroje, expozice a účinky na zdraví - Světová zdravotnická organizace
43. Salamon R (2004) [Rhttps: //hal-lara.archives-ouvertes.fr/hal-01571608/document zprávě francouzského vyšetřování války v Perském zálivu a jeho důsledky na zdraví; Odpověď na misijní dopis ze dne 6. června 2001 zaslaný kabinetem ministra obrany]; [Výzkumná zpráva INSERM], 286 s., Bibliografie s. 276 a 277, tabulky, grafy. hal-01571608
44. Gray GC, Kaiser KS, Hawksworth AW, Hall FW, Barrett-Connor E. Zvýšené poválečné příznaky a psychologická nemocnost u veteránů amerického námořnictva v Zálivu. Am J Trop Med Hyg 1999; 60 (5): 758-66.
45. Kang HK, Mahan CM, Lee KY, Magee CA, Murphy FM. Nemoci mezi veterány Spojených států z války v Perském zálivu: populační průzkum mezi 30 000 veterány. J Occup Environ Med 2000; 42 (5): 491-501.
46. Guseva Canu, I. (2008). Epidemiologická studie pracovníků vystavených riziku začlenění uranu (disertační práce, Paříž 6) ( shrnutí ).
47. Boice JD, Leggett RW, Dupree Ellis ED a kol. Komplexní metodika rekonstrukce dávky pro bývalé mezinárodní radiační pracovníky s raketovým proudem. Health Phys 2006; 90 (5): 409-30.
48. IRSN (2007) Epidemiologická studie pracovníků vystavených riziku začlenění uranu. Rekonstrukce expozice uranu a souvisejícím chemikáliím  ; Dny práce IRSN, 1. - 5. října 2007 Irina GUSEVA CANU, 2. ročník práce
49. Cardis E, Vrijheid M, Blettner M a kol. Riziko rakoviny po nízkých dávkách ionizujícího záření: retrospektivní kohortní studie v 15 zemích. Br Med J 2005; 331 (7508): 77
50. Guseva Canu I, Dupree Ellis E, Tirmarche M. Riziko rakoviny u jaderných pracovníků profesionálně vystavených uranu. Důraz na vnitřní expozici. Health Phys 2007
51. Guseva Canu I, Rogel A, Samson E a kol. Riziko úmrtnosti na rakovinu mezi pracovníky biologického výzkumu ve Francii: první výsledky dvou retrospektivních kohortních studií. Int Arch Occup Environ Health 2007
52. Cardis E, Vrijheid M, Blettner M a kol. Studie rizika rakoviny u 15 zemí mezi pracovníky v oblasti záření v jaderném průmyslu: Odhady rizika rakoviny souvisejícího s radiací. Radiat Res 2007; 167 (4): 396-416.
53. Alpha risk project (AREVA): http://www.alpha-risk.org/ .
54. : výzkum kovů a metaloidů z kohorty elfů; Prosince 2016; VEŘEJNÉ ZDRAVÍ Francie / Impregnace těhotných žen látkami znečišťujícími životní prostředí ve Francii v roce 2011]. Perinatální sekce národního biomonitorovacího programu | PDF, 224p | k dispozici také na URL: www.santepubliquefrance.fr
55. Fyzika zdraví , shrnutí: sv.  94 (2), únor 2008, s.  170-179
56. ochuzený uran: zdroje, expozice a účinky na zdraví , WHO 2001
57. „  WHO Aide-Mémoire  “ ( Archiv • Wikiwix • Archive.is • Google • Co dělat? ) (Zpřístupněno 25. března 2013 ) o ochuzeném uranu]
58. Tissandie E., Studie účinků radionuklidů (uranu a cesia 137) na metabolismus vitaminu D u potkanů [PDF] , disertační práce (vědy o životě a zdraví), University d'Auvergne, 8. listopadu 2007
59. Diamond GL, Morrow PE, Panner, BJ, Gelein RM a Baggs RB (1989), reverzibilní uranylfluoridová nefrotoxicita u Long Evans , Rat. Fundam. Appl. Toxico. l13, 65-78
60. Kobayashi S., Nagase M., Honda N. a Hishida A. (1984), Glomerular alterations in uranyl acetátem indukované akutní selhání ledvin u králíků , Kidney Int. 26, 808-15
61. Priest ND (2001), Toxicita ochuzeného uranu , Lancet 357, 244-6
62. Wrenn, ME, Durbin PW, Howard B., Lipsztein J., Rundo J., Still ET a Willis DL (1985), Metabolism in gested U and Ra , Health Phys. 48, 601-33
63. Prezentace ISPN, „  Uran, vlastnosti a toxicita  “ ( Archiv • Wikiwix • Archive.is • Google • Co dělat? ) (Přístup 25. března 2013 )
64. Domingo, JL, Llobet, JM, Tomas, JM a Corbella J. (1987), Akutní toxicita uranu u potkanů ​​a myší , Bull. O. Contam. Toxico. l39, 168-74
65. Leggett RW (1989), Chování a chemická toxicita U v ledvinách: přehodnocení , Health Phys. 57, 365-83
66. Thiebault C, Carriere M., Milgram, S., Simon A., Avoscan L. a Gouget B. (2007), uranu indukuje apoptózu a genotoxický na normální ledvinné tkáně laboratorního potkana (NRK-52E) proximální buňky , Toxicol. Sci. 98, 479-87
67. Blantz, RC (1975), Mechanismus akutního selhání ledvin po dusičnanu uranyl , J. Clin. Investovat. 55, 621-35
68. Haley DP (1982), Morfologické změny v akutním selhání ledvin vyvolaném uranyl dusičnanem u potkanů ​​pijících solný roztok a vodu , Lab. Investovat. 46, 196–208
69. publikace N o  68 ICRP citoval IPSN ve své prezentaci.
70. JL Domingo, 2001, Reprod Toxicol. 15, 603-9
71. Arfsten DP a kol. , 2001, Toxicology in Health , 17 5610
72. S. Barillet, M. Carrière, H. Coffigny, V. Rouiller Fabre, B. Lefèvre, R. Habert, článek v Revue Biofutur , s.  35 zvláštní zprávy o jaderné toxikologii .
73. S. Barillet, M. Carrière, H. Coffigny, V. Rouiller Fabre, B. Lefèvre, R. Habert, článek v revue Biofutur , v závěru str.  37 zvláštní zprávy o jaderné toxikologii .
74. LENNTECH, „  Porovnání standardů pitné vody  “ ( Archiv • Wikiwix • Archive.is • Google • Co dělat? ) .
75. Tabulka doporučení WHO .
76. http://www.hc-sc.gc.ca/ewh-semt/pubs/water-eau/uranium-fra.php
77. Hodnota směny NUEXCO (měsíční spot uranu)
78. „  Dopad cen uranu na ceny elektřiny  “ ( Archiv • Wikiwix • Archive.is • Google • Co dělat? )
79. „  Dopad cen uranu na ceny elektřiny  “ ( Archiv • Wikiwix • Archive.is • Google • Co dělat? )
80. „  Produkce a spotřeba uranu ve světě  “ na www.natura-sciences.com (přístup 23. března 2012 )
81. „  Areva nebo konec jaderného snu - JeuneAfrique.com  “, JeuneAfrique.com ,28. března 2017( číst online , konzultováno 29. března 2017 )
82. Odkud pochází přírodní uran dovážený do Francie? „Znalosti energií, 12. května 2014.
83. Cena uranu a náklady na jadernou elektřinu
84. Francouzská celní správa, národní statistiky zahraničního obchodu

Podívejte se také

Bibliografie

• (en) Tom Zoellner , Uranium: War, Energy, and the Rock that Shaped the World , New York, Penguin,2010, 354  s. ( ISBN  978-0-14-311672-1 , OCLC  430052044 )
• (en) Richard Rhodes , The Making of the Atomic Bomb  : 25th Anniversary Edition , New York, Simon & Schuster Paperbacks ,2012( 1 st  ed. 1986), 838  str. ( ISBN  978-1-4516-7761-4 , OCLC  764385315 , číst online )

Související články

• Kontrola jaderných materiálů
• Nukleární energie
• Periodická tabulka prvků
• Tabulka izotopů
• Těžba uranu
• Jaderný palivový cyklus
• Přírodní jaderný reaktor Oklo
• Seznamování uranu a thoria

externí odkazy

• Autoritní záznamy  :
  • Francouzská národní knihovna ( údaje )
  • Knihovna Kongresu
  • Gemeinsame Normdatei
  • Národní dietní knihovna
• Sdělení v obecných slovnících nebo encyklopediích  :
  • Encyklopedie Britannica
  • Encyklopedie Universalis
  • Treccani encyklopedie
  • Gran Enciclopèdia Catalana
  • Store norske leksikon
• Zdroje související se zdravím  :
  • (en)  Lékařské předměty
  • (no + nn + nb)  Store medisinske leksikon
• Informační poznámka. Uran a související rizika [PDF] , IRSN ,24. července 2008
• (ne) zdroje uranu a jaderná energie [pdf] ( zdroje uranu a jaderná energie )
• Uranová datová tabulka
• „  Characteristics of uranium  “ ( Archiv • Wikiwix • Archive.is • Google • Co dělat? ) (Přístup 29. září 2013 )
• (en) Toxikologický profil uranu , ATSDR, americké ministerstvo zdravotnictví a sociálních služeb
• (en) „  Technické údaje pro uran  “ (konzultováno 11. srpna 2016 ) , se známými údaji pro každý izotop na podstránkách